Sisyfos Donald Trump- I.


Donald  Trump  se ujal  svého  úřadu.  Mnozí  po  celé zeměkouli  řekli – konečně!  To konečně! charakterizuje  velká  očekávání a ještě  větší osobní sebeprojekce  do  nového  amerického prezidenta.  V  páteční Kose jsem  bilancoval  Obamovo prezidentství  a charakterizoval jej  jako člověka, který   příliš  velká  očekávání  naplnit  nemohl. Takže  co může  svět  reálně  očekávat od  Donalda  Trumpa? Toť  otázka!

Než začnu  odpovídat, bude dobře  přiblížit situaci, za  které  se Trump  ujal  svého úřadu. A  nezbývá než konstatovat,  že  žádný  z jeho 44-ti  předchůdců  nebyl  ve složitější  situaci  než  on. Tím  nemyslím  nějakou  vnější  velkou  černou  labuť typu  válka nebo  velká  hospodářská  krize  či něco podobného.  Ale  podmínky,  v  kterých  se ujímá  úřadu.

1- je  vůbec  nejstarším  člověkem, který se  stal  šéfem  Bílého domu. Regan  byl o  rok  mladší.  A  ačkoli Trump vypadá  jako junák a dává si  zatraceně  záležet na svém mladistvém  zjevu, mohu  z vlastní zkušenosti  posoudit,  jestli ho věk limituje  či nikoli. Jsme od  sebe  tři roky. A věřte, že  mu  zátěž, spojenou s výkonem jeho úřadu,  nezávidím  ani trochu.  A  nebude mít  čas na nějaký oddych a  ani ho od nikoho nedostane! A  vím, jak rychle  mi  už  dochází  dech. A nevěřím, že  DT  je  je  na  tom  zásadně  jinak než moje  maličkost.

2-nemá  naprosto  žádnou zkušenost  s vládní  administrací a  byrokratickými postupy.  Je  teprve  2. americkým prezidentem  / po Zachary  Taylorovi – 12 . prezident USA, 1849-1850/, který  nedržel  nikdy žádný  vládní úřad. Což  je  vážný  handicap. Stačí se podívat u nás na Babiše.  Formální technologie  moci  umí  být  leckdy  mimořádně zrádná.

3- s výjimko  časů před  občanskou  válkou a  občanské  války,  nebyli  američtí  voliči tak hluboce rozděleni a neměli tak militantní  tendence. A  to  rozdělení je  nepřekonatelné. V podstatě  jd e o  tichou studenou občanskou  válku.

4- Trump  sice  vyhrál  volby,  ale  těch, co ho v  úřadě  nechtěli  bylo o  3 miliony  více  než jeho sympatizantů. Žádný  z  amerických prezidentů v  době  nástupu  do funkce neměl  tak  malou podporu veřejnosti  – pouhých 44%.

5- drtivá  většina  sdělovacích prostředků  stojí a bude  stát proti němu, ať udělá  cokoli.  Mají  ho  v kategorii  – K likvidaci.  Viz  úvahy  CNN , co by  se muselo stát,  aby  se Obama  vrátil do úřadu .A  vyšlo jim, že by musel zemřít  jak Trump, tak Pence. že by  nějaký  návod?

6- celá řada  amerických prezidentů  musela  bojovat  s nepřátelským kongresem, ale  žádný  z nich  nečelil  otevřenému  nepřátelství  elit  vlastní strany, která  ho bude potápět  prostřednictvím  své  většiny  v Kongresu,  bez které se nemůže  v mnoha  nejdůležitějších případech  obejít. Zejména , když  půjde o  jmenování a peníze. Bez peněz a s chválení nominantů  Trump  nedokáže  nic.Takže za  každý souhlas  Kongresu zaplatí krvavou daň.

7- u několika  prezidentů  byl  zpochybňován  jejich  mandát, ale  žádný  nebyl cílenou  kampaní  už před  nástupem  do úřadu ocejchován  jako  agent  cizí  nepřátelské mocnosti

8- část správních a  samosprávních institucí  mu  vyhlásila  otevřenou  neposlušnost  – viz  velká  města a  jejich deklarovaná podpora  nelegálním migrantům

9- otevřená  rebelie  zpravodajských  služeb,  vrcholící   uniklým  komprem

10- nevídaná snaha jeho předchůdce  následníkovi v  poslední  vteřině  pomocí umělých  právních  konstrukcí a v podstatě  účelovým ohnutím  některých zákonů,  zhatit  realizaci  podstatné  části jeho  programu

11- je antisystémovým  prezidentem,  zvoleným proti  vůli  většiny  byznysových elit a  imperia, jak známo,  vrací úder.

