Polemika s paní Věrou Říhovou


napsal JF

Nemohu si pomoci ale na příspěvek paní Říhové musím reagovat. I když si jí velice vážím od okamžiku, kdy jsem poprvé četl její příspěvky ještě kdysi na Bristských Listech i jinde, mám pocit, že s názorem na Pochod Žen v USA se tentokrát poněkud mýlí. Protože vše, co o něm víme, je nám pasírováno přes filtr mainstreamových sdělovacích prostředků. Proto jsem si dovolil přeložit článek aktivistky a přispěvatelky serveru CounterPunch, jinak velmi kritického k poměrům v USA, a nabídnout tak čtenářům Kosy pohled odjinud.

Pochod žen ve Washingtonu jako televizní představení Ann Garrison, 26.1.2017, Counterpunch http://www.counterpunch.org/2017/01/26/the-womens-march-in-washington-d-c-as-broadcast/

Nebyla jsem na Pochodu žen den po inauguraci Donalda Trumpa ve Washingtonu. Nejela jsem do Washingtonu ani jsem se nepřipojila k místním manifestacím v Oaklandu nebo San Franciscu. Byla jsem na to příliš nemocná, ale ani tak jsem nic takového neplánovala. Proti čemu jsme to vlastně protestovaly? Že Donald Trump vyhrál volby? Že Hillary prohrála? Že Putin má Trumpa v kapse? Že Trump je osahávač, stavěč zdí, popírač změn klimatu, ničitel zdravotní péče, daňový podvodník a demagog, chrlící nesmysly? Že jeho kampaň přesto udeřila na tu správnou strunu v národě, což Hillary nedokázala, a umožnila mu vyhrát i u sboru volitelů? Že slíbil odstoupení USA ze smlouvy TPP (což taky skutečně udělal hned prvního dne v úřadu)?

Protestovaly jsme, protože Trump chce vytvořit registr muslímů? To není moc dobré, ale Bush to přece udělal také! Jmenovalo se ta instituce National Security Entry-Exit Registration System (NSEERS) nebo INS Special Registration. Obama ji udržoval až do 22.prosince 2016, kdy ji zrušil, jenom proto, aby ji Trump byl nucen založit znovu.

Byly jsme protestovat, protože Trump možná stáhne vojska USA z hranice mezi Evropou a Ruskem? Během inauguračního týdne nás v MSNBC ujišťovala Rachel Maddowová, že poslední dva dny v úřadu zmenšil president Obama tuto možnost tím, že rozmístil tisíce dalších vojáků do Norska a do Polska. To znamená, že nyní máme v Evropě víc vojáků než kdykoli předtím od druhé světové války. „Je tady otázka.“ řekla Madowová, „Chce nový president zase všechny ty vojáky odvolat? Po všech těch spekulacích a obavách, kdy dnes skutečně zjišťujeme, že Rusko možná na nového presidenta něco má? A teď uvidíme, zda se nový president naší země, hned jak se v pátek stal nejvyšším velitelem americké armády, chystá udělat to, co Rusové chtějí. Co se chystá udělat s těmi jednotkami? Dejme si na to pozor, vážně!“

I kdybych nebyla nemocná, nijak bych nebyla ochotná zúčastnit se tohoto pochodu, ale přesto jsem si zapnula zprávy a přepínala postupně mezi CNN, MSNBC, Democracy Now a přímým přenosem, takže tento článek je mojí reakcí na televizní představení, nikoli na událost, skutečně prožitou v ulicích. Mnozí z mých přátel, kteří v těch ulicích byli, byli nadšeni rozsahem a energií davů. Říkali, že měli mnohem mocnější a příznivější dojem, než jaký jsem měla já v televizi. Chris Hedges popisoval v TruthDig pochod jako „vlažný“ ale řekl, že to tak jen začínalo, a že to později přerostlo v mnohem radikálnější výzvu. Nemuselo to tak být, ale snad ano.

