Neúspěšní prezidentští kandidáti, jejichž jepičí kariéra už skončila


napsal Gerd

Dnes nebudeme hovořit o amerických volbách, ale máme dva kandidáty na prezidenta, jejichž jepičí kariéra už skončila pro o jejich osobnostní povahové rysy.

Tím prvním je bývalý příslušník  šedé  ekonomické zony, bookmaker, textař a bývalý majitel Fortuny Michal Horáček. Jeho před- oficiální kandidatura (neoficiálně začal už 29.dubna 2016 a oficiálně až 3.11.2016) začala na Staroměstkém náměstí 28.10.2016 a ve stejnou chvíli také skončila. Z hlediska marketingu se jeho krátké prezidentské kampani nedalo nic vytknout, forma byla dokonale provedena. Jeho poradci si své prachy zasloužili. Ale ten obsah! Michal Horáček udělal chybu, když do kampaně navrtal Gazdíka. Ten mu jaksi celou akci sebral pro sebe. A další chybu udělal Michal Horáček ve své minulosti. Opravdu si myslí, že si obyvatelé ČR zvolí za prezidenta bývalého hazardního hráče? Vždy by trnuli strachy, že nás všechny i s celou zemí vsadí v pokeru a prohraje. Sice s úsměvem a jemnou nonšalancí, ale prohraje. V pokeru s jadernými zbraněmi, kdy esa mají v ruce jiní, je takový povahový rys nebezpečný. S Michalem Horáčkem bychom dopadli jako Bavoři s Ludvíkem II. Bavorským. Ten totiž nařídil bavorskému ministru financí, aby Bavorsko prodal a koupil novou zemi někde v Jižní Americe. Podobně lehkomyslný přístup má i Michal Horáček, a proto prezidentská kampaň Michala Horáčka už skončila.

Druhým neúspěšným kandidátem je Tomáš Halík. Osobně jej považuji za prototyp namyšleného elitáře, který pohrdá prostými lidmi. To by byl ten pravý uhlazený prezident horních deseti tisíc, který by byl vřele přijímán ve světě, jak se už  v dubnu 2016 vyjádřil Milan Fendrych. Milan Fendrych začal svůj článek přesně ve stylu pražské kavárny, urazil celý národ už nadpisem článku: „Tomáš Halík for president? Super kandidát pro svět, jen najít národ, který by ho zvolil.“ To spíše Milan Fendrych zapomněl ve slově „for“ čárku nad o. Ovšem ani sám kandidát ve své elitářské domýšlivosti neváží slova.

Letos v březnu v rozhovoru pro novinky.cz řekl o své kandidatuře na prezidenta: „V této chvíli o tom neuvažuji. Je teď taková hodina pro demagogy, jako jsou Donald Trump a Miloš Zeman.“ Pokračoval: „Kdybych nyní kandidoval, pravděpodobně bych získal hlasy lidí rozumně uvažujících a vzdělaných. Ale ti dnes nepředstavují většinu. Abych získal většinu, tak bych asi musel říkat věci, které jsou populistické a které odporují mému svědomí a rozumu. To nikdy dělat nebudu.“

Takže hlasy vzdělaných a rozumně uvažujících lidí má v kapse, a jen nevzdělaný plebs by jej nezvolil? Nesetkal jsem se nikdy u katolického kněze s takovým nedostatkem pokory a přemírou pýchy. Vždyť i Dominik Duka, jinak somatotyp preláta z dávných  karikatur, působí vedle T. Halíka jako vzor asketické skromnosti a křesťanské pokory. Nesmírná pýcha zatemnila Tomáši Halíkovi rozum a přes veškeré vzdělání mu úplně chybí empatie. Sice jsem ateista, ale podle své znalosti Bible myslím, že mohu směle prohlásit, že Ježíš Kristus by Tomáše Halíka řadil mezi pokrytce. Tohle má být křesťan a katolík? Raději budu patřit mezi ateisty než k lidem, které reprezentuje Tomáš; Halík.

Korunu všemu nasadil svým rozhovorem pro rádio Proglas o amerických volbách publikovaný 11.11.2016, ze kterého vyjímám pár citátů:

„To skutečně nebezpečné, co však vidím na volbě Donalda Trumpa, je určitý signál, kterým bude povzbuzovat své napodobitele ve světové politice a  i v naší zemi: nebojte se lhát, buďte útoční a vulgární, rozněcujte v lidech ty nejnižší emoce – vyplatí se to! Přibývá lidí, kteří se neptají po charakteru politika, po jeho schopnostech, ani po tom, zda mluví nebo nemluví pravdu: volí ho, protože rezonuje s emocemi na samém dně jejich duší.

