Jde o alibismus!


napsal JK

 

Vlkův  úvod:

když  jsem  včera  ráno  zredigoval  místo své  odpovědi  to, co  si  můžete  dneska  přečíst  od  Jeníka  Čermáka, napsal jsem,  že  trefil jádro pudla , nicméně,  že  v  sobotu ještě  proberu  pudlí  chlupy, protože  toho mnoho a mnoho  zůstalo. Jak sami  vítě   – pudl,  díky  chlupům  vypadá  o moc  větší  než  je.

Jenže  při večerní kontrole  mailů  jsem objevil  ještě  jeden  text  adresovaný  Vidlákovi,  který  nemohu nechat  bez povšimnutí a  nezveřejnit  jej.  Je  od čtenáře  JK,  který se zatím, pokud  vím, nikdy  neozval. A  určitě  nezamýšlel,  že  bude mít na Kose svou  autorskou premieru. Přesto ji má. Mluví mi  totiž  z  duše.  Stejně  jako Jeník. Nicméně  i tak  jsem přesvědčen, že  i já  se ještě  k Vidlákkovi a  jeho textu  v  sobotu přeci  jen  vrátím. Ale  už  vynechám  to,  co  popisuje  JK a  co  čtete  u Jeníka. Nabídnu  vám,  jak je mi  nejvlastnější  pár  tvrdých  faktů. Nyní  si  dovolím, vyklidit  forbínu a pustit  na ni  nového  autora. O  hvězdy  nežádám. Tentokráte  vím, že  nepřijdou i  kdybych o  ně  sebevíce  žádal. Stejně  jako už  ráno mi bylo jasné,  že  je nemůže  dostat  ani  Čermáček.

Musím říci, že ačkoliv s Vidlákem většinou souhlasím, jeho příspěvek „Přece neudám souseda těm náckovským hajzlům“ mne pohnul k reakci.

Domnívám se, že právě jeho  přístup  (a bohužel většiny společnosti), je jednou z hlavních příčin současného marasmu.  České společnosti chybí respekt k dodržování práva. Právo zde přece není nástroj nějakého útlaku nebo šikanování (až na malé výjimky), nýbrž jsou to základní pravidla zajišťující fungování společnosti. A pokud lidé nechápou, že jejich dodržování je i v jejich zájmu a nebudou jednat v souladu s právem dobrovolně, pak zde musí nastoupit systém donucování. Jenže, chceme a domníváme se, že dodržování práva může zajistit pouze donucovací aparát – policie, kontrolní systémy apod.?

Jak je možné, že jsme tak tolerantní k porušování např. dopravních přestupků – mnoho lidí se dokonce pyšní tím, jak jezdí rychle. A většinová společnost to bere jako kavalírský delikt (asi až na několik lidí, kteří ztratili někoho blízkého po nehodě zaviněné nepřiměřenou rychlostí). Nedávno jsem četl průzkum, podle něhož většina řidičů, kteří dostali pokutu za vysokou rychlost, se tím dokonce chlubí!!

Oznámit (udat???) vraha by asi většině lidí nedělalo problém, lupiče asi také ne, zloděje, který vykrade byt, asi také ne, avšak zloděje, který spáchá dotační podvod s výrazně vyšší škodou než bytař? A co úplatkář? Kde je hranice, od které začneme lidi nazývat udavači/bonzáky

Mnozí (především pravicoví) politici i média masírují veřejné mínění tím, že stoupá udavačství/bonzáctví a považují to za dědictví minulosti, negativní jev apod.. To je přece vrchol pokrytectví. Je člověk, který upozorní na (jakékoliv) protiprávní jednání udavač? Máme to mlčky tolerovat a spoléhat, že piráta silnic chytí policie, neplatiče daní orgány finanční správy, znečišťovatele ovzduší orgány ochrany životního prostředí? Tak to nemůže fungovat – kompetentní orgány mohou odhalit pouze relativně malé procento porušení práva (pokud nechceme, aby se náš stát stal prostorem totální kontroly). Tento stav potom povzbuzuje k porušování práva – vždyť naděje, že nebudu odhalen je vysoká, odsouzení mého společensky škodlivého jednání veřejností je minimální.  

Žil jsem 8 let v Německu (jako zástupce české firmy) a vím, jak je tam rozvinutý systém „udavačství“ – sousedé kontrolovali i to, zda se třídí odpadky (a pokud by někdo nereagoval na první přátelské upozornění, následovalo by „udání“), špatně zaparkovat v naší ulici znamenalo, že do dvou hodin bude upozorněna policie (která v žádném případě naší ulicí nejezdila tak často jako u nás). A to bylo ve Frankfurtu/M, kde je situace „tolerantnější“ než v katolických oblastech (Bavorsko, Baden-Württemberg). A vím, jak je to ve Švýcarsku, které většina našich občanů obdivuje pro pořádek – zde je naopak veřejností odsouzeno neoznámení jakéhokoliv přestupku! 

