Polemika s Gerdem


napsal Vojta

Přečetl jsem si Gerdův článek, a osobně jsem došel k závěru, že je založen na chybných předpokladech. A když už jsem začal ..

Není pravda , že při změnu daně z příjmu fyzických osob by mělo jít o zvýšení. Podle ČSSD by změna měla být ROZPOČTOVĚ NEUTRÁLNÍ. Jde pouze o změnu distribuce z rovné daně na progresivní zdanění. Tomu odpovídá pokles procentní sazby daně u nízko příjmových osob a růst sazeb daně u vyšších příjmů. Obdobné to zřejmě bude i u firem.

Viz např. článek z 21.2. http://www.tyden.cz/rubriky/byznys/cesko/cssd-navrhuje-zdaneni-zamestnancu-i-firem-podle-vyse-prijmu_418564.html

cituji:

ČSSD tak navrhuje u fyzických osob s hrubým příjmem do 30.000 korun měsíčně daňovou sazbu 12 procent počítanou ze superhrubé mzdy. Pro hrubou mzdu 30.000 až 40.000 korun navrhuje ČSSD sazbu 15 procent, pro mzdu od 40.000 do 50.000 pak 25 procent a nad 50.000 daň 32 procent. Daňové slevy, bonusy a odečitatelné položky hodlá ČSSD zachovat. Průměrná hrubá mzda byla loni ve třetím čtvrtletí zhruba 27.000 korun.

Neznamená to ale, že celý výdělek spadá do jedné sazby daně. Například mzda ve výši 45.000 korun by podle návrhu ČSSD byla do 30 tisíc zdaněna 12 procenty, dalších 10 tisíckorun by podléhalo dani 15 procent a zbylých 5000 sazbě 25 procent.

 

Neboli sazba při 45.000 by byla daň 6350,- Kč a sazba 14,11% To je stále ještě lepší, než stávajících 15%. Hranice výhodnosti se uvádí 48 955 Kč.

základ sazba daň

30000 12% 3600

10000 15% 1500

5000 25% 1250

45000 14,11% 6350

.

Důvodem uvedeného způsobu výpočtu je nutnost spojitého přechodu zdanění na mezních výdělcích (30000, 40000,..). Zřejmě jde o standartní postup, ale řada novinářů si toho nevšimla, nebo možná ani nechtěla všimnout.

Z toho plyne Gerde, že tvůj článek vychází z mylné interpretace faktů. Zdanění práce se změnit nemá. Respektive zvýší se zdanění drahé “vysoce kvalifikované a nedostatkové, zejména manažerské práce ” a sníží se zdanění jiné práce, která nepřináší zaměstnavateli takový zisk, přesto je potřebná. Rozhodně nejde jen o práci s krumpáčem. Progresivní zdanění je podporou zaměstnanců s nižšími příjmy, u firem jde o podporu menších a tedy většinou domácích firem.  A jak  dokazuje  následující  graf,  návrh  ČSSD by  vedl  k daňové  úspoře  nejméně  u  95-97%  všech zaměstnanců!  A  dodejme, že  neustále  slyšíme, že je potřeba  motivovat  lidi , aby  nežili na  dávkách, ale  šli  pracovat.  Zejména  do hůře  placených pozic.  Přesně  na  tuhle  skupinu  cílí  daňový program  ĆSSD!  Aby  se primárně  zvedl  její ekonomický benefit  ze  zapojení  do pracovního procesu.  Takovému záměru  lze  sotva  co vytknout.

Zdroj

 

Srovnání zdanění práce může být velmi zavádějící. Toto srovnání by totiž muselo mít dvě stránky , stejně jako řada jiných účetních operací. Zaplatil na daních x, obdržel na službách státu y. Ne náhodou jsou velkou částí rozpočtu výdaje ze zákona záležitosti kolem sociálního a zdravotního pojištění. Důchodový  systém i  zdravotní péče  země   stojí  a  padá  s  inkasem od  zaměstnanců.

Současně neplatí stále opakovaná mantra, že nízké daně jsou motorem budoucího růstu. Nízké daně totiž znamenají nedostatek financí na investice a fungování služeb státu, která v zásadě potřebujeme všichni, ale jednotlivci a firmy je platit nebudou. Silnice prostě žádný podnikatel zadarmo opravovat nebude, stejně jako financovat školství … . Optimální míra zdanění může být samozřejmě sporná.

Důsledky příliš nízkých daní a s tím související rezignace na státní hospodářskou a sociální politiku se podceňují. Není náhodou, že k největšímu zaostávání např. v porovnání s Polskem došlo za Topolánka a Kalouska., Po zavedení rovné daně , snížení zdanění zejména vyšších příjmů a podnikatelů a zastropování  odvodů pro  nejvíce vydělávající  1%  zaměstnanců. A po následné restriktivní politice v sociální i ekonomické oblasti.

I problém nízké porodnosti souvisí s rezignací na státní hospodářskou a sociální politiku. Taková politika totiž stojí peníze, navíc je v rozporu s (ve své podstatě účelovou) liberální ideologií svobody ve stylu “starej se sám o sebe, stát nepotřebuješ (a nic ti nedá)”. A  děti  stojí  peníze,  hodně  peněz!

Aby se to mohlo změnit, je nutné si říct, že podpora rodin je zájem státu I nás všech. A že podpora rodin nutně znamená přerozdělování. Ať už formou slevy na dani, nebo přídavků na děti. Znamená nějakou regulaci cen bydlení, společné zdanění manželů, podporu služeb státu pro rodiny – školství, mimoškolních aktivit, lékařské péče…

Ano, vláda by měla pracovat na ekonomickém rozvoji. Jenže se nedá říct, že by to nedělala. Ve srovnání s vládou předchozí je rozdíl očividný.

Všechno ale něco stojí a nějakou dobu trvá. Je k tomu nutná vůle společnosti a je nutný I určitý diktát státu, zvaný hospodářská a sociální politika, kterým stát prosadí “naše zájmy” jako společnosti. Proto koneckonců volíme, abychom prostřednictvím našich zástupců prosadili naše zájmy. Kámen úrazu ovšem je, uvědomit si, co skutečně je naším zájmem – dost se to liší od toho, co se píše v novinách.

Osobně si myslím , že tahle vláda , vedená ČSSD, patří k těm lepším. Za daných podmínek a rozložení politických sil po minulých volbách se přiblížila hranici možného.

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Hosté se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.