Moje cesta po Evropě – Neexistují nebezpečné věci, jen nebezpečné myšlenky


napsal Karlos  Karlos

 

Rozhodl jsem se pro malý výlet z pracovních důvodů a to letecky z Kypru (Pafos) přes Velkou Británii (Londýn) do Polska (Varšava) do Řecka (Athény) a zpět na Kypr (Larnaka).

Samozřejmě to nelze absolvovat jinak než letecky. Znechutilo mě to natolik, že si buď koupím soukromou Cesnu 172 a nebo nějaký silný člun. Podělím s  vámi o zážitky  proč.

V Pafosu vše proběhlo v mezích normálních bezpečnostních norem, běžná kontrola běžná buzerace prostě v mezích normálního chápání. Avšak už po příletu na Stansted jsem byl v šoku, když se mnou jednala osoba ženského pohlaví v burce z pozice úředníka. Kontrola u příletu spočívá v tom, že svůj pas umístíme do čtečky a jsme snímáni kamerou a vše je uloženo do systému. No nakonec, zjednodušení – při tom, co si tam pustili by to mohlo mít i logiku. Odjezd do města na hotel. Další šok, i přes známost, cena neúměrná kvalitě. Dvoulůžkový pokoj o pidi velikosti pultová cena 110 ze známosti jen 50 liber. Zákaz kouření všude, ale naprosto všude. Toaleta o velikosti 60 na 110 centimetrů obsahuje záchod (dětský), umyvadlo (ve velikosti dlaně dospělého člověka) a sprchový kout s posuvnými dveřmi. Mám skoro 2 metry a posazení ta toaletu znamená mít otevřené dveře do pokoje. Jak na potvoru při sprše mi upadlo mýdlo, takže otevřít šoupačky a dveře do pokoje abych se mohl sehnou a sebrat ho. Prostě jak zpívá někdo v jedné písničce, močím, čistím si zuby a zároveň se sprchuji. To odpovídá.

Snídaně od 7 do 10 chudičká jak … (jeden druh sýra, jeden druh šunky, dva druhy chleba – světlý a tmavý, pomerančová šťáva, kafe a nebo čaj). Déšť, zima, sychravo no počasí na nic, dohlednost na 200 metrů. Skutečný dojem na mě udělala kancelář jednoho zprostředkovatele práce, který na kancelář pět krát tři metry, měl třináct kamer, viditelných na první pohled už zvenku a po detailním pohledu jsem nalezl ještě pět skrytých.

Když jsem se ho zeptal proč, tak mi neuměl a nebo nechtěl odpovědět, jen konstatoval, že mám dobrý postřeh. Při cestě na letiště na odlet do Polska, jedno metro nejezdí a nikdo neví proč, druhé nás odvezlo jen jednu stanici a pak skončilo, také asi nikdo nepochopil proč, tak na autobus a vlak. Dojezd na Stansted a prohlídka před odletem, drama. Po zbytečně důkladné prohlídce, mi byl zadržen kufr na vnitřní prohlídku. Odpovědná paní z ochrany mi rázným tonem přikázala odemknout. Jistě žádný problém, pokud to zavazadlo poskytne na dosah. Ne. To nelze. Drží se ho jako klíště v domnění, že našla teroristu. Říkám jí, že se nemohu natáhnout tak daleko abych ho mohl odemknout ze dvou důvodů, za prvé musím na zámek koukat zblízka a za druhé jsem invalidní na páteř. Ne nedám, držím a nepustím. Dávám jí návrh, řeknu Vám číslo kódu a odemkněte si to sama. To nemohu, je to zakázané. A teď, babo raď.

