Šťastné a spokojené Vánoce a vánoční Proč?


Šťastné a  spokojené  Vánoce milé kosířky  a kosíři. A nejen  Vám, ale  zároveň všem  Vašim milým a blízkým! A  vlastně – proč  troškařit – všem  lidem  dobré  vůle!  Ať  chodí na Kosu nebo  ne.

Máme  zde zázrak  zrození, o kterém  v paralelním  článku píše  kolega  Vidlák. S  gracií  a  moudrostí sobě  vlastní.

Tyhle  letošní svátky  všech  svátků nejsou  bílé. Tahle  barva nevinnosti  je, zdá se,  definitivně  tabu. Pro lidi  – viz  Berlín a  dalších  x  míst na  celé zeměkouli,  ale  také  evidentně  pro přírodu.  Ladovská  idylka  je  čím dál vzácnější. A  prckové  už  znají  vlastně  sněhuláky  jenom  z  kreslení  ve  školce nebo ve  škole. Mění  se nám  svět.  I  o Vánocích.  některé to měnění  podstupujeme   dobrovolně… Proč?  Proč měníme  to, co pro nás  bylo kouzlem, když  jsme  byli  malí? Protože  jsme  na ta kouzla  přestali  věřit a  chceme  kouzla  nová?  Proč? Když  ta  stará   fungovala   2 000 let!  Proč  nemají  fungovat  další  2 000?  Protože  se nesnášejí s  lidským pokrokem?  Proč?  Jiné  změny jsou  nám  vnucovány…  Proč?    Copak  se  dnes  o Vánocích změnilo,  že je  potřeba  něco  vnucovat?

Ty  změny  vnucované  vnímáme  jako příkoří.. Proč?  Protože  jsou přece   vnucované,  zní nepochybně  odpověď.  Jenže  spoustu změn  si přivozujeme  sami. A neumíme  odpovědět Proč?  A  často jde o změny  stejně razantní  jako ty  vnucované. A někdy razantnější. Proč  jedny  nám  vadí a druhé  ne?  Jen proto,  že  ty  druhé  jsou  „naše“?     Proč?  A  proč  si myslíme, že  jsou  opravdu  naše?

Těch  vánočních Proč  bych  mohl  vymyslet  další  velkou  spoustu. Nejspíš  nějaký nekonečný  řetěz.  A  líbilo by  se mi to, je  to šaráda  a ty mám rád. Moc.

Vrátil bych  se  do dětství.  Kdy  mi  dárky  naděloval  Ježíšek.  A já jednou  venku  ze  dvora  dokonce viděl  jeho ruce! Heč!  Ježíškovy  ruce!

Jak  dávaly na  stromeček,  který  neopomněl  tenkrát,  když mi bylo asi  5 zase přinést. A  ty  jeho  ruce na  ten  stromeček  nasazovaly  špičku!!! Asi by mu  při  průniku  komínem k  nám  domů,  byla překážela,   snad  by  se  i rozbila. Tak  jí  měl  asi v zavinovačce. A musel  jí  nasadit  až  po upevnění  stromečku do stojánku…

Až  o pár  let  později,  když  jsem si tu příhodu  vybavil, mi  došlo  že  ty  ježíščí  ruce se podobaly nachlup  těm máminým….. Neptal  jsem se tehdy  ani táty  ani mámy  Proč..  Nechtěl jsem  znát  odpověď.  Zeptáte  se mne Proč?  Věřím, že  ne.

Až  dnes, tak  jako jistě  i vy , půjdu  za  oběma  na hřbitov a  budu  s nimi  mluvit – s tátou hlavně o  fotbalu a  o Viktorce,  aby  měl za  čerstva ty  prima  informace,  že Viktorka  zas e přezimuje  jako  první,  když  už  nemůže  chodit  do Štruncových  sadů na  živo a  s mámou  o  tom,  jak nám všem  dělá  radost  vnuk  řečený  Hříbek  alias  Rampepurda a  že  když  vidím,  jaké  neposedné  švícko  je  jeho  malá  sestřička  princezna  Tkanička  I., co bude mít  úplně  první stromeček a  že  v  tom švíckovství  jako  by mámě  z  oka  vypadla, nebude  se hodit  žádné  Proč. Oni  se mne nezeptají…  Já bych mohl.  Ale  na  Štědrý  den je  lepší  se neptat. Proč  taky?  Máme  zázrak  zrození. A  basta!  Máme  přece Vánoce.  My  všichni  – lidé  dobré  vůle.

