Sednout na lep


napsal Leo K

Zeptá-li se vás někdo zcela nečekaně na něco choulostivého, je dobré získat čas protiotázkou: „A proč se ptáte?“ – a to i tehdy, když je důvod otázky zcela jasný. Někdy dokonce nejde ani o otázku. Přečtete si článek a po přečtení si uvědomíte, že jste utrpěli kázání. Místo uspokojení své neznalosti se vám dostalo řádné porce čehosi, co vás znejistilo. Co vás nutí se ptát: „A je to opravdu tak?“ nebo případně: „Proč to (autor) napsal? Co ho k tomu vedlo?“ Najednou pocítíte potřebu pauzy. Musíte se nadechnout. Získat čas. Ne proto, aby vám v plné míře došel zcela nový úhel pohledu, ohromující myšlenka, zářný objev, ale proto, abyste se vzpamatovali z obrovité naivity, neskonalé hlouposti či kulturního džihádu autora. Nehodící se, škrtněte!

Princip, který musíme hájit. Dílko z produkce  nikoho menšího než  Jakuba  Jandy… Celý článek zde. Dovolím si ocitovat:

Často se ozývá, že se zbytečně vracíme uvažováním do studené války. Máme totiž naštěstí svobodnou společnost, kde se smí říkat /zatím – pozn.vlk/ všechny názory. Jenže my se do ní vracíme opravdu a to rozhodnutím Kremlu, nikoliv Západu. Stačí se podívat na milion iniciativ, které Západ v posledních letech vedl a otvíral Rusku náruč. Vše z toho Putin zahodil a Obamův restart je dnes po právu k smíchu.

Když boxujete v ringu podle pravidel a ten druhý najednou odpíská ta nejzákladnější pravidla (že si státy už nepřivlastňují silou) a vytáhne nůž, máte dvě možnosti. Buď začít hájit, že taková prasárna je nepřípustná (protože pak se každý malý stát musí začít sakra bát), nebo přijmout s pochopením, že se Putin rozhodl vrátit svým jednáním do středověku, bere si kousky sousedící států a natvrdo zahodil dvě dekády sbližování se Západem. Jak říkal Reagan: „There is only way you can have peace and you can have it the next second. Surrender.“

Říkejte tomu „válečné štváčství“. Říkejte tomu „zbytečná studenoválečná rétorika“. Já tomu říkám poučení se z roků 38,39 a 68 a jednoznačné postavení se za principy, které i nám jako malé zemi zajišťují to, že si nás už nevezme silnější soused jen proto, že je silnější. Proto nikdy nemůžeme uznat okupaci a anexi Krymu, jak jí provedli Rusové. Proto se nemůžeme smířit s tím, jak si Putin bere a ničí východní část Ukrajiny…

Inu, co Putin zahodil a Obamův restart…. Obamův restart znamenal současné vedení 7 válek. Nejvíc v historii USA. A také největší dluh v historii USA. Co Putin zahodil, byly jednak iniciativy, které pod chráněnou značkou „občanská společnost“ prosazovali v Rusku americké zájmy a pak ještě to, že značně přispěl k uhašení jedné z těch Obamových válek.

Strach z agresivity Ruska… Když se podíváme jaké procento hrubého domácího produktu různé státy věnují na zbrojení, zjistíme, že Spojené státy nebo Severoatlantická aliance zbrojí dvacetinásobek toho, co zbrojí Rusko. Nejlépe  to ovšem poví  graf z renomovaného zdroje:

http://news.e-republika.cz/dl3801?display

Takže tady jiný nepřítel není a americký vojensko-průmyslový komplex (vlastně jediný průmysl, který Američanům na jejich území zbyl) musel po pádu Sovětského svazu vymyslet nějakého nepřítele a vymyslel jich ve světě poměrně dost, jak vidíme. Domnívám se, že lidé by o tom měli být daleko lépe informováni, kolik se vydává na zbrojení a co se s těmi zbraněmi děje, jestli se šrotují, jestli by peníze nemohly být vynaloženy k užitečnějším cílům než k tomu, aby byly stále dokonalejší programy na zabíjení. To říkáme my Evropané, kteří čerpáme ze zdrojů judaismu, křesťanství a helénské kultury, a myslím si, že vyrábět programy, co zabíjí, nebyl program Kristův.

