Dopis vlkovi – EET musí být zrušena .


napsal  JUDr. Aleš  Hušák

Vážený pane,

přemýšlel jsem už dávno, jestli Vám nenapsat, a nakonec jsem se rozhodl tak učinit až teď, v souvislosti s kauzou EET. Sleduji Vaši stránku už asi dva roky, možná o něco déle, a objevil jsem jí v souvislosti s událostmi na Ukrajině, kdy jsem hledal informace, které by byly opoziční těm informacím, která šířila média, jež nazýváme mainstreamová.

Dopředu říkám, že dokáži pochopit, že nebudete můj dopis brát vážně nebo ho odložíte, až zjistíte, kdože Vám to píše. Pokud to tak bude, zlobit se nebudu, a pouze využívám začátku textu, abych Vám alespoň zde, v tomto bodě a řádku, kam ještě Vaše oči možná dohlédnou, vyjádřil svůj vděk za snahu o objektivitu a o férově vedený zápas o čištění mediálních polí, tak často zarostlých nepravdami a manipulacemi. Čtu Vás rád, přestože s Vámi v mnoha a mnoha bodech nesouhlasím. Jsem volič jiných idejí a názorů, vážím si ale Vaší snahy o klidnou a věcnou diskuzi s ideovými protivníky. Nemám díky tomu nikdy pocit, že potřebujete nutně nad jinými názory vyhrát o deset k nule (viz Vaše zásady Kosy), ale sleduji se sympatiemi Vaši až úpornou snahu vyjádřit srozumitelně a přesně své stanovisko (i když s nimi mnohdy nejsem na jedné vlně). Vážím si také obrovské práce, kterou na webu odvádíte. Psát je strašně těžké, organizovat web ještě těžší, čas nikdo nikomu neuhradí, a upřímně řečeno ani nevím (když se zamyslím sám nad sebou a mými kapacitními možnostmi), jak to všechno dokážete. Takže blahopřeji a děkuji.

Nu a nyní k mé osobě, znovu opakuji, že pokud se dále odmítnete mými názory zabývat, i přesto děkuji, že jste dočetl až sem. Jsem příliš kontroverzní persona a mnohým lidem vadím. Pokud Vás přesto moje názory někdy budou zajímat, můžete nahlédnout na moji webovou stránku http://www.aleshusak.com.

Psal jsem tenhle dopis dlouho, skoro měsíc. Nebyl jsem úplně přesvědčen, jestli ho odeslat. Pak jste téma EET opustil a nakonec se k němu vrátil obloukem, i když kvůli jiným myšlenkám a závěrům. A teprve Vaše poslední argumenty mne přesvědčily (speciálně Vidlákův opa, bájný vesnický hospodský, udávání a další bajky a Charta77 -II.), abych Vám přeci jenom napsal.

Než se dostanu k samotnému EET, tak něco k metodě mé práce při shánění informací o veřejném životě. Sleduji široké množství mainstreamových i ne-mainstreamových médií (jakkoli je to u některých těchto médií dnes těžko definovat) a velké množství webů. Od extrémní levice (v duchu mého vnímání řekněme Patočkovy weby) až po extrémní pravici (je jich více). Mnohdy je to velmi těžké, často vůbec nemohu věty některých autorů dočíst do konce, kopu vzteky z těch názorů do všeho kolem, ale všem v mém okolí takový postup stejně doporučuji. Mnohdy se totiž stává, že i u těch nejextrémnějších názorů naleznu kus racionálna nebo otevření problému, kterým se ještě nikdo nezabýval, a může to být dnes nebo zítra důležité. Pro mě osobně je pak zásadním zjištění, že porovnáváním různých názorů se (v mých letech) nemění ani můj světonázor, ani základní vnímání souvislostí, nestávám se fanouškem žádného jiného názoru, než jsem měl předtím. Snad, a to nevidím špatně, hodnotím některé historické události střízlivěji a skeptičtěji.

A nyní konečně vlastní předmět mého dopisu, problém EET. Jsem si vědom faktu, že téma je pro Vás již uzavřeno. A zásadně se omlouvám, že Vás s celou věcí ještě vůbec obtěžuji, ale Vaše informace mě prostě vyprovokovaly k tomu, abych se k problematice vyjádřil a můj text Vám poslal.

Vyprovokovalo mě ani ne tak to, že jste smutný z faktu, že nemáte zas takový vliv na své čtenáře. Já rozumím té osobní pýše, které se často člověk dopustí, protože je přesvědčen, že ví více, že má pravdu a právo na přijetí své pravdy. Mohl bych Vám vyprávět. A Vy sám můžete mí právo se domnívat, že takové právo máte. Ve věci Ukrajiny jste totiž mnohým přesnými informacemi otevřel oči a donutil přemýšlet. To ale ne vždy platí. Jako příklad dávám Winstona Churchilla, který vyhrál válku a prohrál volby. Nevděční voliči …..

Vyprovokovala mě Vaše chyba. Tedy dle mého názoru chyba. Dopustil jste se, vážený Vlku chyby, když jste tak trochu odsoudil celé „hospodské podnikání“ a naznačil, že českého šizuňka netřeba chránit. A řekl bych, že až umanutě, jak jsem zjistil dnes. Až zle. Až Čulíkovsky (promiňte). Mýlíte se, Vlku, věřte mi, že jich znám dost poctivých a dobrých…

Nebudu Vás také obtěžovat vyvracením Vašich závěrů. Hned na začátku musím zdůraznit, že mojí objektivní nevýhodou je, že jsem příliš osobně obeznámený s mnoha osobnostmi současných událostí, znám je osobně a znám i jejich cíle, zcela určitě pak ty minulé. A nemyslím si, že se ty současné cíle se zas tolik od těch minulých liší. Stačí mi pohled do dnešních novin, abych hned poznal, jak současná právní úprava jakéhosi problému je splátkou dluhu určitým skupinám za „příkoří“ jim způsobená jinou právní úpravou. Stačí mi vyřčená věta politika, abych poznal, jak její dopady budou v prospěch nebo neprospěch konkrétních lidí a jejich zájmů. Tato schopnost se pochopitelně umenšuje množstvím času, po který již nejsem účastníkem veřejného prostoru, je ale stále dostatečná.

