Strach z internetu


napsal Leo K.

Máme demokracii, protože se těšíme z jejího výdobytku, ze svobody slova. Jenže, zauvažujme jestli bychom mohli se z té svobody těšit, kdyby neexistoval Internet? Internet umožnil Kosu, Slobodný vysielač a celou řadu dalších, režimu opozičních realizací. Díky internetu nemusíme ve skrytu poslouchat Svobodnou Evropu, Hlas Ameriky či jiný zahraniční vysílač a můžeme se ozvat. Internet je, alespoň zatím, informační demokracií.

Ten Internet který má umožnit e-governement, má lidem ušetřit práci a zeštíhlit státní správu. Ovšem ne za cenu, že by se papírový svět pouze převlékl do digitálního, ale aby skutečně využil jednoduchost technologií. Jde nejen o digitalizaci, ale odstranění toho dlouhodobě kritizovaného vztahu člověk- úřad. A nezbytnou podmínku pro přípravu přímé demokracie.

Bylo, nebylo… Liberálové začali fandit demokracii teprve až se ukázalo, že voliči nehlasují podle své sociální nebo národnostní skupiny, ale podle vtisknutých schémat. Důležitým prostředkem se ukázalo ovládání tvorby veřejného mínění, což znamenalo ovládnout sdělovací prostředky. Ty vytvářejí informační přetlak, který lze snadno zneužít. Jenže internet se zachoval jako příslovečný slon v porcelánu a zcela rozházel zažité schéma. Okamžikem vzniku hyper text transport protokolu došlo k citelné ztrátě kontroly nad tvorbou veřejného mínění. Mainstreamová média ztratila nejdříve  exkluzivnost a  po řadě „přešlapů“ do značné míry důvěryhodnost. Establishment znervózněl. Nemohl totiž použít frázi o ochraně pravdy ve vzdělání, které lidi osamostatňuje.

Ono totiž tím nejhorším, co se dnes děje, není ani tak ten zběsilý informační průjem, ale pozvolná přeměna role školství. V době Marie Terezie, kdy se zakládala povinná školní docházka, bylo cílem připravit univerzálně vzdělanou moderní osobnost. Není náhodou, že se tehdy zrodilo národní obrození. Dnes je cílem školství připravit konkurenceschopnou pracovní sílu. V co největším množství. Ne osvobozenou cíleným humanismem, ale flexibilní a oddanou nespoutanému individualismu. Není také náhodou, že se dnes vytrácí národní povědomí. Volání po kreativnosti místo memorování zní působivě, ale je nesmyslem; o čem má student přemýšlet, když nezná fakta? A opět je to internet, kde se objevují hlasy, že jde o cestu do pekel. Že boloňská reforma, která si klade cíl 40 % vysokoškoláků v populaci, musí znamenat citelné snížení laťky  jejich vzdělanostní  úrovně.

A tak se téměř zákonitě objevuje požadavek kontroly informačního prostoru. Podrobit si Internet. Boj o internet nyní vstupuje do nové fáze. Centrum proti terorizmu a hybridním hrozbám JUDr. Evy Romancovové, vzniklé na ministerstvu vnitra, se podle jejího vlastního vyjádření bude řídit doporučením z Auditu národní bezpečnosti .  Ze 14 bodů vyjímám zvlášť výživné, které tento úřad bezpochybně stavějí na roveň komunistickému VÚMLu a výchově k socialistickému vlastenectví:

3. Vytvoření systému školení úředníků veřejné správy zaměřeného na zodolnění vůči pokusům o ovlivnění ze strany cizí moci.

4. Vytvoření nabídky takového školení na dobrovolné bázi pro další osoby, které z hlediska své činnosti mohou být předmětem zájmu cizí moci.

6. Návrhy do oblasti trestního práva hmotného i procesního: (možnosti využití zpravodajských poznatků v trestním řízení aj.).

Tohle už nemá moc daleko k praktikám KSČ v padesátých letech.

7. Vytvoření aktivních mediálních strategií důležitých demokratických institucí vůči působení cizí moci.

10. Opatření v mediálním právu posilující schopnost příslušného orgánu státní správy získávat informace potřebné pro uplatnění zákonných kompetencí zejména ve vztahu k vlastnické struktuře provozovatelů vysílání, kteří jsou právnickou osobou.

