Komu vadí EU může dát chladit šampus


Když  jsem  psal  v neděli večer  komentář  k výsledku  rakouských prezidentských  voleb,  napsal jsem, kromě jiného, toto:

Vidím  spoustu  daleko zajímavějších  jevů a námětů na koment  než  Kocába, Černého, Halíka a  spol., kteří nepochybně  budou  řičet  nadšením nad  Hoferovou porážkou.  Spolu se  všemi  ostatními  evropskými  elitáři.

Kterým poprvé od  Brexitu  zase vysvitlo  slunko. Kdyby byl  vyhrál Hofer, tak prý  to byl konec  Evropy.  No uvidíme.  Já  si  myslím, že  z hlediska  evropských  elit  a jejich dalšího bačování  je  daleko důležitější  paralelně  běžící  hlasování  v  referendu  o ústavních změnách v  Itálii.

Trvám na  to,  že  tohle  tvrzení  je  nejen správné, ale  také  poctivé. A  v tomhle  článku se pokusím  vysvětlit  proč  i  když  jsem se nějaký  čas  rozhodoval, jestli se  do tématu  mám  pustit,  nebot  patřím k  drtivé  většině  tuzemských komentátorů,  kteří  o Itálii  celkem  nic pořádně  nevědí a  tudíž  vaří  daleko více z pocitů  než  z nějakých konkrétních znalostí. A  takováhle  témata  zpracovávám fakt  nerad. Na druhou  stranu, od  těch  opravdu  hodně  samolibých a sebejistých  frajerů a  frajerek  z  mainstreamu   se snažím  odlišit  alespoň  tím, že to prostě  svému  čtenáři  řeknu  předem. Abych mu dal na výběr  -číst  dál nebo  ušetřit  čas na  něco  lepšího. Holá  slušnost.

Možná  bych  měl vysvětlit, proč  sem se na  ten zatraceně  tenký  led  tohoto tématu  vydal. Z   jednoduchého  důvodu –  jásot  všech typů  elitářů  byl, přesně  jak  jsem předpokládal –  obrovský a  recipročně  k  tomu se zvedla vlna,  zejména  u alternativních  medií,   deprese z  Hoferovy  porážky.

Znovu  opakuji svůj názor – měla  by nás  zajímat  na  výsledku  rakouských prezidentských  voleb jedna jediná  věc  – s kterým z  kandidátů se  ČR/SR  snáze  a  lépe zaranžuje, oproti komu  z nich snáze  obhájí  své zájmy,  zejména  ty, které  nebudou totožné s  těmi  rakouskými?  A  mně  z  toho  jednoznačně  vychází  Van der  Bellen! Na  tom si trvám.  S  tím  slovopády  elitářských všeho druhu  vůbec  nijak nepohnou.  Ostatně,  ta  depka  na  slovenských, resp.  českých  alternativách z  Hoferovy  prohry  má  podle  mne  společného  jmenovatele – zklamání, že  Brusel, Merkelová a vůbec všichni  elitáři  nedostali  v Rakousku  další  velkou  facku. Tak  jako před  tím v Holandsku, v  Británii nebo ve  Spojených  státech. O  tu  facku, o  to  plesknutí  jde primárně  naprosté  většině  těch  z Rakous zklamaných.  Tím si jsem  jist!  Ale vy , kteří to takhle  cítíte –  to  si  skutečně myslíte,  že  život  je  gestech? O  tom, aby  Angela  dostala  facku? Aby  to začalo a  hlavně  skončilo  tím, že  to pleskne?  V  okamžiku, kdy  tenhle  článek píši  – úterý  podvečer, jsem konfrontován  se  zprávou,  že  na  sjezdu  CDU  byla  právě  Angela Merkelová  potvrzena  na  další  období  v pozici  šéfky  CDU a  to rovnou  ziskem skoro  90%  hlasů  sjezdových  delegátů! Myslíte, že  by  Hoferovo  vítězství  na  tom  bylo  něco změnilo?  Když  ano, tak  jen to, že by  současná  kancléřka  nedostala  90, ale  rovnou  95%! Aby  jako CDU  ukázala, že  tváří v  tvář  všem  Trumpům, a Hoferům  je jednotná! Daleko zajímavější  byl  její  následný  projev,  kdy  člověk slyšel  neslýchané