Anexe Krymu byla jedinou obranou před nastávajícím vývojem. Rusko platilo Ukrajině pronájem v jehož rámci mohlo být na Krymu až 30 000 příslušníků ozbrojených sil. Pronájem platilo stejně, jako jej platí Kazachstánu za Bajkonur. Když ale v Kyjevě vznikla protiruská revoluce (Moskali na nože!), tak bylo přirozenou reakcí ruské strany si chránit svůj přístup k moři, svoji černomořskou flotilu. Mimochodem, myslíte si opravdu, že Krym je okupován?

Ještě před Majdanem se Krym domáhal několikrát autonomie. 20. ledna 1991 se v Krymské oblasti uskutečnilo referendum. Při hlasování byla položena otázka „Jste pro založení Krymské autonomní sovětské socialistické republiky jako součásti Svazu sovětských socialistických republik a účastníka Svazové smlouvy?“ Referenda se zúčastnilo 1 441 019 lidí, což představovalo 81,37% obyvatel uvedených v seznamech pro referendum. Pro založení Krymské ASSR hlasovalo 93,26 % obyvatel Krymu účastnících se referenda. To vzalo za své vyhlášením Deklarace nezávislosti Ukrajiny. 5. května 1992 parlament Autonomní Republiky Krym vyhlásil nezávislost přijetím deklarace „Akt o vyhlášení vládní nezávislosti Republiky Krym“. To mělo být ještě schváleno referendem v srpnu téhož roku. Podle vzpomínek tehdejšího prezidenta Ukrajiny Leonida Kravčuka v jednom interview, uvažoval Kyjev tehdy dokonce o možnosti války s Republikou Krym. Ukrajinský parlament požadoval zrušení vyhlášení nezávislosti Krymu a dal Krymskému parlamentu ultimativně jeden týden na zrušení referenda.

V květnu 1994 se stala situace napjatou, když parlament Krymu odhlasoval znovuzavedení ústavy z roku 1992, čímž by udělal Krym více nezávislým na Ukrajině. V červnu 1994 podepsal prezident Ukrajiny Leonid Kravčuk řadu výnosů, které ohraničovaly pravomoci vládních orgánů Krymu. Současně lídři Ukrajiny a Ruska museli odvracet vznikající násilí. Měsíc poté se uskutečnily volby a prezidentem Ukrajiny byl zvolen spíše prorusky orientovaný Leonid Kučma, čímž se zmenšily snahy Krymu o samostatnost. Anexí Krymu do ruských rukou se vlastně splnila Krymu jeho letitá snaha.

Kdo si dnes ještě vzpomene, že v těch rušných dnech Majdanu byl jedním z návrhů zákaz ruštiny jako úředního jazyka? /Pozn. vlk – to byl PRVNI zákon  popřevratového kyjevského  parlamentu,  který  přijal,  a  který  byl následně  stornován…/

