Špatná rovnice, plácačka na mouchy a Únor 48


Dnešní den je prazvláštní. Kdysi celý do ruda. Fotky odhodlaných milicionářů z roku 1948 na nás civěly z každého řeznictví nebo galanterie a všude byla hesla typu že Odkaz vítězného Února naplníme! Nebo tak nějak. 27,5 roku už je to jinak. Odkaz onoho Února je dávno ani ne veteší, prostě ničím. A pokud ano, pak bych ho osobně nejspíš přirovnal ke staré, bizarní  a zpuchřelé plácačce na mouchy. Kterou se ohání ti, co vždycky rádi a ochotně bojují dávno, opravdu hodně dávno minulé války. A těmi mouchami jsou hypotetická nebezpečí, kvůli kterým si glorifikují svou existenci. Aniž by si všímali, že se objevila fatální nebezpečí jiná, hmatatelná a horší.

Řekněme si to rovnou a bez dlouhých oklik -25.únor 1948 byl převrat. Násilný převrat.

Kdy se zase jednou ukázalo, na jak vratkých základech stojí parlamentní demokracie, jak snadno selhává, zejména je li těch selhání více v řadě za sebou. Ty milice by nikdy na Staromák nebyly dorazily, pokud by nedošlo popořadě k 28. září 1938 a 15. březnu 1939. Z kterých logicky a v dějinných souvislostech řekněme – naštěstí -rezultoval 9. květen 1945…Ani bez  toho by  se 25. únor 48 nekonal.

Tohle a nic jiného dostalo ty ozbrojené zástupy, které následně převálcovaly demokracii v Československu, na místo mezi orloj a palác Kinských. A pak do celé země.

Tenhle 25.únor není zrovna téma o kterém bych chtěl psát. Dlouho to pro mne bylo datum hrůzy a zejména zmařených šancí. Nejméně 4 generací. Nemusím popisovat proč. Nicméně uvědomoval jsem si, že nikoli nepodstatná část Čechů a Slováků z toho převratu profitovala. A v jistém smyslu my všichni. Ten převrat totiž dokázal v dalším například srovnat rozdíly mezi zaostalými a rozvinutými částmi země. Přinesl práci tam, kde nikdy nebyla, otevřel školy těm, pro které byly trvale zamčeny. Ano, bylo to na úkor bohatších regionů, bohatší části společnosti, ale bylo to v konečném důsledku špatně nebo dobře?! Kdo o tom je schopen vydat rigorozní a hlavně -spravedlivé a pouze objektivní svědectví? Ještě tak před 10-ti roky bych nad podobným textem vůbec neváhal- levou zadní bych vystřihnul článek o rudém teroru, o těch už zmíněných zmařených nadějích a době temna, o netoleranci k jinému názoru, o kleci , z které jsme nesměli, atd. atd. Dal bych to v klidu za hodinku. Jenže to by bylo opravdu tak deset let nazpátek, ..

Pamatujete tu dobu? K moci přišlo duo Topolánek – Kalousek . Ekonomika začátkem 2007 jen kvetla bezpříkladným růstem a zdálo se, že všechno jede jako namydlený blesk. Jenže blesk nebyl namydlený, nýbrž zatraceně reálný a uhodil do Wall Street. A odtud do celého světa v podobě Velké finanční krize. Vidíte – v tom textu, který jste doposud četli, mám jednu faktografickou chybu – on ten 25. únor 1948 má ještě jedno rodičovské datum – Černý pátek- tedy  24. říjen 1929! Tenhle den porodil ty následné, které stály u kolébky československého převratu z osmačtyřicátého

Ano, před deseti roky jsem měl úplně jasno. Dneska tápu. Hodně tápu. Snad ještě nikoli kvůli stařecké senilitě. Ale kvůli tomu, že jsme zažili tu další velkou finanční krizi v  roce 2008. Jako  výsledek  totální  hrabivosti a  globální  neodpovědnosti! Nyní už  se sice tváříme, že jako  už  je všechno ou kej, že jsme zase na růstové trajektorii a všechno v klidu a jak má být, že  ta  krize  je  ošéfovaná. Jenže ono to vůbec není pravda. Vidíme to denně kolem sebe. Společnost se radikalizuje. Nejen u nás – na obou březích řeky Moravy. Ale v podstatě v celém světě a speciálně v euroatlantickém prostoru. Tak jako ve třicátých létech minulého století. A zdá se mi, že stejně nesmiřitelně a radikálně. Povede to ke stejným nebo nějak podobným koncům? Kdo z nás může stoprocentně říci že NE?! Ani já to nevím. A když o něčem nevím, nemá smysl o tom psát.

