Obnovení Ukrajinské svodky


S  vypuknutím  nového kola  bojů  na  Ukrajině  jsem  dostal  spoustu  dotazů zda nehodlám  obnovit  opět  Ukrajinskou  svodku. Tedy  denní přehled  dění  na  Ukrajině  a  kolem Ukrajiny. Svodka  byl určitě  nejdůležitější a  také  nejrozsáhlejší  počin  Kosy, který  vznikl  vlastně  ad  hoc. Přivedla  ke  Kose  mnoho  nových  čtenářů  a udělala  z    ní   svým  způsobem  známý  a s neskromností  sobě  vlastní  si  dovolím  konstatovat, že  i respektovaný  web.

  Nicméně  jsme  o dva  roky  dále. Svět  se poněkud  změnil,  díky  instalaci  Donalda Trumpa  v Bílém  domě bych  řekl,  že  političtí  i  mediální  slouhové, co  odezírali  washingtonské  administrativě  z úst a  mohli  se přetrhnout, aby byli  ještě  američtější  než  než  ona,  mají  dnes  úplně  jiné  starosti.  Jejich  svatý  se  k nim, tak  říkajíc,  otočil  zadní  částí  těla. A  to se  pak  odezírá ze  rtů  těžko.  Jistě,  dá se dělat  ještě  cosi  jiného,  co  jim rozhodně  není  cizí. Problém  je v  tom, že  nový  nájemník v Bílem  domě  minimálně  zatím,  naznačuje, že  o  to nestojí. A  určitě ne  od  těch, kteří  tuhle   speciální  praxi  provozovali  za  Obamy a po  dobu  trvání  kampaně  Hillary. Takže  Clinton  Orphans   jsou  opravu  momentálně  bezprizornými  sirotky.

Mimochodem,   všimli  jste  si  od  Trumpovy  inaugurace  nějaké  veřejné vystoupení  takového  Jakuba  Jandy  a jeho   ehm…. Evropských  hodnot?  Já  zaregistroval  jediné -když podpořil  názor  amerického  prezidenta, že  evropští  členové  NATO  by měli  zvýšit  svoje  výdaje  na armádu  na  2%  HDP. Ale  o  tady byl mimořádně  vlažný. Zkrátka  někdy je  i  to  duševní zaprodávání  sama  sebe / nechci použít  žalovatelný  výraz/ hodně  problematické. Navíc  Janda a jeho  partička  kovaných  retrobolševiků s  opačným  znaménkem   řeší,  dle  mého  kardinální  problém – jet  dál  Sorosovu  lajnu a  mít  nějaké  živobytí  nebo  nějak  šikovně  přeskočit  na  Trumpovu  vlnu a  zkusit  po  ní  dosurfovat  k  nějakým světlým  novým , ale  hlavně  pořádně  cash  zítřkům. Jsem  moc  zvědav,  jak  tohle  dilema  ti  ideově  nejsprávnější  klučíci a holčičky  vyřeší.  Ale  to je  jen  taková  legrácka.

Zpět  k  Ukrajinské  svodce. Ano těch žádostí,  abych ji obnovil se sešlo během  pár  dnů  opravdu  hodně. Každému,  kdo mi  ten  dotaz doposud  poslal  jsem  odepsal.  A  vždycky  totéž  – Ukrajinská  svodka  obnovena  NEBUDE:

Jak stojí  výše – jsme  o  dva  roky  dále.Svět se proměnil. Vlk  se proměnil, Kosa se proměnila, vnější  podmínky  a rámce se proměnily.

Začnu těmi  vnějšími  rámci.  Velmi  pečlivě  jsem sledoval  informace z  Ukrajiny, které minulý  týden prezentovala  ve  svých zpravodajských  relacích  ČT. Ano,  opět přinášeli  informace zejména  o  tom, co  říká  Kyjev. Vždycky  bylo  patrné,  pro koho  bijí  srdce intervjůků  na  Kavčích  horách,  ale  ten  jednostranný  hnus z před  dvou let už se nekonal.  Byly  tam i informace  o postoji obou  donbaských republik. V  menšině, ale  byly. A  také  to  nejdůležitější, co  říkala Moskva. Když  si  odmyslím  odporný  kousek  jménem  Promin  Ukrajino!, za  kterým stál   chaot   a  doktrinářský  tmář  Martin  C. Putna, odvysílaný  tuším  na ČT2,  je  prostě  situace jaksi jiná. Možná,  že  ne  dlouhodobě, ale momentálně  ano.

