ŠKOLSTVÍ NA ROZCESTÍ


napsal Štefan Klíma

 

Rok 2016 přinesl našemu školství několik významných změn. Byla schválena maturita z matematiky, inkluze, začaly se testovat přijímací zkoušky na střední školy. Celkově velmi významně vzrostlo zatížení pedagogických pracovníků. Za to vše vzrostl plat učitelům o směšných 6 %. Toto pojednání však nebude především o platových podmínkách učitelů, ale o celkovém systému školství.

V prvé řadě bychom se měli zamyslet nad systematičností všech rozhodnutí. Každé rozhodnutí by měly býti činěno tak, aby stanovilo pravidla smysluplně a se správnou časovou posloupností. V tomto bodě dochází k jednoznačnému selhání zákonodárce. Můžeme měnit žákům například v poločase podmínky vzdělávání? Jak vidno, můžeme – ale neměli bychom. Odsoudíme totiž několik ročníků žáků k částečnému neúspěchu.

Apropo, k čemu vedlo zavedení přijímacích zkoušek?

Objevila se řada firem v čele se společností Scio, které na tomto rozhodnutí vydělávají nemalé finanční prostředky. Nabízejí žákům devátých tříd různé přípravné kurzy či přímo testování za nezanedbatelný peníz. Tyto služby si však sociálně slabé rodiny nemohou dovolit. Rozhodnutí tedy vede k tomu, že děláme větší rozdíly mezi rodinami a možností vzdělávat jejich děti.

K čemu povede „inkluze“? To je ještě větší průšvih, který se již rýsuje. Existuje skupina lidí, která se bude zvětšovat, jež nechce, aby jejich děti chodily do školy, kde ve třídě jsou například tři žáci autisti, dva s ADHD (hyperaktivita), sedm žáků s poruchami učení – popisuji skutečnou třídu v našem městě. Co tito lidé udělají? Přesunou své děti do soukromých základních škol. Rozvoj soukromé školství tak zajistila levicová ministryně školství. Neskutečné! Za několik let se můžeme dočkat toho, že státní základní školy budou pouze pro ty, co nebudou mít na soukromou školu. Takovýto systém opravdu chceme? Systém, který rozhodně nebude tak produktivníve  svém  základním poslání  – vzdělávat,  jak by  být  měl a mohl. Systém, který ještě více znemožní nemajetným lidem dát svým milovaným dětem dobré  vzdělání.

Po přechodu ze základního školství na střední školu se mi mozaika školství ještě lépe poskládala. Mám výhodu, že řediteluji na střední škole, kde učíme maturanty i učně ve vzájemné symbióze. Mnoho let přemýšlím nad tím, jaké změny by našemu školství prospěly. Ono není tak špatné, aby potřebovalo převrátit na ruby. Nutné  je ho zjednodušit a hlavně umožnit i slabším žákům, aby se stali úspěšní.

Proto si dovolím návrh, jak by se mělo školství změnit smysluplně, správně posloupně a systematicky.

Položme si otázky. Chceme maturitu z matematiky? Chceme přijímací zkoušky na střední školy? Pokud už odpovíme ano, měli bychom významně upravit RVP (rámcově vzdělávací programy – dříve osnovy) základních škol i středních škol. A nejen to, je třeba upravit i učební plány, protože dnes děti učíme spoustě zbytečností a nutíme děti být ve škole daleko déle, než je zdrávo (máme ve školách spoustu žáků, kteří nemohou vydržet tak dlouho pozorně sledovat probírané učivo a pokud se to stane, úplně rezignují na vzdělávání a stávají se z nich neúspěšní žáci).

Navrhuji tedy přistoupit k významné revizi RVP – redukovat – příliš mnoho cílů žene učitele k tomu, že s žáky nemají čas učivo řádně procvičit a už se musí hnát k další látce. Výsledkem je to, že mnozí žáci neumí pořádně nic. I zde platí moudro, že mnohdy méně je nakonec více. Pokud chceme maturitu z matematiky, je třeba významně upravit RVP právě tohoto předmětu. Cílem by mělo být, aby žáci uměli dobře počítat a aby uměli logicky přemýšlet. Redukujme tedy a umožněme učitelům, aby s žáky mohli kvalitně procvičit to, co je třeba. Tento návrh není o tom, že bychom měli snížit kvalitu vzdělávání, naopak. Až upravíme RVP, můžeme po žácích chtít maturitu z matematiky, jinak jim měním pravidla „uprostřed“ cyklu a to není fér!