Nepředpokládala jsem, že by mne televizní zprávy z pochodu nějak zvlášť zajímaly, už proto, že jsem nebyla ochotná na něj jít, ale byla jsem okamžitě uchvácena tím, jak pečlivě zinscenované a omezené to televizní představení bylo, tím, co se v něm připustilo a co nikoli, alespoň v přímých přenosech. Nejkřiklavější bylo vyloučení jakékoli oposice proti válkám, které Spojené státy vedou, proti tomu, že NSA odposlouchává každý náš telefonní hovor a špehuje náš každodenní život, proti finančním schématům Wall Streetu, které způsobily krizi v roce 2008, proti finanční pomoci zkrachovalým bankám, proti úpadku a ničení bohatství středních vrstev obyvatel, včetně poloviny majetku střední třídy v černé populaci. CNN a MSNBC měly jediný a nade vším převládající zájem: zda Demokratická strana dokáže přetavit všechnu tuto energii ve vítězství v roce 2018 nebo 2020 nebo zda se vše prostě rozplyne ve vzduchu jako v případě Occupy a Tea Party. Democracy Now se ani nepokusila prosadit takový náhled ale neposkytla ani žádnou jinou alternativní analýzu.

Všichni řečníci, kteří přišli na podium, vypadali, jako když předpokládají, že těch půl milionu nebo víc lidí, kteří jsou před nimi, jsou všichni členové Demokratické strany. Nikdo tím nebyl vzrušený víc než filmař Michael Moore. Vyzýval všechny, aby každý den volali svým zástupcům v Kongresu, jako součást své každodenní ranní rutiny, zatím co si vaří kávu. Vyzýval všechny, aby se ucházeli o místa v místních úřadech, na radnicích měst, školských výborech a nakonec i o možnost být delegáty Demokratické strany za svůj obvod.

Ale jakmile se Michael Moore pokusil dokončit svou výzvu k odstranění starého vedení Demokratické strany – přes všechny dobré věci, které udělalo – a k ovládnutí strany, něco se stalo. Když řekl „A když ovládneme DNC,…“ Ashley Juddová najednou vtrhla na scénu, hrubě ho přerušila a zahájila své podrážděné představení „Já jsem hnusná ženská!“. Než s ním skončila, vzdala poctu celé dlouhé řadě dalších „hnusných ženských“, včetně nejen Hillary Clintonové ale i Condolezzy Riceové.

A Michael Moore neřekl „Promiň, Ashley, ale ještě jsem neskončil s vysvětlením, jak ovládnout Demokratickou stranu.“ Místo toho se pokusil zachránit si tvář zvoláním, „Bože můj, to je Ashley Judd!”

Byly tam i další zvláštní okamžiky, vytvořené několika ostatními řečníky:

America Ferrera: „Je dnes za srdce beroucí doba pro to, být v této zemi jednak ženou, jednak imigrantkou. Útočí se zde na naši důstojnost, na náš charakter, na naše práva a k moci přišel program nenávisti a nejednoty. Jeho vláda není Amerika. Kongres není Amerika. My jsme Amerika. A jsme tady a zůstaneme tady.“ Co je na tom špatného? America Ferrera je dcera imigrantů z Hondurasu. Podporovala Hillary Clintonovou v primárkách i ve všeobecných volbách, v roce 2008 i v roce 2012. Svržení populistického presidenta Hondurasu Manuela Zelayu, zinscenované ministerstvem zahraničí Hillary Clintonové nijak nezměnilo její názory. A nezměnil je ani následný proud uprchlíků z Hondurasu, který většinou tvořily dětí. Všichni se zoufale pokoušeli překročit naši hranici do bezpečí.

Gloria Steinem: „Přemýšlela jsem, k čemu je dobrý delší život. K tomu, že si pamatujete doby, kdy bylo hůř. Pamatujeme si smrt Martina Luthera Kinga, Jacka Kennedyho, Bobbyho Kennedyho, Malcolma X. Bez těchto smrtí by například Nixon nikdy nebyl zvolen a nebylo všech těch válek, které vedl.“ Cože? Vraždy v 60-tých letech snad vedly k válkám, které zničily Jugoslávii, Irák, Libyi a naposled i Syrii? A co už 15 let trvající válka v Afghanistanu?