Kdo  si  automaticky  nevzpomene  na  bývalý UTI?

12. Analýza výjimek k zohlednění bezpečnostních zájmů státu při sdělování informací podle zákona o svobodném přístupu k informacím.

Takže  zákony  už zase budou platit jen  někdy? Bezpečnostní zájem  státu  je  sakra  gumová  formulace!

14. Úprava učebních plánů základních a středních škol (posílená výuka občanské gramotnosti a zavedení výuky mediální gramotnosti).

Už  zase??!!!

Noam Chomsky řekl: „Věříte-li ve svobodu projevu, věříte ve svobodu projevu pro názory, které nechcete. Podporujete-li svobodu projevu, znamená to, že podporujete svobodu projevu přesně pro ty názory, kterými opovrhujete.”

Není to nic nového. Je to jenom novější interpretace údajného Voltairova výroku: Nesouhlasím s jediným slovem, které říkáte, ale navždy budu bránit, abyste je říkat mohl!

A JUDr. Romancovová, potažmo Milan Chovanec (který  patří mezi  rychlostudenty  plzeňských práv) a potažmo celá ČSSD (která se rozhodla hrát mrtvého brouka) se prokazatelně a jednoznačně postavila proti svobodě poznávání a svobodě projevu, To proto, že jakýkoliv výrok, který bude v rozporu s oficiální doktrínou bude dehonestován jako dezinformace. Jak bylo potvrzeno vlastními slovy paní Romancovové.

V čem je potíž se studiem Milana Chovance? Ke tříletému bakalářskému studiu byl zapsán v září 2008 (čemuž odpovídá i jeho studijní číslo začínající R08) a svoji bakalářskou práci obhájil už v červnu 2009, tedy přesně po 9 měsících. Bakalářské studium lze podle zákona o vysokých školách studovat nejméně tři a nejvíce čtyři roky. Bakalářskou práci dle všeho odevzdal dříve, než mu vůbec byla formálně zadána. Vedoucím práce byl Ivan Tomažič a oponenty Milan Kindl a Daniel Telecký, tedy hlavní aktéři kauzy podvodů na plzeňských právech. Piráti nyní odhalili, že část Chovancovy práce je plagiát. Úvodní kapitolu na téma rozkvětu feudalismu za posledních Přemyslovců, měl Chovanec opsat z vypracovaných maturitních otázek dostupných na internetu. Správní řízení skončilo závěrem, že ZČU by údajně neustála důkazní břemeno při prokázání úmyslu Milana Chovance zkrátit si studium. Za nestandardní délku prý mohla právnická fakulta potažmo ZČU. Výmluva na úrovni kapesního zlodějíčka, který si po chycení stěžuje na otevřené dveře domu, kde loupil. Ale vraťme se k Internetu, jeho přednostem a jeho problémy.

Na stránkách České pozice vyšel článek DEBATA Jana Macháčka: Digitální revoluce naráží na státní správu.

Jak se má Česká republika postavit výzvám digitalizace, robotizace, umělé inteligence, zkrátka nové průmyslové revoluce? Má se soustředit na digitalizaci státní a veřejné správy, její efektivitu a uživatelskou jednoduchost, tedy na oblast, kde nejvíce zaostává? Nebo má spíš vrhnout zdroje do vzdělávání v IT, programování, ve vývoji či v matematice? Nebo má motivovat firmy v jejich investicích do robotizace a digitalizace? A jak přesně? Nebo by měla Česká republika dělat ještě něco úplně jiného? V článku se k otázkám vyjádřili Miroslav Radiměřský, z Mendelovy univerzity v Brně; Dušan Tříska, z Národohospodářské fakulty VŠE; Edvard Outrata, státní úředník ve výslužbě a Petr Zahradník, ekonom České spořitelny. Z jejich pohledu zaujaly dva. Jednak dosti dryáčnický projev Dušana Třísky… Východiskem mého doporučení ohledně výzev digitálního věku bude téměř bulvární teze o hluboké propasti mezi fenomenální vyspělostí dnešní IT (informační technologie) a v zásadě středověkou úrovní naší schopnosti tuto IT efektivně použít. Obdobně banálně může znít i konstatování, že hlavním důvodem uvedené propasti je dnešní stav společenských věd (sociologie, politologie, psychologie, ekologie, právní nauky apod.). Už poněkud razantnější by měl být výrok, že tyto obory žádnou vědou nejsou, že ani jeden z nich ještě zdaleka nedosáhl vývojového stadia, od kterého by jej snad bylo možné za vědu považovat. To by ovšem samo o sobě nebylo to nejhorší. Skutečně zdrcující je totiž skutečnost, že příslušní „badatelé“ vůbec netuší, že jejich obor žádnou vědou není, protože zatím nepochopili, čím se věda od nevědy liší.