Ta  Proč?, zejména  o těch změnách ale  nezmizí.  Ptejme  se sami sebe, Proč? jsme  ochotni  měnit  sami a  dobrovolně  to, co  funguje  2 000 let.  A zkusme  si, jeden  každý,  sám pro sebe odpovědět  po pravdě. Po pravdě znamená, že  to asi  bude bolet. Možná  hodně.

Daleko  snazší  je  ptát  je JICH,  Proč?  Proč nám  vnucují  změny toho, co fungovalo  2 000 let…Co  snazší?  – je  to především pohodlnější. Zejména proto,  že  už  předem máme  připravenou za  ně  odpověď, proč  že  to jako dělají. A   dost  často je  ani nechceme  slyšet, co  nám odpovídají. A  některým  JIM  dokonce  předem  odpouštíme. Dokonce  COKOLIV!!!  Proč?  A jiným  nakládáme  vinu  okamžitě, jak  padne jejich  jméno. Proč?

Proč?  Ale  vždyť  jsem  slíbil , že  s těmi proč  už přestanu.  Některé  odpovědi, třeba o těch  Ježíškových  rukách je  dobré  neznat. A na jiná  Proto a  jejich  stále  víc, je třeba  odvaha. Přesněji  – osobní  kuráž.

Přeji  Vám  abyste  pod  stromečkem  pro sebe  i  své  milé  našli radost, zdraví,  kapinku  štěstíčka,  teplo, vřelost, lásku. A  aby  Vám  to vydrželo!  A  nemusíte  se ptát Proč?

Ale  také  abyste  tam  našli tu  kuráž. Ptát se sama  sebe Proč? A  hlavně  ji budete potřebovat,  až  na  to Proč? si  sami  sobě  odpovíte, no Protože…..

Kdykoli  se toho dopracujete, věřte, že  jste pod  stromečkem  našli  nečekaný  dar!  Dar  zrození  sama  sebe.  Přeji  Vám  ho v míře  vrchovaté.  A já  sám  se po něm také budu  velmi pídit. Ale nejsem  si  vůbec jistý , že  ho  pod  jedličkou naleznu. A  když,  že  ho  rozbalím. Je  to  těžký dar!

Co  ovšem  vím zcela  určitě,  že  i na letošním stromečku  nebude chybět  pár posledních  ozdob,  které  pamatují  ještě  ty  Vánoce,  kdy já  viděl  ty  ježíščí  ruce.  Bez nich  bych  neměl  Vánoce. Stejně  jako docela jistě  nebude chybět   starý  omšelý papírový  řetěz,  který  syn  Zajíc  vyráběl  kdysi  ve  školce  z  barevného slepovacího papíru. Poločas  rozpadu  sice má   už  dávno za  sebou,  ale  pro náš  stromeček  je  nezbytný.  Ježíšek  ho nějak  v té školce  tenkrát  vypátral  a  pověsil  na,  myslím, že  borovičku  tenkrát,  kterou přinesl.  A od  té  doby  je  prostě  součástí  výzdoby  každého  dalšího  symbolu  Vánoc  u nás  doma.  Stejně jako  látková  figurka  zajíce. Ta musí  být  hned  pod  špičkou. A nikdo se neptá – Proč? Ani nápad!

Ale  musím se dneska  také pochlubit.  Kosa  má  poprvé  svoje  vlastní  Vánoční  přání.  Tvůrcem  je  pan Leo K.  Kterému  tímto  děkuji!  Vytvořil to náramně. Alespoň  mně  se  to líbí moc!

vystrizek

A  abych  nezapomněl – když  už  jsem psal  o  té  zcela  absentující  bílé o  Vánocích.  Pojďme  o ní  aspoň  na chvíli  společně snít!  I tohle  je  součástí  vlčích  Vánoc…. Připojte se a neptejte  se proč?

  Jsem nadšený  jak  ten  dívčí  sbor z Karviné  tenhle  starý  flák  vystřihnul.  A  dvojnásobně  mne  těší,  že  je   zrovna  z  Karviné,  kde  to asi  vůbec  nebude  snadné. Snít. O  čemkoli. Žít  v Karviné  chce nejspíš  taky  osobní kuráž. Zdravím na  severní Moravu. To snění s těmi  zpívajícími  děvčaty  bude  fajn.Připojte  se.

Pěkné  Vánoce kosířky a kosíři.

 

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Hodina vlka se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.