Když jsem psal v neděli večer komentář k výsledku rakouských prezidentských voleb, napsal jsem, kromě jiného, toto:
Vidím spoustu daleko zajímavějších jevů a námětů na koment než Kocába, Černého, Halíka a spol., kteří nepochybně budou řičet nadšením nad Hoferovou porážkou. Spolu se všemi ostatními evropskými elitáři.
Kterým poprvé od Brexitu zase vysvitlo slunko. Kdyby byl vyhrál Hofer, tak prý to byl konec Evropy. No uvidíme. Já si myslím, že z hlediska evropských elit a jejich dalšího bačování je daleko důležitější paralelně běžící hlasování v referendu o ústavních změnách v Itálii.
Trvám na to, že tohle tvrzení je nejen správné, ale také poctivé. A v tomhle článku se pokusím vysvětlit proč i když jsem se nějaký čas rozhodoval, jestli se do tématu mám pustit, nebot patřím k drtivé většině tuzemských komentátorů, kteří o Itálii celkem nic pořádně nevědí a tudíž vaří daleko více z pocitů než z nějakých konkrétních znalostí. A takováhle témata zpracovávám fakt nerad. Na druhou stranu, od těch opravdu hodně samolibých a sebejistých frajerů a frajerek z mainstreamu se snažím odlišit alespoň tím, že to prostě svému čtenáři řeknu předem. Abych mu dal na výběr -číst dál nebo ušetřit čas na něco lepšího. Holá slušnost.
Možná bych měl vysvětlit, proč sem se na ten zatraceně tenký led tohoto tématu vydal. Z jednoduchého důvodu – jásot všech typů elitářů byl, přesně jak jsem předpokládal – obrovský a recipročně k tomu se zvedla vlna, zejména u alternativních medií, deprese z Hoferovy porážky.
Znovu opakuji svůj názor – měla by nás zajímat na výsledku rakouských prezidentských voleb jedna jediná věc – s kterým z kandidátů se ČR/SR snáze a lépe zaranžuje, oproti komu z nich snáze obhájí své zájmy, zejména ty, které nebudou totožné s těmi rakouskými? A mně z toho jednoznačně vychází Van der Bellen! Na tom si trvám. S tím slovopády elitářských všeho druhu vůbec nijak nepohnou. Ostatně, ta depka na slovenských, resp. českých alternativách z Hoferovy prohry má podle mne společného jmenovatele – zklamání, že Brusel, Merkelová a vůbec všichni elitáři nedostali v Rakousku další velkou facku. Tak jako před tím v Holandsku, v Británii nebo ve Spojených státech. O tu facku, o to plesknutí jde primárně naprosté většině těch z Rakous zklamaných. Tím si jsem jist! Ale vy , kteří to takhle cítíte – to si skutečně myslíte, že život je gestech? O tom, aby Angela dostala facku? Aby to začalo a hlavně skončilo tím, že to pleskne? V okamžiku, kdy tenhle článek píši – úterý podvečer, jsem konfrontován se zprávou, že na sjezdu CDU byla právě Angela Merkelová potvrzena na další období v pozici šéfky CDU a to rovnou ziskem skoro 90% hlasů sjezdových delegátů! Myslíte, že by Hoferovo vítězství na tom bylo něco změnilo? Když ano, tak jen to, že by současná kancléřka nedostala 90, ale rovnou 95%! Aby jako CDU ukázala, že tváří v tvář všem Trumpům, a Hoferům je jednotná! Daleko zajímavější byl její následný projev, kdy člověk slyšel neslýchané
- migrační chaos 2015 se už nesmí opakovat
- ne všechno ohledně migrantů je v pořádku
- zahalování do naší/ německé společnosti nepatří
Tyhle až přihlouple jednoduché, ale před rokem naprosto nemyslitelné, pravdy sklidily bouřlivé ovace ve stoje! V délce skoro 12 minut čistého času! Německá media hovoří o kancléřčině triumfu. Já to mám za zoufalost olbřímího rozměru!!!! Oni freneticky tleskají něčemu, co napadne žáka 3.b……
