Jedna konspirační teorie


napsal Leo  K.

Alternativa pro Německo má zajímavého stoupence ze zahraničí. Je jím Václav Klaus. Schwerinský deník shrnul jeho vystoupení na předvolebním shromáždění ve třech klíčových tezích:

masová migrace zničí Evropu a její kulturu a tradice;

je ohrožením kvality našeho života, našich zvyků a tradic;

nezpůsobili ji migranti, ale evropští politici, v čele s politiky německými;

Klaus napsal: „Lepší shrnutí svého projevu bych udělat neuměl.

Nicméně, alespoň podle tisku, 56 procent Němců dále věří, že protiimigrační rétorika AfD je rozchodem s mravními hodnotami Západu.

Že je dědictvím NDR.

Že díky přistěhovalcům bude Německo pestřejší a rozmanitější.

A že se tak Německo definitivně rozejde s dědictvím Třetí Říše.

Ta třetí teze, o rozhodující vině německých politiků, je pak historicky nepravdivá, masová vlna migrace byla totiž nastartována invazí USA do Iráku, proti které se tehdy Německo s Francií kupodivu rozhodně postavilo!

Dopis osmi na podporu USA, nakonec podepsali premiéři Španělska, Velké Británie, Itálie, Polska, Maďarska, Dánska, Portugalska a prezident České republiky. Tehdy to byl Václav Havel. Takže za podnět imigrantského tsunami mají tito konkrétní a nekritičtí stoupenci tehdejší invaze do Iráku, neskonale větší odpovědnost než němečtí politici, což ovšem nesnímá vinu z hysterického „pozvání“ Angely Merkelové.

Na tomto vysvětlení se shodují všichni, údajně dokonce i Jandovy Evropské hodnoty. Ale jako čertíka z krabičky odmítají prý „ruskou propagandu,“ že migrační vlna je řízená, snad dokonce ze zahraničí a že s tím má co dělat USA. Šeptanda je o Sorosovi. Jenže…

Už v září 2015 zpravodaj britské Sky News Jonathan Samuels, našel na pláži Lesbosu mezi plovacími vestami mírně poničeného „průvodce pro migranty“ v arabštině

Existuje samozřejmě celá řada alternativních webů, které tyto skutečnosti popisují, ale ty jsou šmahem hozeny do pytle „proruské propagandy.“ Sky News ovšem mezi ně nepatří, takže se nechme informovat jím. Pro ty, jež nevládnou angličtinou a je jim bližší němčina, nabízím alternativní Gefiru Der Weg des Todes – im Internet leicht zu finden (Cesta smrti – na internetu snadno k dohledání) Všechny weby jmenují konkrétní neziskovky, například: MOAS, Jugend Retter, Stichting Bootvluchting, Médicins Sans Frontiéres, Save the Children, Proactiva Open Arms, Sea-Watch.org, Sea-Eye a Life Boat a dokonce i jejich lodě a nedosti na tom, i případy, kdy byly tyto neziskovky přichyceny in flagranti

Všemi články se prolínají spekulace, proč to ty neziskovky dělají. Že by se s pašeráky dělili o zisk? Můj osobní názor je, že ač ani tato motivace není vyloučena, není tou hlavní. Nemusíme mít příručku pro migranty. Když se podíváme na  s nápisem Nezávislá informace pro uprchlíky a migranty přicházejícím do Evropy – v angličtině, arabštině, francouzštině a perštině. Důkladnými a cennými radami prodchnuté stránky jsou uvozovány chytlavým heslem: Svoboda pohybu je lidské právo!

