Cesta na Donbas a zpět


napsal PR

V  i  novém  roce  si Kosa dovolí představit  nového  autora.  V létě  se mi  ozval  kdosi, že  se  chystá  na  Donbas.  A  jestli bych neměl zájem  o  nějaké postřehy  z cesty. Přirozeně, že  měl. Takže  těsně  před Vánoci  jsem  dostal mailík s následujícím  obsahem, jehož  autorem je  PR. O  hvězdy  opět  nežádám.  Znám  svoje  čtenáře.  🙂  Takže předávám slovo  PR – jo  vlastně  PR  není v  daném  případě  rozhodně  pí ár. Ani náhodou!

Koncem léta jsem se svým kamarádem Rastou vyrazili z   Brna na  dalekou cestu  . Cílem byl  Donbas.  Naše  putování začalo  nástupem do  jistého žlutého autobusu, který
měl konečnou zástávku na Florenci v Praze, kde již čekal další, který nás vysadil přímo na letišti Václava Havla…
Nebudu zde popisovat průběh letu,  přejdeme rovnou do Ruska
Přistáli jsme v Rostově na Donu velmi brzo ráno místního času.
Po přistání nás čekal  terminál  s  pasovou kontrolou.
Byli jsme  nuceni vypisovat dvojlist papíru ( jméno, příjmení, číslo pasu nebo číslo víza, datum narození, podtrhnout že jste turista, a napsat jak dlouho budete pobývat v RUS a místo vašeho pobytu, stačí napsat počet dní třeba 5 a místo Rostov, to stejné vypíšete i na ten druhý list)
Je to pro to, že první list vám hned zase vezmou na pasové kontrole v Rostově na letišti a ten druhý si necháte u sebe, protože ho budete muset předat na RUS hranici s DNR , kdybyste  chtěli  náš  trip  zopakovat. Řekněme , že  ano, takže  další  text  bud e psán  jako  soubor  nutných  kroků pro ten případ.

Za přepážkami u pasové kontroly chodí sekuriťák v civilu a pokud jen naznačíte, že nerozumíte moc rusky hned se vás zeptá, co chcete v Rostově, řekněte že se chystáte projet Rostovskou oblast. Pokud neumíte rusky, zkuste anglicky.

Po úspěšné pasové kontrole se vydáte pro vaše věci k pásům, necháte je opět projet rentgenem…vítejte v Rostově…

My jsme s kámošem měli bohužel smůlu v tom, že jsme přiletěli brzy ráno a popravdě v Rusku v Rostově za tmy jsme nechtěli vycházet ven, tak jsme čekali v terminálu na sedačkách do rozednění.Člověk nikdy  neví…
Po asi 30 minutách k nám došel pán v civilu a chtěl pasy…moc jsme mu nedůvěřoval, byť nám ukázal legitimaci, ale…..předložili jsme mu pas a já si radši stoupl pokud by to byl nějaký zlodějíček..naštěstí u hlavních dveří stáli policajti, takže klid ještě byl..Nakonec jsem mu pas vzal a řekl, že vše ok, on po chvíli přišel i s policajtem, tomu jsme taky ukázali pas a museli jsme jít s policajtem v civilu do kanceláře…byly tam dvě otevřené samotky…což na klidu moc nepřidalo…
Došel i druhý pán v civilu, ten samý co byl u pasové kontroly.
Opět se nás ptali, co tu děláme (naštěstí pro mě, tahle diskuze probíhala v anglickém jazyku a i když nejsu v tomto jazyce moc zdatný, tak jeden ze sekuritáků taky plácal anglicky, ale mnohem hůř jak já, což mě začalo uklidňovat)
Otázky policajtsky  klasické: odkud jsme, jaká je naše práce v naší zemi, co tu děláme, na jak dlouho tu jsme?
Byť měli naše pasy dokonce i telefony, kde zkoumali kontakty, SMSky, messenger a přátelé na FB
Kompletně nám prohledali zavazadla.
Ovšem ve vašem zájmu DŮLEŽITÉ: rovnou jim řekněte, že jedete do Doněcku, ukažte adresu + telefon + jméno, tím by vás měli bez problému pustit, protože mají svoje  sympatie, byť to nepřiznají.
Po asi 3hodinách nás pustili a  my jsme vyšli před terminál a radši čekali někde dál (bylo skoro 7h ráno  a hlásil už  se  opravdu nový  den.
Na cestu na hranice jsme si vzali taxíka (kontakt mohu dát)
Na ruských hranicích vás pěkně taky zdrží, ale nejen vás, všechny ostatní, kteří cestují z RUS do DNR.
I tady na pasovce zkontrolují pasy, vízum, zeptají se vás opět, jaká je vaše práce ve vaší zemi, hlavně důležité: pokud se vás zeptají na jiný dokument, říkejte, že máte jenom PAS, nechlubte se letenkou, občankou, máte jenom PAS a že jedete za svým známým do Doněcku – předložte na papírku napsaný kontakt s adresou, jménem a telefonem, u kterého máte pobyt. Na této hranici také předáte vyplněný papír, který jste vyplňovali na pasové kontrole v Rostově na letišti.
Naše pasy vzal nějaký pán, který s nimi odběhl neznámo kam…po asi 30 minutách nás zavolali k sobě, řekli, že se na DNR hranicích musíme pohybovat alespoň 10 dní (já měl vízum na 12 dní)…nechali nás projít…před DNR hranici nás už taxikář opustil, protože nemohl dál, rozloučili se, dal jsem mu dýško poděkoval, a řekl, že jakmile se budu vracet, že mu zavolám, protože mu věřím.
Na DNR hranicích za závorou už čekal náš  kontakt Mario (ze Slovenska), který již přes 2 roky pobývá v DNR…
Člověk, který nám kontroloval pasy, si nás vzal do jedné z kanceláří, kde byli další lidi, respektive sepisovali protokoly a kontrolovali pasy a měli poslední slovo na to, jestli nás pošlou do DNR nebi  nazoátek  do RUS.
Problém je v tom, že dřív se do DNR dostal každý a ještě za to byli vděční, jenomže se doba změnila a byť patří tato hranice DNR, tak tam pracují bývalí ukrajinští, a někteří z nich si přejí zpět Ukrajinu, možná proto dělali problémy…po asi 5 minutách, kdy jsme ji předali opět papírek s adresou, telefon a jménem za kým jedeme, zavolali Mariovi, který byl od nás pouhých 50 metrů, došel on i s jeho kolegou a v tom jsme už věděli, že se opravdu dostaneme tam, kam  chceme. Taky se tak stalo. Následně jsme  nasedli do auta a frčeli směr Doněck.
Po příjezdu do města jsme navštívili místní ,,večerku“ kde jsme si na přivítanou dali pivo, celkem dobré. Po téhle lehké konzumaci následovalo ubytovaní a to u Mariovi ženy, která nám na přivítanou nachystala boršč (vynikající) + další chody. Stmívalo se a tak večer jsme navštívili centr Doněcku, sešli jsme se s Máriovým přítelem a šli všichni za zábavou. Skončili jsme na biliardu, s  další  várkou piva, objednali  pizzu a bavili se. Po 22h večer v celém DNR platí komandský čas, tzn, že všichni bez povolení musí jít domů a nesmí se pohybovat po území, bylo to kvůli diverzantům z Ukrajiny.
Další dny probíhala návštěva Makievky a města Doněcka, po cestě nás doprovázel jak Mário, tak i jeho spolubojovník Viktor i jistá slečna Natálie z budovy přes daně.
Byli jsme  oba s kámošem  přítomni  i při rozhovoru mezi slovenským novinářem  Tomášem Forrem  a  Máriem.