Pokud by se naše právo-naučná obec vážně rozhodla, že chce čelit výzvám digitálního věku, mohla by docela určitě začít tím, že na naše právnické fakulty zavede docela ostrou výuku matematiky…

a potom výstižný a civilní projev Edvarda Outraty, který pracoval ve statistice i v době svého exilu v Kanadě a zavedl tak v ČSÚ řadu norem obvyklých na západě… Digitalizace veřejné a zejména státní správy, jakož i zoufalý obrázek skýtaný projekty (např. Opencard), přece netrpí nedostatkem vědomostí v naší IT komunitě. Bezprostředně trpí ovšem nedostatky v systémové analýze projektů ve veřejné správě, jako je například nesprávně vedená komunikace s uživateli, nedostatky v implementaci, nesprávně koncipované pilotní projekty apod. Ani zde však není základní problém.

Dnes již celá jedna generace státních úředníků vyrostla v systému, v němž nebyla rozlišena politická a profesionální odbornost, kde na krátkou dobu jmenovaní politici řídí přímo odborné státní úředníky.

Ten vidím v notoricky zanedbané transformaci státní (a vůbec veřejné) správy. I poté, co jsme konečně přijali zákon o státní službě, je státní služba v naší zemi stále řízena a hodnocena politiky. Nejvyšší státní úředník, místo aby byl podřízen přímo předsedovi vlády (respektive vládě jako celku) se krčí v subalterní pozici na silovém ministerstvu, takže není v pozici, aby mohl bránit resortismu a politizaci. V takovém prostředí se nedá státní správa vykonávat efektivně. Malá efektivita našich státních IT projektů je tak jen zvláštním případem celkového marasmu státní správy. Vina za tento stav je v neschopnosti většiny naší politické třídy, ať si přeje řídit stát jako demokratický stát, nebo jako autokratickou firmu, přijmout klasickou dělbu práce mezi profesionálním politickým vedením a profesionální administrativou.

Napřed dejme do pořádku státní správu, pak teprve očekávejme výrazné zlepšení IT systémů v ní. Mezitím buďme vděčni za malé úspěchy, jako například že EET, jak se zdá, alespoň technicky funguje.

Něco se zanedbalo už v dávné minulosti a půjde to těžko spravit. Jakákoliv informační technika je totiž závislá na spojení – to platilo odedávna, viz heslo: „Bez spojení není velení“ Čili v první řadě měla být státem zaručena možnost se připojit k síti kdekoliv. Když se této příležitosti chopili komerční poskytovatelé, stát ztratil možnost tuto službu poskytovat, aby se nevystavil žalobám z nekalé konkurence. Po té, co Vladimíru Mlynářovi namydlili schody, ministerstvo informatiky zdědila nevýrazná Dana Bérová a potom zlikvidoval původní rozjezd Ivan Langer. Ten však před definitivním koncem realizoval dva projekty. Poněkud nešikovné Datové schránky a ne zcela dořešená centra CzechPoint. Tohle, plus všechny náměty Edvarda Outraty, tvoří stav, od kterého se lze odrazit.

