K Velikonocům


napsal Boris  Koroni

Marně  jsem  přemýšlel, co dát na  Kosu  k největším  křesťanským  svátkům. Svátkům,  která navíc  uctívají  různá  náboženství, protože  skončení  zimy  je  všude  zaregistrováno a  vítáno.  A  pořád  jsem  nevěděl.  Dokonce se mi  neozval  ani nikdo  z vyzkoušených  autorů  Kosy,  kteří  tohle  téma  velmi  umějí. Jako třeba  Vidlák a  jeho  bratr Master,  pan Leo , Xaver, atd.  aby  ze  mne  tu tíži  sňal. Nicméně  měl  jsem  štěstí líných a neschopných. Obojí na  mne v  souvislosti s  velikonočním  rozjímáním  sedí jako  ulité!

Vy, kteří  chodíte  poslouchat  Slobodný  vysielač, minimálně  Hodinu  vlka  nebo  Dualog, ale  jsitě  to bud e stejné  i  v jiných  relacích, které moderuje  Borísek,  víte,  že  má  naprosto  úžasné  úvodní  slova  těchto pořadů. Přiznávám, že se  na  ně  těším jak  malý kluk na  cukrátko, protože  jde vždycky  o opravdové pohlazení  po  duši a  že  jsem  vždycky  znovu a znovu  překvapen, co  si Boris  připraví. a  fungovalo  to tak  i  ve  čtvrtečním  Dualogu.  To  jak to měl  Borísek  sesumírované  mne  dostalo  do  té míry,  že  hned  jak jsem  se  dostal ke  slovu, bylo mi  následně  než  konstatovat,,  že  nic  lepšího v  těch  dvou  hodinách,  které  jsme  měli  s Petrem Žantovským k dispozici  už  řečeno nebude.  A  požádal  jsem  jestli  bych  to  úvodní slovo , pokud  existuje  v písemné  formě,  nemohl  dostat  pro Kosu. Takže  tady  je.  Borísek se tím pádem stává  autorem Kosy. Jsme tomu  mimořádně  rád!  Mám  vás  žádat o hvězdy?  Kvůli  jeh  moudrému  krátkému  textu? Nebo kvůli  tomu,  co  dělá,  aby  lidé na  Slovensku a  v  českých zemích  úplně  nezhloupli?  Ne, neudělám  to!  není  třeba. Opravdu  není  třeba. Stačí mu  jen  za  všechno poděkovat.  Však  víte  jak. A  nyní  Boris

Ako iste viete, nielen tí, ktorí ste veriaci, ale aj vy, ktorí seba hrdo nazývate ateistami…ako iste viete, práve v týchto dňoch sa nachádzame podľa kresťanskej tradície v období takzvaného Svätého týždňa, ktorý sa začína Kvetnou nedeľou a končí Veľkou nocou. No a dnes slávia veriaci Zelený, respektíve takzvaný Veľký štvrtok.

Podľa cirkevnej tradície práve v tento deň, na Zelený štvrtok, sa konala Posledná večera Ježiša Krista s jeho učeníkmi, na ktorej okrem iného prítomným oznámil, že jeden z nich ho zradí. Ako o tejto udalosti referuje Biblia:

Keď sa zvečerilo, prišiel s Dvanástimi. Potom, ako zaujali miesto pri stole a jedli, Ježiš povedal: Amen, hovorím vám, jeden z vás ma zradí — ten, čo je so mnou. Zosmutneli a začali sa ho jeden po druhom vypytovať: Vari ja? On im však povedal: Jeden z Dvanástich, ktorý si so mnou namáča chlieb v tej istej mise.

Aby nedošlo k omylu. Ja v skutočnosti nie som najlepším vykladačom Ježišových slov a preto mi neprislúcha, fušovať v tejto chvíli do remesla kňazom. Ani to robiť nebudem. Chcel by som len tak celkom civilne a nenábožensky pripomenúť, že možno práve dnešný deň, možno práve príklad Poslednej večere nám ponúka skvelú možnosť zamyslieť sa nielen nad skutočnosťou, že zrada sa aj v našom reálnom živote začína neraz v kruhu najbližších, v kruhu tých, od ktorých by sme to nejmenej čakali, ale zároveň, je tu ešte aj jeden iný…o čosi silnejší odkaz. Keď Ježiš svojim najbližším oznámil, že vie o tom, že jeden z nich ho zradí, všetci začali so zdesením pozerať na seba, okolo seba a začali o sebe pochybovať. Pýtal sa: Snáď to nie som ja ?!