12-  má proti  sobě  většinu  mocenských  elit  tzv. západního světa, které, když budou  moci si také  přiloží  svoje  polínko.

Nevím, jak to  vidíte  vy, ale  tyhle  vstupní   podmínky a  zdaleka  asi nebudou všechny, které Trumpa  omezují, handicapují  a  svazují už  od první minuty v úřadě, jasně  evokují  mythologického  Sisyfa.  Kopec,  do  kterého  tlačí  svůj  balvan  z   vlastních předvolebních  slibů,  očekávání  voličů a  projekcí   nadějí  celého světa, které  jsou často protichůdné, je  nesmírný.  Ten balvan  velmi  heterogenní a bude  se navíc Sisyfovi  Trumpovi proměňovat  pod  rukama….. Šílená představa! Buďme  si těch omezení  vědomi,  až jej budeme  kritizovat.

Takže  jaký  bude  Trump prezident a  co od něj  čekat?

Mohl bych odpovědět – americký!  Více nečekejte/nečekejme!  Nepochybujte  ani na  vteřinu,  že  své volební  heslo  „Amerika bude zase velká“  myslí naprosto  vážně  a nic jiného  ho  nebude zajímat. Ze  všeho nejméně  pak očekávání  lidí z nějaké  České nebo Slovenské  republiky!  Pod  tímto prizmatem bychom  měli  zkoumat  každý  skutek  nového nájemníka Bílého domu!  Bude  chtít  rozhodně  navrátit  Americe, stůj  co stůj  její  dominanci a  to takovým způsobem, který bude co nejrychlejší a  nejtransparentnější, aby  o tom nebylo  pochyb u jeho  voličů. To od něj  čekají   a  nic  jiného!  Ví  o tom, rozumí tomu. Jednak proto, že  je prostě  Američan, navíc  motivem, že  chce určitě  dvě  prezidentská  období!  Uvědomme  si  tuto  základní  premisu,  než  v budoucnu  vyřkneme  jakýkoli  soud  o  Trumpovi.

V  našem  prostředí  bude  panovat  zjednodušený pohled –  soud  bude vynášen na základě toho,  jaký postoj  zaujme  nový Bílý  dům  k Rusku, což  bude naprosto většinově jediné  kritérium, jež bude  k poměřování Trumpa  v drtivé  většině u nás  používáno.  Jak  politickým  a  mediálními  ohrňnosy, tak  alternativci  všeho  druhu. Ti druzí  už  si prožili první  otřes  –  když  si přečetli  Trumpovy  nominanty  do  sestavované  exekutivy  a zejména  pak  výstupy  z  jejich  slyšení v Kongresu.  Do  Hodiny  vlka  na  SVSK  přišel  od  evidentně  těžce  zklamaného posluchače dotaz – co  jako  to  má  být,  co  ti  noví  ministři a poradci  říkali,  že  to bylo  úplně  něco jiného  než slyšel o  budoucím vztahu USA  k Rusku přímo  od  Trumpa… Zklamání  toho posluchače bylo  patrné a velké. Stejně jako na  druhé  straně  byl  jásot  Obamových  sirotků,  že  Trump  už  otáčí,  že  jeho  štáb  vidí  Moskvu  jako peleš  lotrovskou.

Domnívám  se, že  momentálně  ani to  ten jásot ani ta  deprese  není  na místě.  Ještě  se dostanu ke  složení  lidí v  nejbližším okolí  Donalda  Trumpa,  nicméně  zklamaným  i  nadšeným  z  kongresového  slyšení  budoucích  ministrů,  bych  doporučoval  s těmi či oněmi projevy  emocí  vyčkat!

Uvědomme  si  výchozí  situaci  – prezidentovi ministři potřebují  k nástupu  do  funkce  souhlas  Kongresu! Bez něj   do funkce nenastoupí.  Že  je  nepodpoří    demokraté,  bylo předem  jasné.  Vše  tedy bylo  závislé na  libovůli  republikánské většiny.    Připomínám  bod  6 mnou definovaných  omezení, s kterými se musí  nový prezident popasovat!