  • migrační  chaos  2015 se už  nesmí  opakovat
  • ne  všechno  ohledně  migrantů  je v  pořádku
  • zahalování  do  naší/ německé společnosti  nepatří

Tyhle  až  přihlouple jednoduché, ale  před  rokem  naprosto nemyslitelné,  pravdy  sklidily  bouřlivé  ovace ve stoje!  V  délce skoro  12 minut  čistého  času! Německá  media  hovoří o kancléřčině  triumfu.  Já  to mám  za  zoufalost  olbřímího  rozměru!!!! Oni freneticky  tleskají  něčemu, co napadne  žáka  3.b……

Za  úspěch považuji  to,  že  Merkelová  pochopila a  přiznala  problém!   Horší  je, že  ho  pochopila  po  svém. Když  velmi stručně komentovala  vraždu  německé  studentky  ve  Freburgu, kterou prostě  nešlo  zatlouci, protože  její  otec  je, dle  dostupných informací,  zástupcem  šéfa  právního  odboru  bruselské  centrály  EU,    mimo jiné  stihla  konstatovat  očekávaně,  že  z  vraždy  nemohou být  paušálně  obviněni  všichni  migranti a  ani  z dalších  zločinů a  že pokud by  se ukázalo,  že migranti páchají  v  celoněmeckém průměru  více zločinů  než  běžné  obyvatelstvo, pak by musel a být přijata  adekvátní  opatření. Ale  že  hlavním problémem  je odmítavý  postoj  některých  zemí  k přerozdělování  běženců!!!! Takže  jak jinak  – východní  křídlo  EU  je  vlastně tak nějak  v  té  vraždě  zapleteno…

I  z  tohoto  aspektu bychom  měli  uvítat  rakouský  výsledek!  Je  nepochybné, že  Merkelové  nesmysl o přerozdělování sdílí a bude sdílet  i jakákoli oficiální  Vídeň, bez ohledu  na  to, kdo byl  zvolen rakouským prezidentem. Ale  můžeme  vzít  jed  na  to,  že  s Hoferem  jako hlavou  státu  nebo  Strachem jako premierem,  bude ten přerozdělovací tlak řádově  vyšší  vyšší  než s Van der Bellenem  v Hofburgu.  S exzeleným bude mít  aspoň civilizovanou  formu.  Nacionalista  vždycky  tlačí  na pilu daleko více. Musí  se  totiž předvést  jako  zastánce národních  zájmů stůj co stůj. Jinak  ztratí  své  voliče. Tohle  zvolený rakouský prezident  nepotřebuje. A  já  říkám  – naštěstí.

Mám naklepáno nějakých  600 slov  a je  to  o Hoferovi, o Merkelové, o  Rakousku, Německu,  migrantech a o  Itálii  zatím  ani slovo. Divné?  Ale nikoli.  Jak že  zní  poslední věta  z  toho  citátu, co jsme  vzal  z nedělního  komentáře  o  rakouských  volbách?

  Já  si  myslím, že  z hlediska  evropských  elit  a jejich dalšího bačování  je  daleko důležitější  paralelně  běžící  hlasování  v  referendu  o ústavních změnách v  Itálii.

Nicméně,  než  opravdu začnu  vysvětlovat  proč,  dám  sem pro  úplnost sadu naprosto vyčerpávajících  grafik, pro mne naprosto dokonale  popisujících,  prčo  to  u našeho  jižního souseda  dopadlo  jak dopadlo – činím tak  proto, aby  si ti, co  mají  stejnou  úchylku  jako já – tedy velkou  afinitu  ke  grafům a  analytickým  výstupům, přišli na své.

