Co je to křesťanství?


napsal  Řezníček z Brna

Je to 3 roky zpět, co jsem se vracel z Českomoravské vysočiny zpět domů, do Brna. Byla polovina září a den byl ještě doslova letní. Celý den jsem sklízel u tchána na statku na poli brambory a horko a celodenní práce mne zmohly.
Do Brna jsem dojel na Královopolské nádraží a spolu s hordou turistů, převážně důchodového věku jsem čekal na autobus městské dopravy. Nasedli jsem a hned první zastávku nastoupil vysoký mladý muž. Znám jej již několik let od vidění, naneštěstí je evidentně duševně nemocný. Bloumá po ulicích a rád oslovuje lidi, aby mu dali pár drobných.


Již při nastupování jsem si všiml u něj změny, tahal za sebou nohy, jako by nemohl chodit a ve tváři měl bolestný výraz.
Příčinu toho stavu jsem zjistil, a se mnou osazenstvo autobusu záhy. Na nohou měl sandály a v místě kde se přezka sandálů dotýká achilovek měl na obou nohách velké rány, doslova až do masa. Každý krok a každý dotyk přezky sandálů mu musel působit velkou bolest.
Ztěžka dosedl na první volné sedadlo hned si sandály vyzul a v obličeji se mu rozhostil úlevný výraz. Slabší povahy odvracely hlavu, zaslechl jsem nějaké šuškání mezi cestujícími. Starší paní, turistka s batohem, sedící ve vedlejší uličce, začala horečně něco hledat na dně svého batohu a už tahala lékárničku, nůžky a zručně odstřihovala pásy leukoplasti.
Zalep si to chlapče, musí tě ty nohy strašně bolet, podávala mu pásy leukoplasti a přitom maminkovsky, starostlivě dohlížela alespoň pohledem, jak si muž neobratně zalepuje rány na nohách.
Tady by mohl příběh končit happy endem, ale pro mne ten příběh stále neskončil a mám ho pořád v hlavě. Hned jsem si položil otázku: Kdybys měl u sebe v batohu lékárničku, zachoval by ses tak jako ta paní? Po pravdě jsem si odpověděl, že zcela určitě nikoliv a to jsem křesťan a znám učení Pána Ježíše: Cokoliv učiníš jednomu s mých maličkých, jako by jsi mne učinil.
Je to již bezmála 3 roky, ale tvář té paní, kterou vůbec neznám a možná ani není křesťanka a nezná učení Pána Ježíše mám stále v mysli.
To co udělala je ryzí a krystalické čisté křesťanství. A pokud věřím, že existuje Božská spravedlnost, tak jak je popsaná v písmu, bude jí tento čin mnohonásobně oplacen a mnohé hříchy odpuštěny.
A tak podle mého soudu není křesťanství to, co si s ním mnozí spojují: Kostel, biskupství, Vatikán, poutní místa, ale drobná stará paní s batůžkem, která podává neznámému člověku obvazy na jeho rány.
Stalo se v září 2014 v Brně, v lince městské hromadné dopravy č. 44.
Zaznamenal Řezníček z Brna pro vážené čtenářstvo vlkovo bloguje.
Požehnané velikonoční svátky všem!

Vlkův dodatek:

K  velikonočnímu  ritu  patří tradiční  mytí  nohou papežem. Letos  tak  učinil ve věznici v obci Paliano u italské metropole, kde umyl nohy 12 odsouzencům. Byli mezi nimi tři ženy, muslim, který chce konvertovat ke katolicismu, a dva cizinci – Argentinec a Albánec. Dva z vězňů si odpykávají doživotní tresty vězení.

Jde o  obrovské  gesto pokory zástupce božího na zemi. Nicméně,  já  za svou osobu  přiznávám, že  mne  daleko více oslovilo to  gesto  té  paní  v  brněnské  tramvaji,  jakkoli  je mi  František I. sympatickou  a  imponující  osobností. Ale  ta  paní….. Řezníčku z  Brna – díky  za  upozornění na  tenhle  zřídkavý  výron  opravdového lidství,  kterého, taktéž  doznávám, bych a si nebyl schopen…..

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Hosté. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.