Řada neziskovek to interpretuje jako budoucí základní lidské právo usadit se kdekoliv na zeměkouli a považují svoji „pomoc“ migrantům za oprávněný boj o spravedlnější uspořádání světa. Je třeba k tomu poznamenat, že Brusel jim v tom vychází vstříc, jak je uvedeno v tom výše uvedeném odkazu: Brüssel hat eine spezielle Legislative erstellt, um die Menschenhändler vor der Rechtsverfolgung zu verteidigen. In einem bestimmten Abschnitt des EU-Beschlusses, mit dem Titel „Auf Such- und Rettungsmission“, wird offenbart, dass “die Führer privater Schiffe und die Nichtregierungsorganisationen, die bei den Seenotrettungen im Mittelmeer behilflich sind, es nicht riskieren sollten, dafür bestraft zu werden, dass sie eine solche Art von Hilfe angeboten haben.“ – stručně: Kapitáni soukromých lodí a NGO, kteří pomáhají při záchraně životů na moři by neměli být za tuto činnost trestáni…

Kde to jsme? To je horší než český parlament. A zase je otázka – Kdo ten web financuje? Web nabízí i poměrně sofistikované služby – ty také nejsou zadarmo. Sorosův zájem bych neviděl tak černě, když pominu to, že i jeho vyjádření je sociálním inženýrstvím. Jeho vyjádření nezkreslené českým mediálním prostředím je tady:

Za prvé, Evropská unie musí přijmout značný počet uprchlíků přímo z přední linie států, a to bezpečně a spořádaně.

Za druhé, Evropská unie potřebuje znovu získat kontrolu nad svými hranicemi. V současné době se na hranicích dějí scény chaosu, které veřejnost odsuzuje.

Za třetí, Evropská unie musí uvolnit dostatek finančních prostředků na financování migrační politiky. Odhaduje se, že minimálně 30 miliard eur je potřebných každoročně.

Za čtvrté, EU musí vyvinout společné mechanismy na ochranu hranic, rozhodování o žádostech o azyl a přesídlení uprchlíků. Jednotná evropská azylová procedura by obnovila důvěru mezi členskými státy.

Za páté, dobrovolný koordinační mechanismus pro přesídlení uprchlíků. Evropská unie nemůže nutit členské státy přijmout uprchlíky a na druhé straně nemůže nutit uprchlíky jít do zemí, kde jsou nežádoucí.

Za šesté, Evropská unie potřebuje země, které přijímají uprchlíky podporovat mnohem silnější a musí být štědřejší ve svém přístupu k Africe. Namísto současné rozvojové pomoci by EU měla nabídnout skutečně „velké řešení“, které se zaměří na potřeby přijímajících zemí.

Za sedmé, dlouhodobé vytvoření příjemného prostředí pro ekonomické migranty. S ohledem na stárnutí populace v Evropě pozitiva spojené s migrací výrazně převyšují náklady na integraci migrantů.

Ten sedmý bod se zdá být nejproblematičtějším. I Spojené státy omezují a výrazně selektují imigraci, viz udělování zelených karet. Pozitiva z migrace beze sporu existují, ale jsou výrazně vázány na řadu podmínek z nichž těmi nejdůležitějšími jsou jazyk a vzdělání. Jestliže web w2eu (welcome to EU) říká For freedom of movement, tak musí jasně zaznít: „NE! My si vás vybereme. A dokud nebudete „naši,“ nebudete mít freedom of movement!“

Chceme ty, kteří jsou ochotni přistoupit na naše podmínky. Ty, kteří budou součástí našeho národa. Národ je v Evropě kulturní konstrukt. Západoevropský nacionalismus není založen na Bohu, rodu, krvi či kmenu, ale na „ústavním patriotismu,“ jak to nazval Jürgen Habermas. Svobodu pohybu v EU máme. A vy ji budete mít také, pokud se stanete součástí nějakého státu v EU. Nemůžete stát mimo a žádat stejné benefity. Musíte přijmout, že práva jsou bonusem z povinností. Klientů a budoucích klientů sociálních sítí máme sami dost.