Vaše hodnocení EET je v zásadě správné, a oceňuji závěry, které jste nakonec udělal směrem k problematice zdanění velkých korporací. Přesto Vaše hodnocení postrádá „tušení souvislostí“, což ale není z mé strany kritikou, ale spíše směřuje k tomu, abych Vaše hodnocení doplnil a upozornil Vás na některé pohledy, které ale mohou i Vaše hodnocení nebo jeho část měnit. Pokud toho dosáhnu, je prosím jen a pouze Vaší věcí, jestli si necháte takový výsledek pro sebe nebo ho budete šířit nebo ho odmítnete. V tomto bodě ponechávám Vaší autorské licenci, zda se o můj text podělíte nebo ne. Mám jedinou prosbu, a to tu, že pokud budete moje názory zveřejňovat, pak pouze s uvedením mého jména a příjmení. Nehraji si na přezdívky (i když je u jiných respektuji). Byl jsem někdy v životě příliš zbabělý, a tento luxus si už dnes dovolovat prostě nechci.

Pro Vaše ušetření času, hned na počátku sdělím svůj závěr k EET, abyste mohl sám zvážit, jestli mým textem dál marnit čas nebo se mu věnovat.

EET je zdařilým především logisticko-technologickým, ale částečně i právním pokusem o nápravu vztahů v části podnikatelského světa, a poměrně efektivním postupem k zjištění informací, které mohou vést k lepšímu výběru různých typů daní. Zároveň je EET krokem k odebrání lidských a podnikatelských svobod, které nás vrací o několik desetiletí zpět, a rychle nás vrhající do světa, který nás pomocí technologií kontroluje způsobem, který je už za hranou, kterou by lidská bytost měla snášet. A proto, z této příčiny, by EET, dle mého názoru, měla být zrušena.

Dovolte mi seznámit Vás s důvody, o které se při definici shora uvedené opírám:

1, mezi roky 1994 až rokem 2011 jsem spolu s mými tehdejšími kolegy vybudoval v jisté společnosti on-linovou síť, která byla a je, svojí filosofií a strukturou, velmi podobná síti EET. Stejně jako EET se tato síť se věnuje sběru malých paketových dat, v našem projektu nakonec ze zhruba 11 000 míst s kapacitou cca 9 000 transakcí za minutu (EET je stavěno robustněji, s kapacitou 10 000 transakcí za vteřinu a v současnosti ze zhruba 40 000 míst – je to jen a jen věcí zvolených technologií). Oproti EET naše síť běžela a stále ještě běží na zcela oddělené soukromé internetové síti, která není nijak spojena se současným českým Internetem a je tudíž bezpečnější a stabilnější, a na rozdíl od EET tedy není (!!!!!) ji možné napadnout zvenčí! Jsem tedy technicky i organizačně seznámen s fungováním takového systému, vím jak pracuje, jakého jsou jeho přednosti, slabiny a možnosti,

2, během sedmnácti let jsem spolu s mými kolegy vypracoval metodiku sběru podnikatelských a hospodářských informací od podnikatelských subjektů, které s námi spolupracovaly, a to do takové podrobnosti, že jsme nejen (pochopitelně) věděli, a to on line, informace o prodejích naši produktů, tedy nejdříve herních a pak i neherních (nabíjení mobilů, prodej vstupenek, platby elektřiny, vody, plynu, předplatných, různých poplatků apod.), ale i statistiku prodejů produktů podle času a jednotlivých provozoven. Časem jsme zavedli Klub, pomocí kterého jsme, brzy, znali i zvyklosti našich fyzických klientů, včetně času kdy nakupují, co nakupují, a za kolik nakupují a kde nakupují. Tedy podobné informace, které mají ty subjekty, které poskytují kupujícím kreditní nebo debetní karty,

3, během již zmíněných sedmnácti let jsme dosáhli takové míry informací o našich partnerech, přes které jsme prodávali naše produkty, že jsme znali jejich daňovou situaci, množství přijatých závazků, ale také, pomocí různých metod, jejich tržby z dalších produktů (se znalostí cca 90% přesnosti) na jednotlivých prodejních místech (včetně porovnání v závislosti na umístění), což se nakonec ukázalo jako zásadní při znalosti, jaké produkty na kterém místě a komu nabídnout (ať šlo o trafiku nebo o restauraci),

4, svou kariéru právníka jsem začal v socialistických Restauracích a jídelnách,

5, mezi roky 1992 až rokem 2015 jsem spoluvlastnil v Praze čtyřhvězdičkový hotel o více než 100 pokojích a díky tomu jsem zásadním způsobem pronikl do problematiky restauračního a hotelového provozu,

6, od roku 1990 do roku 2015 jsem spoluvlastnil postupně čtyři restaurace, z toho jednu v zahraničí,

7, v O2 aréně jsem se svými spolupracovníky vybudoval největší restaurační provoz Evropy,

8, před rokem 1989 jsem pracoval jako legislativec v dnešní České národní bance a chlubím se z té doby spoluautorstvím dvou zákonů, po roce 1989 jsem aktivním způsobem ovlivňoval tvorbu legislativy jednoho význačného průmyslového odvětví a to vlastně nepřetržitě celých sedmnáct let,

9, na úrovni Evropské unie jsem úzce spolupracoval s odborníky jiných zemí jak na legislativních úpravách jednoho průmyslového odvětví, takže jsem byl pravidelně přizváván k tvorbě dalších fiskálních předpisů v Evropě,

10, v neposlední řadě jsem se celých dvacet let stýkal s českými ministry financí, jejich spolupracovníky a s českou podnikatelskou elitou a úzce s nimi spolupracoval při řešeních různých daňových kauz,

11, z úst ministra financí jsme se dozvěděli, že díky fungování EET očekává navýšení příjmu daně z přidané hodnoty cca 18 miliard korun.

————————

Vážený pane,

Všechny tyto výše uvedené body jsem si Vám dovolil vypsat ne proto, abych se chlubil tím, jaký že jsem to štramák, ale proto, abych podpořil dále uvedený rozbor tím, že vím, o čem mluvím, a že nepracuji oblíbenou metodou výkřiků do větru. Budu se snažit být maximálně stručný a snad i přesný. Je jen a pouze na Vás, jestli mým závěrům uvěříte nebo ne.

