Tvrdý brexit a hokyně Mayová


Napoleon  měl naprostou pravdu, když  Brity  označil za  hokynáře  světa. Na tento jeho výrok si  vzpomínám  stále  častěji  když narážím  na  jakýkoli  nový  britský  zahraničně politický  krok.  A stejného druhu je  i  dlouho  očekávaný  projev  premierky  Mayové,  která  ohlásila tzv. tvrdý  brexit.  Tedy, že  Británie  nehodlá  být  členem  jednotného  evropského trhu,  že  se  ho  hodlá  vzdát, protože  není  ochotna  dále  přijímat migranty  ze zemí  EU, hledající  v Británii práci. Tolik základní sentence. Zní  hrdě, že?  Podle  nejlepších tradic  vyfabulovaných  Britofily a  fandy Brexitu.

Skutečnost  ovšem bude trochu  jiná. Británie vždycky  mistrně  ovládala  a uplatňovala  taktiku  rozděl a  panuj.  A  uměla  vysát  zdroje  těch, co  se nechali.  A  zcela  evidentně  hodlá  v  těchto   vyzkoušených a  osvědčených  atributech  tradiční  britské politiky – pokračovat.

Dám  malou ochutnávku  – Mayová  hodlá uzavřít  britský  trh práce  migrantům  z  EU, zejména  z východní  Evropy.  Ovšem jedním  duchem k tomu  dodá, že  se to nebude týkat  paušálně  všech profesí,  nýbrž, že  naopak,  kde je Británie  deficitní a  kde je potřeba  speciálních znalostí  – rozuměj  například  zdravotnictví, bude příchod zahraničních  pracovních  sil  velmi  volný.  Tenhle  přístup  nelze  nazvat  jinak  než  vzdělanostním kolonialismem.  Východoevropského dělníka  tady  nechceme, ale  východoevropské  lékaře  a sestry, IT  specialisty,  kvalifikované  techniky  a inženýry? Tak  ty  ano. Ty  si, na své náklady ve východní  Evropě  vzdělávejte a  my  si  je,  když  se  naučí vše  potřebné,  rádi  vezmeme! Vám náklady nám  výnosy z nákladů.

Mayová  se mi  nelíbí, ačkoli jsem  jí  viděl  jen v televizi.  Prostě  tenhle  typ  nesnáším.  Pro  krejcar  si nechají  vrtat koleno,  a zřídka  kdy v nich zarezonuje  něco trochu lidského. Můj  dojem. I když uznávám,že  hodně povrchní  a  že snadno  může  být  velmi  omylný. Ale  zpravidla  se  v odhadech  lidí  nepletu. K ostražitosti ohledně  téhle dámy  mne  vedly  i  její  cesty na  kontinent, do jednotlivých  členských  zemí po  jejím zvolení.  A nepřehlédnutelná  její  vlídnost při oficiálních přijetích v Berlíně , Paříži  nebo  Varšavě a  naopak  jasná  strohost  bez  úsměvu při návštěvách těch  malých. To se ani  na  krátkých televizních  šotech přehlédnout  nedalo.

Z  tohoto, ale  i  dalších  důvodů nevěřím prohlášení  Mayové,  že  neaspiruje  na  členství  v jednotném  evropském  hospodářském prostoru.  Troufnu si tvrdit, že  to není pravda.  Jakmile  Britové budou mimo,  začnou mít  problémy. Docela  dost a  docela  velkých.  Například  jedna  z  největších  světových  bank  HBSC už  oznámila, že přesune  20 000 pracovních  míst  z  londýnské  City  do Paříže.  A proslýchá se, že nejméně jeden další z  velkých  finančních  domů  má, ve  stejném  rozměru,  nakročeno do  Frankfurtu.  Dvě  velké  japonské  automobilky  už  také  před  časem odprezentovaly, že  si počkají  na  obrysy  brexitu a  pak  zváží  své  setrvání na  ostrovech.  Umím  si představit, že  tyhle  zprávy  jsou jen  špičkou  ledovce.  Britové  sice  údajně   zvažují i možnost extrémně  nízkých daní  pro  podnikatelské  subjekty, jako součást svých  brexitových  opatření,  jenže  on se daňový  ráj  snadno dělá v Monte  Carlu, Belize, Panamě, Panenských  ostrovech a  podobných  destinacích,  které  jsou  buď  extrémně  malé  nebo  jde  o rozvojové  země s  mizivými  sociálními transfery a sociálními  standardy  a  nepříliš finančně   nákladnou státní  byrokracií  typu správní úřady, policie, soudy,  armáda a  veřejnou infrastrukturou.