Východní část Ukrajiny je ruskojazyčná. Zájmem Rusů není brát si část Ukrajiny – jak ostatně dokázalo svým stanoviskem, když se k němu tak zvaná Novorosija přihlásila. Na druhé straně všemi možnými způsoby podporuje bojovníky Novorosije, protože způsob jakým si ukrajinská strana představuje vyřešení konfliktu, není žádnou policejní akcí, ale nasazením řádné armády k občanské válce, k likvidaci odbojného východu. Který se provinil tím, že jeho mateřštinou je ruština. Přes chatrné myšlenkové konstrukce, faktické chyby, dogmatické postoje a čiré fantazie Jandovi ovšem nic nebrání v tom, aby z nich budoval konstrukt, mířící k předem danému závěru. Autor si vypůjčí nějakou „studii“ či nesouvisející citát, něco vydedukuje a dále v textu se na svůj vývod odkazuje, jako by šlo o prokázaný fakt a to klasickými kazatelskými obraty „nyní už je jasné“ či „jak jsme si ukázali“. Nicméně jde o neskutečnou směs chyb, kategorických tvrzení, konspiračních teorií a obviňování ze špatných úmyslů, ze které číší pocit, že sám autor je zralý na terapii. Autor před námi sestavuje klasický paranoidní konstrukt, na kterém kolaboruje kdekdo a všichni se tak nějak snaží o zavedení idiokracie a jen on sám, náš hlavní hrdina, mává praporem svobody nad hlavou a vede svůj osamělý odvážný boj. Jde o člověka nesmírně narcistického a posedlého představou o své důležitosti. Musím však poznamenat, že pořád ještě jde o jedince, který se snaží dát svým pojmům nějaký reálný obsah. Kouzlem nechtěného je pak adresa jeho mateřského „Think tanku“ – Vlkova 36(!)

Chce dětem vymýt mozky;

Ministryně připravuje trychtýř do malých hlaviček; A přece z vás ty demokraty uděláme; Kritici varují: vznikne monopol na pravdu; Svéprávného občana nevyrobíme indoktrinací; Orwellizace společnosti pokračuje; Vzdělání podle Valachové: mějte rádi gaye, buďte multi-kulti. Více či méně otevřeně bulvární i tradičně seriozní média opakovaně tvrdě útočí na ministryni školství kvůli „koncepci výchovy k občanství“. Kromě agresivity mají ty útoky společné i to, že jsou zmatené a nepodložené. Škoda, téma, zda a v jaké podobě potřebujeme novou koncepci „výchovy k občanství“, je důležité.

To  jsem  citoval  z  článku  Michala Komárka.  A dovolím  si pokračovat:

Podstata útoků na ministryni školství respektive ministerstvo spočívá v tvrzení, že MŠMT se rozhodlo zřídit novou instituci – Dům demokracie -, který má garantovat „občanské vzdělávání“, nebo se případně i jinými prostředky rozhodlo získat monopol na „úředně posvěcenou pravdu“, že je to svého druhu návrat k totalitnímu myšlení První informace o „Domu demokracie“ se objevily 23. srpna a přinesly je Lidové noviny. Psaly mimo jiné: „Ke kritickému myšlení by Čechy měla dovést nová strategie občanského vzdělávání, tedy výchova k informovanému a aktivnímu občanství. Jenomže ministerstvo školství, které má její přípravu na starosti, to vzalo za nešťastný konec. Namísto podpory široké debaty se resort Kateřiny Valachové (ČSSD) rozhodl, že založí nový úřad, který se jako jediný o občanské vzdělávání postará. Nová instituce se má jmenovat Dům demokracie a lidských práv, minimální náklady se v ministerské strategii odhadují na 30 až 40 milionů korun s tím, že lepší by bylo 100 milionů ročně.“ Lidové noviny sice citují mluvčí ministerstva, která říká, že „ministerstvo poslalo do mezirezortního řízení návrh na vytvoření koncepce občanského vzdělávání“, nicméně deník zároveň ví, že „podkladový materiál počítá s tím, že nový úřad vznikne ještě v tomto volebním období nařízením ministryně. A později se „zabetonuje“ zákonem“[…] Týden opět připomíná Dům demokracie a to, že „někteří politici“ se obávají „vymývání mozků“. Je zajímavé, že Týden konstatuje, že „Valachová nenabízí žádný ucelený přehled témat“ a dokonce uvádí, že agendu převzalo ministerstvo pro lidská práva – údajně na základě tlaku koaličních partnerů, jak říká „zdroj Týdne“. Ale na věci to nic nemění.