Trump řekl jednu strašlivou větu: „Mám rád nevzdělané lidi.“ Bodejť ne: takoví lidé se dají snáze zmanipulovat, než ti, kteří mají určitý rozhled a trénink v kritickém myšlení. Ta věta děsí tím, že  nápadně připomíná výrok nacistického pohlavára: „Když slyším slovo kultura, sahám po revolveru“ – anebo to, co slyšíme u nás na adresu vzdělaných a přemýšlivých lidí, kteří neskákají na populistické fráze: to jsou jen kavárenští povaleči, „pražská kavárna“! Lidé, nevažte si vzdělaných lidí, nenaslouchejte jim, je to jen „samozvaná elita“!  

Všimněte si  Halíkovy manipulace- vytrhne jednu část věty Donalda Trumpa (přesně prý zněla jako odpověď „Mám rád všechny lidi, vzdělané i nevzdělané“ jako odpověď médiím, že jej volí méně vzdělaná část populace), aby si z ní vybral nevzdělané lidi, napasoval na ni výrok nacistického pohlavára a dostal se až k pražské kavárně. Děkuji, Tomáši Halíku, opravdu nechci takový způsob demokracie, jaký prosazujete Vy a pražská kavárna, způsob manipulativní, bez respektu k obyčejným lidem žijícím své obyčejné životy a své obyčejné starosti, protože nemají čas na dumání v tzv. vznešených duchovních výšinách. V době, kdy čtvrtina národa má existenční starosti a je ohrožena bezuzdnou exekuční mafií (Tomáši Halíku, proti lichvářům nebrojíte? To Ježíš Kristus proti nim měl výrazně větší výhrady – vyhnal je  z  chrámu Páně, pokud  si dobře  vzpomínám!!!), jsou výzvy Tomáše Halíka z ranku „Sytý hladovému nevěří“.

Škoda, že Tomáš Halík přes veškeré své vzdělání není ochoten se umazat názory té jemu odporné nevzdělané žumpy. Možná by zjistil při četbě doslovu Osudů dobrého vojáka Švejka od Jaroslava Haška, že už 25 let před jeho narozením  existovala odpověď na všechny sebestředné povýšené pokrytce, kteří nesnáší prosté lidi. Tomáši Halíku, stojí za přečtení, aby si i takový vzdělaný biflující mlok rozšířil obzory -budu Haška  přímo  citovat:

Ukončuje první díl knihy „Osudy dobrého vojáka Švejka“ (V zázemí), oznamuji, že budou nyní vycházet rychle za sebou dva díly: „Na frontě“ a „V zajetí“. I v těch druhých dílech budou vojáci i obyvatelstvo mluvit tak a vystupovat, jak je tomu ve skutečnosti. 
           Život není žádnou školou uhlazeného chování. Každý mluví tak, jak je schopen. Ceremoniář dr. Guth mluví jinak než hostinský Palivec „U kalicha“ a tento román není pomůckou k salónnímu ušlechtění a naučnou knihou, jakých výrazů je možno ve společnosti užívat. Jest to historický obraz určité doby. 
           Je-li třeba užít nějakého silného výrazu, který skutečně padl, nerozpakuji se podat jej právě tak, jak se to stalo. Opisovat nebo vytečkovat považuji za nejpitomější přetvářku. Slov těch užívá se i v parlamentech. 
           Správně bylo kdysi řečeno, že dobře vychovaný člověk může číst všechno. Nad tím, co jest přirozené, pozastavují se jen největší sviňáci a rafinovaní sprosťáci, kteří ve své nejmizernější lžimorálce nedívají se na obsah a s rozčílením vrhají se na jednotlivá slova. 
           Před léty četl jsem kritiku jakési novely, ve které se kritik rozčiloval nad tím, že autor napsal: “ Vysmrkal se a utřel si nos“. Příčí se prý to všemu estetickému, vznešenému, co má dát národu literatura. 
           Toť jen malá ukázka toho, jaká hovada se rodí pod sluncem. 
           Lidé, kteří se pozastavují nad silným výrazem, jsou zbabělci, neboť skutečný život je překvapuje a tací slabí lidé jsou právě těmi největšími poškozovači kultury i charakteru. Oni by vychovali národ jako skupinu přecitlivělých lidiček, masturbantů falešné kultury typu sv. Aloise, o kterém se vypravuje v knize mnicha Eustacha, že když sv. Alois uslyšel, jak jeden muž za hlučného rachotu vypustil své větry, tu dal se do pláče a jedině modlitbou se uspokojil. 
           Tací lidé se veřejně rozhořčují, ale s neobyčejnou zálibou chodí po veřejných záchodkách přečíst si neslušné nápisy na stěnách. 
           Užívaje ve své knize několika silných výrazů, konstatoval jsem letmo; jak se skutečné mluví. 
           Od hostinského Palivce nemůžeme žádati, aby mluvil tak jemně jako pí Laudová, dr. Guth, pí Olga Fastrová a celá řada jiných, kteří by nejraději udělali z celé Československé republiky velký salón s parketami, kde by se chodilo ve fracích, v rukavičkách a mluvilo vybraně a pěstoval jemný mrav salónů, pod jehož rouškou bývají právě salónní lvi oddáni nejhorším neřestem a výstřednostem. 