Ale  i  kdyby se  ČT vrátila  do  starých  kolejí,  což  po excesu  s povolebním  studiem k  americkým volbám  už  nebude vůbec  snadné, pokračovat  na Kose  v Ukrajinské  svodce  nebudu.

Nejsem  už  zdravotně  ani technicky  a přiznávám, že  ani  emočně připraven sednout  někdy po osmé  ráno  k počítači a  vstát  o něj  někdy před půlnocí, abych  vydal dalších  10 000 slov  přehledu, co se  v téhle  zemi,  která v  mezičase  získala  trefnou přezdívku  Somálsko  Evropy, odehrává. Tohle  už  si nemohu  dovolit. Navíc  -Kosu,  jak  jsem napsal v  Editioralu  na  1. ledna chci nadále provozovat  jako svoji  hračku. Nikoli  jako kouli na  noze. I  když  zatím,  jsem nedokázal  změnit  vůbec nic…. Bohužel  pro mne. Nicméně dalším  vydáváním  Svodky  bych  si  tu kouli na nohu přivázal znovu!  Kosa prostě  bude nikoli  větší a  větší, ale uměřenější ,  výrazně  skromnější, bez  jakýchkoli  ambic  a  Ukrajinská  svodka  by  šla  proti tomuto záměru. Prostě   nemám  žádnou další  motivaci. Chci se  bavit  nebo,  v druhém  plánu,  dostat  ze  sebe  to, co  mne  bude hodně  vadit. Když  to  hodně  zkondenzuji  – nehodlám popisovat a řešit  věci na  Ukrajině, ale  rozhodně udělám  všechno,  aby  ukrajinské poměry  nezavládly v ČR!  A  že  k  tomu  s Babišem máme  nakročeno  jako  nikdo druhý  v  Evropě. Tam  to  oligarchům  trvalo sakra  dlouho,  než  osobně  ovládli  moc  výkonnou,  jakkoli  ji  zdatně  řídili  ze zákulisí.  My  jsme  to vzali tou nejkratší možnou zkratkou a v  závěru  roku si  to potvrdíme  a dáme na  to definitivu. Když  k tomu  přidám, přesvědčení  většiny,  že EET  není třeba  vymáhat, uniká mi proč  bych  měl ztrácet  čas  popisem  ukrajinských poměrů,  když  za pár  je  budeme  mít tady. V  kyjevské zemi  jsou také zákony  pro  smích kanárům  a  respektují  je  jen  hlupáci.

Hodlám  Kosu  orientovat zejména  na  to, co  se týká  České  republiky  – eventuálně,  když  budou  pilní  slovenští  autoři, tak co se děje  na Slovensku. A  forsírovat  pak  především  témata,  kde může  a  vlastně  by měl, něco ovlivnit, ve  svém  zájmu a svou  aktivitou  běžný  Franta  občan. Tohle  je  další  důvod, proč  Ukrajinská  svodka  nebude. Na  Ukrajině  nepohneme  vůbec  ničím, starejme  s e o dosažitelné  věci  u nás  doma. Aby  bylo  líp. Nikoli aby  ANO  bylo líp!

Existuje  pak ještě  jeden  důvod – formální – tehdejší  tým se během  času  rozpadl. Z  různých  důvodů. Někomu  nevyhovoval  můj  názor  na  Zemana  a  kauzu  Brady, jinému  moje  formální  práce s  redakcí  Kosy. Píši  to  bez  obalu,  jak to  je. V obou případech si  stojím  za svým.  Budu  vždycky  říkat, co  si myslím a  jak  si to myslím. A  redakci provádím  tak, jak  dovedu a časově  stíhám. A  je mi  jasné, že  leckomu se oba moje  přístupy  nemusí  líbit. Zkrátka  ten  tehdejší  tým už  není  a slepovaný by nebyl team workem.

Takže  znovu a naposled – Ukrajinská  svodka  nebude. Nemám  na  to ani  čas,  ani  fyzické  dispozice  ani  chut, ani ochotu,  ani motivaci. věřím, že  mne  mnozí  z  vás  pochopí.

Nicméně  dovolím  si  krátký  komentář k  poslednímu  vývoji na  Ukrajině.  Přiznávám, že  jsem  tu  eskalaci  čekal. Ale  nikoli  už  v zimě. Spíše  až  odezní  jarní  deště. Prodlouží  se dny  a  přijde teplé  počasí. Porošenko a  jeho  klika  nemá  totiž  moc  možností  provozovat  jinou  politiku,  než zkusit  velkou konfrontaci  na  Donbase.  Země  je  v rozvratu, ekonomika  v  totální  krizi.  nějaké  naděje  na změnu prostě  nejsou. Že  se všechno ještě  nezhroutilo  je  „zásluha“  Mezinárodního  měnového  fondu,  který prostě  opakovaně  porušil  svoje  vlastní  předpisy  a regule,  aby mohl  posílat  Kyjevu  další a  další  úvěrové  tranše. Ale  ani tady  nepochybně  nebude trpělivost  bezedná.