Je to podobná figura jako v první vlně útoků v Lidových novinách: Na jedné straně se připustí, že žádné návrhy vlastně ještě neexistují a dokonce, že je ani nebude předkládat MŠMT, na druhé straně je jasné, že koncepci připravuje Valachová a že to celé zavání indoktrinací a vymýváním mozků. Na otázky České školy MŠMT odpovědělo: „Není pravda, že MŠMT připravuje koncepci výchovy k občanství, MŠMT pouze zahájilo interní proces příprav, který předcházel procesu samotné tvorby koncepce. Tento přípravný proces byl zastaven. V současné chvíli tedy neprobíhají ani přípravy, natož tvorba koncepce. Koncepci by dle dohody vládní koalice měl připravovat ministr pro legislativu, lidská práva a rovné příležitosti. Je tedy naprosto zavádějící a lživé mluvit o tom, co Koncepce má či nemá dělat.“ „Dobře informované“ zdroje Týdne nebo Lidových novin to sice odmítají akceptovat, ale žádná koncepce zatím opravdu nevzniká. A opravdu ji tedy ani nepřipravuje ministerstvo školství. To, co média komentují a vydávají za totalitní hrozbu a o čem zasvěceně tvrdí, že to brzy „zabetonuje“ zákon, jsou útržky materiálů, které byly podkladem nikoli pro samotnou koncepci, nýbrž teprve pro její zadání. Útržky jsou navíc svévolně interpretované, protože i tyto podkladové materiály například od počátku obsahovaly úvahy o variantním řešení, nikoli návrh na vytvoření nové instituce v podobě Domu demokracie. […]

Jak se postavit k takové zprávě? Zřejmě se vláda už delší dobu zabývala myšlenkou nového rámce pro „občanské vzdělávání“. Ministerstvo školství vypracovalo zprávu o tom, jak zatím na tomto poli situace vypadá a podkladový materiál o tom, na čem by se mohlo začít pracovat, pokud by se na koncepci opravdu pracovalo. Tento podklad mimo jiné obsahoval možnosti vytvoření „Domu demokracie.“ Šlo jenom o pracovní název zatím blíže nespecifikované instituce. Prostě doplnění těch dvou ostatních variant: NÚV (Národní ústav pro vzdělávání), grantová agentura nebo nová nezávislá instituce. V této fázi byla prozatím příprava ukončena. Práce na samotné koncepci ani nezačala a pravděpodobně tu koncepci nebude ani garantovat ministerstvo školství. Tedy aktuálně nic nehrozí (ministerstva jsou gigantické a velice nepružné instituce), ale sama myšlenka, že něco s takovým názvem se mihlo materiálem nás nabádá k pozornosti.

Ještě vysvětlení k některým pojmům pro starší ročníky. Bývalé osnovy byly nahrazeny RVP (rámcovým vzdělávacím plánem), který musí respektovat školní vzdělávací plány (ŠVP), které si každá škola vypracovává individuálně. V současném RVP je téma člověk a jeho svět ohraničen dosti široce následujícím způsobem: soužití lidí – mezilidské vztahy, komunikace, principy demokracie; obchod, firmy, zájmové spolky, politické strany, církve, pomoc nemocným, sociálně slabým, společný „evropský dům“ chování lidí – vlastnosti lidí, pravidla slušného chování – ohleduplnost, etické zásady, zvládání vlastní emocionality; rizikové situace; rizikové chování, předcházení konfliktům právo a spravedlnost – základní lidská práva a práva dítěte, práva a povinnosti žáků školy, protiprávní jednání a korupce, právní ochrana občanů a majetku včetně nároku na reklamaci, soukromého vlastnictví, duševních hodnot.

Záleží (zatím) opravdu jenom na osobnosti vyučujícího jak s  tím naloží. Pro objektivnost jsem ale nucen poznamenat, že tyto hodiny jsou nejčastěji obětovány na jiné účely. Nebo takový článek – Jsme připraveni na přímou demokracii?