Mnoho vyčerpávajících  grafik  k opakovaným rakouským prezidentským  volbám  naleznou  případní zájemci zde na  stránkách  výzkumné  agentury  SORA

A kratší, ale také zajímavý  soubor  grafik na Der Standard

Tak  a nyní  můžeme  v  klidu na  ty  Taliány…

S  tím Hoferem  jsme  dnes  nezačal  bez  důvodu a stejně  tak  bylo pro mne zásadní  přidat  Merkelovou.

Zopakuji  svou  tézi  –  Hofer pro  české a slovenské zklamané  byl většinově jen prostředkem,  jak  dát  Bruselu, Merkelové  a  samozvaným  elitám všeho druhu  – znovu  pořádnou  facku.  Aniž  by    měli  jasno,  co jako za  tím políčkem  má  následovat  dál. Protože  doufám, že  nebyli  až tak  naivní, aby  si mysleli, že  Juncker  s Tuskem  podají okamžitě  rezignace  a Merkelová  na  sjezdu náhle  oznámí,  že  nechce ani  řídit  CDU  ani být  znovu  německou  kancléřkou. Ostatně  – zajímalo by mne, koho by  asi tak  rádi viděli  na místě  Merkelové, jak ve vedení  nejsilnější  německé  politické  formace a  zejména  v kancléřství. Kdo by jako  z  jejich, ale hlavně  z hlediska  českých a  slovenských zájmů  byl  lepší.  Soudím, že asi by nepřišlo zrovna  moc  odpovědí a  se  zdůvodněním by  to  asi bylo ještě  horší…

Ale  zpět  k tématu  – Hofer  byl  symbol. Ale  nebyl  problém.  S  tou  Itálií a  jejím  záporným výsledkem nedělního referenda  je  to přesně  naopak.  Tohle  hlasování pro nikoho  NEBYL SYMBOL, ale určitě  JE  PROBLEM!  Zejména  při  reálně  dosaženém  výsledku.  A věřte, že  problém  zcela mimořádného  rozměru. Vsadil bych  boty  na  to,  že  kdyby  si  Brusel a Merkelová  měli  vybrat, jestli  chtějí  radši  opačné  výsledky  na  Apeninách  a pod  Alpami,  než  ty, kterých bylo dosaženo,  pak můj odhad  je, že  by neváhali ani vteřinu a brali by  to  opačně, než  to dopadlo!

Itálie  je  třetí největší  ekonomika  Eurozony a čtvrtá  /počítáno ještě  s Británii v celé  EU/.  A tahle  hospodářská  velmoc – Itálie  je pořád  členem  G8, klubu  nejbohatších zemí  /západního/ světa je  v dlouhodobé  a trvalé  krizi. Dluh  země  neustále  roste – děsivým tempem skoro  4%  ročně  a už  je  vyšší než  130%  HDP. A pomalu se začíná  blížit  řeckým poměrům!

Renziho referendum mělo, oficiálně,  pomoci  zavádění  nutných  reforem prostřednictvím  změn v  ústavě.  Celkově mělo být  upraveno 46 ze 139  jejích  článků. Neoficiálně  šlo  hlavně   o  výrazné  překopání  mocenských  struktur  rozdělení  moci  ve prospěch  posílení pravomocí  centrální  vlády na úkor  druhé  komory  italského parlamentu  -senátu  a  samosprávných  celků. Ale  bylo  toho více,  šlo i  transformaci  čehosi, co  bych  asi tak nahrubo přirovnal k  našim  úřadům  práce a  byly  ve hře  ještě  další  věci. Nicméně, jako hlavní  berme, pro  účely tohoto textu  prostě  přesunutí  politických rozhodovacích  procesů  ve  prospěch  vlády.

