Digitální stát


napsal Leo K.

 

Místo úvodu bych chtěl zdůraznit, že článeček sice vznikl jako reakce na seriál o EET, ale není zaměřen proti EET jako takové. Jeho účelem je poukázat na zmatky, které vznik zákona a realizace provázel a také nabourat mýtus o vládě elity, která ví co chce. Máme totiž před sebou plastický obraz „elity“, se kterou cloumá téměř cokoliv a jediného člověka, který vyčnívá znalostí toho, co představují informace v 21. století.

Není cennější komodity na trhu produktů a služeb než přesných informací. I za předpokladu jediného čísla, respektive několika čísel dle DPH skupiny na „účtence“ EET, spolu dávají takto sbírané informace komukoliv poměrně přesný obraz trhu a objemu zakázek. Asi nenarazím s tvrzením, že Andrej Babiš je univerzálním dodavatelem čehokoliv. Znalost trhu je pro jeho podnikání klíčová.

Patří mu tady téměř 300 firem. Představa politiků je, že digitální stát znamená, že oni a jenom oni mají evidenci, registry, kontrolu… Když už se začalo zaváděním centralizovaných systémů, měli jsme začít hlavně v digitalizaci státní správy, elektronický styk s úřady, lepší než málo či vůbec nefunkční datové schránky, elektronické daňové přiznání, zveřejňování klíčových dokumentů online bez soudního mezistupně s poukazem na zákon 106/1999 Sb, přenosy jednání orgánů samosprávy a zápisy z jejich jednání. Státní správa chce špehovat každý náš krok, ale otevřenost politiků a úřadů vůči občanovi je prakticky nulová, evidence tržeb je v pořádku, ale jedná se opět jen o jednostrannou transparentnost.

Měli bychom chtít obousměrnou průhlednost a jakousi obdobu registračních pokladen musí mí i úřady v podobě povinně transparentních bankovních účtů. Problém České republiky je, že stát není digitální v základních věcech pro občana. A jako čert kříži, se „majitelé“ státu vyhýbají vytváření podmínek pro to, aby občan tuto vymoženost měl.

Ze školy jsem zvyklý na princip postupnosti. Nejprve jednodušší a potom i složitější. Nejprve vybudovat základy a potom jednotlivé stránky prohlubovat. S digitalizací by to podle mé, možná trochu jednoduché úvahy, mělo být podobné.

Honosíme se, že cca 70 % domácností je připojeno k internetu. Když jdete za tím číslem do hloubky zjistíte, že ve velké většině jde o jednu starší pracovní stanici („víte, tam má kluk programy do školy“) kde dítě mydlí po odpoledních internetové hry a dále o jeho chytrý telefon. Zkusili jste si na smartphonu vyplnit nějaký strukturovanější formulář?

Záměrům ministerstva informací vystavili stopku nejprve Milan Novák(?) obviněním Vladimíra Mlynáře a později MUDr. et Mgr. Ivan Langer. Rozvoj IT gramotnosti ho nezajímal. Laissez- faire. Jenže… Představy jsou různé. A tak se občas vzbouřil nějaký úřad a vydupal si nějaké obrovité a zcela určitě neselhávající řešení za co nejvíce peněz, protože se vždycky dá kousek bohatství někam šikovně založit.

Na základě zkoumání existujících modelů evidování transakcí, byl shledán jako nejvhodnější systém model tzv. „fiskalizace“ v Chorvatské republice. (Důvodová zpráva k Návrhu zákona o evidenci tržeb, vláda ČR, květen 2015). A já se ptám: Nahrazuje to snad analýzu dopadů a studii proveditelnosti? Chorvatsko má úplně jiné podmínky a jiné hospodářské problémy než ČR.