Opět  si  dovolím  ocitovat:

Přímá volba a všeobecná odvolatelnost politiků. Volba, při níž si národ všelidovým hlasováním vybere své zástupce. A pokud se mu jejich kroky pak nelíbí, můžou být kdykoli úplně stejným způsobem odvoláni. A něco takového se však může zdát jako nereálně, pokud by se tito politici řídili výsledky referenda. To by se pak totiž vyhlásilo na každou ptákovinu. V takovém případě se pak může jevit jako zbytečné vůbec nějaké politiky vlastně mít. Na taky. Zrušme je. A rovnou se lidí zeptejte: „Co chcete?“

A oni vám odpoví:– vystoupit z NATO- rozpustit EU- zrušit poplatky za televizi- zrušit parlament i senát- obehnat naši zemi ostnatým drátem- zrušit policii- rozdat všem zbraně- zrušit daně- minimální mzdu 30 000 Kč- jen dva dny pracovní týden- půl roku dovolené- do důchodu ve třiceti- překrásnou a moderní zemi, aniž bych pro to musel hnout prstem.

Článek je od začátku do konce logickým nesmyslem. Autor se vůbec nezabývá pokládáním otázek a podmínek pro diskusi. Ihned konstruuje jak otázky, tak odpovědi a pak tu směs vyvrací. Ale vyvrací ji navíc z nadhledu. Z nadhledu toho, kdo jediný ví a zná.

Pod článkem je celkem souhlasná diskuse, která se zmohla na jedinou námitku: „Lidé si mylně myslí, že v případě přímé demokracie by rozhodoval „jejich“ názor. Zapomínají, že názor každého člověka je dnes vytvářen především masmédii, takže by vlastně vyjadřovali jen to co by vlastník těchto médii považovat za vhodné – JEHO vůli.“

Já bych především řekl ve shodě s panem Hudcem, že oním Borovským myslel autor jistě Karla Havlíčka, což působí trochu komicky s tím jak vysoce hodnotí vzdělání a odpovědnost Švýcarů a Kaliforňanů. Že názor je úsudek byl nadpis jednoho z mých článků na Kose. S hlubokým studem cituji sám sebe… Názor je úsudek, jehož pravdivost nelze ověřit. Jeho existence vychází jenom z toho, že jej někdo zastává a na jeho pravdivost nemá vliv počet lidí, kteří mají stejný názor. Spíše platí opak, že čím je společnost více rozrůzněna v názoru na stejný jev – to znamená, že na stejný jev existuje více různých názorů – tím je společnost zdravější. Přílišný sklon k názorové jednotě může předznamenat extremismus. Změnit názor není nic zvláštního, pokud se například přesvědčíme, že předchozí informace byly chybné nebo neúplné.

Někdy dodatečně zjistíte, že to, o čem jste si mysleli, že je informovaný názor, byl jen úsudek, založený na nedostatečném nebo chybně interpretovaném souboru faktů spolu s vyvolanými emocemi. Míra informovanosti interpretovanými fakty souvisí daleko víc s osobností interpreta, než s vaší vzdělaností. Vzdělání neexistuje proto, aby vás pronásledovalo. (Dodávám dodatečně příklad tak zvané Pražské kavárny. Ať si o vzdělání těchto občanů myslíme cokoliv, nemůžeme popřít, že jisté formální vzdělání mají – takže spojovat vzdělání s „interpretovanými“ fakty je viditelně zavádějící)

Zato změnit postoj bývá daleko obtížnější, ne-li nemožné. Postojem rozumíme sklon ustáleným způsobem reagovat na předměty, osoby, situace a na sebe sama Všechny postoje jsou relativně trvalé, přičemž v jednotě postoje lze rozeznat jako složky názor na subjekt postoje, který je postaven na všech informacích, které člověk o věci získal, na rozumových úvahách o věci, citový vztah a tendenci k chování vůči subjektu postoje, tedy snahu jednat ve prospěch objektu nebo proti němu. Postoj se vytváří dlouhodobě, na jeho tvorbě se podílí dosavadní životní zkušenost.