Dovolím si  dát sem  naprosto ilustrativní  graf historického  růstu  státního  dluhu  VB, včetně  výhledu do  r. 2020

A  přidám ještě  jeden  graf – jak  roste  zadlužení země  k  jejímu HDP

A  s takovouhle finanční  bilancí chce  nějaká  země  vystupovat ze  společného  ekonomického prostoru  a  riskovat  stovky  tisíc, z podstatné  části  navíc  velmi  dobře  placených pracovních  míst?  To  mám  Mayové a jejím souputníkům  věřit?  Proč  tedy trvalo  celých  7  měsíců od  Brexitu,  než  vůbec  svou pozici nějak pojmenovali?!

Podle  mne  jde o  jen  o hokynářskou  přetvářku.  Minimálně  pro  oblast  financí a finančních  služeb  nemohou  od  jednotného trhu  absentovat, protože  kdyby  tak učinili,  Londýn  prostě  velmi rychle  zmizí  z  mapy  velkých  finančních  center  světa. A nic  na  tom  nemění  fakt, že  se tak  stane  v  nějakém  časovém  horizontu  stejně, s  brexiten nebo  bez něj.  Finanční  centra  jsou  vždycky  v místech rozhodujících  ekonomik.  A  to  Evropa  už  dávno přestává  být. Nicméně  je  to pořád nepřehlédnutelný  hráč a je  dobré  být  přítomen  na jeho  finančním  parketu. Jenže  když  budou  Britové  mimo, proč  sedět  v  ve  velmi  nákladném  Londýně?

Zůstanu  u  svého přesvědčení,  že tvrdý  brexit by byl pro  UK  katastrofou.  Na  tom ovšem  nezáleží, co  si  myslí  nějaký  nýmand  z nějaké  České  republiky  / ono  nejspíš  nebude záležet  ani na  tom, co  si  myslí  její premier  nebo prezident-  ostatně, tohle  už nám  Britové  kdysi názorně předvedli/, ale  nejsem  sám  kdo   tvrdý brexit  vidí  touto optikou.

Skotsko musí mít možnost opustit Británii, pokud Londýnu nevyjdou jeho obchodní plány s EU po brexitu. Tvrdí to skotská regionální premiérka Nicola Sturgeonová. Mayová se podle ní vydala cestou katastrofy.
Navíc si postěžovala, že předložila britské vládě sérii návrhů zohledňujících skotský postoj k EU, ale že není jediný náznak toho, že by na ně Londýn bral jakékoli ohledy.

Potvrzuje  tak   mou  premisu  o  Mayové  jako  imperiální  hokyni a  vše  korunuje dalším  výrokem:
„Nelze britské vládě dovolit, aby nás odvedla pryč z EU a z jednotného trhu bez ohledu na dopady pro naši ekonomiku, zaměstnanost, životní úroveň a naši pověst jako otevřené a tolerantní země, aniž by si Skotsko mohlo vybrat mezi touto a jinou budoucností,“

Takže  vedle  ztráty  pracovních míst,  velkými problémy  britského, dávno silně  schodkového   rozpočtu, ještě  hrozící  rozpad  země, který  snadno  může  vyvrcholit, tím, že se  z Velké Británie  stane  Malá  Anglie?

Mám  skutečně  věřit  na  tvrdý  brexit Mayové?

Právě  čtu  nejnovější  reakci    Merkelové  na  Mayovo a  ohlášení  tvrdého  Brexitu  – Evropa  se podle  kancléřky nesmí  nechat  při  vyjednávání  o podmínkách  Brexitu  nechat rozdělit.

To je  to oč  tu běží, přesně o  tomhle  bude britská  vyjednávací pozice – jestliže  mají  vyzobat  rozinky a  zbytek  nechat  ležet,  žádnou jinou  taktiku  použít  v  Londýně  nemohou a  nepoužijí.

Budou se snažit  rozdělit  staré a nové  členské  země.  Dále  určitě  rozdělí,   – tady počítám s  naprostým  úspěchem ty  nové. Minimálně  na  Polsko + Pobaltí versus  zbytek  V4 +  Balkán,  ale  klidně  to  může  být  u těch nových  trochu jinak. A znovu  opakuji – u  východoevropských  členů    politika  rozděl a  panuj určitě  uspěje. A stejně tak  pravděpodobně  i  v  otázce štěpení  staré a  nové  části  EU.

Než  rozvedu proč  to takhle  vidím, dám  sem bilanci   britského zahraničního  obchodu s  EU  a USA  za poslední  dva  roky.

brexitProstě  Britové  jsou  v obchodní  výměně  s  EU  těžce a dlouhodobě  deficitní. S  tendencí zhoršování  stavu.