*

           Při této příležitosti upozorňuji, že hostinský Palivec je naživu. Přečkal válku, kterou proseděl v žaláři, a zůstal stále týmž, jako když měl tu aféru s obrazem císaře Františka Josefa. 
           Přišel mě též navštívit, když četl, že je v knize,  skoupil přes dvacet sešitů prvého čísla, která rozdal svým známým, a přispěl tak k rozšíření knihy. 
           Měl upřímnou radost z toho, že jsem o něm psal a vylíčil ho jako známého sprosťáka. 
            „Mne už nikdo nepředělá,“ řekl ke mně, „já jsem po celý život mluvil sprostě, jak jsem si to myslel, a budu tak mluvit dál. Nevezmu si kvůli nějaký takový krávě ubrousek na hubu. Já jsem dnes slavnej.“ 
           Jeho sebevědomí opravdu stouplo. Jeho sláva je založena na několika silných výrazech. Jemu to stačí ku spokojenosti, a kdybych byl chtěl snad upozornit ho, reprodukuje jeho hovor věrně a přesně, jak jsem popsal, že tak nemá mluvit, což ovšem nebylo mým úmyslem, rozhodně bych urazil toho dobrého člověka. 
           Nehledanými výrazy, prostě a poctivé vyjádřil odpor českého člověka proti byzantinismu a sám ani o tom nevěděl. To bylo v krvi, ta neúcta k císaři a slušným výrazům. 

*

       Otto Katz je též naživu. Jest to skutečná figurka polního kuráta. Hodil to všechno po převratě na hřebík, vystoupil z církve, dělá dnes prokuristu v jedné továrně na bronz a barviva v severních Čechách. Psal mně dlouhý dopis, ve kterém vyhrožuje, že si to se mnou spořádá. Jeden německý list přinesl totiž překlad jedné kapitoly, kde je vylíčen, jak skutečně vypadal. Navštívil jsem ho tedy a dopadlo to s ním velice dobře. Ve dvě hodiny v noci nemohl stát na nohou, ale kázal a říkal: „Já jsem Otto Katz, polní kurát, vy gypsové hlavy.“ 

*

 Lidí typu nebožtíka Bretschneidra, státního detektiva starého Rakouska, potlouká se i dnes velice mnoho v republice. Neobyčejně se zajímají o to, co kdo mluví. 

*

   Nevím, podaří-li se mně dostihnout touto knihou, co jsem chtěl. Již okolnost, že slyšel jsem jednoho člověka nadávat druhému: „Ty jsi blbej jako Švejk, právě tomu nenasvědčuje. Stane-li se však slovo Švejk novou nadávkou v květnatém věnci spílání, musím se spokojit s tímto obohacením českého jazyka.

Jaroslav Hašek

Pro své charakterové vlastnosti, tedy pokrytectví, nedostatek pokory, pýchu a pohrdání prostými lidmi, se Tomáš Halík nestane prezidentem ČR, jakkoliv veřejně svou kandidaturu popírá způsobem, ve kterém uráží občany ČR, kteří by jej nevolili (viz výše). Tomáš Halík má ale přesto jednu zásluhu, protože  možná  i nejeden   ateista se obrátí k Bohu apo děkuje nebesům, že se páter Halík nestane prezidentem ČR.

A čtenáře, kteří dočetli až sem, prosím, aby věnovali vzpomínku literární postavě nebohého Bretschneidra, protože jeho zdatní následovníci už vyrazili pátrat po všech internetových webech, serverech a portálech, kde pod záminkou ochrany demokracie a evropských hodnot proti ruským trollům provádí tu nejtužší cenzuru a naplňují tak varovné vize George Orwella (vlastním jménem Eric Arthur Blair). Orwellovy myšlenky jsou vládnoucímu establishmentu nebezpečné, tak nám možná brzy zakážou Farmu zvířat a 1984. Posuďte sami jednu z Orwellových myšlenek:

Přináležitost někoho k menšině, i kdyby byla jednoosobová, nečiní z nikoho šílence.

Proto si zachovejte vlastní názor, ať je již jakýkoliv, se mnou souhlasící i nesouhlasící, máte na něj právo, i kdybyste takový názor vyznávali samojedinní proti všem. Volby v USA nám ukázaly, že vládcům nepohodlné názory nejsou zdaleka ojedinělé, jak obyvatele USA chtěla ta údajně vzdělanější, moudřejší a kulturnější část populace přesvědčit.

Příspěvek byl publikován v rubrice Gerdoviny se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.