Důležitým budiž moje prohlášení na začátek: Je dle mého názoru spravedlivé, aby společnost požadovala od všech subjektů na trhu, aby předepsané daně (nehodnotím teď oprávněnost jejich výše) byly placeny všemi stejně a to tak, aby díky zdanění nikdo neobdržel nespravedlivou výhodu vůči jiným subjektům na trhu. Pro účely tohoto textu se nezabývám způsobem utrácením daní – to je úplně jiný příběh.

Argumenty jiných lidí proti zavedení EET, které jste vyvracel, jsou, a to s Vámi souhlasím, zástupnými argumenty.

—————————–

Domnívám se však, že se na celou problematiku díváte pouze z určitých pohledů, zatímco jiné jsou Vám skryty. To prosím neberte jako výčitku, ale konstatování.

Jako výchozí premisu mi dovolte prohlásit, jakkoli s ní budete třeba nesouhlasit, že velká část rozhodování mnoha českých vlád je ovlivněna zájmy různých skupin, které se chtějí přiživit na státním rozpočtu.

V České kotlině je už od třináctého století pravidlem, že život zde určovaly zájmy několika rodin a těch dnešních pět „šlechtických rodů“ (viz Erik Best), není výjimkou.

Když český stát po posledních volbách ústy svého ministra financí oznámil vybudovat projekt EET, v dnešní podobě, rozezněly se ve mně všechny zvonky nedůvěry. Musím připomenout trochu historie.

Přijetí staršího zákona z roku 2005 o registračních pokladnách mělo několik důvodů, ten hlavní, politický, zněl podobně jako důvody pro přijetí zákona o EET v této době – musíme zkrotit maloobchod a hostinské podnikání. Tlak velkých, hlavně zahraničních subjektů byl v té době již značný a trvalý (i když, jak za chvíli dokáži hlavně pokrytecký). Ostatních živností se totiž registrační poklady netýkaly, jako tomu má být dnes. To ale nebylo hlavním důvodem jejich zavedení. Vlastní zákon totiž nakonec napsaly pro vládu firmy, které chtěly registrační kasy dodávat.

Pro tehdejší politické kruhy to byl jednorázový kšeft, který ani nemyslely příliš vážně, vedle zobchodování v tom viděly politický krok, kterým se budou moci chlubit v Bruselu, který na nás v té věci tlačil na základě lobby některých firem (hlavně amerických řetězců rychlého občerstvení). Docela dost o tom vím, protože jsme v té době řešili, jak zajistit, aby naše terminály mohly být náhradou za registrační pokladny (tedy sloužit místo nich tam, kde jsme byli přítomni v hostinském podnikání). Zkrátím to, přestože naše terminály byly modernější (stejný způsob jako dnes EET), neodpovídaly ale navrhovanému zákonu a hostinští by v případě jeho účinnosti byli nuceni poté, co obdrželi údaje z našeho terminálu, je ještě jednou zadat do registrační pokladny. Dostal jsem tehdy jasný signál, ať se do toho dál nemontujeme, že to není náš obchod a dáme pokoj.

Všichni stejně věděli, že systém registračních pokladen k ničemu nebude, k dispozici již byly softwarové úpravy, které by dokázaly systém pohodlně obcházet, ale byl by to obraz schopnosti vlády, kterým by se chlubila v Bruselu. Stejně jí nakonec nepomohl, a po volbách nová koalice vše bez náhrady zrušila a kšeft se nekonal. Byl to docela smutný pohled na ty, kteří se ještě včera vytahovali a dnes hledali odbytiště pro nepotřebné kasy……. Bylo to ale vykompenzováno posléze jiným způsobem…….

Když ovšem nynější ministr financí přišel s dnešním modelem, bylo mi hned jasné, proč to tak je a k čemu má celá věc sloužit. Vy jste správně nalezl např. buřt stánky, to je ale, věřte mi, jen milimetrová součást daleko širšího záměru. Jinak totiž nelze vysvětlit, proč pravicový ministr, který nechce měnit daně, (!!!), jak nás znovu a stále ubezpečuje, přichází se špehovacím systémem, daleko hlubším než jsou registrační pokladny (které jsou zavedeny v některých zemích), a který má evidovat tržby úplně všeho (včetně instalatérů), což nikde na světě neexistuje…… Představa, jak autodílna kdesi na Route 66 vydává potvrzení z EET je fakt z říše snů (to já jenom, že dle pana ministra financí se ho na to ptal americký ministr financí, který ovšem s tím nemá nic společného, to je v kompetenci jednotlivých států Unie) nebo španělský bar (o tom zase vím něco já) nebo italský krejčí.

Vše píši v době, kdy je již více jasno, a první zkušenosti z fungování EET jsou na světě.

Ale postupně:

První záhada: podle mých zkušeností se dá pořídit vlastní internetová síť státu pro účely EET (jak je plánováno) tak zhruba bratru do dvou miliard korun. Míním tím síť, která bude zcela oddělená od dnešního internetu, bude používat stejný protokol, tedy TCP/IP a nebude napadnutelná zvnějšku (k tomu vysvětlení dále). Mimochodem, ta síť by ani nestála tolik, protože značná část již byla státem vybudována už dříve (např. ČD Telematika), a teď by šlo především o tzv. poslední míli. Když to ale zvládla na evropské poměry malá společnost na 11 000 místech, jak dlouho by to trvalo státu? A proč stát takovou síť nepostavil?

Doplnění. Když český stát prodal slavnostně tehdejší Český Telecom, nějak pozapomněl, jak už to tak u nás bývá, na bezpečnost státních telefonů a státních dat (pro neinformované viz průšvih madame Clinton s emaily na soukromém serveru nebo emaily našeho premiéra Sobotky). Vrabci cvrlikají na střeše, jak pod tlakem NATO a EU stát znovu zřizuje na novou státní telefonní a datovou síť, i když se mu do toho příliš nechce, protože kamarádi přicházejí o dohodami přidělené obchody.

Nu a tak se mnou prosím počítejte. Nyní 40 000 připojených míst, v budoucnosti dalších cca 30 až 50 000 míst. Povinně. Ne na státní síti, ale na sítích soukromých provozovatelů. Ponechávám Vaší fantazii a matematice, kolik tito provozovatelé při průměrné ceně cca 500 Kč za měsíc provozu utrží….