Při  křížových  výsleších kongresmanů,  určitou  sekvenci  jsem  viděl,  neudávali  hlavní  tón   demokraté,  nejvíc  po  nových ministrech  šli  právě  Trumpovi  spolustraníci. A  v  čele  toho tažení  stál, jak jinak – John Mc  Cain,  který   Trumpovi  podrážel nohy od  začátku primárek  a  Mark Rubio, vzorný  hoch  republikánského  establishmentu,  který  zjevně jednak  nezapomněl  zdrcující  porážku, kterou od  DT  utrpěl a  jednak podle  mne  si připravuje  půdu pro  první  nové   prezidentské   klání,  do kterého bude moci  znovu nastoupit. Což  zase nemusí  trvat  zas  až   tak  dlouho. Ale  i  tom později.

Zkrátka  McCain a Rubio  evidentně  chtěli  Trumpa  co nejvíce při tomhle  slyšení pokořit,  zahnat  jeho  lidi,  hlavně ministra zahraničí  Tillersona  do kouta  a dostat je  do pozice, kdy  oni sami potopí možnost  restartu s  Ruskem. Co  v  takovém případě asi tak  měli  ti  designovaní  kandidáti  na ministry  říkat? Měli jen  dvě možnosti  – sbalit  kufříky a  říci –  kašlu  na tu  funkci nebo  prostě  vypustit  z  úst něco z toho, co chtěli republikánští  křižáci  slyšet.  Jenže  jak  budoucí  ministr  zahraničí, tak ministr  obrany, pokud  jste  je dobře  poslouchali, vedle  toho, co  rozmazával  mainstream,  vyjevili  zajímavé  větičky, které  jaksi v  euforii  Obamových  sirotků zapadly:

Tillerson například konstatoval, že  kvůli  tzv. hackerským  útokům  nedoporučuje  nové  sankce a  budoucí  ministr  obrany  sice označil Rusko  jako  hrozbu  a  v tom  má  z  pozice amerického generála, který  ví,  že  Moskva  jako jediná  má  potenciál  USA  jaderně  vyhladit, pravdu, ale  současně prohlásil, že  v mnoha  oblastech  oblastech  mohou  obě  země  spolupracovat, ale  tam  kde se jejich  zájmy budou křížit, musí  být  Amerika  silná. Ani jedno by  fanatický  rusobijce neřekl. A  já osobně  s  tím nemám sebemenší problém. Kdybych byl  americkým  generálem,  neříkal bych nic  jiného.

Gaudium  měli  Obamovi  sirotci  pak  z  Trumpova  prohlášení, že  ruští  hackeři  zasáhli  do  amerických  voleb!  Tak  přece,  vidíte, už přiznal  barvu!!! Mohu  říci, že  jsem pročetl  desítky  komentářů   mainstreamu  i  alternativy  a doslova mne zaskočilo,  jak  všichni  ignorovali souvstažnosti  k  rámci, do  kterého byl  zasazen  ten  výrok.

V  té  době probíhalo  jednak  kongresové  slyšení,  kde  DT potřeboval, aby  jeho  muži  byli  prošlii, ale  hlavně  už před  tím ohlásil,  že  jedna  z prvních  věcí, kterou po nástupu do úřadu udělá,  bude zrušení Obama Care. To slíbil  svým  voličům a se  stranickou  většinou v kongresu  by  to neměl  být problém. Kdyby… ano,  kdyby  mu šli vlastní  zákonodárci na  ruku.  Ale  řada z  nich  by Trumpa  nejradši utopila  na  lžičce vody. Což  ale  speciálně  u Obama Care  není možné, protože  ta vadí  všem červeným a jejich  sympatizantům.  Ale    prezident  za  jejich potřebný  souhlas musí  hodně  nabídnout.  Proto, podle mne  to Trumpovo prohlášení o  ruských hackerech, proto ta protiruská  rétorika  jeho  lidí při slyšeních. Zvláštní,  že   tohle  všichni pomíjejí! A  doslova legrační  mi  přijde,  že si  nikdo  nijak  zvlášť  nepovšiml  jedné  důležité  fazety   dalšího Trumpova výroku na  adresu Putina  – že  je ochoten  něco dělat se  sankcemi, když   se Rusové  zapojí  do  boje proti islámskému  státu a pokud budou  ochotni  přistoupit  na  snížení  jaderného  arzenálu.

