OD BREXITU PO ROZPAD?


napsal Xaver

 

Na základě obdržené pozvánky jsem před časem zavítal na konferenci o Brexitu. Na dané téma promlouval a moderoval (mimochodem brilantně) a glosoval exministr Jan Mládek, hlavně však velvyslankyně Velké Británie v České republice Jane Thompson a další. Z této vysoké úrovně zaznělo dosti zajímavých myšlenek, které se pokusím předat (příp. pár postřehů přidat).

Excelence nejdříve zopakovala základní kalendář této historické, vskutku bezprecedentní akce. Premiérka Theresa Mayová do konce března v Bruselu oficiálně ohlásí vystoupení z Evropské unie. Tím se spustí článek 50 Smlouvy o Evropské unii a dvouletá lhůta pro vyjednávání podmínek vystoupení. V té chvíli ještě netušila, stejně jako paní premiérka, že Sněmovna lordů tento kalendář možná natrhla; a to svým přílepkem k zákonu, že práva občanů Evropské unie ve Velké Británii musí být zachována. Tím se zákon vrací znovu do dolní komory Parlamentu.

I bez toho ministr Mládek upozornil, že ona dvouletá lhůta pro vyjednávání je zřejmě nadsazeně optimistická a přirovnal to k historii vzniku dohody CETA mezi Kanadou a EU. Ta je obsahově daleko jednodušší a přesto se její vyjednání táhlo od května 2009 do současnosti. Mimochodem první rozhovory o ní se odehrály v Praze v souvislosti s předsednictvím České republiky v Radě EU. Doplnil to známou zásadou, že „dokud není vše vyjednáno, není nic vyjednáno“. A toho, co čeká vyjednávače o Brexitu, je nepředstavitelně víc!

Trochu odbočím a uvedu v bodech, co dohoda CETA obsahuje:

odstraní většinu cel a poplatků; otevře trh se zemědělskými komoditami; Kanada bude respektovat chráněné značky; a dohoda vytvoří rovnější podmínky v oblasti duševního vlastnictví. Je to nejrozsáhlejší dohoda, jakou EU doposud uzavřela v oblasti služeb a investic a její platnost je podmíněna ratifikací všemi členskými státy (což může trvat ještě měsíce, ne-li roky, protože proces je někde přijímán s jistým odporem).

Paní velvyslankyně si přesto myslí, že délka jednání se dá stihnout, protože výchozí pozice je jiná. Existují jednotné standardy, harmonizace v různých oblastech, společné postupy v oblasti bezpečnosti, obrany, zahraniční politiky, ve vědě a výzkumu atd. Na to se bude navazovat a pokračovat, včetně volného obchodu v rámci – jak to nazvala – strategického partnerství. Také se to dá shrnout slovy: Británie opouští EU, ale nikoli Evropu. A vztahy s EU by chtěla zachovat na těsnější úrovni, než mají Norsko a Švýcarsko.

Výrazné změny, na kterých chce VB trvat (které však určitě narazí u ostatních členských států EU), musí nastat dle jejích slov v oblasti volného pohybu osob. Do Británie přicházelo ročně údajně na 350 tisíc občanů z různých zemí, což se stává neúnosné. Ale občanům EU, kteří už jsou na území VB zůstanou jejich práva zachována. Británie chce mít pouze větší kontrolu nad tím, kdo na její území vstupuje. Kromě této byla zmíněna ještě jedna málo přetřásaná záludnost, avšak mimořádně závažná: VB odmítá totiž ve sporných otázkách pravomoci Evropského soudního dvora, tudíž zde bude obzvláště obtížné najít shodu, což si obě strany uvědomují.

Závěrem excelence zdůraznila, že v žádném případě VB nechce tímto krokem vyvolávat řetězovou reakci, nechce rozbíjet Evropskou unii!

K otázce Brexitu přičinil několik zajímavých postřehů politolog a komentátor Alexander Tomský. Pro mnohé možná překvapivě sdělil, že u ostrovanů ještě přežívá mentalita národa, který vládl kdysi největší koloniální šíři, největšímu kusu zeměkoule. A teď musí přejímat na 40 procent legislativy z Bruselu, což je chápáno jako nepřijatelné omezování státní suverenity. To ostatně bylo zahájeno už přijetím Maastrichtských dohod a projevilo se jednoznačně v referendu o vystoupení. Hlasování tedy bylo o suverenitě, a nikoli o ekonomice, což by nemělo nikoho překvapovat.