Za úspěch považuji to, že Merkelová pochopila a přiznala problém! Horší je, že ho pochopila po svém. Když velmi stručně komentovala vraždu německé studentky ve Freburgu, kterou prostě nešlo zatlouci, protože její otec je, dle dostupných informací, zástupcem šéfa právního odboru bruselské centrály EU, mimo jiné stihla konstatovat očekávaně, že z vraždy nemohou být paušálně obviněni všichni migranti a ani z dalších zločinů a že pokud by se ukázalo, že migranti páchají v celoněmeckém průměru více zločinů než běžné obyvatelstvo, pak by musel a být přijata adekvátní opatření. Ale že hlavním problémem je odmítavý postoj některých zemí k přerozdělování běženců!!!! Takže jak jinak – východní křídlo EU je vlastně tak nějak v té vraždě zapleteno…
I z tohoto aspektu bychom měli uvítat rakouský výsledek! Je nepochybné, že Merkelové nesmysl o přerozdělování sdílí a bude sdílet i jakákoli oficiální Vídeň, bez ohledu na to, kdo byl zvolen rakouským prezidentem. Ale můžeme vzít jed na to, že s Hoferem jako hlavou státu nebo Strachem jako premierem, bude ten přerozdělovací tlak řádově vyšší vyšší než s Van der Bellenem v Hofburgu. S exzeleným bude mít aspoň civilizovanou formu. Nacionalista vždycky tlačí na pilu daleko více. Musí se totiž předvést jako zastánce národních zájmů stůj co stůj. Jinak ztratí své voliče. Tohle zvolený rakouský prezident nepotřebuje. A já říkám – naštěstí.
Mám naklepáno nějakých 600 slov a je to o Hoferovi, o Merkelové, o Rakousku, Německu, migrantech a o Itálii zatím ani slovo. Divné? Ale nikoli. Jak že zní poslední věta z toho citátu, co jsme vzal z nedělního komentáře o rakouských volbách?
Já si myslím, že z hlediska evropských elit a jejich dalšího bačování je daleko důležitější paralelně běžící hlasování v referendu o ústavních změnách v Itálii.
Nicméně, než opravdu začnu vysvětlovat proč, dám sem pro úplnost sadu naprosto vyčerpávajících grafik, pro mne naprosto dokonale popisujících, prčo to u našeho jižního souseda dopadlo jak dopadlo – činím tak proto, aby si ti, co mají stejnou úchylku jako já – tedy velkou afinitu ke grafům a analytickým výstupům, přišli na své.
Mnoho vyčerpávajících grafik k opakovaným rakouským prezidentským volbám naleznou případní zájemci zde na stránkách výzkumné agentury SORA
A kratší, ale také zajímavý soubor grafik na Der Standard
Tak a nyní můžeme v klidu na ty Taliány…
S tím Hoferem jsme dnes nezačal bez důvodu a stejně tak bylo pro mne zásadní přidat Merkelovou.
Zopakuji svou tézi – Hofer pro české a slovenské zklamané byl většinově jen prostředkem, jak dát Bruselu, Merkelové a samozvaným elitám všeho druhu – znovu pořádnou facku. Aniž by měli jasno, co jako za tím políčkem má následovat dál. Protože doufám, že nebyli až tak naivní, aby si mysleli, že Juncker s Tuskem podají okamžitě rezignace a Merkelová na sjezdu náhle oznámí, že nechce ani řídit CDU ani být znovu německou kancléřkou. Ostatně – zajímalo by mne, koho by asi tak rádi viděli na místě Merkelové, jak ve vedení nejsilnější německé politické formace a zejména v kancléřství. Kdo by jako z jejich, ale hlavně z hlediska českých a slovenských zájmů byl lepší. Soudím, že asi by nepřišlo zrovna moc odpovědí a se zdůvodněním by to asi bylo ještě horší…
Ale zpět k tématu – Hofer byl symbol. Ale nebyl problém. S tou Itálií a jejím záporným výsledkem nedělního referenda je to přesně naopak. Tohle hlasování pro nikoho NEBYL SYMBOL, ale určitě JE PROBLEM! Zejména při reálně dosaženém výsledku. A věřte, že problém zcela mimořádného rozměru. Vsadil bych boty na to, že kdyby si Brusel a Merkelová měli vybrat, jestli chtějí radši opačné výsledky na Apeninách a pod Alpami, než ty, kterých bylo dosaženo, pak můj odhad je, že by neváhali ani vteřinu a brali by to opačně, než to dopadlo!