Určitá šance existuje tehdy, jestliže jsou tyto postoje věcně chybné. To, že takové věcně chybné postoje zastává velké množství lidí, nemá s jejich oprávněností či nesprávností nic společného. Věcně chybný postoj úzce souvisí s mírou informovaností, s pojmovou neujasněností, ale především s psychologickými faktory. Daleko snáz se souhlasí s davem, než proti němu. Souhlas většího počtu subjektů upevňuje postoje. A potom již nejde o názor, ale o neuměle interpretovaný postoj. Věcná chyba se ale přece jenom odhaluje lépe. Realitě je ovšem jedno, co si myslíte. Coca Colou se opravdu nesmývají skvrny od krve na asfaltu. Čísla na zalepeném rohu tetrapacku trvanlivého mléka neudávají, kolikrát bylo vrácené prošlé mléko převařeno, atd.

Poslední ukázkou je Filip Horký, možná si ho pamatujete jako zpravodaje ČT z kyjevského Majdanu, dnes už je v DVTv, a ten na své facebookové stránce říká: Prázdný kecy a strašení? Vážně?

Tak se podívejme jen na dění od začátku listopadu. Washington Post + Reuters informovali o zásahu Ruska do voleb US prezidenta. Podle aktuálních zpráv nešlo jen o podkopání důvěry v americký volební systém, ale o přímou podporu zvolení Trumpa. Ředitel britské zpravodajské služby MI6 varoval, že cyber-útoky, propaganda a rozvracení ze strany nepřátelských států znamená “zásadní hrozbu” pro evropské demokracie, včetně VB. V souvislosti s akcí v Sýrii pak zmínil Rusko napřímo. Německá civilní vnitřní zpravodajská služba upozornila, že před klíčovými parlamentními volbami se Rusko snaží destabilizovat německou společnost cyber-útorky a šířením propagandy. Šéf zpravodajské služby upozornil i na “rostoucí agresivní cyber-špionáž”. Že nás se to netýká? A my se přeci zvládneme bránit a nemá to u nás šanci? A že protizápadní / protiEU / proti NATO nálady jsou relevantní? Tak se opět podívejme na vyjádření ministra obrany Martina Stropnického. Opět jen pár dní staré: Na českém území podle něj funguje 30 serverů, které šíří proruskou propagandu. A že tyhle servery přeci nemají žádnou relevanci a nemají vliv? Tak se podívejte na data Českého rozhlasu, který zmapoval, jaké články MY, MY všichni na Facebooku sdílíme:

Na tom facebooku jsou odkazy. Když takzvaně jdete ad fontes zjistíte, že ty zprávy jsou stejně relevantní jako řádky, které jsem sem zkopíroval. Jde zase jenom o „názory“ a do uvozovek jsem to vložil proto, že ten „názor“ je podpořen většinou osobním zájmem. Aby nebylo tak zřejmé, jak hajdaláckou práci odvádějí. Já opravdu nevím, koho by si vymysleli nebýt Putina. Kdyby na tom byl jenom zlomek pravdy, tak všechny mocenské struktury blednou v dáli. A hlavně, když budeme plašit kvůli takovým poděsům, tak nám uteče to, co je opravdu důležité.

Vlkův  vstup:

Omlouvám se panu Leovi a věřím, že mi promine,  leč  musím.  Janda, Horký  a další  z  tohohle  ranku zásadně operují  jenom  tím, co se jim  „hodí  do krámu“. Tedy například  citují  Washington Post  ohledně  tzv. zprávy CIA  o ruském vměšování  do  amerických  voleb. Nicméně  naprosto a  VĚDOMĚ  IGNORUJI stejný  Washington Post,  když  ten  přinese informaci od jiného  naprosto relevantního  zdroje  -v  tomto případě jde o  vedení  FBI, které konstatuje, že  NEEXISTUJE  ŽADNY DUKAZ o  nějakém ruském  ruském  vměšování!!!  Pokud  by náhodou  Jakub  Janda nebo Filip  Horký  zavítali na  stránky  Kosy,  dám sem pro ně  link   na  originál  článku,  aby nemuseli  hledat!