Jistě, je možné se inspirovat nějakým existujícím modelem, ale ta inspirace sama o sobě nenahrazuje potřebné studie. Vláda se chová a utrácí jako parta opilých námořníků. „Očekáváme, že díky tomu vybereme přes dvacet miliard korun navíc.“ Andrej Babiš o potenciálu EET, HN 11. 5. 2015 Maximální výše vstupních nákladů souvisejících se zavedením elektronické evidence tržeb vč. nákladů na vybudování systému a nákladů spojených s jeho bezproblémovým náběhem (hardware, software, infrastruktura, modul pro účtenkovou loterii atp.) odhadována do cca 370 mil. Kč. (Důvodová zpráva k Návrhu zákona o evidenci tržeb, vláda ČR, květen 2015).

Personální náklady na elektronickou evidenci tržeb budou ve formě 300 zaměstnanců, software bude stát 50 milionů korun, roční provoz 180 milionů korun. (Generální ředitel finanční správy Martin Janeček na http://www.podnikatel.cz, 30.4.2015) „Veřejná zakázka se vypisovat nebude, protože tato zakázka podléhá výjimce – jsou utajované skutečnosti,“ (Generální ředitel finanční správy Martin Janeček na http://www.podnikatel.cz, 30.4.2015)

S výjimkou armádních IT systémů z 90. let, kterými se na veřejné scéně poprvé proslavil Miroslav Kalousek, jde o největší IT kontrakt zcela mimo dohled veřejnosti a tedy s extrémním korupčním potenciálem. A co se týká těch personálních nákladů? „Speciální oddělení pro tuto agendu samozřejmě zavedeme, protože si to určitě zaslouží. Z hlediska nákladů to určitě nebude zadarmo. Personální náklady odhadujeme asi na 300 lidí.“ (Generální ředitel finanční správy Martin Janeček na http://www.podnikatel.cz, 30.4.2015)

Pro média ministr Babiš argumentoval tím, že se v evidenci bude nakládat s citlivými daty a z hlediska ochrany těchto dat, není možné výběrové řízení vůbec zadat. Přítomní novináři snad měli kocovinu, ale bohužel Národní bezpečnostní úřad, který to Babišovi odklepl, rovněž, vždyť s uživatelskými daty se přece nakládá až po spuštění systému. Pokud jsou tato data citlivá a/nebo dokonce osobní, je jejich ochrana právě jedním z řešených problémů výběrovým řízením. Tím se zabývá celá oblast nejen české, ale i evropské legislativy, které je třeba při realizaci vyhovět a bezpečnostní požadavky naplnit.

Argumentace zadáním tendru bez výběrového řízení z důvodu ochrany dat budoucích uživatelů je buď založena na naprosté neinformovanosti a neznalosti tohoto typu úkolů, nebo, a to je ještě horší, úmyslně zamlžuje skutečné důvody a laické veřejnosti předkládá uvěřitelný příběh, který je přece logický ve smyslu „chráníme vaše data.“ Nevím co je horší, ale je to varovné znamení, že bychom se měli mít na pozoru hned dvakrát.

Je nesporné, že základním požadavkem na poptávaný systém je právě bezpečnost dat uživatelů, tu ale řeší zadavatel, aniž by s daty skutečně musel zacházet. Takto to má fungovat ve všech řešeních, která nakládají s daty uživatelů a to nejen v systémech státní správy, ale i v komerčních řešeních. Podmínky se řídí platnou českou legislativou a jejich porušení je tvrdě sankcionováno. Na zakázkách okolo pražského magistrátu je zcela jasně vidět, jak nekompetentní umí úřednický aparát a naši politici být při zadávání veřejných zakázek v oblasti IT.

Než se stát rukojmím jako to bylo v případě s firmou eMoneyServices (Open Card) nebo s firmou Marbes (Proxio), kde tyto komerční firmy ovládaly hospodaření Prahy s veřejnými prostředky, tak by mělo být poptáváno robustní opensource řešení podrobené detailní kritice opravdových odborníků (mám na mysli např MySQL nebo PostgreSQL, které používají velikáni jako BASF, MySpace, Skype, Sun a Yahoo!)