Itálie je třetí největší ekonomika Eurozony a čtvrtá /počítáno ještě s Británii v celé EU/. A tahle hospodářská velmoc – Itálie je pořád členem G8, klubu nejbohatších zemí /západního/ světa je v dlouhodobé a trvalé krizi. Dluh země neustále roste – děsivým tempem skoro 4% ročně a už je vyšší než 130% HDP. A pomalu se začíná blížit řeckým poměrům!
Renziho referendum mělo, oficiálně, pomoci zavádění nutných reforem prostřednictvím změn v ústavě. Celkově mělo být upraveno 46 ze 139 jejích článků. Neoficiálně šlo hlavně o výrazné překopání mocenských struktur rozdělení moci ve prospěch posílení pravomocí centrální vlády na úkor druhé komory italského parlamentu -senátu a samosprávných celků. Ale bylo toho více, šlo i transformaci čehosi, co bych asi tak nahrubo přirovnal k našim úřadům práce a byly ve hře ještě další věci. Nicméně, jako hlavní berme, pro účely tohoto textu prostě přesunutí politických rozhodovacích procesů ve prospěch vlády.
Tohle bylo jak cílem, tak zároveň snadným cílem oponentů. Opozice, podle očekávání, začala křičet, že je omezována svoboda a potlačována demokracie. To byl jeden markant toho hlasování. Tím druhým byla sama jeho podstata – zejména když premier Renzi prohlásil, že s výsledkem spojuje svou další politickou budoucnost a když prohraje, že odstoupí. Stalo se to, co jsem již popisoval, když moje komenty cílily na nějaké referendum – že totiž většinově je celkem jedno, co má být referendem řešeno, ale že v naprosté většině jde o hlasování PROTI vládě. Bylo to tak v Holandsku, když tématem bylo přistoupení Ukrajiny k EU, při známých opakovaných irských referendech, o holandskéma francouzském referendu o tzv. Euroústavě a z podstatné části byl o tomhle i Brexit. A nyní jsme navlékli další korálek na tuhle nit. Referendum o zásadní věci , je použito jen jako klacek k vyřizování si místních, předmětem hlasování nesouvisejících věcí!!
Nic na tom nemění skutečnost, že Renzi nehrál úplně čistou hru a že otázka o níž se hlasovalo, byla z části matoucí a zavádějící. Itálie je prostě v naprosto fatální krizi a bud s tím začne rychle účinně a energicky cosi dělat nebo s sebou strhne do propasti minimálně část Evropské unie. Pro mne, když zkoumám dostupná italská hospodářská čísla, je stav natolik alarmující, že neváhám učinit drastický příměr – Itálie je podle mne na tom tak, jako kdyby byla ve válce! To ohrožení její ekonomické podstaty je, pro mne zcela stejné. Nevěřím, že se současným rozdělením moci a tím pádem mimořádně komplikovanými rozhodovacími procesy je nějaká radikální léčba /a jiná nebude fungovat/, možná. Italský senát, na rozdíl od toho českého, má sílu a pravomoci svrhnout vládu. Což také už mnohokrát udělal. Mimo to, ta léčba italských neduhů, pokud je ještě vůbec možná /což není úplně jistá/ bude drastická. A jako obyčejně – nejtvrději dopadne na obyčejné lidi a to na ty nejchudší. Jako vždycky.