A tady je to skryté čertovo kopýtko. Evropská sociální politika, byť ve vlastních očích nedostatečná, je v očích migrantů úžasnou vábničkou. Vždyť sociální podpora se vyplácí – na rozdíl od mzdy za práci – na každého člena domácnosti. Tedy součástí těch podmínek musí být nějaký systém znevýhodňující velkorodiny – ty totiž nebyly uvažovány při konstrukci onoho sociálního nástroje – a právě tak vytváření autonomních komunit. Pojem „lidská práva“ se najednou z uniklých informací radikálně pragmatizuje, ukazuje se že, lidská práva jsou umělým konstruktem, lidé jako Julian Assange a tisíce jiných anonymních obránců „veřejného prostoru“ rozptýlili ideologickou mlhu, která maskovala reálnou politiku Západu. I ta volba Donalda Trumpa nebyla vzpourou obyčejného, spíše méně vzdělaného bílého muže – jak se píše – ale vzpourou majority! Žádná přidaná práva nesmí totiž omezovat existující práva! Za druhé pojem „lidská práva“ musíme vnímat v kontextu technologického prostředí, v němž stále větší části světa jsou podrobeny možnosti lidské volby, nejdramatičtější z nich je genetická manipulace. Prudce rostoucí možnost volby vyvolává poptávku po zdůvodnění té volby, ale dobrých důvodů se nedostává. Jaká smrt například je „lidská“ a my jako lidé na ni máme právo? Kde pro člověka naší doby končí jeho životní svět a začínají příkazy technologické moci. Jaký začátek (a jaký konec) života je „přirozeně lidský,“? A je vůbec ještě něco „přirozeně lidského“ na této Zemi?

Z toho plyne, že „lidská práva“ nelze vyjmenovat jako nějaký seznam pohledávek, jak to dělá web w2eu a vybízet migranty k vyžadování jejich plnění.

Vznik převažujících komunit s téměř výhradní koncentrací migrantů má hodně společného se vznikem slumů a favel v megalopolích. Vždyť i u nás najdete bezdomovce spíše v Praze než třeba v Suché Lozi. Chudí lidé bez vzdělání a tedy i bez naděje na zaměstnání se stahují dohromady a do velkých měst, kde spíše kyne nějaká naděje na snadnější obživu. Když toto vztáhneme na migranty, tak se ukáže i jejich neochota si osvojit jazyk nového domova v jiném světle. Ve své vlastní komunitě ten jazyk prostě nepotřebují a čím větší je komunita, tím snadněji se v ní dá přežívat bez nutnosti se podrobit zvykům a normám okolní společnosti. To vytváří podmínky ke vzniku ghett a vůbec paralelní společnosti. Ten poznatek je obecný, platí pro všechny lidi, kterých se společnost ve jménu nějakých falešných představ zříká.

Ale právě v tomto bodě se nejcitelněji projevuje selhání „elit,“ které pro nás představují ty, jež „táhnou“ národní stát. Samozřejmě v tom smyslu, jak jsem psal výše, ve smyslu onoho ústavního patriotismu. To selhání se projevuje bezradností a nečiněním: „Máme bezdomovce? Inu každá činnost produkuje vedle užitné hodnoty nějaký odpad.“ I tak lze posuzovat nečinění elit při setkání s nerudovskou otázkou: Kam s ním?

Už v minulém článku jsem psal, že chudobu léčíme zcela cynicky paliativní léčbou, kdy tišíme bolest, ale kašleme na příčinu. Potřebnou diskusi na téma: „Co s ní?“ raději vůbec nezmiňujeme.

7. – 8. listopadu 2016 se v klášteře Broumov uskutečnily 3. Broumovské diskuse na téma Evropská identita.

V druhém panelu, moderovaném Lenkou Zlámalovou, diskutovali Petr Robejšek, Petr Hlaváček a Petr Kolář na téma identita. Posledně jmenovaný pojem identity v podstatě odmítl a jako úžasný a nedocenitelný výdobytek až barnumsky zdůrazňoval již poněkud omšelou mantru individuální svobody a právě tak individuální odpovědnosti. Tento postoj mu ale umožnil vyhnout se otázkám, jaký význam má svoboda pro člověka stěží přežívajícího ze dne na den a kdo je tedy odpovědný za to, že stát „hyzdí“ takové jevy. A jaký postoj by měl zaujmout individualista k problematice lidských práv a jestli je jejich aplikace univerzalistická (platná pro všechny) a vynutitelná. Na druhé straně, poněkud neorganicky na člověka neuznávajícího společnost, ale jenom souhrn individualit, Petr Kolář ostře odsoudil užitečné idioty, trolly a trojské koně ruské propagandy, kteří ohrožují naši společnost(!)