Současný stav je takový, že na CzechPointu lze vyřídit:

Autorizovanou konverzi dokumentů do digitální podoby;

podání do registru účastníků provozu modulu autovraků ISOH;

přijetí podání podle živnostenského zákona (§ 72);

vydání ověřeného výstupu ze Seznamu kvalifikovaných dodavatelů;

výpis z bodového hodnocení řidiče;

výpis z insolvenčního rejstříku;

výpis z Katastru nemovitostí;

výpis z Obchodního rejstříku;

výpis z Rejstříku trestů;

výpis z Rejstříku trestů právnické osoby(?) a

výpis z Živnostenského rejstříku.

Pokud máte aktivní datovou schránku, můžete tato podání a tyto výpisy získat prostřednictvím služby CzechPOINT@home bezplatně domů.

Piráti navrhují využít existující síť 7194 CzechPointů tak, aby bylo v jednom možné vyřídit veškerou agendu, kvůli které dnes musíme navštěvovat několik odborů nebo různých úřadů. Jde především o nezávislost úřadu na lokalitě. Jednat stejným způsobem jako v bance, kde vše vyřídíte s jedním bankéřem. To samozřejmě předpokládá propojení státní správy, ale to by měl být ten nejmenší problém.

Vláda má k podobným návrhům své výhrady které jsou formulovány takovým zvláštním zdeúředním jazykem v tak zvané informační stratégii.  Cituji silně zkrácený „výcuc.“

Státní informační politika je strategie, která má napomoci vytvořit tzv. informační společnost. Hlavním cílem této strategie je vytvořit a dále rozvíjet informační společnost. Jako důsledek této akce je vytvoření podmínek pro zlepšení kvality života individuálních občanů, pro kvalitnější podporu rozvoje podnikání a také pro účinnější a levnější státní správu a samosprávu.

Nejdůležitějším faktorem informační společnosti je přesun od vnitřních k externím informačním systémům. To je k takovým systémům, které využívají externí komunikaci. Pro tuto komunikaci je podstatným nástrojem internet, který je prototypem pro rozšíření nových služeb.

Strategie má osm prioritních os:

1. Informační gramotnost. Hlavním cílem této osy je dosáhnout toho, aby všichni občané byli informačně gramotní.

2. Informatizovaná demokracie. Tato osa si kladla za cíl realizovat práva na bezprostřední přístup k dokumentům.

3. Rozvoj informačních systémů veřejné správy Cílem je vylepšit služby, které jsou poskytované veřejnou správou občanům díky moderním informačním systémům. Veřejné správě, ale hlavně občanům zjednodušit získávání potřebných informací.

4. Komunikační infrastruktura. Cíl představuje vybudovat komunikační infrastrukturu, která bude posléze důležitým předpokladem pro rozvoj informační společnosti. Dalším důležitým předpokladem je mimo jiné i všeobecná dostupnost telekomunikačních služeb.

5. Důvěryhodnost a bezpečnost informačních systémů a ochrana osobních dat. Cílem této osy je zajistit důvěryhodnost, bezpečnost a pořádek v určitých podmínkách společnosti.

6. Elektronický obchod. Hlavním cílem je vytvořit podmínky pro rozvoj elektronického obchodu, který je předpokladem pro zapojení České republiky do celosvětové ekonomiky.

7. Transparentní ekonomické prostředí. Cíl spočívá ve vytvoření transparentního ekonomického prostředí pro soukromou sféru, ale i pro sféru veřejnou.

• Vytvoření transparentního podnikatelského prostředí pro podporu podnikání Je důležité, aby existovaly veřejně dostupné informace o majetku a vlastnictví podniků, a to hlavně z důvodu podpory rozvoje podnikání. Veřejně přístupný registr ekonomických subjektů, který by byl zároveň napojen na Evropskou formu tohoto registru.

• Hospodaření s veřejnými finančními fondy pod kontrolou veřejnosti. Aby byla zajištěna kontrola veřejnosti, musí být v rámci s pravidly EU dohledatelné a veřejnosti přístupné hospodaření s veřejnými prostředky.

Tenhle formalizovaný jazyk a vágní stanovení cíle je dost velkou překážkou se toho tématu zmocnit a diskutovat s ním. Ale nějaká upřesnění lze najít: Internetová komunikace musí být, co nejjednodušší. Úřední agenda nemůže představovat pouze digitalizaci dnešní byrokratizaci a roztříštěnosti. Musí probíhat na jednotném internetovém portálu veřejné správy. Aby si občané mohli např. nahlásit zábor na interaktivní mapě, aniž by museli obcházet několik úřadů. A v rámci tohoto portálu veřejné správy zřídit systém pro zpětnou vazbu aby bylo možné veřejné připomínkování předpisů.

