Proč mají Češi (tedy i Moravané a Slezané) nízké mzdy?


napsal Gerd

Nejde o žádné tajemství, příčinou je, že jsme zemí montoven, které těží z nízké ceny práce a vzdálenosti od finálního výrobce zařízení, Německa, které je tahounem naší ekonomiky (a ostatně celé EU).

Naše výrobky mají nízkou cenu a tak třeba montáž dveří na Mercedes nebo Škodu Octavia trvá přibližně stejnou dobu a na jejich výrobu se spotřebuje přibližně stejně materiálu i práce (konstrukční detaily pomiňme pro možnost ukázat hlavní příčiny). Rozdíl je ovšem v ceně auta, a tak spotřebovaná práce je jinak ohodnocena v Mercedesu a jinak v Mladé Boleslavi. To je oficiální výklad ekonomů o ceně práce.

Můžeme si tisíckrát říkat, že máme vyrábět lepší výrobky s  vyšší přidanou hodnotou a tím se nám zlepší plat. Jenže trh je nyní přesycen zbožím, výrobních kapacit je dostatek, a tak nově vzniklý podnik musí od začátku vyrábět špičkové výrobky, které svým designem, konstrukcí, kvalitou, servisem, bonusy pro zákazníka a značkou dovede dát zákazníkovi stejnou hodnotu jako špičkový výrobek, ale u nové značky za výrazně nižší náklady. Protože pokud budou náklady jen stejné, zákazník dá raději přednost tradiční značce s historií oproti nováčkovi.

Na to vše je zapotřebí kapitál, ochota investovat dlouhou dobu do činnosti, která možná za deset let přinese zisk, a dostatek doby na vývoj výrobku.

Např. dnešní pračky obsahují záměrné konstrukční vady, které způsobují, že vydrží jen o málo déle než je záruční doba. Všechny se vyrábí v jedné továrně na severu Itálie a liší se jen značkou. Jistě by byla poptávka po pračkách s dlouhou životností, dokonce i design by byl hodně podobný těm současným pračkám. Ovšem který podnik by mohl investovat do takové výroby a čekat na její uplatnění na trhu? Dokonce by nepotřeboval ani významné výrobní kapacity, mohl by si je dokonce nechat vyrobit v té samé továrně v severní Itálii, kde se vyrábí pračky s nižší životností.

Chybí značka a její tradice. Takže další příležitost nastane až v době razantních technologických změn, ke které máme ještě hodně daleko. Takřka neřešitelný problém, proto budeme montovny ještě hodně dlouho potřebovat.

Přesto mají i za současných podmínek obyvatelé ČR výrazně nižší platy oproti jiným zemím. České mzdy jsou o 20 % nižší, než by odpovídalo výkonu ekonomiky. Podíl mezd na HDP činil loni v průměru EU 55,8%, zatímco u ČR činil jen 47%. Jiné země EU jsou na tom ještě hůře, Irové mají podíl 44,02%. A zatímco Švédsko má podíl mezd na HDP 50,05%, Bulharsko jej má 53,74%, nebo nejnovější vzor ekonomů Estonsko má podíl 52,47%.

Jak se mzdy v roce 2015 podílejí na produkci:

Země Poměr mezd na HDP
1) Belgie 60,45 %
2) Slovinsko 60,4 %
3) Nizozemsko 59,33 %
4) Francie 58,23 %
5) Velká Británie 57,59 %
6) Chorvatsko 56,77 %
7) Německo 56,51 %
8) Dánsko 56,42 %
9) Rakousko 55,83 %
10) Finsko 55,74 %
11) Španělsko 54,58 %
12) Itálie 53,78 %
13) Bulharsko 53,74 %
14) Lucembursko 52,75 %
15) Estonsko 52,47 %
16) Portugalsko 51,94 %
17) Švédsko 50,05 %
18) Malta 49,94 %
19) Řecko 49,89 %
20) Lotyšsko 48,27 %
21) Polsko 47,62 %
22) Litva 47,47 %
23) Česká republika 47,1 %
24) Maďarsko 45,55 %
25) Rumunsko 44,99 %
26) Kypr 44,78 %
27) Slovensko 44,56 %
28) Irsko 44,02 %

Zdroj http://zpravy.aktualne.cz/ekonomika/cesi-dostavaji-z-toho-co-vyrobi-mene-penez-nez-evropane-mohl/r~7ac26e349a7611e5928a002590604f2e/

Podle daného výpočtu by Češi mohli mít průměrně o 5 000 Kč vyšší platy. Jenže je zde ještě několik dalších nejmenovaných aspektů, které mají vliv na výši mezd a díky tomu na výběr daní. Tím dalším aspektem je kvalita vyrobeného zboží, a ta je výrazně nižší než např. v Německu. Podle zdrojů z jednoho podniku, náklady na nekvalitní výrobu dělají asi 6 200 Kč na zaměstnance a měsíc. Čímž se jen jinou cestou dostávám ke stejnému výpočtu, jako ekonomové provedli dle poměru mezd k HDP. Opravdu Češi pracují tak výrazně méně kvalitně než v Německu?

Částečně ano, ale vliv pracovníka je menší, než bychom čekali. Podle mých pozorování, jsou oproti německému a českému srovnatelnému podniku hlavní důvody čtyři:

1. Požadované české pracovní normy jsou pro Čechy horší oproti srovnatelným pracovním normám v Německu, i když výsledek v počtu výsledných kusů je stejný. Ten posun v neprospěch Čechů se zdá být z celkového pohledu neviditelný, ale přesto jde o čas, který chybí v kontrole výrobku. Na vině je vedení výrobního závodu a chybně stanovené normy, které neberou v cyklových časech v úvahu potřeby času na kontrolu dílu, a neustálý tlak na snižování výrobních nákladů, tedy i zkracování času cyklu výrobku.