Což je,  dle mého názoru, jakkoli  to  na první pohled  zní  komicky, jejich  hlavní  vyjednávací  trumf  a naděje  na  vyjednání možnosti vyzobávat jen rozinky!

Evropa  a zejména  její  globální  koncerny,  vnímají  UK  jako velmi důležitý, velký  a bonitní trh.  A  nebudou o něj  chtít  přijít  ani přímo  ani nepřímo,  například prostřednictvím  cel,  přijít.  Jen tak mimochodem, už  v  říjnu  zveřejnily  Timesy  výstupy  ze  studie, která tvrdí, že  při oboustranném vzkříšení  cel mezi  Británií a  EU, zaplatí  vývozci  ze zemí  EU  Britům  o  8 miliard  liber  více než   britští  exportéři  Evropanům dohromady.

Nebudu  zkoumat  jestli je  to pravda  nebo ne.  Absolutní  číslo není  důležité, Stačí vědět, že  zkrátka  zejména  nadnárodním koncernům  vzniknou  nemalé   náklady, které v  současnosti nemají.  To je z jejich hlediska jeden ,ale nikoli  jediný  malér.

Dokud  je  Spojené  království v  EU,  mají  tihle  globální  hráči  nad  konkurencí, která  by  se chtěla  dostat  na  vnitřní  britský  trh – navrch. Prostě  kdo nevyrábí v  EU,  či přímo v Británii,  platí cla  a má  problémy  s  registrací  svých  výrobků  na  tamním  trhu.  A to nyní  padne.  Evropští  výrobci na  tom  začnou  být, v případě tvrdého  brexitu úplně  stejně  jako jejich konkurenti z Číny, Turecka  nebo třeba  Bhútanu /jestliže  se odtud  něco  na ostrovy  vozí/!!!  Reakci  evropských  globálních  hráčů  nemusím  blíže  rozepisovat – vyvinou  maximální tlak, kterého jsou  schopni,  aby  Británii bylo, pokud  možno,  vyhověno a  tím pádem  i jim.  Moc  platné  asi nebudou protesty  východoevropských zemí,  že  se přece řeklo, že  společný  evropský prostor  je  nedělitelně  svázán  s   volným pohybem pracovní  síly.   Tipnu  si, že  zájmy  VW, Renaultu, Fiatu, Siemensu, Ericssonu, ENI, Totalu  a podobných  převáží  nad  zájmy  polských nebo  bulharských  gastarbeiterů   na  ostrovech. Zkrátka  staré  členské země, odkud  oni  multies  pochází,  si budou, principy  neprincipy, chránit  svoje pracovní  místa  u velkých koncernů  a  basta!  proti  těm  postkomunistickým potížistům..

Jenže ono  to  půjde docela snadno. Už  jsem  prezentoval odhad,  že  nové  členské země  se rozštěpí  mezi sebou, minimálně na  blok  Polsko  + Balti versus   zbytek  V4 + Balkán.  Mayová už  jim  hodila  návnadu, kterou  musí prostě  spolknout –   v  tom projevu o  tvrdém  brexitu  totiž  neopomenula  oznámit,  že  Británie  sice bude mimo EU, ale  hodlá zůstat  v bezpečnostních  strukturách a bude  se  podílet  na  evropské bezpečnostní politice.  Přeložím  to  do  jednoduché  češtiny- Británie  sděluje  Polsku a  baltským  zemím, že  bude plně podporovat  jejich  snahy  o přítomnost  jednotek  NATO,  včetně  britských na jejich  území.  A  rozumí se samo  sebou, co za  to očekává.

Těším se speciálně  na  rozhodnutí  Polska , ale i Litvy.  Tyto  dva  státy  mají mít  mimořádně  silné  zastoupení  svých  občanů na britském trhu  práce.  Poláků  je  tam  údajně  více než  800 000…  Varšava  bude volit  mezi  rizikem, že  se podstatná  část  z nich může  vrátit  domů a  tak  neúměrně  zatížit  bilanci nezaměstnaných a  svou  tradiční  rusofobií…  Ale o konečném  výsledku  rozhodnutí  tohoto dilema  nemám  pochyb, zejména  za  současné  vlády  PiS, sebemenší pochybnost.  Dopadne  to  ve Varšavě  stejně,  jako před  rokem, kdy  se  vyjednávalo  o  další  a poslední  britské výjimce. Poláci tehdy  halasně  vyhlašovali,  že  nic  Britům  nesleví  ohledně  svých  krajanů v  Británii a  nepřipustí, aby se z nich  tam stali  pracovníci  3.  řádu,  aby  následně svou pozici  vyklidili a vyměnili  ji  za  trvalou přítomnost  NATO na polském  území.  Pobaltské země  to  vidí  stejně. Proto  Britům,  Německu  a spol. pomohou „ZMÁKNOUT“    zbytek  východoevropských  členských zemí. Přesně  jako  se  to stalo  před prvním a  jediným  silovým  hlasováním v EU  – to  o  povinných  kvótách.

