Helsinské desatero a zablácené holínky vítězů


Čtvrteční  článek Lea K.  byl pro mne studenou  sprchou a  zároveň  inspirací  k  dnešnímu textu. Protože  člověk  zapomíná. A to i věci,  které  bijí  do očí, respektive  – i takové, jež  by  nikdy zapomenout  neměl. Ve svém nejvlastnějším zájmu.   A přece se tak  stalo!  Jsem velmi  vděčen  panu Leovi  za jeho  včerejší řádky, zejména  pak  za  tuto  pasáž:

O úrovni zastoupení ve třetí fázi KBSE rozhodovali účastnické státy před ukončením druhé fáze konference. Předem bylo stanoveno, že konference příjme závěrečné dokumenty KBSE na slavnostním zasedání. Poté, co byly skončeny jedny z nejobtížnějších jednání celé KBSE, se nejvyšší představitelé zúčastněných států sešli ve dnech 30. července až 1. srpna 1975 v Helsinkách k podepsání Závěrečného aktu. V první části Závěrečného aktu, častěji označovaném jako první koš, bylo ustanoveno deset principů, kterými se řídí vztahy mezi státy, které se účastnili KBSE a přistoupili k Závěrečnému aktu.

Těchto deset principů je často označováno jako Dekalog evropské bezpečnosti.

1. Svrchovaná rovnost, respektování práv vyplývajících ze svrchovanosti,

2. Zdržení se hrozby silou a použití síly,

3. Neporušitelnost hranic,

4. Územní celistvost států,

5. Mírové urovnávání sporů,

6. Nevměšování se do vnitřních záležitostí,

7. Respektování lidských práv a základních svobod včetně svobody smýšlení, svědomí, náboženství a přesvědčení,

8. Rovnoprávnost a sebeurčení národů,

9. Spolupráce mezi státy,

10. Svědomité plnění závazků podle mezinárodního práva.

V principech tedy bylo vyjádřeno, že státy vzájemně uznají svoji svrchovanou rovnost a budou ji respektovat, zároveň se zdrží hrozby silou a použití síly společně s nevměšováním se do vnitřních záležitostí států.

Když  jsem tuhle  část  jeho  článku četl, bylo mi, jako bych  dostal pořádnou  ránu  do hlavy  kladivem – zkrátka  obrovské  BUM! Až  se mi  mozek otřásl. Kdyby  vám náhodou  unikalo proč,  pak  se  vraťte  o těch pár  řádek  zpět  a znovu  si  ten Dekalog evropské bezpečnosti pozorně  přečtěte….  Ale  nevěřím, že je  to nutné! Nejspíš  je  u  nyní  každému  kosířovi zjevné, co mám na  mysli.

Ano v roce 1975 bylo slavnostně  deklarováno,  jak a podle  jakých principů  se  do budoucna  mají  formulovat  vztahy  mezi  státy a mocenskými  bloky,  jichž  jsou tyto  státy  členy,  na  evropském kontinentě.  A do  roku  1990 to také tak  fungovalo. Troufnu  si  říci, že  to bylo bezprecedentně  nejbezpečnější období  evropských   a možná  i světových  dějin.  Koncem  roku  1989 se  sovětský  blok,  díky  Gorbačovovi – rozpadl. Demokracie  vyhrála. Diktatury odnesl  proud  času  do zapomnění. Takže  měl začít  fungovat  zlatý  věk demokracie a  nejen  Evropa, ale  celý  svět mohl  automaticky  převzít   pro  regulaci  vzájemných  vztahů to, co bylo  v roce 1975 podepsáno v  Helsinkách. Měl….

Nicméně  nemusíme  to  Helsinské  desatero novodobých  mezinárodních  vztahů  ani  trochu podrobněji  zkoumat,  abychom  mohli  konstatovat,  že  dávno  nemá  ani  cenu  materiálu slavnostně  podepisovaných  exemplářů,  které  jsou  dnes součástí státního archivu  účastnických  zemí  natož  sběratelskou  cenu    autogramů  tehdejších  signatářů!

Můžeme  říci  – nic  nového v  lidské  historii. Máme  zde přece  už přes  2 000 let  universální  lidské desatero a  kdo  ho  neporušuje? A  kdo si z  jeho  porušování  neudělal  byznys  nebo  výnosný  kšeft?  A  mezinárodní  smlouvy? Tak  ty  jsou  dodržovány  jen potud, pokud  se  to signatářům  hodí.  Tohle  říká  historie.  A  Helsinky  a  Helsinské  dohody  to  znovu  dokumentují v  plné  nahotě.