Kyjev  byl  ani  ne tak  evropským, jako  americkým  protegee.  Evropa  byla  jen  tím příslovečným  hloupým  strejcem,  co  ve  velmocenském  odéru z poza  oceánu  tvrdil muziku.  Jenže  a to jsem napsal  už  v  samém začátku  ukrajinské  krize -Evropa  rozhodně  nechce  platit. Slovo  platit dnešní  exportdemokraté z Berlína, Paříže, Bruselu, Londýna a  dalších  evropských metropolí z  duše nenávidí. Takže  ani  tady  Porošenko  nemá  dlouhodobě na  co spoléhat. Ví, že  zejména  po Trumpovu  nástupu,  kdy  on jednoznačně  vsadil na  Clintonovou,  nemá  vůbec jistou  ani  další  americkou podporu. Zkrátka,  že  se nad  ním a jeho klikou  zatahuje. S  hospodářstvím  nedokáže  nic  udělat,  vyčerpané  obyvatelstvo se kdykoli může  vzbouřit, stejně  jako  militanti   z  tzv.  dobrovolnických  batalionů.  Musí tedy vymyslet  rychle  něco,  co  ho  udrží  při  životě  a moci.  A  zde  existuje  jediná strategie,  která  by nakonec mohl a být  dlouhodobě  vítězná – útok na  Donbas. Nemůže  dělat  nic  jiného. Zamrzlý  konflikt je  jeho  nejdříve kolaps a  následně  smrt.  Potřebuje  akci. Nechce se mi věřit, že  by  se  do velkého  útoku  pustil  nyní v zimě. Kdykoli  totiž může  přijít  obleva.To  znamená  bezedné  bahno – pověstná  rasputica, na  kterém  skončily  už  německé  zimní  ofenzivy. Šlo by  o  risk. Proto  jsem  spíš  zvýšenou  vojenskou  aktivitu  očekával  až v pozdním  jaru. Ale  kdo  ví  co  toho oligarchu napadne.

Takže  půjdu  s kůží  na trh – jestli si  UK  Army  opravdu mimořádně  hodně  nevěří,  jde momentálně  nyní  jednak o tzv. průzkum  bojem,  kdy  zkouší  pevnost  obrany  povstalců i  ruské odhodlání  jim  účinně  a  rychle pomáhat, hledá  slabá místa, kudy  by se  dalo  rychle  dosáhnout  nějakých  významných posunů a  vedle  toho a  dost možná  zejména,  testuje, reakce  nové  americké  administrativy  a rozložení  mocenských silokřivek  ve  Washingtonu. Mimo  jiné  už  zjistil, že  rozhodně  může  počítat s podporou  evropských  Clinton Orphans, protože  ti se vymezují  vůči Trumpovi a budou  Kyjev  podporovat  daleko více  než  za  Obamy. Už  proto,  aby  nemuseli  před  celým světem  přiznat  bankrot  své  ukrajinské politiky  a naprosto  nesmyslné  následování  USA  v  téhle  tragikomedii.

Ale  ten  pravý  útok, pokud  se něco  zásadního  ve  vztahu  domluvy  Moskvy  a Washingtonu  nestane, přijde někdy  později. Pokud  je  Porošenkova situace v  zemi  kritická,  zkusí  to koncem  jara, jestliže  ještě  na  smrtelné  úrovni  není,  může to  být  i  kdykoli později – třeba  za rok za  dva. Kyjev  na  Donbas  prostě  zaútočit  musí . Plnou  silou.Je  to  jediná tzv.  dlouhodobě  vítězná strategie, zaručující přežití!

Zkuste  si  sami sebe  představit  jako Porošenka.  Víte, že  s ekonomikou nic  neuděláte, s korupcí  také  ne  a sedíte  vlastně  trvale  na  sudu se  střelným prachem. Jedině, jak se z  té hrůzné  pozice dostat, je  rychlé a zdrcující  vojenské  vítězství nad  povstalci! Vítěz  je  vždycky oslavován a  tohle  by mu zajistilo přežití  na  dost  dlouho. Že  to nezlepší  ekonomiku země? Nevadí, nic  se neděje. Po vítězství by  nebylo problémem  vysvětlit  zbídačenému  národu,  že  peníze  se musí  nyní přesměrovat na  znovuvýstavbu  Donbasu,  který  byl vyrván  krvelačnému  Putinovi. Že  se každý  / rozuměj  každý s  výjimkou takových, jako je  on/ musí zkrátka  obětovat. Ekonomická  katatrof a bud e kanalizována  žádoucím  směrem.