Ano, máte pravdu. Většina budoucích uživatelů stejně internet má. Ne ale povinně! Uvidíte nyní ochotu operátorů ke snižování cen.

Stejně tak se můžeme bavit o tzv. kotoučcích. Při průměrné ceně okolo 10 Kč za jeden můžete opět spočítat, kolik to komu a co vynese.

Nepočítal jsem ještě vybavení technického rázu, servisní práce a to vše okolo….. Opět můžete počítat. Ano, máte pravdu, náklady nejsou tak velké. Ale těch malých povinných nákladů je v posledních letech pro malé živnostníky ale i společnosti stále více. Můžeme si jenom připomenout (avšak nejenom) např. povinné revize všech přístrojů (a že jich v kuchyni je) a z toho vyplývající pojištění. Pravidelné revize komínů a kotlů. Povinné platby za archivy. Povinné platby OSA a Instagram. Všechny povinné platby za automobily. Platby za nezbytná školení, která nikdo nepotřebuje. Atd., atp.. Ne, já se těch lidí nezastávám, ale věřte mi, že stokrát nic umořilo osla, a pohled na roční rozpočet a v něm na tyhle položky se stává stále trýznivější záležitostí. A až dopočítáte, podívejte se prosím, vážený Vlku, na společnosti, které všechny tyto uvedené revize a služby dodávají (včetně toho kdo je prosadil do zákonů) a na jména těch, která jsou za těmito společnostmi. Například mnohé revize a jejich spojení s pojištěním vzniklo v určité době a z určitého důvodu. A protože to všechno je veřejně známo, nedivte se, pane, odporu lidí, na jejichž bedra jsou náklady kladeny. Ale proč se rozčilovat, že, vždyť i domácnost platí České televizi, aniž se na ni třeba dívá.

Pro mě je první záhada vyřešena. Ten, kdo o celém projektu přemýšlel a vymyslel ho, pomocí něj zajistil zásadní a dlouhodobé obchody pro zpřízněné okruhy lidí a jejich společnosti. Byla to určitá úlitba za jiná „příkoří“ již způsobená nebo plánovaná. Proto data neběží po státních sítích, i když se to nabízelo. Proto bylo zvoleno řešení, které generuje pro někoho stálé náklady, které jsou pro někoho budoucími výnosy. A pro někoho základem, na kterém může poskytovat úvěry a půjčky, aniž se vystavoval nebezpečí, že mu ČNB předepíše povinné zajištění…..

Druhá záhada: Proč je celý projekt bezpečnostně nezajištěn? Tím nejvážnějším problémem je totiž možnost zneužití dat, která takovou sítí přeci tečou. Že ne? Že je to jenom konspirační teorie? Nemyslím si.

Odpověď zní – protože je to vlastní podstatou celého záměru. Sám jsem shora uvedl, jak jsme v naší síti pracovali při sběru dat od zprostředkovatelů i zákazníků. Musím se bez mučení přiznat, že kdybych dnes pracoval ve stejné funkci nebo funkci podobné, pracoval bych úplně stejným způsobem. Na získávání podobných údajů je totiž v dnešním světě postavena celá úspěšnost obchodu, podobně, jako v případě Vašeho milovaného fotbalu je pro každého trenéra důležitá znalost metodiky tréninků soupeře a analýza jeho herního systému. A jak jsme se v tomto týdnu přesvědčili, i při volbě amerického prezidenta.

Dnešní technologie bohužel dovolují zjistit v podstatě úplně vše. Jde jenom o to, ke kolika technickým prostředkům se dostanete. Banky mají proto v této oblasti nepopiratelné výhody (kreditní a debetní karty a vedení účtů).

Jsem přesvědčen, že od samého počátku šlo v projektu EET o získávání a vytěžování těchto dat a jejich zneužití pro soukromé účely. Proto také nebyla využitá státní datová síť, ale sítě soukromníků, které tyto soukromníci řídí a tudíž umí i přečíst data, která přes ně plynou.

Ze svých znalostí si také umím představit, jakým způsobem budou data tříděna, srovnávána a analyzována. A vím, jak budou vytěžována. Celý soukromý sektor o ně bude mít zájem a jen někdo se k nim dostane. Když budu například vědět, jaký obrat mají určitá místa, mohu se bez dalších ztrát na ně zaměřit s nabídkou produktů, a ne na jiná obchodní místa, tedy efektivně vytěžovat svoje prodejní kanály (nezapomeňte, že dvacet procent míst prodá osmdesát procent prodejů). Teď mě chytnete za slovo a řeknete, že to je přeci jasné. Není. Vím z minulé zkušenosti, že z míst, kde bych předpokládal největší objem prodejů, nakonec zlaté řeky netekly, ale tekly z úplně jiných mís).

A navíc. Pro někoho naopak může být důležité vědět, kolik tržeb dosahuje jeho konkurence za rohem. Toto jsou informace, za které se bude platit zlatem. A ten, kdo k nim bude mít přístup, bude králem. Zvlášť v okamžiku, kdy je sám výrobcem a distributorem.

Otázka tedy pouze zní, milý Watsone, kdo všechno k tomu přístup bude mít. A kdo si takové údaje ještě dokáže opatřit.

Dělal jsem si minulý měsíc v našem malém kolektivu obavu o to, aby systému EET nakonec nebylo zneužito pro kontrolu dalších dat (např. sledováním jednotlivých položek zboží) nebo ke kontrole pracovní doby. A hle, z rozhovoru v ČT s ředitelem společnosti, která řídí EET systém v Chorvatsku, vyplynulo, že tyto údaje už tam dávno systém u nich musí evidovat. Tedy totální přehled o jednotlivých prodejích (pro pekaře zajímavý údaj, kolik má dodat rohlíků) a ještě k tomu totální přehled o jednotlivých zaměstnancích nejen z hlediska daňového, ale i fyzického…… A hlídání lidí. Tak tohle ani bolševik neměl.