Zkusím se na ten Únor podívat jinak. Z perspektivy, která je jen zřídka zmiňována. Abych tak mohl učinit, musím se přesunout z Února do Listopadu. Ano do toho Listopadu. Tehdy jsme byli v ulicích, zvonili klíči, volali po tom, čeho se nám nedostávalo. Volali jsme po svobodných volbách, svobodě projevu, svobodě cestovat, svobodě realizovat se podle vlastního uvážení. Bylo to pro nás jasné. Zkrátka chtěli jsme přesně to, co měli za našimi západními a jižními hranicemi. Protože přece bylo jako houska na krámě, že oni to všechno SVÉ, čím se lišil jejich a náš běžný život, měli hlavně proto, že byli ušetřeni našeho Vítězného ÚNORA! My měli ten ÚNOR , oni daleko vyšší životní standard, svobodu, cestování po celém světě a vůbec všechno, na co si vzpomenete. Takže jsme ÚNOR štando pede zrušili, s ním i Lidové milice a mysleli jsme si, že to nyní zmákneme  raz  dva tak jako ti na jih a západ od nás. Protože když už nebudem naplňovat ten odkaz Února, naplníme svoje tužby.

Koho tenkrát napadlo se nad tou souvislostí – mají se daleko lépe = nebyl u nich Únor hlouběji zamyslet a trochu pobádat , jestli náhodou ta rovnice není poněkud chybná. Nebo vlastně nepřesná. Ano, u nich se nikdo nevrátil právě z Hradu a nemluvil k nastoupeným chlapům s puškami na velkém náměstí. Do fabrik, škol a úřadů nevtrhly akční výbory, akční trojky a pětky a s nimi všechno další. To je pravda. Jenže není náhodou přesnější tvrzení že oni měli to, co měli následně proto, že u nás ten ÚNOR proběhl?!

Dovolím si tvrdit, že ano. Německo a západní Evropa se staly výkladní skříní sociálně tržního hospodářství. S příkladným standardem demokratických funkcí a ještě příkladnějším standardem životním pro většinu společnosti. Prostě z našeho pohledu konce roku 1989 naprostý ideál. Protože u nich nebyl žádný Únor. Jenže dnes jsem přesvědčen, že zejména proto, že u nás byl. o že  byla  ta  vůbec  nejzákladnější podmínka  jejich  úspěchu.Zkrátka ten poválečný, naprosto nevídaný všestranný rozvoj ekonomiky a sociálního státu v západní Evropě byl dán a dokonce si myslím, že především, tím, že zde byl konkurenční politický systém!

Ten nutil vlastníky umožnit zaměstnancům a dalším členům společnosti zažít,  v dějinách bezpříkladnou, participaci na ekonomických výnosech. Donutil politické  elity  podělit se  s voliči  o  moc a  respektovat je tak, jako nikdy  v minulosti. Neměli jinou možnost, jestliže nechtěli v tom dějinném souboji dvou alternativních systémů prohrát a prožít si svůj Únor!

Dnes už žádná konkurence společenských  systémů  není. Ekonomičtí  i političtí papaláši mají  své jisté. Takže jsme zažili bankovní krach 2008. Takže se začala masově vyvážet pracovní místa z Evropy a Ameriky do rozvojových zemí, bez  ohledu  na  dopady  na obyvatelstvo  původních  států. Takže se začaly řešit umělé problémy a před těmi opravdovými utíkat, takže se hledá univerzální nepřítel, který může za všechno, co naše elity nejsou schopné zvládnout / a ony nezvládají už skoro nic/. Takže se omezují občanské svobody, takže stále více rodin se propadá do chudoby i v tradičně bohatých zemích, takže dnes asi 8 nejbohatších lidí na zeměkouli vlastní tolik co, nejchudší polovina lidstva…. Takže, takže, takže….. Protože už zde není fatální a smrtelný konkurent, který prostě tyhle úlety, které nemohou vést k ničemu dobrému, svou existencí na jih a západ od nás -NEDOVOLIL!

Ano mám tu naši původní rovnici z Listopadu 89 ve znění – oni se mají dobře a jejich demokracie je příkladná, protože neměli žádný Vítězný Únor nikoli za chybnou, ale za krajně nepřesnou. Správné znění opravdu, podle mého názoru, bude:

oni měli ten vysoký životní standard a vzorovou demokracii proto, že Únor proběhl u nás!

S tím, jak Lidové milice odpochodovaly do věčného zapomnění, vytratilo se i memento mori euroatlantického civilizačního prostoru. Není od věci si právě dnes připomenout. Držitelům klíčů nejen v Praze nebo  Bratislavě, ale zejména v Bruselu, Berlíně, Londýně, Paříži, Římě, Madridu a všech dalších metropolích, kde si myslí, že mají patent na rozum. Jenže si jsem bohužel jistý tím, že právě tohle je ani nenapadne.

Pokud někomu něco, v souvislosti s dneškem vůbec něco  dojde, bude to zase jen ta klasická zpuchřelá plácačka na mouchy dávno minulých válek…

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Hodina vlka se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.