Dnes na Kypru, zítra v Česku? Připravte se!


napsal Karlos  Karlos

Psal jsem, že pracuji ještě na jednom tématu, a tím je kyperská ekonomika. Vedla mě k tomu analýza pana profesora Dimitrise Kazákise, jehož články sleduji již mnoho let. Ten chlap se asi minul povoláním, měl pracovat v ekonomické kontrarozvědce. Je prostě boží. Za posledních asi 11 let se neseknul v žádné předpovědi. Pravda je, že s jeho názory nemusí každý souhlasit, ale o tom už je demokracie. On je stejně jako já nikomu nevnucuje.

Tak tedy ostříhání vkladů o tom jsem  napsal minule, takže na to navážu.Protože  není vyloučeno, že  co mi na  tady  na  ostrově prožíváme  dnes, můžete,  když  čtu Kosu,  vy klidně mít  v Česku pozítří.

Už od roku 2008 funguje kouzelná formulka – máme krizi. To, že je pouze fiktivní a jen pro někoho je to pravda. Krize je pro chudé a poctivě pracující zatímco podvodníci a lehkoživkové na ní jen vydělávají. Chcete mi tvrdit, že ne??

Zkuste to, ale až po prozkoumání dat ze statistického úřadu. Tak tedy  namátkou nákup nových a registrace nových vozidel. Nevím jak u Vás, tady se uvádí povolání a podle toho pak v statistice naleznete kdo kupuje nové Hummery, Mercedesy nejlépe v úpravě AMG, Bentleye a Rollsy (nezávidím, mám Mercedes a neměnil bych, asi v něm umřu s ohledem na můj věk). Dobře, souhlas, v deseti milionové populaci se tato čísla nějak výrazně neprojeví, ale v populaci šesti set osob je to už o něčem jiném.

Tedy protože máme krizi, docílíme snížení platu zaměstnancům, kteří jsou produktivní a ti, protože nechtějí ztratit práci, to přijmou, samozřejmě za výrazně pomoci odborů, které bojují jen a pouze za nelikvidaci pracovních míst (podporu v nezaměstnanosti vyplácí přece stát a odbory založily a dotují politické strany, takže já na bráchu a brácha na mě).

Takže aby se neztratila pracovní místa se provede masivní kampaň mezi pracujícími, pozvou se na večeři a tam se všechno prodiskutuje. Výsledek tohoto je pak přednesen na odborové schůzi a schválen. Tudíž dojde třeba k takovému paradoxu, že ráno první hodinu pracovník bere čistého 7,06 a hodinu přečasu bere 5,82. Perverznost? Ano, systém je totiž postaven tak aby si pracovníci nevydělali náhodou moc a nežili si na vysoké noze.

Začneme na základním platu 1500,00 který násoben 13 platy za rok nedosáhne nezdanitelného minima- 19500 je nezdanitelných. Už první přesčasová hodina však má 20 procent, mimo to existuje takzvaná vyjímečná solidarita, která má hranici 1500,00 měsíčně. Jsou to sice jen 3,5 procenta, ale nejméně 10,00 z čehož polovinu platí zaměstnanec a druhou zaměstnavatel. Tedy zaměstnavatel má už tady prvořadý zájem na snižování platů. Zaměstnanec je jeden a platí sám za sebe, ale zaměstnavatel platí za všechny. Takže zaměstnavatel má v tomto bodě vlastně docela silného spoluhráče a tím je stát. Kdo je chudý, nezlobí, protože si to nemůže dovolit.

Tedy pokud jsem v hodině přesčasu placen 50 procent navíc, vyjde mi na všechny ty potřebné platby a ještě zbude nějaká drobná mince jako odměna za to utrpení, činí to při všech povinných platbách asi 8 procent tedy asi 57 centů (0,57). Něco jiného pak je sobota, neděle a státem uznané svátky. Původně bylo 100 procent, v současné době je to polovina. Vzoreček je pak podobný s rozdílem co do počtu hodin. Tento systém má však rub i líc. Většina občanů má půjčky a ty musí splácet, takže to přijme i když si tím vlastně kope hrob.

To je rub, a teď líc – existuje hrstka, která si umí spočítat, že se to nevyplatí a do práce nepůjde, raději si odpočine a nebo bude s rodinou. A zde přichází s pomocnou rukou zaměstnavatel a přijme pracovníka na částečný úvazek. Pro tohoto pracovníka však platí poměrně jiná pravidla a tak je pro zaměstnavatele levnější a také – pokud bude zlobit končí, jinými slovy pokud nepřijme jakoukoliv podmínku zaměstnavatele, jde. Tím se dostávám do bodu, kdy tento částečný úvazek má sice stejné hlasovací právo v odborech avšak nikoliv stejné zájmy s plnohodnotným pracovníkem. A protože i on se chce stát jednou plnohodnotným pracovníkem, leckde sleví a nebo udělá, co chce zaměstnavatel. Tím velmi efektivně zaměstnavatel rozdělil pracující do dvou táborů, takže nejsou jednotní. Podle zákona starého Říma – rozděl a panuj!

Záhy však všem dojde, že celé toto počínání je kontraproduktivní. Tedy jen pro zaměstnance. Všichni ostatní na tom vydělali. Zaměstnavatel snížil platy a ušetřil (aby si pak provokativně přijel každý rok v novém modelu své příslušně  reprezentativní  stavovské  značky), odbory vzaly svoje provize a úplatky a vydělaly a stát ušetřil na podpoře v nezaměstnanosti. Všichni co vydělali, jsou však v kategorii neproduktivních a parazitují na produktivních. Prostě Sodoma Gomora.