Pro mě je druhá záhada vyřešena. Ten, kdo o celém projektu přemýšlel a vymyslel ho, si pomocí tohoto systému zajistil zásadní a dlouhodobé informace o prodejích jednotlivých subjektů trhu. Kdo tyto informace získá, získává zásadní a nespravedlivou informační výhodu nad jinými subjekty trhu a to už vůbec nehovořím o informacích, které dává dnes podobný systém v Chorvatsku. Takový systém, si pane, nepřeji, protože ten už v podstatě Orwela překonal. Zbývá už pak jenom propojit data s bankami a mobilními operátory a se zdravotními pojišťovnami a sociální pojišťovnou a zavést plánované korporátní plánování, neboť systém bude vědět, kdy, kde a kolik vyrobit housek a kdy, kde a kolik mléka, kolik ušít kalhot a kolik se denně rozbije vodovodních trubek. Ano, systém to bude velmi efektivní, přesný, budeme vědět kolik, a čeho máme vytěžit a distribuovat. Pak už jenom zřídíme státní plánovací komisi a určíme, kdo a kolik bude vyrábět. Připočtěme k tomu aktuální snahu vojenské rozvědky (to je ten úřad co nevěděl, že jeho šéfa odposlouchává na základě žádosti policie soukromá bezpečnostní služba (!)), aby mohla kontrolovat tok našich dat na internetu, a žijeme pod totálním dohledem.

Kouzlem nechtěného si ale pánové oligarchové (kteří ze systému EET již tyjí) zároveň nevědomky kopou hrob, pokud nepočítají s tím, že to budou v rámci korporátního fašismu jejich firmy, které budou těmi, které budou dodávat zboží a služby jiným. Zvláště pokud bude systém rozšířen na všechny maloobchodní tržby včetně služeb.

A snad nakonec tohoto textu drobná otázka, tak nějak připomínající Černé barony. Jestlipak víte, kdo bude pro ministerstvo financí organizovat tu účtenkovou loterii?

Po shora uvedených argumentech mi vychází, vážený Vlku, jediné.

Takový systém, pane, fakt nechci, a to i kdyby vybíral daně jak spravedlivý Ježíš, protože zavinil jinou nespravedlnost, nerovnost a nesvobodu.

A svobodu nelze vyměnit za nic jiného, ani za údajnou rovnost na trhu.

———————————————-

Podívejme se ale, vážený Vlku, jak to celé vzniklo? Jako účastník procesů minulých musím konstatovat, že v pohostinství se zkracovaly tržby vždy. Jistě teď nepůjdeme do hluboké minulosti a nezačneme středověkem, byť by bylo možné si z něj vzít ponaučení jak situaci řešit. Systém totiž fungoval vždy na systému paušální daně (nikdo ho totiž nikdy nedokázal zkontrolovat), a to v zásadě ještě dlouho po vynálezu daně z příjmů, kteráž, jak jistě dobře víte, přišla na náš svět až někdy v roce 1909 v USA. A v zásadě systém paušální daně v pohostinství, ať už se nazývala jakkoli, platil až do zavedení socialistického hospodářství, kdy bylo zavedeno socialistické účetnictví. Poprvé jsem se s tím setkal jako začínající právník v jednom pražském podniku Restaurací a jídelen. I tehdy se zkracovaly tržby z následujících důvodů (mimo krádež ze strany personálu):

a, z důvodu přilepšení pracovníkům přímo na prodejním místě (těm, kteří patřili do party s vedoucím restaurace),

b, z důvodu odevzdání desátků těm, kteří vedoucího restaurace do funkce jmenovali, ti se pak o tento desátek dále dělili s příslušnými funkcionáři na ONV a OV KSČ.

Porevoluční kvas všechny tyto vazby rozbil, ale ve zkracování tržeb (mimo krádež ze strany personálu) se veselo pokračovalo dál. A tržby zkracovaly a zkracují obě podnikatelské skupiny – jak malí, tak velcí. Troufám si říci, že až na opravdu malé výjimky to dělají všichni. Proč?

Zkracování tržeb primárně pokračuje hlavně z daňových a konkurenčních důvodů. U těch malých proto, aby nejen nemuseli vyplácet zdravotní a sociální pojištění ve výši, která je opravdu pro každého podnikatele likvidační, neboť nemá strop (viz text dále), ale také proto, aby zůstali na trhu, který je volný, konkurence schopní.

Musím teď, jakkoli se text natahuje, popsat pro další pochopení, jak funguje pohostinství v západní Evropě a u nás. Rozdíl je totiž zásadní, a tudíž se zásadně promítá do problému, který zde řešíme. Začnu hotely, ale v restauracích je to podobné. Prodej pokojů byl vždy a všude v Evropě hlídán, hlavně z důvodů bezpečnostních. Zatímco v USA předložíte platební kartu, a nemusí být na ní Vaše jméno, a nikdo nic nezkoumá (protože Vás přes ni najdou), v Evropě ještě dnes v mnoha státech musíte vyplňovat policejní hlášenku. To dodržují hotely vždy, i když Vám prodají pokoj za hotové. Protože pochopitelně docházelo a dochází (!) i nadále ke zkracování tržeb, čímž trpí hlavně DPH, zavedli v mnoha zemích západní Evropy jednoduché opatření – povinnou minimální cenu za pokoj. Když jsem to vysvětloval mnoha lidem z ministerstva financí jako spoluvlastník hotelu, kroutili hlavou a křičeli cosi o netržním hospodářství. Tak to ale není. Oni Vám tam mohou pokoj pochopitelně prodat za cenu nižší než minimální, ale DPH musíte zaplatit z té minimální. A tohle, si úřady i hotely opravdu hlídají, a to hlavně kvůli lidem na recepci, kteří mají možnost nejlépe zkracovat tržby. A nikdo nešulí, protože se bojí drakonických pokut a tak se tak stalo, že nakonec většina hotelů prodává maximálně za minimální ceny. Je ale konkurenční klid a systém nenutí snižovat ceny pokojů níž.

