O jednáních mezi kyperskými Řeky a Turky a zprzněném světě


napsal  Karlos  Karlos

Motto:

„ Převzal jsem suverénní stát celosvětově uznávaný a předávat budu obec bez právní podstaty“ Nikos Anastasiadis

 

Modním termínem  se v poslední  době  stal také pojem  zamrzlá  válka. Zejména  v informačním  mainstreamu v souvislosti  s Ukrajinou.   Jenže  Evropa  zná  jeden  takový  už  43 let –  od  turecké  invaze  na  Kypr  v  roce 1974,  kdy   turecká  armáda  anektovala, řekněme, severní polovinu  ostrova  a  donutila nevybíravou silou  k odchodu  řecké  obyvatelstvo a  jejich  opuštěné  domy  předala  kyperským  Turkům,  kteří se přesunuli na sever  z   z  druhé  části   země, která  zůstala pod  správou  původní kyperské  vlády.  Zkrátka  klasická  etnická  čistka  a  klasická  okupace části  suverénního  státu. A  trvá  to  už  skoro  43 roků,  aniž  by  to kromě  nějakých, dnes už  dávno zapomenutých rezolucí  OSN, kohokoli  zaměstnalo. A  ze  všeho nejméně  je  to pak interesantní pro ty,  co  mají  neskonalý  a trvalý problém  s Ruskem ve vztahu  k Ukrajině.  Žádné  sankce vůči  Turecku,  žádný drsný  slovník,  plný  výhrůžek, žádné  vylučování  agresora    mezinárodních společenství. Svět  více méně dělá  mrtvého  brouka, že  nějaký  Kypr a dokonce snad  kyperský  problém  neexistují.  Už  před  čtyři  desítky  let.  Sem  tam  se sice  zahájí  nějaká  jednání,  vybudí se naděje, ale následně  všechno  jde do  vytracena.   Jedno, z nekonečných  kol  pokusů o  sjednocení  země  právě  probíhá. Pod  patronací  bývalé koloniální  matky  -Velké  Británie.

Veškerá jednání totiž směřují k jednomu bodu, ale abychom se k tomuto bodu dostali, musíme zopakovat jednu zásadní větu = Rozdíl mezi Kyprem a Tureckem je ten, že Turci plánují politiku a diplomacii na 50 (padesát) let dopředu a Kypřeni nevědí co bude za 5 (pět) vteřin.

Jak jsem již v minulém článku uvedl, historie v obecné rovině je uvedena v mnoha článcích na internetu, ne všechny jsou zcela pravdivé v detailech, ale základ skutečně pravdivý je. Tedy uvedu na pravou míru pár detailů, jako například, že mnoho tehdejších ministrů a politiků ve zločinném spolčení zaprodali svoji zemi či vlast za vlastní prospěch. Nejednalo se tedy o diplomatické manévry ale o prostou zradu.

Během předlouhých let z toho měli všichni prospěch. Tedy všichni, všichni Kypřané, někdo větší a někdo menší, ale ve výsledku nikdo netratil. Ti kdo tratili a to pouze dočasně, byli, kupodivu,  spojenci, tedy především USA.

Při letmém pohledu na mapu se jim nabízí na Středním východě jedna nepotopitelná letadlová loď a  k tomu nevyčerpané zásoby zemního plynu a ropy. To se léta pečlivě drželo v tajnosti i když to bylo Kongresu USA známo již od 60tých let.

Když Arcibiskup Makários odmítl poskytnout na ostrově vojenskou základnu pro potřeby USA, zainteresované kruhy rozpoutaly svůj skrytý politický boj a prosadily alespoň britské vojenské základny. Tam se díky NATO může pár amerických vojáků sem tam objevit a nebo dokonce setrvale vyskytovat. Nepodléhají totiž žádné kontrole. Navíc po vstupu Kypru do EU byl diplomatickou cestou status britských vojenských základen v tichosti upraven a tím došlo k situaci, že britské vojenské základny na Kypru byly vyjmuty z Evropského území. Tudíž si tam dělají co chtějí a vyskytuje se tam zvláštní stav spojení zákonodárné, výkonné a soudní moci v jednom. Mají tam dokonce i vlastní soud, sice vojenský, ale i tak u něho soudí kyperské občany, kteří nepodléhají vojenské povinnosti ani v Anglii ani na Kypru. Problém je však v tom, že většina Kypřanů ve skutečnosti nezná svá práva a tak to akceptuje. Moje osobní zkušenost je však vzhledem ke znalosti těchto smluv rozdílná i když se mě pokoušeli, při jisté příležitosti, dokonce násilím zpacifikovat tři policisté ze základny, ale  v okamžiku příjezdu kyperské policie zhasli jak žárovky.

