Ani to moc dlouho netrvalo


napsal Vidlák

První článek na Kose jsem měl v červu 2013. Toto uteklo. Ještě chvíli a budu mít čtyři roky psaní za sebou. Dost se toho za ty čtyři roky událo. Dějiny zařadily druhou rychlost, byla válka na Ukrajině, přišla migrační krize, z EU se stal moloch, Britové ji raději opouštějí, zjistili jsme, kdo všechno je kým odposloucháván, Angela Merkelová to ví nejlépe. Britské listy ztratily autory a přidaly se na stranu Albrightové a Parlamentní listy autory zase posbíraly. Andrej Babiš je rozhodujícím činitelem v politice, ČSSD následuje ODS do ztracena, neziskovky začaly být vnímány jako parazit a ne prospěšná společnost. Já přestavěl chlívek a začal dělat slušné víno, pořídil jsem si další dvě děti a pohřbil dědečka. Rozhodně bylo o čem psát.

Můj první článek byl tehdy o vrcholících přípravách církevních restitucí, které se pak doopravdy uskutečnily a dodnes platí. V mezidobí jsme si o uvedeném tématu mohli přečíst článků co hrdlo ráčí. Já jsem tehdy tvrdil, že se toho zase tak moc nestane, protože církve stejně neumějí hospodařit, většina peněz se protočí v tuzemské ekonomice, dá práci nějakým zedníkům a truhlářům na opravách kostelů, umožní církevním zaměstnancům ještě dvacet let žít nad poměry a pak bude konec. Nebude na platy, nebude na opravy památek, nebude na nic. Čtyři roky jsou už nějaký odstup, tož pojďme si zabilancovat, jak to pokračuje. Vezmu to z hlediska konkrétního vidlákovského evangelického sboru.

Náš sbor má roční rozpočet cca půl milionu. Z toho zhruba jednu pětinu platil jako příspěvek na faráře (zbytek platil stát), dalších sto táců padlo na energie – voda, topení plyn, sto tisíc padlo do oprav budov – máme památkově chráněný kostel a tři další modlitebny v okolních obcích. Dalších sto tisíc padlo do různých vedlejších nákladů jako provoz auta, plat kostelníka a podobně. Posledních sto tisíc bylo na běžný provoz – koncerty, různá církevní činnost, publikace, knihy, zpěvníky, provoz mateřského centra a podobně.

Náš sbor má v neděli při Bohoslužbách v lavici cca 65 lidí. Patnáct dětí, třicet dospělých a dvacet důchodců. Eviduje sto dvacet pravidelných plátců, kteří dohromady během roku přispějí čtyřmi sty padesáti tisíci korunami. Je to průměrně něco přes tři tisíce korun ročně na jednoho plátce. Nejvyšší dar byl dvanáct tisíc a nejnižší byl pět stovek za rok.

Dalších padesát tisíc korun do sboru přiteče na mimořádných darech, drobných dotacích a výnosu z nájemného – máme ve městě sborový byt. Rozpočet se držel lehce v černých číslech.

Nedávno někdo na ústředí konečně počítal a dopočítal, co to vlastně naše matička církev se státem doopravdy podepsala a zjistil, že během příštích deseti let bude muset sborová spoluúčast na farářský plat stoupnout trojnásobně. Z dnešních sta tisíc na víc než tři sta tisíc. Bude se to dělat humánně, každý rok stoupne odvod na tyto účely o osm procent. Poté, co jsme podepsali tu neskutečně výhodnou smlouvu o odluce církve a dostáváme ty neskutečné peníze, které nám zajistí vliv i moc se ukázalo, že jen velmi málo velkoměstských sborů si bude moci toho faráře dovolit.

Můžeme začít přemýšlet, kterou rozpočtovou položku ve jménu faráře škrtneme… nějakou dobu nemusíme opravovat budovy, možná bychom mohli míň topit, asi zrušíme placeného kostelníka a koncerty si na sebe budou muset vydělat, jinak nebudou. Zvýšení sborových příjmů, to už dávno víme, že se nepodaří. Vždycky, kdy někdo zaapeloval na naše spolubratry, aby sáhli hlouběji do kešeně, část disciplinovaně poslechla a část už toho začala mít akorát tak dost a přestala platit i to málo co dávala předtím. Ve výsledku jsme měli peněz pořád stejně, jen je platilo stále méně lidí.

Jistě, mohli bychom se pokusit nalákat do kostela nové lidi. Chudinek zbloudilých oveček je plný Vidlákov, ale taková akce je na dlouhé lokte. Oni ti novokřtěnci se neumějí v kostele chovat, nechápou tu klidnou konzervativní zbožnost a nedej bože by mohli mít nějaké nemístné požadavky na změny, kterým se sbor ubránil po celá staletí. Nemluvě o tom, že by mohli přijít nějací voliči Zemana případně Andreje a to by velmi poškodilo jednotu našich KDU a TOPkařů.

Slabé námitky některých pokrokových členů, že by se nemělo jen mluvit o smíření a otevírání se veřejnosti, ale mělo by se pro to něco doopravdy udělat, ty jsou zatím pomíjeny.

Když před mnoha lety rozhovory o církevní odluce a změnách v církvi začaly, byl jsem představitelem menšinového názoru, který tvrdil, že všechny ty nápady jsou tu jen od toho, aby si faráři zajistili jen prodloužení svého bezstarostného života, kdy je vlastně vůbec netrápí úbytek členů, nestarají se o pokrm ani vezdejší a vlastně ani duchovní, kromě vyplněné kartotéky nejsou nijak kontrolováni a nejsou na ně kladené žádné požadavky. Viděl jsem ve všech změnách jen to, že se postupně prodají církevní nemovitosti a jiný majetek a faráři to z toho doklepou do důchodu.

Mýlil jsem se. Krysy vycítí vždycky s předstihem, že loď půjde ke dnu a tak naší církvi k dnešnímu dni už chybí celá řada duchovních, na které dokonce ještě má peníze, ale nikdo už do toho nechce jít. Navíc už je mnoho sborů, které prostě nemají kde škrtat v rozpočtu. Nejsou schopné najít každý rok osm až deset tisíc navíc. Atmosféra tam houstne, při nedostatku peněz vždycky vyplouvají na povrch i všechny dávné hříchy a chyby, místo spořádaného stádečka věřících začíná v podstatě boj o život a to se všechno projevuje. Místo rozhovorů o duchovnu se mluví o penězích, místo zájmu o víru a šíření evangelia se mluví o semknutosti, ale nikdy nebylo tolik lidí vzájemně rozhádaných. I ti, co tu sborovou káru táhli po celá desetiletí jsou unavení a neodcházejí s pocitem dobře odvedené práce, ale s pocitem marnosti a zbytečnosti. Do toho by měl přijít někdo s věkem kolem pětadvaceti a čerstvě dokončenou teologickou fakultou a nějak to tam zachraňovat…

Komunisti se měli učit od Kalouska. Kdyby církve nakrmili penězi místo aby je pronásledovali, mohli mít dnešní stav někdy kolem roku 1958. Než by stačila proběhnout invaze a normalizace, církev by tvořilo pár velkých sborů někde v Praze a Brně a to by bylo všechno.

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Vidlákovy podávky se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.