Souhlasím s návrhem současné ministryně školství, že je třeba hodiny matematiky alespoň částečně půlit. Položme si však otázku, kde najdeme tolik učitelů matematiky? Za současných platových podmínek, kdy například společnost Lidl nabízí nastupujícím zaměstnancům vyšší základní mzdu, než-li může nabídnout VŠ vzdělanému učiteli ředitel školy, je seženeme těžko.

Proto je třeba prosadit jinou významnou změnu v našem školství. Aktuálně je k tomu velmi příhodná ekonomická situace. Je třeba přistoupit k úpravě učebních plánů – ke snížení počtu hodin pro žáky. Jak jsem uvedl výše, žáci jsou v našem systému přetěžování (troufám si to tvrdit po 23 letech praxe na základní a na střední škole). Třicet až třicet pět hodin týdně v lavicích, dále alespoň hodinu denně učení se doma a psaní úkolů. A zjišťujeme, že vyvíjející se děti mají vlastně poněkud vyšší „pracovní vytížení“ než zaměstnanci.

Navrhuji snížit počet hodin o 3 hodiny týdně průřezově ve všech ročnících od šesté třídy až po střední školy. Tímto rozhodnutím snížíme potřebu učitelů. Řeknete si, to se nebude líbit odborům, protože to povede k propouštění učitelů. Ó, nikolivěk. Nacházíme se v situaci, kdy se nedostává kvalifikovaných učitelů, v situaci, kdy chceme dělit hodiny matematiky a měli bychom více dělit i hodiny cizích jazyků, aby výuka byla efektivnější. Nemuseli bychom hledat nové učitele, kteří nejsou na trhu, a mohli bychom zároveň významně navýšit platy ve školství. Při jednoduchém propočtu jsem se dopočítal k možnému navýšení o 25 %. A to už je citelná částka, která by mohla navíc přivést některé kvalitní učitele zpět do školství (ty, co odešli, protože z 18 tisíc čistého v roce 2016 nemohli pořídit ani hypotéku na byt). Snížení počtu hodin nám umožní rozvíjet v dětech to, k čemu mají vlohy a co má tedy smysl rozvíjet. Umožněme žákům, aby si od druhého stupně některé předměty vybírali. Aby se rozvíjeli v tom, co je baví. Podle zahraničních výzkumů je to cesta k úspěchu. Stejně tak bych se přikláněl k tomu, aby i školy mohly dělit své žáky a aby v tom nikdo nehledal diskriminaci. Co když rozdělení žáků na matematiku podle jejich schopností přinese pozoruhodné výsledky? Ti lepší – jichž by bylo ve skupině více, mohou postupovat svižněji a třeba i probrat více. Ti slabší by se specializovali na základy. Navíc by se ve stejné „dovednostní“ skupině tolik nestyděli, a nebo by to „nezabalili“.

Věřte, že tato na první pohled jednoduchá opatření (už mnohokrát se ale ukázalo, že v jednoduchosti je síla) by velmi významně proměnila naše školství. Kdybychom k tomu přidali finance na nákup potřebných pomůcek (je smutné, že učitelé si většinu pomůcek, knih a programů kupují či vyrábějí sami), abychom školství modernizovali, učinili bychom velký posun našeho vzdělávacího systému.

Zatím to však vypadá na překotné kroky, které spíše učitele ze školy vyhánějí – brutální nárůst administrativy v posledních letech, kariérní řád, který rozhodně nepřinese nic dobrého, inkluze, která rozbila dobře fungující systém (podotýkám, že již dříve jsme handicapované žáky do škol přijímali – ředitel školy ale mohl zvážit, zda je škola zvládne kvalitně vzdělávat, dnes je však přijmout musí, ačkoli k tomu nemá podmínky), přetížení učitelů (nevěřte povídačkám, že učitel pracuje od osmi do dvanácti – budiž příkladem nedávný výzkum na Slovensku, kde zjistili, že učitelé pracují výrazně více hodin, než je povinných 40 hodin týdně)…

Dnes nám však celospolečenská a ekonomická situace umožňuje udělat významný krok ke zlepšení školství. Odhodláme se k němu a uděláme tak to, co je potřeba pro naše děti udělat?

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Hosté se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.