Dějinná chvíle přichází


napsal Vidlák

Mezinárodní právo, to je to, co prospívá nám nebo co škodí těm druhým.

To tvrdil Karel Čapek. řekl bych, že přesně v této situaci teď jsme. Víte, už je to fakt dlouho, co jsme byli největší a nejbohatší územní celek Svaté říše římské. Už je to dlouho, co jsme byli velmi velmi vyspělý průmyslový stát. Už je to dlouho, co jsme byli jedna z největších zbrojovek světa. Už je to dlouho,co jsme měli pořádného panovníka či prezidenta, nebo alespoň tajnou službu, kteří by nám vydobyli na slunci větší místo, než jaké na nás připadá.

Přiznejme si realitu. Vznikli jsme z milosti velmocí a ještě jsme si to museli tvrdě vybojovat někde na Sibiři. I když jsme vznikli, stejně jsme byli  státem druhé kategorie a když šlo o mír, nebyla Angličanům a Francouzům a  vůbec tehdejším  demokratům  žádná naše oběť dost velká. I když jsme za naši zemi zase bojovali, stejně se s námi nikdo nebavil, jak to po Druhé světové bude vypadat. Když jsme si v osmdesátém devátem udělali demokracii, zase to bylo za blahosklonného mlčení z východu a mlsného oblizování ze západu. Ne, nepočítá se s tím, že bychom se vrátili k husitským manýrám a mohli děsit celou Evropu.
Ne není to jen otázka našich moderních dějin. Odedávna bojujeme s Germány o prostor a už tisíc let nám sem lezou dělat svoje pořádky a i když jsme jim občas udělali bu bu bu, častěji měli navrch oni. A pokud jsme někdy náhodou  měli navrch  my, zpravidla tomu dost pomohlo, že si Němci sami nadělali do hnízda a náš dějinný vzestup nám dost usnadnili.
Když se tak dívám na dnešní Bundesrepublik Dojčland, mám neodbytný pocit, že se Němci zase jednou rozhodli svojí zemičku pořádně rozvorat. A berou to zgruntu. Zničili si energetiku, spoléhají se na vítr. I když se ukázalo, že je to hovadina a stoupá jim podíl elektřiny z uhlí, stejně v tom pokračují.  Narvali miliardy do Evropy a i když se už v Řecku ukázalo, že je to nesmysl, stejně v to dělají dál. Rozesírají si vztahy s Ruskem a i když Putin vládne dál a má rekordní popularitu, stejně na tom trvají. Spolehli se na diktátora v Turecku, který si dělá co chce a i když každý vidí, jaká je to pitomost, stejně se toho drží jako klíště. Pustili si do země milion uprchlíků a s nimi pěknou kupu teroristů a i když je vraždí a znásilňují, pořád to trvá dal. Zvolili si Merkelovou a i když si vrabci cvrlikají na střeše o jejích kiksech, stejně ji zase nejspíš zvolí. Tohle prostě musí být národní rys. Nedivím se, že v roce 1943 zakázal Churchill svým tajným službám se pokoušet o atentát na Hitlera. Bylo mu jasné, že Vůdce je jeho největší spojenec proti Wehrmachtu. Ostatně byl duben 1945, každý Němec viděl, že válka je prohraná a Hitler v háji, ale přesto disciplinovaně umírali za nacionální socialismus.
Co takhle toho zase trochu využít? Co takhle jít do voleb s tím, že bychom si mohli nabrat takové politiky, aby nás chtěli nechat povyrůst na úkor našich západních sousedů? Můžeme si na jejich úkor posílit energetiku, víc se skamarádit s Putinem, můžeme mít pořád ještě bezpečno a bezmigrantno, nemáme Euro a pokud se zbavíme přitakávačů Mama Merkel, tak to skoro nemůže nevyjít. Kdo by si na naší politické scéně mohl být vědom našich zájmů?
Vlkův  dovětek:
Nikdo,  příteli  Vidláku, nikdo!
Příspěvek byl publikován v rubrice Vidlákovy podávky se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.