Takzvaní  komentátoři se soustředili na  rozebírání  technických podmínek  toho snižování.  Já   oceňuji  něco  úplně  jiného. Trumpovu  obchodnickou prohnanost! Zvykejme  si  na  ni. Předvedl  ji dokonale. Dává Moskvě  najevo,  že s  těmi  sankcemi  skutečně  chce  něco dělat. Ale  sám  dobře  ví, že  vydat prezidentský  dekret, kterým by je zrušil,  zejména  v  atmosféře otrávené  těmi  údajnými  hackery, by  se politicky  odepsal, protože  by  hned  po něm vyjeli, že  splácí  Putinovi  dluh za  svoje  zvolení!

Ví, že  tedy  musí  sankce  za  něco nezpochybnitelného vyměnit.  Že  Rusové půjdou  a  rádi po islámském státu?  Jasná  věc – řeší si  tím svoje problémy.  na druhou stranu  – ví i to, že  tohle  není zdaleka  dost, aby  zrušení sankcí v  Kongresu hladce prošlo! Už proto ne, že  islámský  stát  a jeho fanatiky, minimálně  USA  spolu vytvořily  a   v každém případě věděli a ví o podpoře, kterou  tihle  fanatici  dostávají od  amerických spojenců  z Arabského poloostrova,  kteří  ovšem mají svoji silnou lobby v Kongresu. Takže  to  chce  něco  jiného,  většího,  co bude posílením pozice Spojených  států a oslabením  Ruska. Proti  čemu  nemůže    skoro nikdo nic  mít!  A  tím  je  tlak na Moskvu na  snižování  jaderných  arzenálů.

Nemusíme si namlouvat,  že  kdyby  Rusové neměli  svoji  totálně  smrtící  jadernou triádu, nejspíš  už by byli  konfrontováni s   humanitárním  bombardováním.Jenže  ji  mají.  Je  to jejich  jediná  opravdová  zbraň,  která je  drží  nedotknutelnými.  A  soudím, že  jakékoli  snižování  jaderného potenciálu pro ně bude velmi bolestné. Jsou si vědomi  americké převahy  ve  všech  oblastech konvenční  výzbroje, lidského potenciálu  i technologického výzkumu. Ale  nejspíš  budou muset  Trumpovi vyjít  vstříc….

Trump je  předváděn  jako  namyšlený a neschopný  idiot  jak Obamovými pohrobky, tak  informačními  elitami. Já  si to ani trochu  nemyslím.  Ne pokud  moje poslední  řádky  nejsou pouhou  mou  fantazií, o které platí  – přání  otcem myšlenky. Což se poměrně  rychle ukáže.

K  tomu přidám  prohlášení  nového prezidenta  o  NATO, že jde o zastaralou  strukturu a  doslova  následnou  hysterickou  reakci současných   evropských papalášů  i mediálních  vymývačů  mozků!  Jakkoli  každému  soudnému  člověku je  jasné, že  NATO  dávno a  dávno nemělo zasahovat  v Afghanistánu,  nýbrž  v  Egejském a Středozemním  moři!  U  řeckých ostrovů,  u Sicilie  a Malty! Protože  tam probíhá  invaze!

Tohle, tedy zahraniční politika  nového prezidenta,  je  tím,  co bude zajímat  nás a  určovat  náš  vztah k Donaldu Trumpovi. Jenže  vážení  –  my  si  do něj budeme  projektovat to, co  by  jsme  si MY  představovali, že  má  Trump  udělat a  navíc  podle  svého politického nastavení. Jiné představy  má takový  Jakub  Janda, jiné  já a  ještě  úplně jiné  leckdo s z levého  křídla  návštěvníků Kosy. Jenže  to  není  žádná  hodnota  pro DT.  A už vůbec pro jeho  voliče. Pro ty  ostatně budou daleko důležitější úplně jiné  věci.  Američané většinově  mají  zahraniční politiku  až na  nějakém  x až  y  místě. Prioritní  jsou pro ně  úplně úplně  jiné věci. O těch  zítra.

 

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Hodina vlka se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.