Tohle  bylo jak  cílem, tak  zároveň  snadným  cílem oponentů.  Opozice, podle  očekávání, začala  křičet, že  je omezována  svoboda a  potlačována  demokracie. To byl jeden  markant  toho hlasování. Tím  druhým  byla  sama jeho  podstata  – zejména  když premier  Renzi prohlásil, že  s výsledkem spojuje  svou  další  politickou budoucnost a když prohraje, že  odstoupí.  Stalo se to, co jsem  již  popisoval, když  moje komenty  cílily  na nějaké referendum  – že  totiž  většinově je  celkem  jedno, co má  být  referendem   řešeno, ale  že  v naprosté většině  jde o  hlasování PROTI  vládě.  Bylo  to tak  v Holandsku,  když  tématem bylo přistoupení  Ukrajiny  k EU, při známých opakovaných  irských referendech, o holandskéma  francouzském referendu o tzv. Euroústavě a  z podstatné  části  byl  o tomhle  i Brexit. A  nyní   jsme  navlékli  další  korálek na  tuhle nit. Referendum  o  zásadní  věci , je použito  jen jako klacek  k vyřizování  si  místních,  předmětem hlasování nesouvisejících  věcí!!

Nic na  tom nemění  skutečnost, že Renzi nehrál  úplně čistou  hru a  že  otázka o níž  se hlasovalo, byla  z  části matoucí a zavádějící.  Itálie  je prostě  v naprosto  fatální  krizi  a bud  s tím začne  rychle účinně  a energicky  cosi dělat nebo s sebou  strhne  do propasti  minimálně  část  Evropské unie.  Pro mne, když  zkoumám  dostupná  italská  hospodářská  čísla,  je  stav  natolik alarmující, že  neváhám  učinit  drastický  příměr – Itálie je podle mne na  tom tak, jako kdyby  byla  ve  válce! To ohrožení  její  ekonomické podstaty  je, pro mne  zcela stejné. Nevěřím,  že se  současným  rozdělením moci a  tím pádem mimořádně komplikovanými  rozhodovacími procesy  je  nějaká  radikální  léčba /a jiná  nebude fungovat/, možná.  Italský senát, na  rozdíl od  toho českého,  má  sílu a pravomoci  svrhnout  vládu. Což  také  už mnohokrát  udělal. Mimo  to,  ta  léčba  italských neduhů, pokud  je  ještě  vůbec možná  /což  není  úplně jistá/ bude  drastická. A jako obyčejně – nejtvrději dopadne  na obyčejné  lidi a  to na ty  nejchudší. Jako vždycky.

Což  znamená  voličské  hlasy.  A  kdo asi tak ze senátorů  bude ochoten  podporovat  nepopulární  kroky  vlády  a ztrácet tak naději na opětné zvolení?

Jenže  italská ekonomika  je  deklasovaná a  bankovní sektor  v podstatě  v rozvratu. Nezaměstnanost  mezi  mladými  dosahuje  30%. Přes  360 miliard  Eur  špatných  úvěrů!!!! Což  je  skoro  10 BILIONU  Kč!!! Obrovská a  nepochopitelná  suma.   A jestli  alespon  největší  banky  nebudou rychle  dokapitalizovány,  tak…. A   ten příliv  eventuálního nového  kapitálu chci vidět,  při  extrémním  procentu  špatných  úvěrů v  bankovních  bilancích a  tristní kondici  ostatních  sektorů. Mimochodem,  ty  špatné  bankovní  úvěry  by , podle  dřívějších dohod, měly  být  redukovány  do konce roku !! a do téhož  data  by  si   ochromené  banky  měly  opatřit  dodatečný  kapitál. A  to včetně největší  italské a u nás  působící  banky  Unicredito! Do konce  roku  2016!  Už  chápete , proč  Hofer  je  nic  ve  srovnání  s  Itálií a proč  na té facce ale vůbec nezáleží?

Renzi  chtěl  senát  zredukovat  a nově  designovat.  Z  více než  tří stovek senátorů  jich měla  zůstat   stovka. Nejen  to – senátoři neměli  být  ni tak voleni jako jmenováni. Zejména ze zástupci  regionálních celků a starostů  velkých  měst. A měl mít omezené pravomoce. Už  by nehlasoval  o  nejdůležitějších  zákonech typu  rozpočet. Nemohl  by  shodit  vládu, nemohl  by… Prostě  stal by  se  do jisté míry poradním,  nikoli  výhradně  zákonodárným  tělesem. To by měl jen ohledně  změn  ústavy  a ve vztahu  k  dohodám s  EU.