A někde, např. v některých městech Švýcarska, platíte tyto paušální daně jako součást daně z nemovitostí, a všem je pak jedno, kolika lidem pokoj pronajmete, za kolik anebo také ne. A dále, nemůže si v mnoha zemích na západ od nás každý otevřít hotel, kdo chce  a jak chce. Platí se poměrně vysoké licenční poplatky, úřady zkoumají, jestli je počet hotelů v pořádku (fungují zákony o přidělování hvězdiček) a úřady nepovolí více pokojů v místě než je dobré pro obchod. Ano, i takto funguje tržní kapitalismus. Když máte volný hotelový trh, ceny pokojů to sráží dolů, vlastníci hotelů začínají nepřiznávat tržby, protože prostě ukradnou vybranou daň a z ní hradí náklady. Proto systém licencí a minimálních cen a ne registračních pokladen. Tedy pro brouky Pytlíky – licencovaný omezený systém přináší vyšší ceny, ale daně jsou řádně vybírány. Většinou. Náš systém vede k nízkým cenám pro zákazníky, ale k ukradení DPH, protože v konkurenčním boji je nutné udržet ceny nízké a proto je nutné šetřit, kde se dá.

Proto je ve světě takový boj proti aplikaci Airbnb. Úřady proti ní jdou, protože konkurovala hotelům nižší cenou- neplatili totiž DPH. Stejně jako Uber. Jak vidíme, tento způsob podnikání není vlastní Vlku jen našim tzv. šizuňkům, ale funguje i na tom vyspělém Západě.

Na rozdíl od toho „západního“ u nás si každý otevřel hotel, jak chtěl, takže se prodává lůžko v Praze na 100 korun a bez DPH. O hvězdičkách se tvrdilo, že to tedy ne, protože to je protitržní opatření. To bylo, pokud vím, ještě nedávno oficiální stanovisko ministerstva místního rozvoje. Nu a pak se také ze strany státu dávaly dotace na výstavbu hotelů, často z evropských peněz, takže těm, kdo je nedostali, nezbývalo nic jiného než krátit tržby, aby zaplatili načerno mzdy, protože s cenami plus DPH a při splátkám bance (v devadesátých letech 16 procent úrokové míry!!!!) by byli nekonkurence schopní. A ti velcí si nechali nastavět v Praze velké hotely, ale zájezdy prodávali (a prodávají) přes zahraniční pobočky, kde větší cenou, aniž to zákazník pochopil, byla cena za organizaci zájezdu, ale pokoj v Praze ve vlastním hotelu pak platili minimální cenou, aby zaplatili minimální DPH, a hotel vybydlují. Protože přeshraničně poskytnutá služba je pane v Evropě bez DPH, tudíž tito velcí podnikatelé takto obcházejí povinnost platit DPH u nás. Zkracují tedy tržby jiným způsobem. A my to vyčítáme těm, kteří peníze jenom seberou ze stolu a nemají stejné možnosti jako ti velcí. A tento švindl pokračuje dál a EET ho nevyřeší….

Nu a tak ti malí pak krátili tržby, protože jenom tak mohli dosáhnout cen, které je učinili konkurence schopnými. Popsaná organizace prodeje zájezdů probíhá dál.

———————

Restaurace. Cituji jednoho z velkých výrobců nápojů: „Když hospoda jako jediná v ulici nekrátila tržbu, byla nucena prodávat o pětinu dráž. Tím přicházela o lidi a mohla zkrachovat. To by bylo skoro na žalobu státu, který vytvořil takové podmínky k podnikání, že různé formy krácení byly normou,“ uvedl.

Ano, opět stejný systém jako u hotelů. Protože tržby nestačily k pokrytí zdravotního a sociálního pojištění (v devadesátých letech), začali hostinští a restauratéři používat Švarc systém (kvůli nižším sazbám pojistného), protože tehdejší mzdy nemohly stačit zvýšení cen, které navíc byly zatíženy DPH. Ano, máte pravdu, že hostinský vybere daň, kterou neodvede (tedy ji ukradne), ale desetiletí to bylo tak, že DPH za nákup zboží byla vyšší než DPH za prodané služby (!), takže restauracím nezbývalo, než provoz dotovat nebo někde ušetřit nebo podvádět. Proč to tak bylo, na to je třeba se ptát těch, kdo takové zákony připravovali a schvalovali (teprve nyní byla alespoň část tohoto nesmyslu napravena). Drtivá většina restaurací to vyřešila tím, že prostě nenahlašovala tržby, vyplácela mzdy načerno bez pojištění a systém nějak fungoval. Rozhodně až na dvě nebo tři výjimky z toho nikdo nezbohatl – prostě nemohl, ale udržel se na živu. Bylo to špatné, souhlasím. Problém ale byl v tom, že ho nikdo neřešil, takže systém musel najít cestu sám – proto činil to, co bylo pro něj nejlepší. Pro lepší pochopení cituji jiného autora, aby vysvětlil problém se zdravotním a sociálním pojištěním.

Citace:

EET přinese velké množství nezaměstnaných prostě proto, že v mnoha firmách s tržbami v hotovosti a velkým podílem lidské práce jsou mzdy vypláceny částečně nebo zcela mimo účetní a daňovou evidenci a prostředky na ně jsou získávány krácením tržeb. To je prostý fakt, takto v mnoha oborech funguje podnikání dlouhá léta, v některých oborech tak doposud postupovali téměř všichni.

Podnikání, které plánovitě pracuje s krácením tržeb a jich vyplácení bez dokladů zaměstnancům, je samozřejmě nemorální, pokud bychom již pominuli samotnou trestnost krácení daní. Přineslo však společnosti i některé benefity, jako například rychlé zvýšení kvality gastronomických služeb po roce 1990 a s tím související vysokou zaměstnanost v tomto sektoru. V sektorech zatížených regulací a vyšším faktickým zdaněním k takovému zlepšení nedošlo, nebo jen znatelně pomaleji.

Uvedené benefity však nemohou popsaný nemorální způsob podnikání omluvit. Problém je totiž jinde. Extrémně nemorálně se chová i samotný výběrčí daní, tedy stát. Stanovené daňové odvody postihující lidskou práci odebírají zaměstnancům tak vysoké procento jejich prací získaných příjmů, že to není v souhrnu morálně ospravedlnitelné zájmem státu ani společnosti.