Což znamená voličské hlasy. A kdo asi tak ze senátorů bude ochoten podporovat nepopulární kroky vlády a ztrácet tak naději na opětné zvolení?
Jenže italská ekonomika je deklasovaná a bankovní sektor v podstatě v rozvratu. Nezaměstnanost mezi mladými dosahuje 30%. Přes 360 miliard Eur špatných úvěrů!!!! Což je skoro 10 BILIONU Kč!!! Obrovská a nepochopitelná suma. A jestli alespon největší banky nebudou rychle dokapitalizovány, tak…. A ten příliv eventuálního nového kapitálu chci vidět, při extrémním procentu špatných úvěrů v bankovních bilancích a tristní kondici ostatních sektorů. Mimochodem, ty špatné bankovní úvěry by , podle dřívějších dohod, měly být redukovány do konce roku !! a do téhož data by si ochromené banky měly opatřit dodatečný kapitál. A to včetně největší italské a u nás působící banky Unicredito! Do konce roku 2016! Už chápete , proč Hofer je nic ve srovnání s Itálií a proč na té facce ale vůbec nezáleží?
Renzi chtěl senát zredukovat a nově designovat. Z více než tří stovek senátorů jich měla zůstat stovka. Nejen to – senátoři neměli být ni tak voleni jako jmenováni. Zejména ze zástupci regionálních celků a starostů velkých měst. A měl mít omezené pravomoce. Už by nehlasoval o nejdůležitějších zákonech typu rozpočet. Nemohl by shodit vládu, nemohl by… Prostě stal by se do jisté míry poradním, nikoli výhradně zákonodárným tělesem. To by měl jen ohledně změn ústavy a ve vztahu k dohodám s EU.
Kdyby Itálie nebyla v opravdu hluboké krizi, rozuměl bych námitkám o okleštění demokracie, ale v její reálné situaci? Nechť se na mne Italové nezlobí, já bych dal přednost záchraně země. Slyším, že právě pode mnou praská ta chatrná šlupka ledu, na kterou jsem tímhle článkem stoupl? Denně chodí pár kliků na Kosu z Itálie a budu jen rád, když se někdo z nich ozve. I v případě, že mi to případně pořádně nandá. Nejsem vševěd -suverén z mainstreamu. A rád zveřejním fundovaný pohled.
Zatím zůstanu u tvrzení, že jestli se něco pozitivního má v Itálii stát, znamená to změny a ty změny budou razantní, bolestné a měly by být rychlé a tomu prostě italská politická praxe nepřeje. Ale musí přijít zatraceně rychlé a být důkladné.
Podobně to bylo s okleštěním pravomocí regionálních samospráv. Protože podle podkladů, z kterých jsem sbíral rozumy, jsou obrovské rozdíly ve výkonnosti a kvalifikovanosti jejich práce. Přesně podle rozdělení sever -jih. Na severu většinově ok, dole binec. A překvapí snad někoho, že zejména jihu dostal Renzi opravdu drsnou nakládačku? Zkrátka pověstná italská bota hrubě zakopla o kámen před její špičkou, abych použil příměr map.
Renzi prohrál. A Evropa v napětí čeká, co jako bude nyní dál? Nové volby? Kdo vyhraje? Jakou sestaví vládu? Kdy to bude a jak dlouho to bude, Jak bude kompetentní, vzhledem k úlohám, které před ním stojí? A když vůbec bude znalý věci / už vidím komika -a to v každém možném významu toho slova – Beppe Grilla !!! Chtěli byste mít v ČR premierem Zdeňka Izera??/, jak prosadí nutné a nevyhnutelné v současném komplikovaném italském politickém prostředí…..
Zatím, krátkodobě se staly krátkodobě tišící věci. Tedy dvě:
1- Renzi poněkud zmírnil své kategorické vyjádření a neodstoupil okamžitě, ale zůstal tak dlouho , aby alespoň protlačil rozpočet v parlamentu. Což považuji nejen za rozumné, ale i chválihodné. Protože neschválení rozpočtu by pro Itálii, v jejím dnešním stavu bylo fatální a rozpočtové provizorium by silně zavánělo státním bankrotem.