Přirozeně, že  by  získal  další  bonusy – spolupráci  ostatních  oligarchů, nepochybně  by se toho  ohromného  byznysu na  rozbitém  znovu získaném východě  zúčastnili – pro každého  dost  kořisti!  Podobně by  to bylo s  mezinárodními  koncerny a konsorcii. Ty  by  si také  smočily. A  zahraniční  vlády  by se na  Ukrajinu,  která  už nemá  vnitřní  problém začaly  dívat  výrazně  vlídněji.  Ruská politika  by utrpěla  bolestnou  ba  fatální porážku. Prostě   jen  samá  pozitiva  asociální jistoty, jak  říká známá  hláška  z Básníků.

Mně  ta  situace na  Donbasu  připomíná tu,  která  byla  v  Chorvatsku  těsně  před  začátkem  Operace  Bouře v  srpnu  1995,  chorvatské  jednotky s  pomocí  5. armádního sboru  bosenské  armády,  která  zaútočila  na  srbskou Krajinu zezadu v  podstatě  během  týdne byly  zničeny  srbské  oddíly. Pokus  o  podobný  scénář  čekám na  Ukrajině.

Kyjev je  sice hospodářsky  k.o. – krajinské  obyvatelstvo je  totálně  na  huntě.  Podle  dostupných  údajů dluhy  za  bydlení a  dodávky  energií  dosáhly  astronomické  výše  skoro  24 miliard  hřiven.  V minulých  dobách  to bylo  nejvýše  polovina. A  kdyby  stát  neposílal  dotaze  na  bydlení a energie,  byla  by  dlužná  částka  někde kolem  45 miliard. Neuvěřitelné  sumy. Jenže jestli někde Porošenko  a  kumpáni  nešetřili,  je  to právě  vojenský  rozpočet –  ten se podle  některých  údajů  měl  reálně zvednout  o 6% , podle  jiných dokonce o 8. UK  Army obnovila  svoji výzbroj,  stačila  se  rekostruovat  fyzicky, přeskupit,  otřepala  se  ze  série  porážek a dnes  prý  disponuje  250 000  bojeschopnými  vojáky.  tedy mnohonásobkem  předchozích  počtů!  Pokud  jsou ty  informace pravdivé, pak tohle  nemůže  vést  k ničemu  jinému, než k  silnému úderu na povstalecké  enklávy.

Osobně se velmi  obávám, že  jestli se rychle  Moskvě  nepodaří  dojednat  nějaký  modus  vivendi,  který  by byl  Kyjev  /americkou/ silou  donucen  respektovat, jsou  dny  obou  povstaleckých  republik sečteny. Bez ohledu, kdy  k  útoku  dojde.  Moskva  jasně  mnohokrát  dokázala, že  jí  o  připojení  Donbasu v  žádném případě nejde. Nevěřím, že  tam  pošle, na  základě nějaké  formální  žádosti  povstaleckých  vlád  svoje  regulérní  jednotky  do trvalých posádek, což  by  samozřejmě  Kyjev  od  akce nepochybně  odradilo.  Dokonce si  myslím,  že  Putin sice, v  zájmu  elementární  obrany ruských  zájmů a přežití  země  musel  anektovat  Krym  stůj  co stůj,  ale na  východě  Ukrajiny  žádné povstání  nechtěl. A  když  částečně  spontánně  a  částečně  díky  ruským  nacionalistům  typu  Strelkov  -Girkin , nezávisle  na  oficiální Moskvě  vzniklo,  nezbylo mu  než  reagovat. Byl ve vleku  událostí. Nicméně se  snažil situaci nijak  nevyhrocovat a  dosáhnout  rychlé  dohody  a uklidnění  situace. S  gustem  jsem se  vrátil  ke svému  hodně  vousatému  článku  z  dubna  2014,  kdy  jsem hodnotil právě  skončené  rozhovory  Rusko -USA  o Ukrajině v  Ženevě

Ženevské dohody – aneb já bych samopal neodevzdal

kde lze  a konto  ruského postoje a  tehdy  uzavřené „dohody“ mimo jiné  číst  toto:

1- jak tohle  mohl  zástupce  Ruska podepsat?