Kdyby  Itálie  nebyla v opravdu  hluboké  krizi,  rozuměl  bych námitkám o okleštění  demokracie, ale  v  její  reálné  situaci? Nechť se na mne  Italové  nezlobí, já  bych dal přednost  záchraně  země.     Slyším, že právě  pode  mnou praská  ta  chatrná  šlupka  ledu, na kterou jsem  tímhle  článkem  stoupl?  Denně  chodí  pár kliků na Kosu  z Itálie a  budu jen rád,  když se někdo z nich ozve. I  v případě,  že  mi  to případně pořádně nandá.  Nejsem vševěd -suverén z  mainstreamu. A  rád  zveřejním  fundovaný pohled.

Zatím  zůstanu  u  tvrzení,  že  jestli se něco pozitivního  má  v Itálii  stát, znamená  to změny  a ty  změny  budou razantní, bolestné a  měly  by být  rychlé a  tomu  prostě  italská  politická praxe nepřeje. Ale musí  přijít  zatraceně  rychlé a  být  důkladné.

Podobně  to bylo s  okleštěním  pravomocí  regionálních  samospráv. Protože podle  podkladů, z kterých jsem  sbíral  rozumy,  jsou obrovské  rozdíly  ve  výkonnosti a  kvalifikovanosti  jejich práce.  Přesně podle  rozdělení  sever  -jih. Na severu  většinově  ok, dole  binec. A překvapí snad někoho,  že  zejména  jihu  dostal Renzi  opravdu drsnou  nakládačku? Zkrátka  pověstná  italská  bota  hrubě  zakopla  o  kámen před  její  špičkou, abych použil příměr  map.

Renzi prohrál.  A Evropa v napětí  čeká, co jako bude nyní  dál? Nové  volby?  Kdo vyhraje?  Jakou sestaví  vládu? Kdy to bude  a jak dlouho to bude,  Jak bude kompetentní, vzhledem k úlohám, které před  ním  stojí?  A  když  vůbec bude znalý  věci  / už  vidím komika -a to v každém možném významu  toho slova –  Beppe  Grilla !!! Chtěli byste  mít  v  ČR  premierem  Zdeňka Izera??/, jak  prosadí  nutné a  nevyhnutelné v  současném komplikovaném  italském politickém  prostředí…..

Zatím, krátkodobě se  staly krátkodobě  tišící  věci.  Tedy  dvě:

1- Renzi poněkud  zmírnil své  kategorické  vyjádření a  neodstoupil okamžitě, ale  zůstal tak dlouho , aby alespoň protlačil  rozpočet  v parlamentu. Což  považuji nejen za  rozumné, ale  i chválihodné. Protože  neschválení  rozpočtu  by  pro Itálii,  v jejím dnešním stavu  bylo  fatální a   rozpočtové  provizorium  by  silně zavánělo státním  bankrotem.

2- jsem si jist, že  ECB , pokud  už  myslela  na to, že by konečně  skončila  s kvantitativním  uvolňováním,  okamžitě  od  tohoto nápadu, který  měl přijít  dávno a  dávno,  bleskově  couvla.  Italské  banky  prostě  nelze  nechat  padnout. A  ECB  je  asi  tak  jediná  adresa, která  je nyní  k dispozici…..Nevím, jak  to ECB udělá  s  tou obrovskou horou  špatných  italských komerčních  úvěrů i  když se  cosi  proslýchá  o nějaké  evropské  agentuře  , která  by  měla  odkupovat  špatné  úvěry, tak  jako  u nás  fungovala  Konsolidační  nejprve  banka a následně  agentura!!!,  ovšem umím  odhadnout,  jak  to asi zbastlí  s  tou dokapitalizací…Asi  stejně jako to předvedli doposud – „Tamní hospodářství stagnuje, banky jsou nalomené. Bankovní půjčky poskytnuté Mezinárodním měnovým fondem dnes tvoří 85 procent vlastního kapitálu italských bank.“  Jak neříká nikdo  menší  než  jeden z nejrespektovanějších  německých  ekonomů  Hans-Werner Sinn /zdroj/.