Konkrétně pokud zaměstnanec, například opravář automobilů, zajistí svému zaměstnavateli příjmy 1000 Kč a zaměstnavatel se mu rozhodne celé tyto příjmy vyplatit jako mzdu, tak zaměstnanec obdrží asi 471 Kč, stát 529 Kč a zaměstnavatel nebude mít nic. Samozřejmě jako příjem státu je nutno kalkulovat i sociální a zdravotní daně, které se chybně nazývají pojištění. Pro upřesnění se za běžné situace jedná o odvod 173 Kč DPH, 210 Kč pojištění placené zaměstnavatelem, 77 Kč pojištění placené zaměstnancem a 69 Kč daně zaměstnance.

A pokud uvedený opravář automobilů vezme svých vydělaných 471 Kč a bude chodit za jiným poskytovatelem služeb řádně platícím daně, třeba na pivo po práci, kde kromě částky za nákupní cenu piva a jiné náklady provozovatele zaplatí uvedených 471 Kč na mzdu číšníka, tak tomu číšníkovi z původní tisícikoruny bude vyplaceno čistého již jen 222 Kč. A když to takto udělají za měsíc ještě jednou dokola, tak jim zbude necelých 50 Kč a zbývajících 950 Kč se přesune na účty správců veřejných financí. A státní úředníci, kteří jsou z části daní placených v tomto koloběhu vyňati a ze samotných daní naopak placeni, jsou při tom schopni zcela vážně se divit, proč většina obyvatelstva nemá žádné úspory.

Lze toto nazývat morálním chováním ze strany státu? V žádném případě, jedná se o daňovou despocii či spíše tyranii. Lze v takové situaci pochopit nemorální chování zaměstnavatelů a jejich zaměstnanců, kteří se uvedenému chování bránili nemorálním postupem při odvádění daní? Divit se nelze a je i na dobrém uvážení každého, zda má na někoho hodit kamenem nebo ho odsuzovat.

Nyní však nastala nová situace. Stát, který stanovil povinné odvody v celkové výši, která je zjevně nemorální, se rozhodl odvody v této výši i razantně vymáhat a snažit se vymýtit nemorální chování daňových poplatníků. Uvedený postup je však naprosto nepřijatelný, protože si měl stát nejprve zamést před vlastním prahem a až poté vyrazit na zteč proti daňovým delikventům.

Pokud by stát snížil zdanění práce se současným zavedením EET, tak by sice zaměstnanost v některých sektorech klesla, ale vynahradilo by to její zvýšení v sektorech jiných, které zaměstnancům nepřilepšují prostředky získanými z krácení tržeb. Takto se stát tváří, že lze vybrat od lidí navíc miliardy korun a o nic tím nepřijít (část plátců daní a zaměstnanost), což je samozřejmě věc nemožná.

Jak uvedená situace vznikla? Buď špatnou analýzou situace, nebo snahou získat další pracovní sílu pro velké zaměstnavatele, kterým vysoké zdanění práce nevadí, protože se zahojí díky svému dominantnímu postavení či z různých dotací, které pro ně stát připraví. A samozřejmě politickým složením stávající vlády a slabostí opozice. Jedna strana stávající vlády tradičně straní velkým zaměstnavatelům, v druhé straně je ve stejné situaci minimálně její předseda a třetí strana sice menší firmy a podnikatele verbálně podporuje, ale zřejmě tuto věc špatně zanalyzovala a posuzovala morální hlediska příliš jednostranně.“ Konec citátu.

Nebylo to však Vlku jenom pojištění. Museli bychom opět srovnávat způsoby, jakým je restaurační obchod povolován a regulován v mnoha zemích, co znamená puštění tzv. volného trhu do tohoto odvětví podnikání, jakým způsobem se získávají suroviny pro výrobu jídel (opět bez DPH), a vůbec chování surovinových dodavatelů vůči provozovatelům restaurací, o státu nemluvě (povinnosti související s nucenými investicemi a často nesmyslné hygienické a bezpečností předpisy). Protože žiji částečně v jiné zemi, známé svým turistickým průmyslem, musím konstatovat, že naši kontroloři by zavřeli okamžitě velké procento tam provozovaných restaurací bez všeho dalšího, protože to, co lze nalézt tam, by v České republice neprošlo. Náklady jsou ale na straně podnikatelů.

Vy sám jste Vlku popsal systém chování řetězců, popř. výrobců piva vůči hospodám. Věřte mi, že tyto ceny jsou diktovány většinou zcela zločineckým chováním velkých obchodních řetězců, které mimo známé praktiky typu za deset nakoupím a za sto prodám (mohu podrobně popsat), především nastavily taková pravidla ve vyúčtování DPH, kdy průměrný dodavatel na sobě „drží“ povinnost platit DPH za řetězec několik měsíců a musí si na to půjčovat u banky a drží ústa, protože jinak by ztratil možnost dále do řetězce dodávat. A řetězec často přitom po určité době zboží zlikviduje, a stát mu DPH vrátí, takže z toho vlastně profituje dvakrát. Divíte se pak těm, kdo o tom ví, že se brání? Mimochodem pivovary nejsou vůči řetězcům imunní také, protože je nutí nákupní cenou k výrobě piva, které nestojí za nic. Proto takový nárůst minipivovarů, neboť vyrábějí kvalitnější piva, a protože je tam opět finanční výhoda pro restaurace, které jsou s nimi spojené (nejen s neplacením DPH, ale tyto minipivovary nemají na sobě vysoké distribuční náklady). Proto se snaží velké pivovary jít s cenou dolů, aby se bránily této konkurenci, tím nechtěně podrážejí hospody a lidé kupují pivo v Kauflandu a pijí doma.

Aniž chci kohokoli chránit, ale šéf Kofoly, kterého jsem citoval, měl pravdu. Bez krácení tržeb by restaurace byly nuceny zvýšit ceny a postupně odejít z trhu, neboť všechny k tomu nedonutíte. To se ostatně stalo v Rakousku, kde po zavedení EET šly ceny nahoru o dvacet jedna procent. To se projevilo na návštěvnosti, zaměstnanosti a posléze výběru daní.

Zkušenosti z České republiky:

Za ten měsíc fungování jsem prošel mnoho restaurací mých známých, konec konců i díky tomu, co dnes dělám se znám se spoustou lidí….