2. Nedostatek času na zavedení nového výrobku do výrobního procesu. Díky krátkým termínům na přesun výroby z jednoho podniku do jiného, především v automobilovém průmyslu, není dostatek času na zavedení výroby a její odladění, kdy se chyby projeví v průběhu výroby horší kvalitou výsledných výrobků.

3. Horší stroje – poměrně častý případ, kdy přesun výroby z Německa do ČR znamená přesun starších strojů a technologií, které jsou na konci své životnosti, do ČR. Díky vyššímu procentu zmetků ve výrobě jsou pak ztráty kompenzovány na úkor ceny práce pracovníků v ČR. Se špatnými nástroji dobrá kvalita vyrobit nejde. Pokud bychom vyráběli dřevěnou sochu sekerou, dostaneme jiný výsledek, než kdybychom k práci použili také dláto. Zde by pomohla nějaká ekologická daň na přesun starých zařízení a technologií do ČR. Ovšem přiměřená, protože jinak by také k přesunu výroby nemuselo dojít vůbec a místa by jednoduše nevznikla.

4. Fluktuace daná nízkými mzdami, což souvisí s předchozími třemi jevy. Při konstantní ceně výrobku lze hýbat jen s cenou materiálu (v omezené míře, i trh je nasycen a konstantní) nebo cenou práce. Podnik se tak dostává do smrtící spirály podobné deflační spirále. Díky fluktuaci pracovníků stráví více času zaučováním nových pracovníků, kteří odvedou méně práce nebo vyrobí větší podíl zmetků. Díky tomu není prostor na zvýšení mezd a díky tomu dochází k odchodu těch lepších pracovníků za lepšími mzdovými podmínkami. Pokud jsou mzdy na hraně životních nákladů rodiny, může být impulsem ke změně zaměstnavatele i drobný rozdíl ve mzdě.

Z mého pohledu jsou možnosti na vyřešení situace dvě. První je penalizace přesunu starých technologií a zvýhodnění nákupu nových technologií. Druhá spočívající v dlouhodobém plánu tripartity na přiměřené zvyšování minimální mzdy dohodnuté na několik let dopředu, aby i podniky mohly dlouhodobě kalkulovat své mzdové náklady do cen výrobků. Při takřka konstantní nebo cílové inflaci ve výši 2 % prosazované ČNB, je možné takový dlouhodobý plán na dobu 5 let uzavřít. Kdyby se tripartita dohodla na povinném 3% každoročním zvyšování minimální mzdy, takový krok by měl negativní dopad jen na zaměstnavatele držící mzdy opravdu na minimální úrovni,  kde je nízká cena práce jedinou konkurenční výhodou.

Na plnou státní pokladnu by státu pomohlo výrazné omezení počtů úředníků a kontrol jimi vykonávanými. Pracovní trh je údajně nasycen, proto razantnímu průvanu ve státní správě brání jen neochota vlády takové kroky učinit. Průvan ve státních úřadech by snížil také mzdové výdaje státního rozpočtu. Přesunem úředníků do výroby by se dostali z kategorie lidí čerpajících ze státního rozpočtu do kategorie lidí, kteří do něj přispívají, a tím by se státní kasa výrazně lépe plnila. Nehledě na fakt, že méně úředníků znamená méně kontrol podnikatelů a podniků ze strany státních úřadů, což stojí čas na straně podniků také. Je vhodná doba takový krok učinit.

A pak zdanění lokálních monopolů, kde užívám příklad vodáren nebo telefonních operátorů, které žíjí pouze z poplatků získaných v rámci lokálního monopolu z obyvatel a vyvezených do ciziny. Ty je možno stisknout bez obav, odchodem by totiž poptávka po jejich službách nezanikla, jen by se přesunula na jiné firmy.

Výše zmíněné zvýšení minimální mzdy by nemělo dopad na inflaci, už teď se ČNB bojí deflační spirály a tak by takový mírný inflační tlak jen uvítala.

Jen se divím, že vláda ČSSD, ANO 2011 a KDU-ČSL  takové signály nevnímá. Minimálně ministr financí a jeho poradci by je vnímat měli, a pokud toho nejsou schopni, je záhodno  uvolnit svá místa schopnějším. Pokud bude ministr Andrej Babiš pokračovat v dosavadním duchu, dočkáme se jen toho, že nás předhoní všechny okolní státy. Pravda, jednalo se především o hrubou chybu bývalého ministra financí Miroslava Kalouska, který v roce 2009 dosáhl svými úspornými opatřeními poklesu HDP, zatímco ostatní státy jako Polsko, Slovensko a Maďarsko v HDP stále rostly nebo  nejméně  stagnovaly. ČR tak ztrácí svou přední pozici mezi ostatními zeměmi soupeřícími o investory v naší skupině V4 a rozdíl oproti Německu a Rakousku se nesnižuje.

Pokud vláda Bohuslava Sobotky nezaměří svou pozornost razantněji na ekonomická témata, další volby prohraje, protože v těch evropských tématech, kam se mnozí čelní politici ČSSD chystají, svým probruselským poníženým postojem své voliče neoslovuje. Přitom má jedinečnou možnost pro své voliče něco konečně udělat v době, kdy jsou vhodné podmínky. Tak proč se vláda zabývá jen spory mezi politickými stranami, když jí na ulici leží volební trumfy? Kdo je zvedne? Existuje vůbec v ČR takový politik, který by je dokázal poznat? Jestli ne, pak nás v politice asi nereprezentují ti nejschopnější lidé.

Příspěvek byl publikován v rubrice Gerdoviny se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.