Když  to  shrnu  – britskými  trumfy  jsou:

  • pasivní  bilance s  EU  a  tlak  evropských  koncernů na  jejich vlády
  • z které  vychází,  že  evropští  vývozci  mohou ztratit  více než  britští
  •  šance  na  rozdělení  jednotné  evropské  vyjednávací pozice

Evropa  je  si  určitě  těchto  slabin vědoma. Svědčí o  tom  i  včerejší  prohlášení  Merkelové,  že  Evropa musí  zůstat  při  vyjednávání  s Brity  jednotná / jsem ovšem zvědav,  jestli  to samotní  Němci budou ochotni dodržet, ale  to jiná  kapitola/.

Zkusme  se podívat,  jestli  mají  evropští  vyjednavači také nějaké trumfy.  Myslím si  že  ano.  Momentálně  si nejsem  jistý tím jestli má  své  straně  faktor  času. Britové  zatím  zdržovali a  natahovali čas.  Jenže  výstup  z  EU  má  svůj  jednoznačně  stanovený  časový  dvouletý  rámec, ale  hlavně, případnou  smlouvu budou muset  schválit  národní parlamenty. A CETU zablokoval  regionální  belgický parlament… A  prohlubující  se nejistota,  jak to nakonec   všechno  dopadne,  Bude ohrožovat  chuť firem  držet se v Británii a  riskovat , že nakonec  zůstanou sedět  se svými  kapacitami, plánovanými pro  celou EU v  relativně  malé zemi s mimořádně  drahou  pracovní  silou!  Na  druhou  stranu  – natahování jednání  bude umožňovat  Britům  dojednávat     speciální obchodní  dohody s partnery mimo EU. Například  Čínou, Indií,Tureckem. Nic, co by  Evropa  viděla ráda.  Jenže  prodlužování  vyjednávání a  případný tvrdý postoj  Unie  bude zvyšovat  nervozitu  ve  Skotsku!!!  A  ta  lehce může  skutečně  vést  k  rozpadu UK!  Už posledně  to bylo v  podstatě  o  fous.  Další  velkou pákou  bude strach ze  zhroucení  londýnské  City  jako  finančního  ohniska  světa.

Pokud  Evropa  zůstane  tvrdá,  myslím, že  by britské  hokynaření  dost  rychle  skončilo. Jedna  věc  je  hrdost  /a já jsem stále  přesvědčen o  tom, že  při britském referendu o  nějaký  brexit  většinově  ani  nešlo, že  to byla  klasická  facka přes  referendum tehdy úřadující  vládě, tak jako  je  tomu  všude v  Evropě/  a  druhá – když  důsledky  této  hrdosti, přirozeně,  že  nepříznivé, pocítí  běžný  Brit  ve  své peněžence!  Pak  i on  nepochybně zaujme  klasický postoj, který známe  od  nás  … oni mi tohle  neřekli...

Hlavním  důvodem  pro  skutečně  tvrdý a nekompromisní  postoj  bruselských vyjednavačů  je  ale  jednoduchá  pozice:

-pokud  dostane  Británie výhodné podmínky , je  zaděláno  na  totální  rozpad  EU. Protože  totéž  bude lákat  jiné. Třeba  LePenovskou  Francii.

Varuji před  tímto  scénářem.  Chceme  Brusel  vystřídat  za  kuratelu  Berlína?  V  Bruselu máme  právo  veta, v Berlíně  bychom  disponovali jen právem  absolutního souhlasu s  Němci.  Chcete  to?

Takže  bychom  na  nadcházející  jednání  o  brexitu  měli  hledět pouze  optikou  našeho národního zájmu!  Nic  víc  nic  méně.  A jak takový  český  zájem  definovat?  jednoduše  – Britové  by  si neměli  vyjednat  ani deko navíc  nad  to, co by  si  na jejich místě  dokázala  vyjednat  Česká republika!  A  co by  si  vyjednala  oproti Bruselu,  to  si  snadno představíme!

Na  rozdíl  od  Okamurů, Machů a podobných  pábitelů  si  nemyslím,  že   Evropa  by neměla  být tvrdá  a že  když  taková bude, půjde  o pomstu  evropských  byrokratů a  eurohujerů Britům  za  jejich  sebevědomé  hlasování v  referendu.  Evropa  by měla  bránit  sama  sebe a  my  bychom  se  s ní měli  bránit  tomu, abychom se nestali  hračkou  Německa.

 

 

 

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Hodina vlka se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.