Byl jsem, a nijak to neskrývám, ohromen. Ohromen tím, že množství systémů, jak EET obcházet, předčilo moje veškeré očekávání. Nebudu je zde popisovat, nemá to cenu a nechci nikoho prozrazovat ani nikomu nahrávat. Je mi ale zcela jasné, že idea EET se zcela vymkla z rukou, a ani nasazení armády kontrolorů v počtu stovek lidí nebude stačit. Viděl jsem a byl seznámen s několika postupy, z nichž některé jsou prosté, jiné postavené na poměrně chytrém softwarovém řešení, které zabezpečuje, aby se majitel restaurace nedostal do situace, kdy se bude muset registrovat jako plátce DPH. Asi nejpříměji mi to řekl dobrý známý, u kterého jsem se zastavil v sobotu, který mi řekl, že je naštěstí hospodou, kam chodí především jeho známí, a protože je z okresního města, tak u každého ví, jak se k němu chovat. Je také hodně lidí, řekl mi, kteří chodí, a dopředu mi říkají, že s Babišem nesouhlasí, a že žádnou účtenku nechtějí. Víte, zdůraznil, stejně musím být opatrný, protože to, co beru na fakturu, tak musím mít pokryté a proti tomu příjmy, ale v zásadě se nic nezměnilo. A místní zemědělci si stejně nikdy žádné EET nepořídí a budou mi stále dodávat za hotovost.

Nezměnilo se nic, vážený Vlku, resp. velmi málo. A když jsem viděl, jak EET nefunguje ani v jednom velkém pražském zábavním prostoru, který je velmi na očích (stovky tisíc korun tržeb za večer), pochopil jsem, že došlo k tomu, co právní teorie popisuje pro případy, kdy je předpisů moc, nebo jsou nelogické nebo nespravedlivé. Když taková situace nastane, pak přijaté zákony nefungují, protože je nikdo nerespektuje. Jako příklad vezměme situaci, kdy na jedné silnici v Praze, zcela volné, rovné a bezpečné byla snížena nesmyslně rychlost (výpadovka kolem Chuchle). I když stát vybral tisíce pokut, stejně se nic nedělo a lidé porušovali rychlost dál. Tak raději tento nesmysl zrušil, protože zatěžoval i samotné úředníky, neboť lidi jim to nechávali sežrat tím, že na ně byli sprostí, odvolávali se a celý systém byl drahý. A proto bylo toto omezení zrušeno. Stejně tak a ze stejných důvodů Babiš zrušil onen práskací web. Nestačili by na jeho administraci, ani na prověřování oznámení.

Problém s EET ale není hlavní dnes, kdy jde jenom o“ hospody“. On bude hlavní až v další fázi, kdy půjde o maloobchod a řemeslníky. A maloobchod tím bude ve velkém problému s obchodními řetězci. Já si osobně myslím, že pak opravdu narazí kosa na kámen, a Babiš kvůli tomu nedopadne ve volbách vůbec dobře. Lidé totiž podvědomě ví, že je důležitější, když mají lidé práci, než když ji ztrácejí kvůli tomu, že stát neumí chytře vybírat daně, aby byli všichni spokojeni.

Daně jsou ale jiným příběhem, ať již ty, které daněmi jsou, nebo ty, které se tváří podvodně jako pojištění ale ve skutečnosti jsou daněmi. To je ale jiné povídání, a když budete chtít, můžeme se do tohoto příběhu pustit. Mimochodem a pomocí toho i pojmenovat systém, ve které se občané budou cítit jako společní správci majetku obecného, a budou si státu vážit a v jeho prospěch pracovat a daně platit.

Ve státě, kde lidé vědí, že jimi odevzdané daně slouží k prospěchu jenom určitých skupin, se občané nebudou nikdy cítit jako oprávnění správci společného majetku. Stejně jako ve státě, kde občané vidí, že na systému obsluhujícím daně se zase pakuje jenom určitá skupina. Stejně jako nejsou občané ochotni platit daně, když vidí, že ti velcí je neplatí (řetězce, jak už jsem uvedl, nebo někdo přes korunové obligace).

Neplacení daní není omluvou, ale až donutíme platit daně velké (o kterých jsem shora v textu mluvil), budou je platit i malí. Do té doby se, vážený Vlku nezlobte, ale do té doby oznámení o neplacení daní udáváním je. Vražda na tyranu, jak nás učí spisovatel, není zločinem.

To hlavní s EET má ale teprve přijít. A jednoho dne, tak jak v Chorvatsku, budeme pomocí EET sledovat příchod a odchod lidí z práce a do práce, aby se hlídala platba pojištění, a přesný počet a druh nakupovaných položek zboží, pak zavede vláda elektronické peníze a zruší hotovost. Ne děkuji, nechci. To je totiž svět, milý Vlku, plný Jakubů Jandů a jimi ovládaných médií za spolupráce různých ministrů vnitra. Svět, ve kterém záhy nebude místo ani pro Kosu, ani pro svobodné konání a podnikání, to bude svět korporátního fašismu.

A proto musí být EET zrušeno a zrušeno také nakonec bude. A bude nahrazeno chytrým ekonomickým modelem, který jsem naznačil výše.

Hezký den, a vůbec vše hezké do nového roku a hlavně zdraví. A to, že nedokážete svým psaním změnit svět, jak jste naznačil? Ale můžete, milý Vlku. Například tím, že donutíte jiné lidi s Vámi komunikovat a diskutovat a to Vám jde. Při mém pobytu u moře jsem už dávno vypozoroval jeden zákon. Velká bouře přicházející čas od času mění pobřeží, a zanechává na něm nesmazatelné kruté stopy. Běžné malé denní vlny narušují pobřeží pomalu, ale trpělivě a stále, aby nakonec po jejich úsilí vytvořilo moře krásné pláže. Je to nesmírně pomalé, ale funguje to.

Že se toho nedožijeme? NEVADÍ.

Byla to nekonečná práce všech vlků za těch cca patnáct tisíc let, která dovedla člověka k tomu, že letěl na Měsíc a dokáže dnes spolu bez překážek pomocí internetu komunikovat. Jsme tvorem stádním a tedy spolupracujícím. Bez středověkého tesaře by nebylo knihtisku, bez knihtisku výroba elektřiny a bez elektřiny by nebyl internet a bez něj Vlk.

 

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Hosté se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.