Stojím tam jak debil, bez bot, ty stojí zaparkovaný v roentgenu a snažím se s tou amatérkou najít řešení. No nejde to ze žádné strany, tak mi zavolejte supervisora. Ale státního zaměstnance nikoliv soukromého, tedy policistu. Přišel. Říkám mu co a jak, tedy že v botách jsou skryty tři nabíječky a to jedna na telefon, jedna na tablet a jedna na notebook, že paní chápu a na rozdíl od ní jsem profesionál, takže jí rozumím, že vidí v roentgenu kabely k bombě, ale ať mě nechá to otevřít a vše bude ok. Policista mi pokládá otázku stran profesionality, tedy kde a co jsem dělal, v klidu mu odpovídám, zjevně je uspokojen a vše z moci úřední zajistí k oboustranné spokojenosti. Ale. Všechno má své ale. V tom okamžiku jdou pouze a jenom velmi zběžnou prohlídkou osoby v burkách. Celkem pět. Nikdo si jich moc nevšímá, prohlídka na úrovni matky která prohledává dítě, před cestou domů. Já nechávám paní tahat kabely z ponožek a koukám na těch pět budek. Policista vedle mě zaměstnaný kontrolou kufru. Říkám mu, že jsem velmi potěšen, jak se starají o naši bezpečnost, ale z těch pěti v burce je jeden muž. Houknul na mě abych zůstal na místě a šel dát příslušné pokyny. Já po ukončené prohlídce podle příkazu čekám. Vrací se asi po třech minutách a praví. Pane na vás asi do smrti nezapomenu, jste opravdu profesionál, byl to muž a už je zatčený, děkuji za upozornění a šťastnou cestu. Pohodička a nakonec poletíme. Přílet do Polska fajn, pobyt ještě lepší dokonce i tatarský biftek byl skvělý. Odlet bez problémů, prohlídka normální, kouřit v extra místnosti povoleno a všechno super. Jen odlet se zpožděním o půl hodiny a následný přílet do Athén se zpožděním skoro hodinu. No transit jako takový už neexistuje, takže ven z letiště a znovu absolvovat další prohlídku a noční let … pápá. Nová letenka na ráno a domů. Unaven lehám do postele a přemýšlím o tom, jak nás ta EU zničila a ničí každý den naše soukromí a osobnost.

Snad nakonec jen malý dovětek.

Žák osmé třídy základní školy v chemii naprosto průměrný dokáže, samozřejmě pokud bude vědět jak a z čeho, vyrobit dokonalou bombu z vybavení kuchyňky v letadle. Nemusí tam vůbec, ale vůbec nic přinést. Jakákoliv osobní prohlídka a prohlídka zavazadel nezamezí osobě znalé věci zlikvidovat to letadlo, ale v tom případě i sebe. Samozřejmě. Takže na evropských letištích ponižují cíleně naši osobnost (péče o naši bezpečnost), což si většina neznalých nechá bez odporu líbit, naopak někteří to ještě s radostí uvítají, ale nepochopí, že to nejnebezpečnější zkontrolovat nelze a to jsou myšlenky. Takže celé to divadlo je jen pro oči světa a dobře, pro podporu zaměstnanosti. Z mého pohledu však tyto akce jsou cílené a jsou součástí systému. Nový Světový Řád. Pouze snad částečně eliminují touhu nějakého skutečného pachatele dostat na palubu letadla něco snadno. Posílají mu tím signál, zkus to jinak a lépe. Tudy cesta nevede. NIC VÍC!

Osobně jsem v referendu hlasoval proti EU, jejímž architektem je  pan Hollstein. Naše země na něco takového v té době ještě nebyla připravena. A to po žádné stránce. Podle toho jsme dneska tam, kde jsme- druhá kategorie. O mém hlasováni v referendu nelze dohledat žádný dokument, neboť po sečtení bylo vše zničeno. Proč asi?? Co kdybych se dneska chtěl náhodou přesvědčit co mi započítali. To by byl problém. Ve svém okolí neznám člověka, který by hlasoval pro a přesto … o nás bez nás.

Držte se, bude hůř !!!

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Hosté se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.