Digitální identita. Základní podmínkou pro e-government je funkční systém ověřování totožnosti při komunikaci s úřadem na Internetu. Jednou z dostupných a jednoduchých možností by mohl být bezplatný elektronický občanský průkaz s elektronickým podpisem.

E-government přináší také výzvy, zejména v oblasti ochrany osobních údajů a zabezpečení dat.

Proč takový důraz na svobodný software a Open Data? Příklad Mnichova, který už v roce 2003 přešel na LiMux, a přes občasné závary na něm trvá, svádí k tomu, že se zdá rozumné prosazovat svobodný software, protože je z hlediska uživatele ovladatelnější, lze ho snadněji propojovat s ostatními programy a navíc je přístupný i lidem a široké komunitě vývojářů. Svobodný software ke splnění všech administrativně náročných povinností, které předepisuje (daně, účetnictví, výkazy práce apod.) vlastně chrání uživatele před situací, kterou popisuji a dokládám níže, kdy použití tzv. vendor lock-in dělá z uživatele otroka dodavatele softwaru a dojnou krávu.

Po úspěšném zavedení e-governmentu bude možné připravit a po důkladném testování spustit elektronické volby. Postoj k internetu formuje ale také problematika IT zakázek. Zpackané zakázky stojí miliardy korun. Řešením jsou otevřená výběrová řízení a svobodný software.

Vzpomínáte ještě jak stát spustil registr vozidel? Kolaps registru vozidel by jenom kapkou v moři. Už vůbec nepřipomínám Indoš, ale jenom novější a velmi aktuální případy. Datové schránky, které jsou o víkendech vypnuté, nepřipravené registry osobních údajů, projekt elektronické sbírky zákonů, účetní systémy za stovky milionů korun … Občany tohoto státu to zřejmě ani nepřekvapuje, neboť jsou na obdobný scénář již zvyklí: Státní správa zadá zakázku bez výběrového řízení za přemrštěnou cenu a systém následně nefunguje.

IT sektor veřejné  správy se stal penězovodem veřejných prostředků do kapes neprůhledných obchodních společností. V současné době se to děje již zcela nepokrytě a nikdo za to nenese zodpovědnost. Zastupitelé a radní, kteří zakázky schvalují, často ani netuší, co mají programy za miliony dělat.

„Za tohle přece musí firma zaplatit statisícové odškodné a zároveň nesmí dostat ani korunu zaplaceno. Protikorupční policie musí prověřit všechny předchozí zakázky pro tuto firmu, ne? Zároveň musí dostat padáka ten, kdo tu firmu vybral na ministerstvu, a jeho jméno musí být vláčeno tiskem,“ říká odborník na počítačové systémy Petr Stehlík.

Celkem jde o miliardy korun z peněz daňových poplatníků. Používání subdodavatelů způsobuje, že dodavatel není schopen rychle reagovat a odstraňovat závady, protože nemá vlastní odborníky. Navíc si stát ve smlouvě většinou ani nevyhradí právo software upravit, aby ho přizpůsobil svým potřebám, a zveřejnit jeho zdrojový kód. Dostupnost zdrojového kódu snižuje závislost na dodavateli původního software, protože kód může následně doplňovat a upravovat každá firma.

Požadujme rozbití tohoto korupčního systému! Důsledně otevřít výběrová řízení, zveřejňovat zadávací podmínky a vyšetřit, zda došlo ke spáchání trestného činu. Každý software vytvořený za veřejné prostředky by měl být k dispozici pod svobodnou licencí, tedy aby ho mohl každý zkoumat, upravovat a kopírovat.

Zveřejňuji dopis, který napsal Vít Hnilica, analytik a programátor. I když se jedná už o čtyři roky starý dokument a většina v něm zmíněných zakázek je už vyřešena, stojí za to se seznámit se stanoviskem a doporučeními člověka, který je v IT expertem.

