Odpověď panu Jeníku Čermákovi na Češi mezi Západem a Východem


napsala Edita

 

Nejprve: díky Jeníku Čermákovi za citace názorů mnohých významných mužů 19. století. Rieger s Palackým viděli naši tehdejší pozici mezi Evropou a Ruskem přesně, včetně národnostní hrozby ze strany Němců, ač se to mnohým dnes tak nezdá. Ale pomysleme na II.WW, o níž tito muži samozřejmě nemohli nic vědět. Je potřeba podle mne to mít stále na mysli.

Také bude něco na tom, že příklon k poválečnému SSSR ovlivnila atmosféra po II.WW v tehdejším Československu, byla tu jednak velká vděčnost Rudé armádě, (ta je zcela na místě) a pak také obrovská idealizace stalinského Ruska. To druhé už je horší, protože mnoho lidí, a to zejména z řad tehdy silné intelektuální levice, mělo již v době sklonku první republiky přesné informace o tom, oč v tehdejším SSSR běží. Ale obé přispělo zřejmě k tomu, (ač rozhodnuto o nás bez nás, bylo jako tak často již dříve v Jaltě), že komunisté legitimně vyhrály poválečné volby. Co následovalo, všichni víme. K tomu následnému: nejsem z těch, kteří nad tímto vývojem prolévají slzy a soudí, že kdyby..(tj. kdybychom zůstali součástí Západu), tak by vše bylo úplně jiné, rozuměj světlé a úspěšné. Mnoho věcí bylo v poválečném vývoji Československa hodně pozitivních, a profitujeme z toho dosud. Věci nejsou jak známo černobílé. Nechci však odbočit tímto směrem.

Palacký viděl samozřejmě přesně, protože množství toho co prostudoval, je naprosto ojedinělé, stejně jako jeho nadání z toho materiálu vytvořit jasný obraz českých dějin. Podle mne je potřeba se k tomu vrátit. Dnes již bez nánosů ideologií nacionalismu, či komunismu, které již můžeme jako zaschlou slupku klidně z jádra odloupnout. Patříme do Evropy, tj. jsme a vždy jsme byly její součástí, i když nejsme Západ. Spoluutvářeli jsme po staletí její dějiny v míře, s níž se Rusko nikdy nemůže srovnávat. A spoluutváříme evropské dějiny i v současné době, i když se vliv malého Česka může zdát příliš nevýznamný. Nemyslím, že tomu tak úplně je. Např. uvažme oficiální postoj české zahraniční politiky k migrantům. Příklon k Rusku není dobrou ideou, ať již tam vládne jakýkoliv režim.

Pokud jde o Putina, zdá se mi, že pan Čermák vidí jeho osobu příliš černě, jakoby to byl ztělesněný ďábel, usilující o světovládu, když to přeženu. Tím on ale podle mne není. Je to pragmaticky uvažující, podle mne vcelku vypočitatelný politik. Rusko ho potřebovalo a potřebuje. A je dobře, že v čele tohoto státu v současné době není někdo jako byl Jelcin, kterého sice Rusové mohli více milovat, ale nemohl mít žádnou vážnost, nemluvě o Gorbačovovi, který musí být většině Rusů cizí, tak jako je pociťována jako cizí (jako tomu ostatně v Rusku bylo , na rozdíl od situace v Českých zemích, již v 19.století) stále příliš tenká vrstva intelektuálnch elit v Rusku. Těm se ovšem za Putina žije krušně. Zkrátka nemyslím si, že Putin vede Rusko do pekla. Bylo by to určitě na velkou diskusi.

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Hosté se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.