Korektnost? Co to je?


napsal Luban

Vlkův  úvod:

přišel mi  zajímavý  mailík od  jednoho z kosířů.  Kratičké  zamyšlení a  reakce na  Gerdův , resp,  následný článek od  Jeníka  Čermáka. Elegantně  napsaný. Natolik, že  jsem požádal  autora, jestli jej mohu zveřejnit. Ten  souhlas  přišel. Takže  na scénu, naprosto neplánovaně  vstupuje  opět  nový kosířský  autor. Jsem přesvědčen,    že  přesto, že  jde o  naprostou miniaturu,  se vám bude líbit  natolik,  že tentokrát  si odpustím  žádost o hvězdy.Takže  vyklízím  sklo pro nováčka.

Na Kose jsou dva výtečné a důležité (alespoň pro mne) články.Nevím, víceméně asi rozumím oběma. Jak článku Politická korektnost porazila sama sebe“, tak i článku „Fatální omyl“. Jeden v podstatě dle mého až tak nepopírá druhý. Míjejí se. Oba pracují s pojmy korektnost a nekorektnost, ale každý hlavně jen s jeho částí.

Kdo je korektní a kdo nekorektní? Kdo to rozhodne? Je možné, že v jedné místnosti jsou všichni přesvědčeni, že někdo korektní je a v sousední je tomu přesně naopak? Je to možné! Protože jde o hodnocení a východiska k němu má každý nějak rozdaná. Vždyť jsme každý jedinečná osobnost, máme tedy i jedinečné vnímání, jedinečné pocity, jedinečný rozum i nerozum, jedinečné zkušenosti. Tak v čem je problém? Ve vnímání pojmu.

Z internetu se lze dočíst, že korektní je člověk dbající zásad nebo jsoucí v duchu zásad poctivého, slušného vztahu mezi lidmi, správný, přesný, poctivý, společensky bezvadný, uhlazený, slušný, zdvořilý. Nekorektní člověk jedná nesprávně, neslušně, není společensky bezvadný. Co slovo, to pojem. Neurčitý pojem. Co je dle mého vytýkáno establishmentu je  to, že jsou bezvadní, uhlazení, slušní, zdvořilí – krásné zuby vystavené v každém úsměvu, kravata či motýlek vždy přesně sladěn s košilí a oblekem, zásadně vyleštěné boty, oholení, učesaní, používají spisovného jazyka s patřičnou dávkou cizích slov, každým coulem in. Na veřejnosti téměř vždy. Když je něco nezaskočí. Nelidé vzor „korektní robot“. Korektnost se jim scvrkla právě jen do onoho společenského. Bez mravního základu. Bez onoho fundamentu, kterým většinově je korektnost vnímána a upřednostňována. Bez poctivosti a bez slušnosti v konání. Jakoby slušnost byla hlavně ve slovech a na činech až tak nezáleželo. Jeden nahraditelný jiným bez toho, že by si toho někdo všiml. Malí společenští roboti bez invence. Nikdo soudný jim už nevěří. Je v nich korektnosti jak u sňatkového podvodníka. Lidé spíš ocení poctivost a slušnost v činech. Odpustí vulgarismus, je-li na místě, ocení, pokud někdo věci správně pojmenuje, dokáže poctivě přiznat, že neví, nezná, neumí.Na barvě kravaty a tymolínovém úsměvu nezáleží. Jen ten, kdo věci a děje pojmenovává správně je schopen se v nich orientovat a změnit je, pochopil totiž nejspíš jejich podstatu a nic nezastírá. Proto najde dostatek ochotných a schopných pro svou myšlenku a dává naději na změnu. Lidé mu rozumí. Ten druhý najde jen kohortu ochotných a schopných jen o něčem (čemkoliv) mluvit.

Současné samozvané elity nejsou korektní, z korektnosti mají jen formu, schází jim obsah. Jsou to jen figuríny z výlohy. O takové ti korektní nestojí. Jen jim podobní – nekorektní. Je to podhoubí dvojího metru. Už jen to, že dvojí metr používají je nepoctivé, neslušné – nekorektní.

Příspěvek byl publikován v rubrice Hosté se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.