A připojím ještě  klíčovou větu:

Prohlášení CIA o úloze ruských hackerů v prezidentských volbách, zejména to, že Moskva jednoznačně pomáhlala republikánovi Trumpovi porazit demokratku Clintonovou, označila FBI za „prvoplánovitá, odvážná a nekompetentní

A  pro  úplnost  uvedu  ještě  jeden  formální  údaj- ten  článek  Washingnot Postu  o  rozdílném  názoru  FBI na problematiku  ruských  hackerů  vyšel  December 10, 2016 at 7:56 PM, zatímco  Horký  svůj,  jak to napsat  slušně  a neurazit  inteligenci  čtenáře Kosy???  No prostě  textík, vydal  na své  facebooku   10 prosinec v 20:06   – tedy ve  stejný  den  večer!!!!  I  když  vezmu v  úvahu,  rozdíl  mezi  zimním SEČ a  časovým  pásmem  Washingtonu,  je  zřejmé,  že  Horký  měl celých  6 hodin  za  zapracování  vyjádření  FBI  do  svého textu. Což  neudělal. Pochopitelně, protože  ten  by  pak ztratil  smysl….

Slovo opět  přebírá Leo K.

Vidíme neschopnost čelit rozevírajícím se nůžkám nerovností na úrovni jednotlivců, skupin i regionů, neschopnost účinně bojovat s daňovými ráji, neschopnost připomínkovat a přijmout obchodní dohody, které by byly ke prospěchu zúčastněných a nikoho nediskriminovaly, neschopnost zvrátit trend v daňové oblasti, který vede k přesunu daňového břemene na drobné podnikatele a zaměstnance. Nedopusťme napojení podniků, ať již s jakoukoliv vlastnickou formou, na veřejné peníze bez podnikatelského rizika.

Znovu by tak vznikla trestuhodná manipulace vztahů k státnímu rozpočtu či úvěrové soustavě za účelem budování nekonkurenceschopných kapacit a profinancování neprodejných zásob. Společenskost práce, byť kalkulovaná pro budoucnost, se může definitivně ověřit jedině na trhu. Trh jako zdroj správné informační signalizace je jistě správná myšlenka – až na to, že veřejné rozpočty už ze soukromou sférou dávno srostly, a soukromá sféra je odměňovaná za plnění nejrůznějších netržních kritérií, např. zaměstnanosti. Nevíme kde začít a je to přitom tak jednoduché. Musíme chtít otevřenost, férovost kvůli svobodnému neoblbovanému občanu, který má svá práva a může těžit výhody z výsledků své i společné práce. Musíme chtít takový stát, který slouží svým občanům a nikoliv jenom výhradně podnikatelům. Stát, který díky technologiím a otevřenému přístupu, umožňuje svým lidem věnovat se jejich životům, nezatěžuje je byrokracií a díky úsporám může efektivně investovat tam, kde to lidé nejvíce potřebují. Stát, ve kterém zlobiví politici nemohou švindlovat, krást a odklánět, protože správa věcí veřejných je skutečně veřejná a kdokoliv chce, může (nebo měl by moci) z klidu domova jejich práci a toky našich vlastních peněz jednoduše ve srozumitelné formě kontrolovat v ideálním případě i přímo ovlivnit. Kéž bychom byli opravdu digitální! Musíme trvat na otevření státní správy i na celostátní úrovni. Vše, co je veřejné a týká se veřejných peněz, musí být občanům otevřené a kontrolovatelné. Už jsou u nás místa, kde občané mohou rozhodovat o využití peněz z jejich daní. Musíme mít nejen možnost sledovat jednání politiků, ale aktivně zasahovat a uplatňovat prvky přímé demokracie tam, kde to je to právě díky Internetu možné. Změna je jednoduchá a přesto zcela zásadní. Všechno popsané je už v současné době zákonem možné. Stačí chtít a jde to.

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Země Lea K. se štítky , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.