Forro je známý zpravodajec pro DeníkN (jestli je důvěryhodný či zcela nevhodný ponechám na  čtenářích). Ale byl jsem svědkem rozhovoru. Forro se tvářil tak, že je na ,,naší“ straně, vypadalo to, že opravdu chce lidem na Slovensku ukázat, jak to ve skutečnosti je a že pravda bude jiná, než média ukazují. Asi  vás  nepřekvapí, že  se pak ukázalo, že opak  je  pravdou. T.Forro se přidal na „správnou stranu“  a více méně Máriovi uškodil, tak jako ostatní. To že média píšou o tom, že Mário byl v minulosti trestaný, že byl ve vězení. No a co ? Nikde se nedočtete proč tam byl a navíc, člověk se může kdykoliv změnit, po osobním setkání bych ani nikomu jinému v DNR nevěřil víc, než Máriovi. Mário ze svých peněz a z peněz co lidi posílají, kupuje a zařizuje humanitární pomoc lidem, jenž je potřeba, byl jsem u 2 takových akcí a to jsem tam pobýval jen 10 dní. Nakoupili se výhradně potraviny. Co Mário slíbil, to dodržel.

Ukázal mi místa, která jsem vidět chtěl, jedinou věc jsem nestihl navštívit a tou byla Saur Mohyla (kde jsou pohřbeni vojáci), ale to bylo dopravní příčinou. Při odjezdu mě doprovodil k autobusu, který měl cestu Doněck-Rostov, rozloučili jsme se a já jel zpět po svých. Na DNR hranicích vešel do autobusu voják z hraniční hlídky a vyžádal si od všech pasy (jelo nás 10), Pochopitelně po 10 minutách si přišli pro mě i pro mé věci, musel jsem jim vytahat vše z mých zavazadel a vše důkladně prozkoumali, každou kapsu, spoďáry, ponožky, potraviny atd…Naštěstí vše proběhlo v klidu možná i proto to, že zjistili, že s sebou vezu spousty suvenýrů z DNR, po 1h kontroly mě pustili a popřáli šťastnou cestu domů. Poté už nic zajímavého, jen opět můj taxikář v Rostově, návštěva Mekáče (McDonald), příjezd na Rostov letiště, čekání na letadlo a hurá domů.

Ještě  pro  dobrodružnější  povahy  mezi  kosíři přidám  pár  rad, které  by jim případné  opakování  naší cesty  mohly  značně  ulehčit:

Důležité před cestou
1. Domluvit se s člověkem, který pobývá v DNR, domluvit si termín, na jak dlouho, ubytování a hlavně adresu + telefon, tím si zabezpečíte cestu do DNR zcela v pořádku
2. S sebou alespoň 15000 rublů + 200 EUR
3. Zakoupit si letenku radši měsíc dopředu na cestu tam i zpět
4. Zajistit si vízum na 2 vstupy a na 15 dní (záleží, jak dlouho chcete pobývat v Doněcku, max, je měsíc)
5. Mohu dát číslo na ruského taxíka (dá se mu věřit, dojede s vámi na hranice, a kompletně vás doprovodí skrze RUS/DNR hranici dokonce vybaví někoho z lidí, aby vás odvezl do Doněcku pokud byste měli zájem(cesta na DNR hranice s ním stála 3000 rublů)
6. S sebou nebrat žádný Novoruský, DNR, LNR motiv, žádné tričko, co by upoutávalo pozornost ani v zavazadle, pokud nejste dobří v lhaní před sekuriťákama v Rostově na letišti.

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Hosté se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.