1. Svrchovaná rovnost, respektování práv vyplývajících ze svrchovanosti,

O  tom by  mohlo  vyprávět  bývalá  Jugoslávie,  a  zejména  Srbsko!  Však  to pamatujeme.  Nejdříve  na  něj  ukázali  jako na  jediného  univerzálního  hříšníka násilí na  Balkáně  a pak  mu vzali  svrchovanost!

2. Zdržení se hrozby silou a použití síly,

Opět  – má  smysl mluvit  o Srbsku?  Ve  světle  pár  dní  starého bombardování  Sýrie?

3. Neporušitelnost hranic,

Zajímavá  věc!  Troufl by  si někdo v  roce  1975 předvídat  neporušitelnost  hranic  s  tím,  že  se klidně  dají  na  cestu  bez  pasů  a  víz miliony  běženců  a  nějaké hranice je  nezajímají a  státy – signatáři  tomu jen  přihlížejí, protože  už  dávno ztratily  schopnost   a  odvahu  hájit  svoje  vlastní teritorium, což  ovšem stejným  zemím  nebrání  vojensky, navíc  bez  vypovězení  války,  zasahovat  v  daleké cizině!

4. Územní celistvost států,

A  co takhle  Kosovo?  Jak obstojí  ve  světle  Helsinských protokolů?  Jistě,  patří sem i Krym,  ale  kdyby  nebylo Kosova, nebyl by  ani Krym! Kosovo  byl  první precedens,  který zrušil  poválečné  hranice v  Evropě  jako nepotřebný  krám  a jež  bude v  Evropě  legitimovat  každou  další  změnu  hranic  násilím.

5. Mírové urovnávání sporů,

Nevěřím, že  tím mírovým  urovnáváním  sporů  mysleli  tehdejší účastníci  slavnostního podepisování  humanitární  bombardování  nebo  nevypovězené  války  a válečné  akce kvůli  neexistujícím  zbraním hromadného ničení

6. Nevměšování se do vnitřních záležitostí,

Může  být, že  už tehdy  byly  připravovány  plány   na  něco, co jsme  později poznali pod  jmény  barevné  revoluce, Majdan a  tak  podobně. Vyloučit  se to nedá. Ale  spíš  si  myslím,  že  něco takového  tehdy  nikoho  ani nenapadlo.  To  vše  až po celosvětovém  vítězství demokracie….

7. Respektování lidských práv a základních svobod včetně svobody smýšlení, svědomí, náboženství a přesvědčení,

V podání  Patriot Act?  V podobě  agresivního  chování  minorit  vůči  většinám?  V podobě  kontroly  internetu a ministerstev  pravdy?

8. Rovnoprávnost a sebeurčení národů,

Opravdu  jsou  si národy  rovny? A  mohou  se  dožadovat sebeurčení?  Jako třeba  Katalánci?  Skutečně  si  je Nepál nebo  Nauru  rovný  se  Spojenými státy?

9. Spolupráce mezi státy,

že  bylo tehdy myšleno v  rámci  NATO?

10. Svědomité plnění závazků podle mezinárodního práva.

voz  těch  9 výše!

Je  to děsivá  bilance.  Jak to,  že  to  25 naprosto dokonale  fungovalo. Přirozeně  v mezích  tehdejšího  antagonismu  a nepřátelství?  Ale  je nepochybné, že  vztahy  mezi státy  byly  lepší,  bezpečnější a  jejich  chování  jasně předvídatelné? A  druhých  25 let  je  už jen bilancí  hrůzy  a katastrof  mezinárodní politiky?

Odpověď  se vnucuje  sama – schází  zde vypočitatelný  a  jasný  nepřítel. Který  krotil  nezřízené  vlastní  ambice  pozdějších  vítězů a  nutil tehdy  jeho  elity  chovat  se  odpovědně  a rozumně!  A  to nejen  v mezinárodní,  ale  i  ve  vnitrostátní politice.  A dokonce onen  vnější  nepřítel  měl  vliv  i na  ekonomiku a  její  zodpovědné    fungování   v  druhém  táboře!  Určitě  není náhodou,  že  velké  ekonomické  krize  Západ  v podstatě  do  roku  1990 nepamatuje. To  až  v  druhých  25 letech. Prostě  s odchodem  nepřítele   pyšní  vítězové  ztratili  jakékoli  zábrany, vnitřní sebereflexi,  stud a  bohužel  – i  zdravý  rozum!Takže  závěrečný  protokol  z Helsinek se stal  onucí o  kterou  si  vítězové  otírají svoje  zablácené  holínky,  když  se vracejí  z  nějaké  křížové  výpravy!

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Hodina vlka se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.