Vzhledem ke zkušenostem se státními zakázkami v oblasti IT v ČR, které jsou zcela netransparentní, nevýhodné a značně předražené, je třeba tuto zakázku bedlivě sledovat už od samotného počátku. Dnes už víme, že byla přiklepnuta IBM. Velká modrá! Ta má v Praze jméno. Je zde reálná hrozba, že v zadání a realizaci evidence tržeb půjde ministerstvo obdobnou cestou jako Kalouskova Státní pokladna (také IBM). Dodnes nevíme jestli funguje i když peníze na její realizaci se stále spotřebovávají. Nedávno jsme se na příklad dověděli, že už bude umět i účetnictví. Jenže podle zadání to systém státní pokladny měl umět už v roce 2011!

Strašlivým příkladem byly například Drábkova sKarta, evidence vozidel či pražská Open Card nebo Proxio či Gordic

Neexistuje žádný racionální důvod, proč tendr neměl být soutěžen v otevřeném výběrovém řízení. Stejně tak požadavky na jeho vlastnosti by měly být známy dopředu a postoupeny k širší odborné diskusi. Ještě se vracím k systému, který poptával pražský magistrát v roce 2011 přes odpor vlastního ICT. Odpovědí byl systém s následující specifikaci. Multilicence systému Proxio 120 000 000 Kč; Poskytování služeb maintenance, základní podpory a rozšířené podpory systému Proxio 456 000 000 Kč; Rámcová smlouva na rozvoj systému Proxio 240 000 000 Kč. Fígl je ale v tom, že zakázku mohou realizovat jen firmy s přímou návazností na firmu Marbes, která Proxio vyvíjí, nikdo jiný nemá potřebné licence, tím se kruh uzavírá. Výsledný produkt navíc nebude majetkem magistrátu, ale firmy Marbes. „Magistrát tak bude časem nucen utrácet další sta miliony za licence k software. Magistrát navíc platí Marbesu zdarma vývoj software. S vynaloženými prostředky tohoto rozsahu by přitom Praha mohla vytvořit vlastní informační systém a žádné licence by nikdy nepotřebovala a klidně by se o něj mohla podělit s ostatními státními organizacemi. Více se dočtete tady.

Nejděsivější potom je, že na podobné bázi fungují téměř všechny veřejné zakázky v ČR. Klasická praxe je, že firma která získá zakázku takzvaně „na Dušína“ tzv. bez úplatků si může vybrat jestli bude subdodávky brát od firem, „které jsou na seznamu“ nebo se s budoucími zakázkami může rozloučit. V tomto konkrétním případě (Proxio) bylo naštěstí možné celý tendr jednoduše zrušit bez toho, aby se o na fungování úřadu jakkoli negativně projevilo (naopak to omezilo celkovou demoralizaci řadových zaměstnanců IT odboru v Praze). Největší podvod na voliče jsou takzvané „audity“. Auditorské firmy jsou v korupčním propletenci zapojené samozřejmě také a každý auditor vám potvrdí, že z auditu vyleze vždy to, co chce zadavatel a tím byl třikrát za sebou Pavel Bém.

Nezdary vládních projektů v oblasti informačních technologií v Česku jsou pozoruhodné. Obtížně se hledá projekt, který by splnil jak očekávané přínosy, tak rozpočet a časový plán a hladce fungoval ke spokojenosti uživatelů i daňových poplatníků. Kdyby šlo o drobné, asi by to tolik nebolelo, jako v případě výběrového řízení na nákup nových přenosných počítačů pro nově zvolené poslance. Vyhrála společnost Autocont. Firma S-Invest CZ, která pro poslaneckou sněmovnu výběrové řízení pořádala, totiž vytvořila hodnotící bodový žebříček nabídek, který výrazně zvýhodnil některé, z běžného pohledu uživatele nedůležité, vlastnosti (náhodou?). Deník Lidové noviny uvádí, že například výkon procesoru či kapacita pevného disku se na celkovém hodnocení podílela 1 bodem, kdežto čudlík zleva na WiFi, tedy přepínač blokující bezdrátové připojení byl oceněn 15 body. Za celkem 220 notebooků zaplatí sněmovna Autocontu zhruba 9.9 mil. korun. Pokud by například takový přepínač měl notebook od firmy Dell, firma by řízení vyhrála a PSP by zaplatila asi 4,8 mil. korun.