Jsem toho názoru, že přístup vylíčený Vidlákem, je projevem alibismu. Nic nebudu dělat, protože stát není můj, všichni kradou, nic nefunguje a já vlastně ani nevolím, takže nenesu žádnou odpovědnost…To je jako otázka, zda bylo dříve vejce nebo slepice. Jak může stát fungovat, když se nechám otrávit (a ačkoliv situace není dobrá, ponurá atmosféra je navíc vyvolávaná médii ale i mnoha lidmi, kterým to vyhovuje, neboť jsou schopni si uchlácholit své svědomí – všichni kradou, všichni nedodržují předpisy, tak proč bych to měl dělat já…)  a kromě článku na Kose neudělám nic. Pardon, kromě toho, že já osobně (a moje rodina) se budou chovat slušně – to je sice chvályhodné, ale nestačí to.

Vidlák píše, že nejvíc je nás nevoličů – není to pravda, k volbám (parlamentním) stále ještě chodí více než polovina obyvatel. Ale kdo čte programy a volí podle nich? A kdo se nechá obalamutit hesly, vzhledem politika, suverenitou jeho jednání? A komu vadí špatný morální kredit politika? Jak je možné, že velmi výraznou podporu získají subjekty, které se objeví jako kometa, nikdo v podstatě neví, co chtějí (kromě pár líbivých hesel) – viz Věci veřejné, Úsvit, ANO a další… Jak je možné, že nejvíce preferenčních hlasů získají arogantní politici, kteří neargumentují nýbrž používají pouze líbivých hesel nebo se pouze usmívají? A čí je to vina? Jsme snad národ hlupáků nebo nám tento stav vyhovuje?

A kdo se angažuje v polických stranách? Nepatrné procento obyvatel. A přitom pouze změnou fungování těchto stran může dojít ke změně společnosti. Já sám jsem před 4 lety (na prahu odchodu do důchodu) vstoupil do ČSSD. Jsem silně levicově orientovaný, program ČSSD se mi líbí, avšak již výrazně méně se mi líbili její představitelé a často i praktické uskutečňování politiky ČSSD, nevýrazné vysvětlování programu, principů atd. Otevřeně říkám, že jsem šokován situací ve straně. Chybí jakákoliv diskuse, zúčastnil jsem se několika okresních konferencí a jedné krajské. Ani jednou se nediskutovalo, nemluvilo o programu apod. Pouze volilo – a volili jsme lidi, o kterých jsme nevěděli, co chtějí ve straně dělat, jaké mají názory na základní problémy, koho budou podporovat ve volbách do vyšších orgánů apod. Zato v zákulisí se vytvářely různé koalice – vy podpořte XY, my pak podpoříme YX. Ale proč je máme volit, jaký bude jejich přínos. Dokonce se uměle vytvářejí velké místní organizace, aby prosadily určité osoby. Je to dost nepochopitelné – funkce jsou bezplatné a ani kandidáti v podstatě nevědí, proč mají být delegáty vyšších konferencí, členy orgánů ( pardon, možná 5-10% sleduje určité cíle a zneužívá ostatní „masu“). Přesto o zvolení usilují, avšak nikoliv tím, že by se snažili přesvědčit členskou základnu argumentačně (což by vedlo k tomu, že do vyšších orgánů se dostanou lidé, kteří mají jasnou ideu a jsou schopní argumentovat) i svým morálním profilem. A tento systém pak produkuje Rathy, Vaňhové, Housky. Jedinou diskusí  na konferencích, kterých jsem se zúčastnil, byla 2x moje kritika systému vnitrostranické diskuse (jednou včetně kritiky politiky strany v otázce Ukrajiny), vždy jsem sklidil dost velký potlesk, ale bez dalších dopadů.

Jsem si jist, že v jiných stranách je to obdobné…

Vidlák píše:    

“Jo, dalo by se to změnit. Až justice bude měřit všem stejným metrem. Až bude vláda sloužit občanům a ne naopak. Až úředník bude metodický,přesný a výkonný, nikoliv arogantní. Až bude strážník chytat řidiče před školou a ne před vjezdem do obce. Až bude policajt opravdu hlavně pomáhat a chránit a ne vybírat pokuty. Až bude takový hajzl jako Roman Janoušek sedět, až zčerná, bez jediné úlevy”.

Ale jak toho docílit? Budeme čekat na zázrak?

Myslím si, že přes výše popsaný stav politických stran,  je důležité, aby lidé do politických stran vstupovali, nedali se znechutit (i když je to dost obtížné) a snažili se postupně situaci změnit. Je to asi první krok k tomu, jak změnit nejen politickou scénu, ale i další oblasti našeho života, včetně morální úrovně (nevěřím, že stávající morálka se časem změní neboť je pouze dědictvím komunistického režimu, který nás však také předtím ubezpečoval, že vše špatné je důsledkem prohnilé buržoazní morálky a v budoucnu se to změní) a postoji k dodržování práva. Nebo má někdo jiný návrh/recept?  Kromě toho, že se uzavřeme do ulity, budeme nadávat na situaci a tolerovat porušování práva, protože jinak by z nás byli udavači/bonzáci/práskači.

Vlku, Vidláka si vážím, ale tento názor nemohu akceptovat.

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Hosté se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.