Vážený pane primátore,

dočetl jsem se, že hledáte úspory v Dopravním podniku a zvažujete zdražování jízdného a rušení spojů. Jednu velkou úsporu jsem pro vás našel, a to ukončení projektu Opencard… Mezi další nesmyslné projekty patří například WiFi v tramvajích.

Když projdete další zakázky, vyhlášené zejména odborem informatiky, určitě najdete velké množství dalších adeptů, zralých na zrušení. Mně, jakožto člověku pracujícímu v IT, se zdá zbytečné například toto:

Multilicence systému PROXIO 120 000 000 Kč

Poskytování služeb maintenance, základní podpory a rozšířené podpory systému PROXIO 456 000 000 Kč

Rámcová smlouva na rozvoj systému PROXIO 240 000 000 Kč

Proč je tato zakázka zrovna na PROXIO, tedy software od určité firmy? Proč má za takové ohromné peníze magistrát mít jen licenci? Bude mít magistrát k dispozici zdrojové kódy a dokumentaci, aby si případně úpravy mohl dělat sám odbor informatiky? Opravdu se chce město upsat jedné firmě, stát se jejím rukojmím a platit v budoucnu cokoli, co si tato firma nadiktuje, protože bude potřebovat, aby systém běžel? Standardní je spíše systém zakoupit, zpravidla navíc za mnohem nižší cenu. Plán na vendor lock-in řešení by nemohl být dokonalejší, takhle to vypadá, že město chce být dojnou krávou. (Co je to vendor lock-in? Proprietární uzamčení, nebo také uzamčení zákazníka, činí zákazníka závislým na produktech a službách konkrétního subjektu tím, že vytváří značné náklady na přechod na produkty a služby jiných subjektů. Toho lze dosáhnout například použitím nestandardizovaných součástí produktu, které jsou chráněny patentem. Proprietárním uzamčením je například blokování mobilních telefonů pouze pro jednoho z operátorů, či DRM, které brání přehrávání CD na jiném než vybraném zařízení-poznámka Leo K)

Poskytování služeb rozšířené podpory systému GINIS SSL 5 988 000 Kč

Poskytování služeb rozšířené podpory systému e-spis na úřadech městských částí a zřizovaných a příspěvkových organizacích v Praze,

provoz hostingu systému e-spis 5 880 000 Kč

Rámcová smlouva na rozvoj informačního systému Městské policie HMP – podpora organizace výkonu služby 120 000 000 Kč

Informační systém Městské policie hlavního města Prahy –rozšířená podpora 5 880 000 Kč

Rámcová smlouva na rozvoj informačního systému pro zdravotnické operační středisko ZZS HMP – ÚSZS 84 000 000 Kč

Informační systém pro zdravotnické operační středisko Zdravotnické záchranné služby hlavního města Prahy – ÚSZS – rozšířená podpora 5 880 000 Kč

Informační systém krizového řízení Hlavního města Prahy – rozšířená podpora 5 880 000 Kč

Jde opět o případ dojné krávy, nebo se mýlím? Bude mít město k těmto systémům autorská práva a zdrojové kódy pro možnost dodělávat si do nich v budoucnu moduly, jejichž potřeba časem vznikne? Proč se rovnou objednává podpora, když by to mohl a pravděpodobně také měl dělat odbor informatiky?

Provoz a podpora pro technologie vzdáleného přístupu 5 910 000 Kč Pokud je opravdu nutno šetřit, lze použít některé z volně dostupných technologií bezpečného vzdáleného přístupu. Například článek o Secure Shell protokolu (SSH) na Wikipedii. PC kurzy v oblasti MS OFFICE 2003 1 188 000 Kč V jakémkoli antikvariátu se dají koupit učebnice pro práci s MS Office 2003 za podstatně méně (a to i v případě, že byste chtěli vykoupit celý náklad konkrétního vydání) a naproti magistrátu máte dvě knihovny, ve kterých se dají dokonce jen půjčit.

Zajištění technologické podpory pro servery HP 3 600 000 Kč Zde je situace snad ještě transparentnější. Tuto práci bez potíží zvládne průměrný student technické VŠ, nebo střední průmyslové školy se zaměřením na informatiku. Od čeho má vlastně magistrát odbor informatiky, když neplní ani zajišťování základní technologické podpory serverům?