Já se na tomto místě zastavím s jednou vzpomínkou, kterou mi vyprávěl tátův zaměstnanec. Učil se kuchařem v Alcronu. Majitel měl hotel a stavební firmu, někde v ulici Na Poříčí. Celá jeho administrativa byla účetní pro stavební firmu a účetní pro Alcron. A všechno fungovalo. Žádný manager restaurace, manager ubytování, manager servisu a hlavní manager a já nevím kolik dalších funkcí. A každý manager služební auto a tisíce výdajů na všechno možný.

Jsme v konzumní společnosti a zvykli jsme si na neviditelný  přepych. Ptáte se co to je neviditelný přepych? Přijdu domu, zapnu vypínač a světlo svítí, dnes je to pro nás samozřejmost, ale to je ve skutečnosti ten neviditelný přepych. Nejdu s vědrem pro vodu do study, prostě jen otočím kohoutkem a voda teče, neviditelný přepych. Ano to všechno je dneska pro nás součástí našeho života, součástí vědecko-technické revoluce. Jo za všechno platíme a ne málo, ale stejně je to přepych. A tak je to se spoustou věcí každodenní potřeby. Dneska potřeby. Nebo raději spotřeby.

Podle pana Kazakise a jeho statistických výsledků se kupní síly průměrné domácnosti v EU snížila o 38,6 procenta díky zmrzlým platům a zdražování. Samozřejmě v některých zemích EU to asi bude stejně s rokem 2005 ale v některých to asi bude moc kruté. Byl jsem  15. srpna v Řecku a to je období, kdy se nešetří, jsou to svátky, ale přátelé, žil jsem tam od 1987 do 1994 a ty změny jsou drsné!

A zase platí, jen pro poctivě pracující. Při večeři u vedlejšího stolu seděla čtyři děvčata, podle telefonických hovorů, které nebylo možno neslyšet, soudím na nejstarší řemeslo a myslím neměly problém ani se zaplacením útraty, jen za dobu trvání večeře proběhlo celkem 15 telefonních hovorů se zákazníky. Ale restaurace i přes skutečně dobrou kuchyni a super ceny (půl kilo panenky za 9,00 euro s přílohou) byla takříkajíc prázdná. Respektive dva stoly, již uvedený a náš, bylo nás tam šest. Takže celá restaurace pro zhruba 100 osob měla v době večeří deset hostů.

Pokud vezmu v úvahu náklady a mzdy, tak to má majitel  asi otevřený jen z nostalgie. A mzda servírky za 8 hodin je 20,00 Euro. To je děs. Byla milá a příjemná, uměla pracovat a měla přehled. Podle mého nebyla řádně ohodnocena. Jakou má motivaci pro budoucnost. Vždyť je to hrozné.Vlastně má jedinou naději, že pan Tsipras odejde na smetiště dějin a přijde někdo, kdo to tam postaví na nohy a uvede do původního stavu, což však zabere minimálně jednu generaci. A až vám bude někdo tvrdit, že jsou to nemakačenkové, nevěřte mu.

Pravdou je, že aparát republiky je velmi rozrostlý a zbytečný a žere ohromné peníze. Ale to začalo už za strýčka Andrease (Andreas Papandreu) který dával pracovní místa ve státním sektoru za příslušnost ke straně PASOK. A ostatní si to vzali jako model a jedou podle toho až do dneska. Jak je možně, že v době této premiér přijme pracovnici bez vzdělání aby řídila jeho kancelář v jiném městě, 500 km daleko a dá jí plat 2000,00. No jo, je ale členkou SYRYZA, takže …jedeme dál.

Všichni tihle mají takzvanou definitivu. Pokud neodejdou sami, stát se jich nemá možnost zbavit, jen za příšerné částky odškodného. To se počítá podle odsloužených let a jsou k němu různé bonusy a extra. Každý takový vyhazov by stál stát minimálně okolo jednoho milionu eur. A to je problém, jestli se to vyplatí, vrátí se ty peníze? U mladých to nebude tolik, ale i tak nakonec budou muset byt zaměstnaný, u starých jsou to pálky často přesahující 3 miliony eur. To je zcela patová situace. Nikdo nemá chuť podnikat, protože se platí už i záloha na daň budoucí, takže ještě nevíš jak ti to bude šlapat, ale daně jsi už zaplatil.

Abych to shrnul, cílem Nového Světového Řádu je dokonalá chudoba všech, otroctví, poslušnost, očipovat a nebo vaporovat. (ORWELL – 1984), mimo jiné doporučuji přečíst, hodně pochopíte v souvislostech. Je to moje oblíbená kniha a byla už v letech dávno minulých a přečetl jsem ji mnohokrát a vždycky najdu nějakou novou paralelu s dnešním světem. Že tam jsou paralely z dob socialismu, ano, mnoho, ale to samo o sobě nebrání  tvořit  aktuální  paralely k dnešku.

Chtěl jsem napsat svoje paměti, ale to by asi nešlo, tak alespoň sem tam nějakou krátkou noticku, pracuji ještě na jednom problému, který jsem otevřel již v minulém článku a to je řešení kyperského problému, ale s ohledem na mohutnost tématu chci ještě trochu času.

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Hosté se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.