Tento kuriózní případ vypadá spíše jako vtip, ale v mnoha případech hovoříme o záměrech na elektronizaci jednotlivých agend, jejichž hodnota se v lepším případě počítá ve stovkách milionů korun, a miliardové zakázky také nejsou ničím, co by v České republice bylo neobvyklé. Jistěže se nabízí to základní české podezření ze snahy maximálně „vytěžit substrát“ u každé veřejné zakázky, v případě IT ještě násobené nemožností laiků posoudit oprávněnost rozpočtových nákladů. A tady je jednoznačně vidět jak se vymstilo podcenění znalostí. Podcenění těch základů. Ono laissez-faire, co tak vyhovuje všehoschopným. Nelze odhlédnout od zjevných příznaků kleptokratické kultury, jež se v Česku tak pozoruhodně rozvinula. Jak říká znalec IT „..nikde jinde se nedá legálně vydělat tolik peněz za tak málo muziky“.

Bude tedy zajímavé jak se budou v čase vyvíjet náklady na EET. Nejsem také přesvědčen, že řemeslníci, co vlastně prodávají své know-how a potřebují jen minimální provozovnu, stejně jako …tisíce „nositelů“ IČO, trhovci a malí obchodníci, kteří na vyvážení „obchodní síly“ řetězců musí nějak odměňovat takovou nekomoditu, jakou je „ochota“ (dodavatele, dopravy…kdo tvrdí, že to je pouze podpora korupce, je pokrytec), obchodní řetězce, řízené sofistikovanou sítí a internetové eshopy, které jsou dokonce na sítích závislé, by měly podrobeni stejnému systému a stejným pravidlům. Jsem sice přesvědčen, že i tady to zdvihne daňový výběr, ale řadě – právě z těch drobných – to otráví život. Jenže tam odtud ty objemy financí primárně nemizí. Pokud Andrej Babiš hledá skutečné zdroje, ať kouká na finanční transakce, kde přidaná hodnota nevzniká. Ať zvažuje progresivní zdanění pro korporace. Ať řeší 150 miliard v korupci – nemluvím o kradení, ale o čerpání – nebo v daňových rájích. Jen tak mimochodem, u daňových deliktů nepřímých daní: Karuselové podvody u DPH (tzv. kolotoče), nadhodnocené vývozy u DPH, zastírání skutečných obchodních případů u DPH, nezaplacení DPH, daňové úniky při dovozu a pořízení zboží u DPH a daňový deliktů u spotřebních daní (pohonné hmoty, líh, tabák), tak v roce 2013 dosáhla v Česku výše ztráty na podvodech s daněmi kvalifikovaným odhadem 396 miliard korun, přičemž karuselové podvody tvoří údajně třetinu této ztráty. Samozřejmě, přesná čísla jsou z povahy věci nezjistitelná. Jedná se však rozhodně o zásadní finanční únik ze státního rozpočtu- viz. Tolik, jenom krátce, k digitálnímu státu.

Vlkův  dodatek:

Ani sem  nestihl pořádně  tenhle  článek  zredigovat a  došel mi  od  pana Lea  K. následující  mail:

Dnes jsem objevil článeček resp. hned dva, které to, co píšu v tom Digitálním státu potvrzují. Posílám linky na  ony  články, kde je  velmi detailně  další  faktografie toho, co to vlastně je  EET, ale hlavně  věci kolem ní.

http://objevit.cz/jaka-je-pravda-o-eet-aneb-dohledatelna-vyberova-rizeni-a-smlouvy-o-eet-t209284

https://www.facebook.com/notes/michal-illich/hardware-pro-eet-je-neskute%C4%8Dn%C3%BD-tunel/10154952882098968

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Země Lea K. se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.