Průvodce Prahou – mobilní nástroj pro pražské turisty a obyvatele 2 400 000 Kč V době navigací a 3D plánů měst (Ovi 3D, Google Earth) zdarma a přítomnosti internetu v každém mobilním telefonu, na který tento projekt může cílit, jde o nehoráznou zbytečnost za nemalé peníze. Projekt navíc bez opravdu masivní reklamní podpory nemá šanci dnešní náročné uživatele zaujmout.

Zajištění technologické podpory pro produkty VMware 5 280 000 Kč Pořiďte administrátorům knížku o VMware cca za 600 korun. Pokud administrátoři neumí číst, nahraďte je brigádníky z Fakulty elektrotechniky při ČVUT. Rádi si přivydělají a zvládnou to i bez knížky.

Zajištění služeb a technologické podpory pro účely provozu bezpečnostní infrastruktury 5 982 000 Kč Můžete administrátorům koupit knížku Velký průvodce infrastrukturou PKI a technologií elektronického podpisu (cca 700 Kč), případně jim za částku o dva řády nižší, než je ta, kterou uvádíte, zaplatit školení o PKI a přibrat k tomu třeba ještě šifrování PGP. Pokud neumí vaši administrátoři nastavit firewall, vyměňte je za schopnější.

Podpora programového vybavení Adobe LiveCycle 5 760 000 Kč Dokumentace, podle níž lze podporu poskytovat, je snadno  dostupná. Najměte někoho, kdo má základní znalosti v IT a umí číst.

Příprava podkladů pro zadávací řízení na dodávku a implementaci dohledového centra MHMP 2 280 000 Kč Není to práce spíš pro vaše úředníky?

Hodnocení úrovně elektronizace veřejné správy na území hlavního města Prahy 4 200 000 Kč Pořiďte si kompetentního zaměstnance do odboru informatiky. Hodnocení většinou dělají vedoucí pracovníci příslušných oddělení či odborů.

Software OBIS – rozšířená podpora 5 760 000 Kč Nemohl by se to někdo z odboru informatiky naučit podle dokumentace, kterou jste při nákupu softwaru jistě dostali?

ICT strategie hlavního města Prahy na období 2011-2014 5 880 000 Kč Tohle by měl zvládnout odbor informatiky, pokud mu to činí potíže, nejsou zde pravděpodobně zcela kompetentní zaměstnanci.

Analýza a zpracování návrhu řešení rozvoje prostředků PKI na MHMP 3 240 000 Kč Opět doporučuji koupit knížku „Velký průvodce infrastrukturou PKI a technologií elektronického podpisu“ za 672 Kč. Sebevzdělávání v odboru informatiky by ušetřilo opravdu hodně peněz.

Rámcová smlouva na rozvoj prezentační vrstvy a prezentační infrastruktury HMP 156 000 000 Kč Proč tato neurčitá zakázka nebyla vyhlášena jako soutěžní dialog?

Chybějící koncepce

Existuje skutečně závažné zdůvodnění, proč jsou jednotlivé vyjmenované položky opravdu potřeba? Pokud ano, proč to není jako příloha na webu zakazky.praha.eu u jednotlivých položek? Existují definované úkoly pro IT oddělení? Z rozsahu zakázek se zdá, že na něj nezbývá žádná práce. Platit několik milionů za to, že IT oddělení nemusí hledat informace na Internetu a může místo toho volat placenou podporu je opravdu velký luxus.

A ještě jeden postřeh, zakázky jsou často těsně pod 6 milionů, to je poměrně zajímavé zjištění. Že by to bylo tím, jaká pravidla platí pro veřejné zakázky nad tuto částku?

Co dodat? I sofware pro EET bylo vybráno také bez soutěže. Babiš se bránil argumentem, který neexistoval. Který je vědomým klamem. Když vidím, co rozhodují politici, jak jsou ti politici omylní a kolik za jejich omyly platíme, vždy si připomínám slova Petra Robejška, že čím menší skupina rozhoduje, tím větší je riziko podvodu a omylu!

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Země Lea K. se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.