A teď se musím vrátit k problematice migrace a lidských práv. Všeobecná deklarace lidských práv, Mezinárodní pakt o občanských a politických právech a Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech tvoří závazný celek pro 168 států (ze 193), které ho přijaly. Na konci osmdesátých let se ale stal předmětem vychytralé interpretace.

U nás vzbudil pozornost Petr Drulák svým vymezením se vůči této lidsko-právní zahraniční politice, která je dle jeho soudu pouze zahraničněpolitickou variací „pravdoláskařského diskursu.“ Spočívá ve vynášení soudů nad jinými státy a jejich politickými režimy z pomyslného stupínku představitelů „vyššího principu mravního.“ Tyto soudy nazval lidsko-právním atlantismem, odsoudil je jako příliš konfrontační, chybné a dokonce škodlivé běžným slušným vztahům. V mezinárodní politice mohou být legitimní jen tehdy, když dojde na konflikty bez změny „světové hegemonie“ neřešitelné. Teprve pak má uvažování o mravních principech své místo. V našem podání se americká víra v poslání USA řídit svět propojila s českým morálním kýčem, a vznikla tak nebezpečná směs „humanitárního bombardování“ a politického oportunismu.

Proti lidsko-právnímu atlantismu staví Petr Drulák politiku „humanismu“, která klade odpor i „zločinům a excesům spojeným se zájmy Západu“, aby se pojem lidská práva v mezinárodní politice nestal v očích zbytku světa jen ideologickým zdůvodněním spanilých jízd na obranu (euro)amerických zájmů. Svým oportunistickým a zaslepeným atlantismem postkomunistické země přispěly k tomu, že šance na multilaterální správu světa je na dlouho ztracena. Otevřela se před námi rychle krvavějící éra amerického unilateralismu, uplácaného z postkomunistického antikomunismu, antiruského resentimentu a amerického mesianismu. V lidsko-právním atlantismu ve všech jeho podobách je zakódováno velikášské pohrdání „neeuroamerickými“ tradicemi. Jako princip zahraniční politiky je lidsko-právní atlantismus beznadějně pokrytecký, revoluční smysl pojmu lidská práva zužuje na obranu (euro)amerických zájmů v globální ekonomice. Je nejvyšší čas se s ním rozejít.

V diskusích o zákonu o protiprávnosti komunistického režimu se objevoval argument, podle kterého „trvalý a hluboký rozpor politické moci s tradicí nějakého národa je zdrojem nelegitimnosti režimu“. Lidsko-právní atlantismus nastoluje takový „trvalý“ deficit legitimnosti tím, že vnucuje zvnějšku, v podstatě koloniálními metodami jiným národům režimy, které jsou nesmiřitelné s jejich historickými zkušenostmi. Každý národ má právo dojít k pochopení toho, co jsou lidská práva, svou vlastní cestou.

Zahraniční politika malých demokratických států musí být vedena principem historičnosti, to znamená úctou k historickým zkušenostem lidských společenství na zemi. Úcta k historičnosti politických kultur je vlastním obsahem „humanismu“, o kterém hovoří Petr Drulák. Společnosti se učí řešit problémy své jednoty v běhu svých dějin a tento proces učení nelze nahradit příkazem mocných zvnějšku. Je pro nás typické, že nelíbí-li se nám něčí myšlenka, kritizujeme nikoliv myšlenku, ale jejího nositele. Tak i Drulák čelil velmi osobní kritice kvůli snahám o odklon české zahraniční politiky od odkazu prvního polistopadového prezidenta Václava Havla.

Závěr: Právě ten zmiňovaný lidsko-právní atlantismus, podivná interpretace lidských práv v příručkách pro migranty, prokázaná spolupráce různých neziskových organizací jak s pašeráky, tak i s italskými úřady, podivuhodné usnesení o kapitánech člunů, které se podílejí na systému přepravy přes Středozemní moře, stejně jako nejasné vlastnictví a financování webů jako w2eu nebo Watch the Med mě vedou k myšlence, že směřování a tedy řízení hromadné migrace nemusí být pouhou konspirační teorií.

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Země Lea K. se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.