BEZ NÁLADY ANEB ŽITÍ VE STÍNU HROZEB


napsal  Xaver

 

V jednom fejetonu napsal kdysi Ludvík Vaculík, že když má na chalupě uděláno, chodí sem a tam po zahradě a přemýšlí si „do foroty“. Pak ty výsledky této fyzicko-psychické aktivity v následném psaní vždy nějak zfruktifikuje.

Je to k nevíře, ale mně napadají nejlepší myšlenky a obraty k psaní v noci, když mi jistá část těla přetrhne spánek (což u chlapů v mém věku je vcelku známý, běžný úkaz). A také se mi vracejí někdy jména lidí a míst či zážitky, o které jsem drahný čas ani nezavadil…Jenže nic z toho samozřejmě nechodím zapisovat, protože bych tím spánek zoufale oddálil, a do rána se to zas většinou vytratí. Ale tuhle při tom převalování strašně pršelo, po oknech tekly potoky vody, málem nepopraskala. Nabyl jsem podezření, že zase budou hrozit povodně a umínil jsem si, že ráno se musím podívat na místa, na kterých mi záleží.

Hned jak jsem vyťukal slovo „hrozí“, vydal počítač několik varování: hrozí nejen povodně, ale srážka asteroidu se Zemí či třetí světová válka. Na jiném místě se zase dočítám, že hrozí obří ekonomická krize, kolaps eura, srážka Země s Měsícem (naštěstí až za nějaké miliardy let), tu či onde teroristi, islamizace málem celého všehomíru a v Čechách smog, náledí, znovuzvolení Zemana a koalice sociálních demokratů s komunisty. Slabší povahy z toho musí dostat „depku“, jejíž nárůst mimochodem dostává lidstvo do kolen: podle odhadů Světové zdravotnické organizace trpělo v roce 2015 depresí 322 miliónů osob. To je 4,4 procenta celé světové populace a o 18 procent víc než před deseti roky. A kolik bude těch neevidovaných?!

Oproti dřívějšku, kdy jsem si ledacos příliš bral, přijímám už dnes tyto fatální informace vcelku fatalisticky. Vždy jsem takový ale nebyl, snažil jsem se svůj osud trochu dirigovat, ovšem bude to zřejmě tím, že nejen můj vzhled, ale i má osobnost se za život změnila k nepoznání, jak jsem se dočetl v jakýchsi německých novinách. Tam se totiž psalo, že kdybych se na sebe podíval jako mladík, nepoznal bych se. To je tedy objev! Samozřejmě, že už nejsem tak pěkný a hlavně blbý jako ve dvaceti, když se mi chválabohu ještě nenastěhoval do hlavy ten…ten s tím německým jménem.

Ale ten výzkum – nejdelší v historii – dělali, tuším, angličtí vědci, tak to platí, protože tam je všechno korektní a správné (až na pár historických úletů, ale ty se na ostrovech nepočítají).

Nicméně jednu z těch hrozeb nemůžu přece jen tak lehce pustit z hlavy; je to ta 3. světová válka. Prý je tolik ohnisek k vypuknutí, že prostě bude: zadělává se na ni například v Iráku, Sýrii, Palestině, severní Africe, na Krymu a na řadě dalších míst zeměkoule. Tvrdí to spisovatelé, vědci, státníci, politici i senátor Kubera a ovšem jasnovidci (protože prý bylo hodně hub – no třeba v našem kraji ani náhodou). Je pozoruhodné, že na toto téma je na internetu bezpočet titulů, článků a pojednání. Mezi nimi jsem si ale nejraději vybral a znovu přečetl článek kolegy Gerda ze srpna 2016.

Já mám ovšem na věc svůj vlastní názor: nukleární válka nebude, protože nemůže být! Protože všichni tři největší atomoví hráči jak jsou silní, tak jsou slabí, ani jeden z nich není sám o sobě totiž tak silný, aby zdolal zbývající dva. Prostě se drží navzájem pod krkem (amík by řekl – za koule). Občas se sice objevují jakési náznaky namlouvání dvou proti jednomu, ale doposud to vždy končilo jen u toho namlouvání, bez zásnub. Takže těm šťastlivcům v Kalifornii, co vlastní měšce se zlatými nugety, za něž staví na zahrádkách protiatomové kryty, bych doporučil, ať je věnují raději na stavbu pěkných skleníků pro pěstování BIOzeleniny.

Ovšem je tu jedna možnost, která se z této úvahy vymyká. Totiž není zcela vyloučeno, že se do sebe pustí atomem nějací dva malí (co do zásob nukleárních zbraní) šílenci. A na takový případ nemá asi plán ani velká trojka, ani lidstvo jako celek, natož má maličkost. A nepřejme si, aby i v tomto případě platila předpověď A. Einsteina, který prohlásil: nevím, čím se bude válčit v třetí světové válce, ale ve čtvrté už jen  kameny a kyji…

Ale jak si tu tak lámu hlavu – v podstatě zbytečně, protože můj vliv na běh světa je nulový – nad tímto mega problémem a dalšími, napadá mně, zda by nebylo rozumnější se od toho všeho „odstřihnout“, nečíst, neposlouchat, nepřijímat. „No news, good news.“ Bohužel, nedokážu to. Naopak si umím s případnou nenáladou (depresemi netrpím) poradit, a to pro někoho možná překvapivým lékem, kterým je hudba.

Mladí mě asi udiveně nepochopí, ale je to hudba „starých časů“, z éry swingu a ještě starší. V tomto ohledu je počítač dar z nebes, protože takovou nabídku muziky doma v almaře nemá nikdo. Zpravidla příznačně začnu věčnou In the mood (V náladě) v podání orchestru Glenna Müllera (přes 7 a půl miliónu shlédnutí); pak přidám video boogie woogie (skoro 8 miliónů shlédnutí), kde úžasný taneční  pár předvádí výkon jako by měl nohy z gumy – a žádoucí nálada je většinou zase zpátky. A když je dost času, tak si samozřejmě dopřeju i několik „přídavků“ ze stejné kategorie. Dodávám, že to vše bez podpůrných „tekutin“!

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Xaverův nový dům se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.