2- jsem si jist, že ECB , pokud už myslela na to, že by konečně skončila s kvantitativním uvolňováním, okamžitě od tohoto nápadu, který měl přijít dávno a dávno, bleskově couvla. Italské banky prostě nelze nechat padnout. A ECB je asi tak jediná adresa, která je nyní k dispozici…..Nevím, jak to ECB udělá s tou obrovskou horou špatných italských komerčních úvěrů i když se cosi proslýchá o nějaké evropské agentuře , která by měla odkupovat špatné úvěry, tak jako u nás fungovala Konsolidační nejprve banka a následně agentura!!!, ovšem umím odhadnout, jak to asi zbastlí s tou dokapitalizací…Asi stejně jako to předvedli doposud – „Tamní hospodářství stagnuje, banky jsou nalomené. Bankovní půjčky poskytnuté Mezinárodním měnovým fondem dnes tvoří 85 procent vlastního kapitálu italských bank.“ Jak neříká nikdo menší než jeden z nejrespektovanějších německých ekonomů Hans-Werner Sinn /zdroj/.
Jinými slovy – jde opět o klasické chování současných evropských elitářů – je jejich řešení problémů / těch skutečných/ jsou opravdu jen pilulky na utišení bolesti, když vás bolí nesnesitelně noha, v které máte sněť. Než vám tu nohu někdo uřízne. Takhle vidím stav členské země G8!!! A kladu si otázku, jestli náhodou ta sněť už není tak pokročilá, že ji chytnou i rádo by asistující mastičkáři, tvářící se, že jsou lékaři….
Nyní odbočím od dnešní materie – mimochodem, v tom článku Echa 24 s Hans-Wernerem Sinnem mne ještě zaujala tato pasáž:
Je v Německu představitelné něco na úrovni brexitu nebo Trumpa?
Na takovém stupni ne. Jednak proto, že u nás přeci jen není tak silné nezveřejňované mínění (rozdíl mezi veřejným a zveřejňovaným míněním; to první, skutečné, je podle této teorie ve veřejném prostoru potlačováno – pozn. red.) jako v Anglii nebo Americe, jednak se Německu pořád ještě vede hospodářsky dobře – vysoká nabídka pracovních míst, nízká nezaměstnanost. Pokud bychom spadli do recese, mohlo by se to odvíjet jinak. Ale scénář recese v Německu zatím není na obzoru.
Ano, změny v Evropě zřejmě nastanou až tehdy, až se zhorší situace v Germanii. A vrcholně zajímavá je pro mne ta teorie gapu mezi veřejným a zveřejnovaným míněním!!! To je něco, k čemu se musím někdy vrátit samostatným článkem!!!!
A přidám další odbočku – nedávno jste na Kose mohli číst článek k úmrtí Fidela Castra. Kde jsem se s jeho životem vypořádával, jak jsem uměl. A na rozdíl od mnoha a mnoha většinových, kteří mydlili slova bazírující na dvou premisách -Castro byl diktátor, Castro přivedl hospodářsky Kubu na buben. To druhé prý kvůli tomu prvnímu. Nedá mi to, abych v souvislostí s italským průšvihem na toho Castra nevzpomněl – Itálie je nepochybně demokratickou zemí a od války vždycky byla. Nevládl tam žádný ursurpátor. Nikdo na tuhle zemi neuvalil nikdy žádné embargo, naopak ona se na mnoha hospodářských blokádách sama podílela. A ? Doplníte si snadno sami. A jistě nebudete pokládat za zvláštní, že tohle nikdo žádný z Castrobijců neřešil.