Překvapeni ovšem byli britští poslanci, kteří se museli s výsledky referenda vypořádat, tj. respektovat v rozporu se svým vědomím a svědomím „vůli lidu“, a tedy hlasovat pro vystoupení. Což další přítomný panelista, Vít Beneš z Ústavu mezinárodních vztahů, s nadsázkou úsměvně nazval jako úkrok od monarchie k lidově demokratickému zřízení…

Rezultát A. Tomského k obsahu konference a k Brexitu vůbec byl následující: Britové nikdy nevěřili na nějakou sjednocenou Evropu, pro ně to byla vždy jen iluze, utopie. Tudíž se ten záměr nikdy nepodaří a naopak po Brexitu budou vystupovat další a Evropská unie se rozpadne! Jmenovaný je o tom prý přesvědčen.

Není to jistě ojedinělý názor (ba dokonce někde přání), ale ještě nikdo přesně nepredikoval, co bude PO TOM ROZPADU? Možná jsem špatný vizionář a ekonom, ale stále věřím, že věci ještě nedospěly do tohoto stadia, s důsledky, které mohou být spíše katastrofické než „příjemné“. Stále věřím, že zejména malé země mají dostatečně silný pud sebezáchovy, že neodmítnou benefity, které unie přes veškerou kritiku skýtá, že nepohrdnou účastí unie na vyrovnávání ekonomických úrovní, a tedy životní úrovně mezi členskými státy, které by po rozpadu nadlouho „zamrzlo“. Nehledě na takové otázky, které už bereme jako samozřejmost: volné překračování hranic, cestování za prací, studiem, volné investování, provozování služeb a bezpočet dalšího. Nade vší pochybnost by opět vznikl prostor pro národní egoismy a protekcionismus nejrůznějšího druhu, to by si měli všichni euroskeptici uvědomit.

Nikdo ovšem netvrdí, že současné fungování Evropské unie je dokonalost sama. A Brexit to jen potvrzuje. Možná hlavně na jeho základě Evropská komise zvažuje pět scénářů k jejímu dalšímu vývoji a zdokonalování do roku 2025, které představil před pár dny její předseda Jean-Claude Juncker. Shrnuty v tzv. Bílé knize skrývají i ideu Evropy různých rychlostí, a dokument představuje podle Komise začátek, nikoli konec procesu k „lepší Evropské unii“. Má být také včleněn do podkladů pro mimořádný summit pořádaný k 60. výročí podepsání Římských smluv.

1 scénář: stejně jako doposud

Znamená to soustředit se na reformy, trh práce a růst investic, přičemž v oblasti měnové unie i spolupráce na společné obraně se očekávají jen „postupné pokroky“.

2. scénář: jen vnitřní trh

Vnitřní trh je hlavní cíl EU, jelikož zbývajících 27 členských států se na větší politické integraci v ostatních oblastech neshodne. Toto byl dominantní přístup Velké Británie, avšak dle názoru Komise by mohl představovat klín mezi „očekáváními a výdobytky“ na všech úrovních.

3. scénář: kdo chce víc, může mít víc

Naráží na možnost vzniku Evropy různých rychlostí, o níž se již delší dobu uvažuje, nejen v tomto dokumentu. Znamená to, že koalice ochotných může v některých oblastech, jako jsou obrana, vnitřní bezpečnost nebo sociální politika postupovat rychleji. Zároveň se ale konstatuje obava, že Evropa by se tak stala ještě neprůhlednější a nepochopitelnější, protože práva občanů EU by se na základě toho odlišovala.

4. scénář: méně, ale efektivněji

EU-27 by se koncentrovala na méně oblastí, které ale přinesou jasně větší přidanou hodnotu. K těm by mohly například patřit: podpora technologických inovací, bezpečnost, přistěhovalectví, ochrana hranic a obrana. Z ostatních by se mohla EU stáhnout, jako z regionální politiky, zdravotnictví, zaměstnanosti a sociální politiky – to vše by opět zůstalo výlučně v rukách členských států.

5. scénář: ještě více společného

Členské státy a EU by se shodly na tom, že budou na všech úrovních sdílet více pravomocí a nalézání rozhodnutí. Klíčovým projektem by byla měnová unie na principu: co je výhodné pro země se společnou měnou, je výhodné pro všechny. Evropské právo by hrálo výrazně větší roli ve vztahu k občanům unie. Sám Juncker ale současně varuje, že by to „mohlo rozladit tu část společnosti, která si myslí, že k tomu nemá EU legitimitu, nebo že národním vládám odnímá příliš pravomocí“.

Myslím, že k tomu není třeba přičinit žádný závěr, i když si umím představit nejednoho čtenáře, který si teď říká: God bless the European Union! A já (na zašlou slávu) pyšným ostrovanům navzdory dodávám: Bůh žehnej také Anglii! Protože přes všechny proklamace a dobré úmysly se může ocitnout v izolaci, která bude ovšem zcela jiné kvality než splendid isolation blahé paměti.

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Xaverův nový dům se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.