Malé víkendové zamyšlení: Co je to za zvíře, ten Homo sapiens?


napsal Jaromír  Bradávka

 

Motto: „Člověk je zvíře, které si vymyslelo civilizaci.“ (N.N.)

Co je vlastně zač ten tvor, který sám sebe nazývá Homo sapiens? Objevil se před nějakými 100.000 lety a dnes si nárokuje nadvládu nejen nad planetou, ale cpe se dokonce do vesmíru. Přitom jeho chování je, stejně jako u většiny ostatních živých tvorů, nejvíce ovlivněno dvěma základními instinkty: sebezáchovným (dnes se projevujícím hlavně hromaděním majetku) a rozmnožovacím (dnes zhusta přetaveného v nezávazný a někdy i nevázaný sex kdykoliv, kdekoliv a s kýmkoliv). K těmto pudům u části jedinců přistoupila touha po moci a z ní plynoucích společenských výsad. Paradoxem dnešní doby je útlum těchto pudů – přibližně třetina lidí (nejen) v západní Evropě žije „single“ a odmítá mít rodinu a děti a zhruba stejné množství lidí v téže oblasti vítá nelegální migranty jako „novou krev národa“ a v skrytu duše doufá, že jim imigranti svou prací (!) zachovají současný bezstarostný životní standard.

Ale vezměme to popořádku.

Na rozdíl od člověka, my zvířata dodržujeme pravidla chování, která vznikla na počátku života a vyvíjela se miliony let. Vůdce nikdy nezradí svou smečku, hmyzí dělnice nikdy nepřestanou pracovat pro hnízdo, stádo ochrání slabší jedince před predátory a matka nikdy neopustí svá mláďata. Jen člověk oklame, podvede, zabije nebo opustí své příbuzné, přátele i domácí mazlíčky, kdykoliv mu to přinese osobní prospěch.

Na úsvitu lidstva to ale bylo jinak. Lidé dodržovali pravidla fungování společenství a pojila je druhová a rodinná či kmenová sounáležitost. První velký objev, který člověka odlišil od ostatních zvířat, bylo poznání a následné využití ohně. Řada živočichů umí využívat různé jevy a poznatky, rozpoznávat signály a informace a předávat je ostatním členům společenství, společně organizovaně sbírat potravu a lovit kořist a dokonce vyrábět nástroje. Ale používat a rozdělávat oheň umí jen člověk.

Někteří z nás také umíme měnit prostředí, ve kterém žijeme. Termiti si staví obrovská sídla, v jejichž okolí vyhubí vše živé a posbírají všechen využitelný materiál; bobři porazí stromy na břehu a přehradí řeku, čímž vznikne nepřírodní útvar – malá přehrada, šimpanzi a další primáti umějí používat jednoduché dřevěné nástroje a postavit si hnízda – noclehárny při svých toulkách krajem. Ale jen člověk dokáže opracovat kámen, těžit a zpracovávat rudu, postavit trvalé obydlí nebo cestu, vyrobit kamenné, kovové a následně plastové nástroje a předměty pro dlouhodobé používání a vyrobit a využít energie.

Tímto okamžikem se definitivně oddělil od ostatních zvířat a stal se zvláštním fenoménem přírody. Začal ovlivňovat a přetvářet prostředí, v němž žije, do podoby dříve neznámé, přizpůsobené jeho potřebám a z pohledu původního stavu poškozené. Poškozené životní prostředí se pak vlivem přirozených přírodních procesů dále mění a zhoršuje v neprospěch všech ostatních organismů, které je obývají a které pod tímto vlivem často vymizí.

Zvláštní kapitolou v životě lidí je boj o území a o potravu. Tento boj svádí od vzniku života mezi sebou velké množství zvířat i rostlin, ale teprve člověk jej přivedl na mnohem vyšší a v přírodě neznámou kvalitativní i kvantitativní úroveň. Boje o loviště se rozšířily o boje o věci, obydlí, naleziště zdrojů i samotné prostředky pro vedení bojů. Soupeření o životní prostor se proměnilo ve války, pro které byly vynalezeny speciální nástroje – zbraně, jejichž výroba se stala jedním z největších stimulů ekonomického rozvoje moderní společnosti. Hromadné zabíjení příslušníků vlastního druhu včetně žen a dětí, loupení majetku, ničení sídel “nepřátelských“ kmenů a národů se stalo průvodním jevem a posléze nedílnou součástí vývoje lidské společnosti od okamžiku vzniku technické civilizace až do dnešní doby.

Jednou z vlastností člověka, kterou má společnou s ostatními živými tvory, je zvědavost. Nejvíce patrné je to u mláďat. U velké části dospělých jedinců se tato vlastnost postupně vytrácí, ale u některých naopak pokročí do stadia trvalé touhy po poznání. Tito lidé potom táhnou vývoj lidské společnosti kupředu a to takovou měrou, že dokonce člověk jako jediný živý tvor opustil ze své  vůle, byť jen na několik okamžiků, svou rodnou planetu. Touha po poznání, ale i zneužití tohoto poznání pro své osobní cíle (ve spojení s negativním charakterem osobnosti) jsou jednou z dalších klíčových vlastností, odlišujících člověka od ostatních živých tvorů.

Další odlišností člověka od zvířat je vytvoření společnosti postavené na ekonomice a právu. Lidé přešli od prostého sběru a lovu k výrobě potravin, nástrojů ale i zbraní a jejich směně, objevili energie a jejich zdroje, které jim pomohly objevit princip výroby strojů, dopravních prostředků, dálkové komunikace a dalších věcí. V oblasti poznání se od znalostí léčitelství a zaříkávání dostali k medicíně, od poznávání přírodních jevů k náboženství, alchymii, umění a vědě. V oblasti společenského styku se pravidla chování přeměnila v morálku a z ní vyrašilo právo. Celý tento časový úsek je ve srovnání s předchozím vývojem lidstva velmi krátký (řádově 10.000 let) a vývoj lidské civilizace se přitom neustále zrychluje. Spolu s pokrokem ve všech oblastech lidské činnosti stále rychleji roste i množství lidí na planetě, při současném zhoršování kvality genomu a zdravotního stavu obyvatelstva v nejvyspělejších oblastech.

V posledním období rozvoje lidské civilizace došlo ke vzniku a rozvoji „společenského vědomí“. Poznání člověka dospělo do stadia, kdy si uvědomil, že nejen přírodní jevy se řídí určitými zákonitostmi, navíc na člověku nezávislými, ale i on sám a společnost, kterou vytvořil a v níž se denně potkávají, spolupracují a soupeří lidé navzájem, probíhají jevy a procesy, které podléhají určitým pravidlům. Lidé začali tyto zákonitosti zkoumat a zjišťovat, jak a proč ovlivňují jejich život. Došlo k rozvoji ekonomických a sociálních věd, a k jejich propojení s filosofií a přírodními vědami. Lidé objevili pojmy jako poznání, bytí, svoboda, práce a nastoupili cestu k sebepoznání. Zda po ní dojdou úspěšně ke skutečnému poznání sebe, společnosti a vesmíru nebo skončí v chaosu či sebezničením je otázka budoucnosti. DO té doby je však stále na místě varování pro všechny živé tvory na Zemi:

Vyhýbejte se člověku. Není to bytost jako my, kteří dodržujeme zákonitosti života přírodních společenství. Je to tvor lstivý, zákeřný a nemilosrdný; zničí a vyhubí všechno a všechny, kdo mu stojí v cestě. Je to ČLOVĚK!“

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Hosté se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.