Jinými slovy – jde opět  o  klasické  chování  současných  evropských  elitářů – je jejich řešení  problémů / těch skutečných/ jsou  opravdu  jen pilulky  na  utišení  bolesti, když  vás  bolí nesnesitelně  noha, v  které máte  sněť.  Než  vám tu nohu  někdo uřízne. Takhle  vidím  stav  členské země  G8!!! A  kladu si  otázku,  jestli náhodou  ta  sněť  už  není  tak pokročilá,  že  ji chytnou  i  rádo by  asistující  mastičkáři, tvářící se, že  jsou lékaři….

Nyní  odbočím od  dnešní  materie – mimochodem, v  tom článku  Echa 24 s Hans-Wernerem Sinnem  mne  ještě  zaujala  tato  pasáž:

Je v Německu představitelné něco na úrovni brexitu nebo Trumpa?

Na takovém stupni ne. Jednak proto, že u nás přeci jen není tak silné nezveřejňované mínění (rozdíl mezi veřejným a zveřejňovaným míněním; to první, skutečné, je podle této teorie ve veřejném prostoru potlačováno – pozn. red.) jako v Anglii nebo Americe, jednak se Německu pořád ještě vede hospodářsky dobře – vysoká nabídka pracovních míst, nízká nezaměstnanost. Pokud bychom spadli do recese, mohlo by se to odvíjet jinak. Ale scénář recese v Německu zatím není na obzoru.

Ano, změny  v  Evropě  zřejmě nastanou  až tehdy, až  se zhorší  situace  v  Germanii. A  vrcholně  zajímavá  je pro mne ta teorie  gapu  mezi  veřejným a  zveřejnovaným  míněním!!! To je něco,  k  čemu se musím  někdy  vrátit  samostatným  článkem!!!!

A  přidám  další  odbočku  – nedávno   jste na Kose mohli  číst   článek  k úmrtí  Fidela  Castra. Kde jsem se  s jeho životem vypořádával, jak jsem uměl.  A  na  rozdíl  od  mnoha  a mnoha  většinových,  kteří  mydlili  slova  bazírující  na dvou  premisách  -Castro  byl  diktátor, Castro přivedl  hospodářsky  Kubu na buben.   To druhé  prý  kvůli  tomu prvnímu. Nedá mi to, abych v souvislostí  s  italským průšvihem na  toho Castra  nevzpomněl – Itálie  je nepochybně  demokratickou  zemí  a   od  války vždycky  byla. Nevládl tam  žádný  ursurpátor. Nikdo na  tuhle zemi  neuvalil nikdy žádné  embargo, naopak  ona  se  na mnoha hospodářských  blokádách  sama podílela. A ?   Doplníte  si snadno  sami. A jistě  nebudete  pokládat  za  zvláštní,  že  tohle  nikdo  žádný  z  Castrobijců  neřešil.

Zpět  k Itálii a jejímu  referendu. Renzi  prostě  došel k názoru, že  jestli  chce  se zemí  cosi udělat,  musí  ji trochu / ano – jen trochu/ fidelizovat a  demokracii  ostřihnout. V  krizích  to prostě  jinak  nejde. A  tahle krize  má rozhodně  celoevropský  problém.  Klidně  může  rozvrátit  eurozonu. Vzpomene  si ještě  někdo na tzv. euroval, který  měl  chránit  státy  platící eurem před  krizemi  bankovního  sektoru a  řeckého typu? A  ten rozvrat  může klidně  zlikvidovat  i Unii!  Protože  kolaps      člena  G8  ten potenciál  má. Může  dostat  unii  do  bodu,  kdy  i Merkelová  vyhlásí  – zachraň se kdo můžeš – každý od  teď  sám za sebe! Ona  to provádí, zachraňuje  Německo – viz Řecko, ale hlásá pravý opak.