Ako o tom, v jednej kázni hovorí istý evanjelický kňaz…Nuž viete… do tuhého. A vtedy keď ide do tuhého, vtedy sa ukáže, čo je skutočne v nás. Vtedy človek môže zostať nepríjemne prekvapený z toho, čoho je schopný, keď sa ocitne v hraničnej situácii. Nuž a toto bola hraničná situácia. A učeníci o sebe pochybujú. Ešte pred časom minimálne jeden z nich sa zaprisahával : Keby ťa aj všetci opustili, ja ťa nikdy neopustím – a ostatní zmýšľali podobne. Ale teraz pochybujú. Pravda je taká,…hovorí kňaz v kázni, že kúsok Judáša je v každom jednom z nás. Každý v sebe máme kúsok zradcu.

Zrádzať nemusíme len takým tým Judášskym bozkom v Getsemanskej záhrade, ale aj na Petrov spôsob, a síce tak, že sa k niečomu nepriznáme. Že niečo, čokoľvek, čo je

dôležité, poprieme v hraničnej kritickej situácii svojim konaním, svojim životom, svojimi slovami, či myšlienkami…

Práve na pozadí dnešného dňa, na pozadí udalostí, ktoré si dnes pripomíname, sa mi žiada pustiť v úvode dnešnej relácie pesničku, ktorá lepšie než tisíc zbytočných slov popíše skutočnosť, že my tu vlastne neustále, dennodenne zvádzame večný boj dobra so zlom, no hranice medzi tým, čo považujeme za dobré a tým, čo označíme za zlé, nie sú tak jednoznačné ako si myslíme…

Tolik  Boris  Koroni – ano  ta  písnička/říkačka od  Rangers,  kterou  odříkal  jejich tehdejší  kapelník Tonda  Hájek  /aspon  myslím/ ,  blahé  paměti,  byla  součástí  toho    úvodu.

Já bych  k Velikonocům  nic  lepšího, pravdivějšího ani poetičtějšího a  na druhé  straně prozaičtějšího -nedal.  Nový  život  s e dere  ven,  zázračné  je  to  znovuvzkříšení.   I  když mu předchází  smrt a  třeba i  zrada. Jaké  je  to poselství  o  poslední večeři Páně a  jeho  apoštolů?   Je  o  tom,  že  lidé  jsou  křehcí.  Velmi  křehcí.  Že  projevem  lidství  je  o  sobě  pochybovat,  vždycky.  Věděli  to  Kristovi  učedníci. Ač  věřili  svému  pánu bezmezně.  Proč  o  tom píši a proč  o  tom psal  Borísek  –  jen  nadutý  hlupák o  sobě nepochybuje.  Ten  má  vždycky  jasno a  je  si  jistý  sám  sebou. Vidíme  to denně  kolem  sebe.  Ti, co  pochybují o  sobě  dělají  svět  lepším.  Mají  zabudovanou  zpětnou  vazbu.  Zkrátka  sebereflexi.  Měl  ji  Kristus  u  jeho  učedníci. Zeleným  čtvrtkem  a  tou večeří  začaly  Velikonoce.  Jak  jinak?   Setkáním  pochybujících .  Pak  už  děj režirovali  jen  ti, co o  sobě  a  svých pravdách  nepochybovali  ani trochu.  Konec  znáte.  Kdyby  nezasáhla  vyšší  moc…….

Jenže  zasáhla.  Naštěstí.  A  byl  tu  onen zázrak  vzkříšení!!!

V  našem  světě  s  něčím takovým  počítat  nemůžeme.  Co  neuděláme  sami,  nebude!  Snaž se sám a Bůh  ti pomůže!  Říkávala moje  babička.

Pěkné  šťastné  Velikonoce všem  kosířům  i  jejich milým!  Hodně zdraví a  sil v  nadcházejícím  čase.  A  dámám  pak pořádnou pondělní  nakládačku.  Aby  nám neuschly. Pevnou a  rychlo  ruku pánové!

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Hodina vlka se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.