Elementární spravedlnost


napsal Vidlák

Mám kluka v první třídě. Je naprosto po mně a tak jeho školní začátky prožívám vlastně jako deja vu. Je drobounký, neprůbojný, sice mu to docela myslí, ale jeho ustrašenost mu veškeré výhody bere. Učivo zvládá, ale spolužáci s ním docela cvičí. Já to měl stejné. Utěšuju se vědomím, že jednoho dne, až mu bude sedmnáct, se ráno probudí a zjistí, že prodělal přerod a je z něj sebevědomý mladý muž. Takhle jsem to měl i já.

Každopádně, když kluka porovnám s jeho o tři roky starší sestrou, je to nebetyčný rozdíl. Ona je naprosto samostatná, má vyřídilku i kus odvahy a u ní zase naopak doufám, že se jednou v patnácti probudí a zjistí, že se chce hlavně vdávat. Dneska bych ji spíš tipnul na budoucí Danu Drábovou.

Nedávno mi tahle šikovná a v kolektivu oblíbená cérenka přinesla pozvánku do školy na ředitelský kobereček. Tvářila se u toho dost bojovně a po půlhodinovém rozhovoru z ní vylezlo, že je to proto, že dala jednomu prvňákovi po hubě. Kvůli bráškovi. Do školy jsem zašel, všechno se urovnalo, ale myslím, že celá záležitost stojí za zaznamenání.

Můj kluk má ve třídě spolužáka, který jednou bude generálním ředitelem obchodníků z deštěm. Je chytrý, umí mluvit jako Jan Zlatoústý a už v první třídě se drží hesla, že drzé čelo je lepší než poplužní dvůr. Není to žádný sígr, jen jeho jazyk je ostřejší než meč. Tuhle z mého synka vymámil jeho oblíbené lego a dal mu za něj nějakou ptákovinu. Tak dlouho do něj hučel, až synátor povolil a souhlasil s výměnou.

Když jsem se to dozvěděl, pokrčil jsem rameny, kluk musí zažít i takové lidi, aby si pro příště dával větší pozor, podobná zkušenost mu jen prospěje a lego může dostat k narozeninám nové.

Ne tak moje dcera. Vzala si od bráchy tu ptákovinu, kterou dostal za lego, počkala si před školou na spolužáka, vrátila mu to a řekla mu, že pěkně navalí lego nazpátek. Když se spolužák začal vymlouvat a zkusil být drzý, prostě mu jednu ubalila. Klouček měl shodou okolností lego ještě pořád ve školní brašně a bez dalších protestů ho vydal. Celé se to odehrálo před svědky a tak to holt mělo dohru v ředitelně.

Milí přátelé, takhle funguje elementární spravedlnost. Bez ohledu na formální jednání, bez ohledu na vymámený souhlas, prostě vyjednávání o transakci bylo nečestné a nátlakové – soud konal rychle a spravedlnost byla zjednána.  Vlastně se dnes stydím sám za sebe.

Ano, všichni víme, že si nesmíme pustit přes dveře nějaké podomní obchodníky, všichni víme, že si musíme přečíst pořádně smlouvu, všichni víme, že nesmíme klikat na podezřelé odkazy. Ale když už se tak stane, prostě jen pokrčíme rameny.

Důchodce neměl na prodejní akci podepisovat žádnou smlouvu. Neměl se nechat ukecat, teď, když dobrovolně podepsal, už se nedá nic dělat, státní mašinérie je na straně podvodníka s drzým čelem.

Ano, neměli si brát ten spotřební úvěr a když jim zástupce Providentu sliboval nízké úroky a žádné poplatky, měli si přečíst smlouvu a nevěřit. Teď, když uvěřili tomu lháři, mají prostě smůlu. Státní mašinérie s policí, soudy i úřady bude popotahovat je a nikoliv toho šmejda, který jim to nakukal.

Vlastně už to máme v sobě. Když slyšíme o podobně napálených důchodcích, pracujících i mladých, jen krčíme rameny. Přece všichni víme, že se musejí chovat ostražitě. Když pak podepíšou, mají prostě smůlu, nedá se nic dělat.

Drzoun a podvodník jsou v klidu, byly dodrženy formální postupy, kterými měříme spravedlnost. Ale spravedlnost nenastala, to jen lupič zajistil, že zákon bude stíhat někoho jiného.

Kolik je takových případů v republice? Kolik je napálených a okradených, kteří pod přísným dohledem exekutora splácejí půjčky lichvářům a podvodníkům a provinili se jen tím, že naletěli slušně vypadajícímu pánovi? Kolik je důchodců, kteří platí za předražený vysavač a jejich vina je jen to, že pod tlakem souhlasili?

Kolik je dětí dostalo stejnou zkušenost jako můj kluk – že spravedlnost neexistuje, protože na šikovnou rétoriku není žádný zákon? A žádná autorita, ani ta rodičovská jim nepomůže? Kolik dětí si nese do života vědomí, že naletět  uhlazenému obchodníkovi je vina, která se vlastně větší než krást a podvádět?

Spravedlnost je totiž to, co udělala moje dcera. Ona jediná se neohlížela na formální postupy, na smluvní ujednání a nějaké souhlasy. Ona jediná si uvědomila, že to celé byla habaďůra na brášku, který se neumí bránit. Ona jediná šla na dřeň – že podvodníkovi to nesmí projít i kdyby existovalo deset smluv a dvacet podpisů. A vyřešila to. Spolužák se zaměřuje na jiné oběti. Od mého kluka už nic nechce. A mojí dceru prý tajně miluje a tu a tam utrousí, že si jí jednou vezme za ženu.

Nikdy nepřekročíme stín, dokud nebudeme chránit ty napálené víc než formální postupy o sjednávání smluv, jednání bez nátlaku a podobně. Dokud ti podvodníci nebudou sedět v lochu a budou moci pomocí maličkých písmen a složitých formulací obírat ty hloupější a neprůbojné, nikdy u nás nebude nic jiného než pouliční spravedlnost zjednaná náhodně a se spoustou chyb.

Lidi jsou ve své většině spíš hloupí než chytří a spíš ustrašení než svobodní. Ale nikdy nebudou považovat za svou zemi, která víc chrání ty, co je obírají a spravedlnost je pro ni jen přezkoumání, zda se smlouva podepsala doma nebo v kanceláři a je tam uvedeno, že podpisem stvrzuji, že nebyl prováděn nátlak. Dokud bude naše společnost u soudů řešit, zda byl dodržen zákonný postup a pokud ano, bude každá lichva legální, pak si nemůžeme dělat nárok na žádnou společnou budoucnost. Pak budou lidé považovat stát za nepřítele a budou se sdružovat do bratrstev a mafií. Protože to bude spravedlivější než okresní soud.

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Vidlákovy podávky se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.