Madonna: „Vypadá to, že jsme všichni sklouzli k falešnému pocitu, že u nás převládá spravedlnost a že dobro nakonec vždycky zvítězí. Dobře, v těchto volbách dobro nezvítězilo ale na konci zvítězí dobrá vůle. A co je dnes důležité, že jsme ještě daleko od toho konce. Dnešek je začátek, začátek našeho příběhu. Tady začíná revoluce. Boj o to být svobodný, být sám sebou, být si vzájemně rovni.“ „Falešný pocit spokojenosti“, kterým „dobro“ (Hillary Clintonová a Demokratická strana) ovládalo tyto volby a jistota, přes jeho neúspěch, že na konci opět převládne?

Van Jones: „Když Barack Obama odletěl v tom vrtulníku, měl jsem pocit, že zemřelo něco krásného. A měl jsem pocit, že něco, pro co jsme všichni pracovali a do čeho jsme vkládali své naděje a sny, právě zemřelo. A teď, i v tomto nynějším úpadku, je možný zásadní obrat, a dnes, díky vám, se v Americe opět narodilo něco krásného. Něco krásného se rodí právě tady a právě teď.“ Demokratická strana zjevně snědla Van Jonesovi mozek.

Mezi těmi, kteří naopak na scéně tohoto představení významně chyběli jsou:

Chris Hedges, autor mnoha knih a přísný kritik amerického systému dvou stran David Swanson, ředitel hnutí Svět bez válek a autor knihy „Válka je lež“

Ellen Brownová, autorka a zakladatelka Veřejného bankovního ústavu (Public Banking Institute)

Glen Ford, reportér Black Agenda Report a kritik kapitalismu, válek USA a “Black Misleadership Class”

Glenn Greenwald, novinář, který s Edwardem Snowdenem odhalil, že před NSA se není kde schovat

Jill Steinová, presidentská kandidátka Strany zelených, která požaduje okamžité snížení zbrojních výdajů na polovinu a založení „Zeleného nového údělu“, který by vytvořil udržitelnou infrastrukturu a zaměstnanost pro všechny Američany

Michael Klare, vědec, autor a kritik války USA v Syrii a opevňování NATO na hranicích s Ruskem.

Naomi Kleinová, autorka a kritička katastrofického kapitalismu a ničení klimatu

Ralph Nader, právník ve veřejných službách, autor, aktivista a trojnásobný presidentský kandidát za Zelené

V mnoha ohledech připomínal pochod ve Washingtonu Demokratický národní konvent, který dopisovatel CounterPunch Jeffery St.Clair nazval „neutronovou bombou identitární politiky“. Kromě několika málo zmínek o změně klimatu to bylo všecko o ochraně žen a o rovných příležitostech pro ženy a pro rasové a náboženské menšiny. Nezaznělo nic o ochraně proti predátorským finančním institucím, proti všudypřítomnému špehování, proti zahraničním válkám za ovládnutí přírodních zdrojů a za udržení globální hegemonie.

Nikdo se nezmínil o ochraně žen, rodin a národů, zasažených válkami USA. o vraždách pomocí dronů, o utajených destabilizacích nepohodlných režimů. Nevím, jak se organizátorům Pochodu žen, Sorosovi a ostatním sponzorům, podařilo zúžit ty protesty, ale byly skutečně velmi omezené, při nejmenším v televizním představení, přenášeném z jeviště ve Washingtonu.

Jsem si jistá, že v místních pochodech i ve Washingtonu se vyskytly i radikálnější výrazy za scénou. Ale tohle jsem viděla v televizi. Jen doufám, že Chris Hedges má pravdu v tom, že to může obsahovat semínka pro budoucí radikálnější výzvy.

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice JF a jeho rešerše se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.