Hofer byl  symbol, ale  nebyl problém.  V  Itálii je to naopak – je  problémem,ale  není symbolem. A  to hned  z několika  důvodů  – media  chtějí pohodlné  jednoduše komunikovatelné  věci  jako  – Hofer = nácek.  Itálie  je  složitá a koho zajímají  údaje  o HDP , zadluženosti  a podobně?  Na druhé straně proti Hoferovi se snadno  dá  vymezit. Ale proti  marodnému  hospodářskému obrovi? Když nota bene  by  to znamenalo zase poukazovat  na špičky EU a  hlavní  špílmachry, respektive  špílmachryni  unijní  věrchušky? Aby  se ukázalo,  že  měli dávno a dávno  s Italy  něco  důsledného a rozumného  provést a  že  jako vždycky  to jen tlapičkovali a chtěli  vysedět, protože  jsou  úplně bezradní  a problémy prostě  řešit  na potřebné úrovni  bud  neumí nebo nechtějí….

Znovu konstatuji – kdyby  si v Bruselu  mohli  vybrat, zda  radší  výsledky  v Rakousku a  Itálii, jak byly v reálu  nebo  je  otočit, v  Hofburgu mít  Hofera a  v Itálii Renzimu referendu  ANO,  nepochybně  by  brali druhou variantu!

Vy, co  si přejete pád  EU, můžete  dát  do ledničky  šampus,  váš  sen  / ke  kterému, doufám, nedojde/ začíná  dostávat konkrétní obrysy.

Jen  si  říkám,  jestli,  až  ho  z  té  chladničky  budete  chtít  vytáhnout,  bud e ještě  chladit, protože  nemusí  být  proud nebo  vy  už  nemusíte  mít  žádné  skleničky, protože  jste  je  mezitím museli  dát  do  frcu.

Ale  i  v  případě,  že  obojí  klapne,  myslím, že  vám ten šampus  moc  chutnat  nebude.

Zkuste  si představit  rozvrácenou  Itálii  a  Evropu,  jak  čelí  migrantské  vlně?  Zkuste  si představit  ochromenou  a  rozvrácenou  eurozonu  a  naši, totálně  exportně  orientovanou  ekonomiku, zkuste  si představit  vlnu  bankovních krachů a důsledky  toho  všeho. O tomhle  totiž  výsledek  italského referenda  může  být.  Evropské  elity  se  ukájejí  Hoferovou porážkou, jak jako demokracie  byla  slavně  zachráněna. Ale  že  by si přiznali,  že  nějaký  Hofer, Le Penová, Wilders, Okamura  a podobní  by nikdy neměli sebemenší  šanci, kdyby   elitáři  včas a  správně, bez ohledu na  voličské preference  řešili skutečné problémy typu  migrace,  zadlužování a nikoli pseudoproblémky  typu  gender  nebo   nadstandardních  práv   různých  menšin!

A ještě  něco  nesmím zapomenout  – znovu  upozorňuji  na  různé  krysaříky,  vyřvávající  po náměstích  o přímé  demokracii.  Italské referendum  znovu  ukázalo,  že  referenda  jako nástroje  řešení  složitých problémů  jsou  nikoli  nástrojem ,ale   antinástrojem!!!!Kdo z těch, co v  Itálii  hlasovali,  tušil skutečný  rozměr  problému?  Kdo  si nastudoval  tu skoro  1/3 měněných  článků  italské  ústavy, aby  věděl o čem hlasuje  a  byl  navíc  schopen  domyslet  alespoň  částečně  proč  se tak děje  a tušil  efekt  dopadů?  Zkusím  dát  příměr  – napadlo by někoho,  když  je  vážně  nemocen,  aby  v  rodině  uspořádal referendum  o  způsobu  léčby? Nebo to svěří  doktorům a  věří, že  to dobře  udělají?

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Hodina vlka se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.