Současná jednání však vysílají jasnou zprávu. Dokonce  posledního a hlavního jednání se za Kyperskou stranu nebude moci zúčastnit nikdo z kyperské /řecké/ delegace. Tedy o nás bez nás. Naproti tomu budou u stolu jednat takzvané záruční síly a to jsou Anglie, Řecko a Turecko. Turecko nadále trvá na umístění vojenských jednotek na území ostrova. Z tohoto bodu neuhnou a to ani omylem. Nelze si nepovšimnout výrazných zásahů paní náměstkyně ministra zahraničí USA (  správně  – osvědčené Viktorie  Nulad). Ta ve schématu zajišťuje zájmy petrolejářských koncernů USA. Organizace Spojených národů se k tématu sice často vyjadřuje ve smyslu, že ten problém je třeba vyřešit, ale prakticky nic nekoná.

V OSN pak jedinou  pákou ve prospěch Kypru použití práva VETA  Ruskou federací, v dnešních dne silně podporované také Čínou. Jejich nomenklatury si zde nakupují nemovitosti a tak získávají také občanství, v případě občanů Ruské federace je to stejné. Ovšem i toto celé má jeden háček, president je proamerický. Takže ho tyto body sice drží trochu v šachu, avšak nikoliv v patu. Z listopadového vítězství Trumpa má osypky, protože jeho americká klika nebude u moci. Takže je skutečně veliká otázka co se v lednu v Ženevě ještě dokáže zkazit.

Jiný pohled zaměřím na  stav společnosti zde. Lidé jsou unaveni. Vládě hraje do karet zejména to, že občané mají mnoho vážných privátních  problémů k řešení, které se jich týkají mnohem bezprostředněji protože se jedná o každodenní problémy s přežitím. Jsou unaveni neustálým opakováním po dobu 40+ let toho samého tématu stále dokola. Hovoří se o referendu, ale i to referendum má svoje pro a proti. Stav je takový, že politické strany budou opět stejně, jako v listopadu u komunálních voleb, obtelefonovávat svoje členy a dávat instrukce jak mají volit, což se místní kolorit. A stejně mnoho z těch co přijmou telefonát se nebude obtěžovat jít hlasovat, protože mají něco důležitého na práci, aby vydělali nějaký peníz pro uživení rodiny. V neposlední řadě je nutno podotknout, že to referendum může být zákonem realizováno tak, že po spočítání lístků se budou tyto  bleskově  likvidovat (stejně jako tomu bylo v Čechách při referendu o EU), aby neexistovaly důkazy, jak  že  to hlasování  vlastně  dopadlo. Čistá práce! V tomto případě nelze  nevzpomenout  prohlášení Stalina: Nezáleží na tom, kdo koho volí, ale na tom, kdo sčítá výsledky.

Takže po všech těch akcích co stihl Obama za posledních pár dní ve funkci se vlastně můžeme obávat klidně i toho nejhoršího, že se Kypr stane 53. státem unie a tady nikdo ani necekne. Nu což, začneme s počty má dáti – dal a jedeme dál.

Tedy pro normálního, řadového člověka se ve skutečnosti asi vážně mnoho nezmění, ať už bude nějaké řešení z  toho probíhajícího  jednání  a  scelení  Kypru či nikoliv. Chleba bude stejně o dvou kůrkách. Tedy je to jen o politice a kdo nasbírá politické body. Jen snad jako dovětek nutno dodat, že mezi prostými občany Kypru existuje dobrá symbióza, dokonce existuje smíšená obec u Larnaky jmenuje se Pyla a na náměstí jsou naproti sobě řecká i turecká kavárna a všechno funguje jak má. V neděli na výlet na Troodos jedou i Řekové i Turci (podle SPZ nebo RZ, jak chcete) a tento trend je vidět i v jiných oblastech života.

Co k tomu dodat? Počkáme si, jak se mocipánům zase jednou povede zprznit svět.

Příspěvek byl publikován v rubrice Hosté se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.