2- tohle je přece jasné   a cynické  vydání  ruskojazyčných  východních  Ukrajinců  majdanským. Bez  jakékoli  možnosti  cokoli  dosáhnout  jako odpovídající  reciproční plnění

3- tohle  žádné  diplomatické řešení  není.  Jen to povede  k zoufalému  boji  jedněch proti druhým, kde  je jasné, kdo je předem poražený.

A  přidám sem  screenshot  z tehdejších Lidovek,  které vytáhly  podstatné  závazky  Kyjeva  z  tohohle  sumitu:

Zeneva (2)

Opakuji, že jednání  proběhlo v polovině  dubna  2014!  Sami  posoudíte, jak snadno tehdejší  Kyjev  mohl zabránit  válce, kdyby  byl  splnil  ten  minimalistický program ze  Ženevy. Dodnes,  po třech letech  bojů  nesplnil  nic!!!!Místo  toho zahájil  občanskou  válku!

Přidejte  si  k  tomu  situaci před Minskem  I,  kdy  povstalci  na  jižním  křídle prolomili  ukrajinskou  frontu,  UK Army  se v podstatě  zhroutila a  byla  na pokraji  kolapsu a  Moskva  vítězným  opolčencům  dala  stopku v  dalším postupu,  kdy  snadno  mohli  dobýt  celou  levobřežní  Ukrajinu.  Něco  podobného se opakovalo  po Debalcevu  – s Minskem II.  Jenže  Debalceno  z ledna  2016  už  nebyl  Mariupol  z  října  2014  i  když porážka  byla  drtivá.

Na podzim  2014 byl Kyjev  a jeho  vojenská  síla  v troskách. V  Debalcevu  utrpěl  sice tvrdou a  ostudnou porážku,  nicméně  na  jiných  úsecích  fronty  tlak  opolčenců  ustál. Ta  změna kvality byla  do  očí  bijící.  A  dnes  si  myslím, že  opolčenci  už na  nějaké  další  Debalcevo  mít  nebudou. A  jestli  ukrajinský  útok  bude  dostatečně  masivní,  odhaduji, že  ho  ani  neustojí tak  dlouho,  aby  Rusko mohlo  nějak  účinně  zareagovat.  Prostě  nevidím  pro  opolčence dlouhodobou  naději.

Moskva  o žádnou eskalaci nestojí, o připojení  Donbasu,  který by musela   sanovat, na  což  nemá  zdroje, také  ne. Ale zrovna  tak  nemůže  dovolit, řekl bych  -Porošenkův  triumf. Jenže  bude v pozici  bývalé  Jugoslávské  armády,  která  do operace  Bouře  také  vůbec nestihla  zasáhnout.

Navíc    v celé  ukrajinské  kauze  udělala,  z  dnešního  pohledu  gaučového stratéga  vlka,  řadu  chyb.  Ta  první  byla  na onom  dubnovém  jednání v  Ženevě.  O druhé  psal  Strelkov  -Girkin  v jednom  svém  článku,  když popisoval, jak starosta  Charkova   Kernes  byl připraven připojit  Charkov a celou  oblast  k povstaleckému  Donbasu, nicméně  Moskva s  ním  o  tom nechtěla vůbec  jednat a  cestu  do  Ruska mu  zakázala. Osobně za  naprosto  fatální  chybu považuji zastavení  opolčenské  vítězné  ofenzivy  na  podzim  2014.   A  vše  bylo  dovršeno  hned  při Minsku I.  kdy  netrvala  zásadně na  tom, že  opolčenci  musí  být  partnery  Kyjeva  při  jednáních a  Moskva  bude  jen  supervizorem těchto  rozhovorů  stejně jako Francie a Německo. Tím povstalce degradovala  na  pouhé  statisty a nikoli  plnoprávnou  jednající  stranu.  Jaký  obrovský  rozdíl  oproti  tzv. umírněným  lidojedům  z tzv.  syrské  demokratické  syrské  opozice! Nechápu  to.

Když  toto  všechno sečtu,  tak mi z  toho  vychází, že Porošenko  tu ofenzivu  určitě  spustí.  A  nejspíš  s  maximálním  ziskem. Rusko  má  zkrátka  jen  omezené  zdroje  a ořezané  možnosti  jednat. Jestli  jeho pozici  neuvolní  rychlá  dohoda se Spojenými  státy,  která  by  svázala  Kyjev  na rukou  a na nohou  nebo  nějaký  další  vojenský  zázrak ze  strany  povstalců,  je osud  Donbasu,  dříve  či později –  zpečetěn.

Ale  ani tak  Ukrajinskou s vodku  neotevřu. Děkuji za pochopení.

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Hodina vlka se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.