Zpět k Itálii a jejímu referendu. Renzi prostě došel k názoru, že jestli chce se zemí cosi udělat, musí ji trochu / ano – jen trochu/ fidelizovat a demokracii ostřihnout. V krizích to prostě jinak nejde. A tahle krize má rozhodně celoevropský problém. Klidně může rozvrátit eurozonu. Vzpomene si ještě někdo na tzv. euroval, který měl chránit státy platící eurem před krizemi bankovního sektoru a řeckého typu? A ten rozvrat může klidně zlikvidovat i Unii! Protože kolaps člena G8 ten potenciál má. Může dostat unii do bodu, kdy i Merkelová vyhlásí – zachraň se kdo můžeš – každý od teď sám za sebe! Ona to provádí, zachraňuje Německo – viz Řecko, ale hlásá pravý opak.
Hofer byl symbol, ale nebyl problém. V Itálii je to naopak – je problémem,ale není symbolem. A to hned z několika důvodů – media chtějí pohodlné jednoduše komunikovatelné věci jako – Hofer = nácek. Itálie je složitá a koho zajímají údaje o HDP , zadluženosti a podobně? Na druhé straně proti Hoferovi se snadno dá vymezit. Ale proti marodnému hospodářskému obrovi? Když nota bene by to znamenalo zase poukazovat na špičky EU a hlavní špílmachry, respektive špílmachryni unijní věrchušky? Aby se ukázalo, že měli dávno a dávno s Italy něco důsledného a rozumného provést a že jako vždycky to jen tlapičkovali a chtěli vysedět, protože jsou úplně bezradní a problémy prostě řešit na potřebné úrovni bud neumí nebo nechtějí….
Znovu konstatuji – kdyby si v Bruselu mohli vybrat, zda radší výsledky v Rakousku a Itálii, jak byly v reálu nebo je otočit, v Hofburgu mít Hofera a v Itálii Renzimu referendu ANO, nepochybně by brali druhou variantu!
Vy, co si přejete pád EU, můžete dát do ledničky šampus, váš sen / ke kterému, doufám, nedojde/ začíná dostávat konkrétní obrysy.
Jen si říkám, jestli, až ho z té chladničky budete chtít vytáhnout, bud e ještě chladit, protože nemusí být proud nebo vy už nemusíte mít žádné skleničky, protože jste je mezitím museli dát do frcu.
Ale i v případě, že obojí klapne, myslím, že vám ten šampus moc chutnat nebude.
Zkuste si představit rozvrácenou Itálii a Evropu, jak čelí migrantské vlně? Zkuste si představit ochromenou a rozvrácenou eurozonu a naši, totálně exportně orientovanou ekonomiku, zkuste si představit vlnu bankovních krachů a důsledky toho všeho. O tomhle totiž výsledek italského referenda může být. Evropské elity se ukájejí Hoferovou porážkou, jak jako demokracie byla slavně zachráněna. Ale že by si přiznali, že nějaký Hofer, Le Penová, Wilders, Okamura a podobní by nikdy neměli sebemenší šanci, kdyby elitáři včas a správně, bez ohledu na voličské preference řešili skutečné problémy typu migrace, zadlužování a nikoli pseudoproblémky typu gender nebo nadstandardních práv různých menšin!
A ještě něco nesmím zapomenout – znovu upozorňuji na různé krysaříky, vyřvávající po náměstích o přímé demokracii. Italské referendum znovu ukázalo, že referenda jako nástroje řešení složitých problémů jsou nikoli nástrojem ,ale antinástrojem!!!!Kdo z těch, co v Itálii hlasovali, tušil skutečný rozměr problému? Kdo si nastudoval tu skoro 1/3 měněných článků italské ústavy, aby věděl o čem hlasuje a byl navíc schopen domyslet alespoň částečně proč se tak děje a tušil efekt dopadů? Zkusím dát příměr – napadlo by někoho, když je vážně nemocen, aby v rodině uspořádal referendum o způsobu léčby? Nebo to svěří doktorům a věří, že to dobře udělají?
+'&t='+escape(document.title)+
'&wi='+escape(window.screen.width)+'&he='+escape(window.screen.height)+')
