Turecký med vařený z pelyňku a bolehlavu


Turecký  med  netřeba  představovat.  Jde o  klasickou pouťovou  lahůdku, dělanou v  originále  z  bílků,  medu,  oříšků,  mandlí a podobných ingrediencí.  Jistě  jste,  jako  já,  měli v mládí  100x  ulepenou pusu. A taky  víte, že  nejlepší je  ten  pěkně  měkký, čerstvě  udělaný.  A  že ale  na  poutích  většinově  byla  k dostání  jen  tvrdá  varianta, protože  zkrátka  trhovci musí  kupovat  do zásoby a  pak ty  zásoby  prodat.  Ale  jako malý  kluk  pamatuji  poutě, kde  byl  turecký  med  nikoli  balený,  alébrž  v  jednom velkém špalku, odkud  byl  vždy  odsekávaný  příslušný  kus, podle disponibilního obolusu  konkrétního kupujícího. A  ten špalek  byl  vždycky  z toho  tvrdého  tureckého, ba  toho nejtvrdšího. Ta  reminiscence byla  jasná,  vzhledem ke  včerejšímu  referendu  v   Turecku. Ano, to  co v zemi  půlměsíce včera  uvařili,  je  ten  úplně  nejtvrdší  turecká pokroutka, jakou  si  jen  lze  představit. A  není  ani  trochu  sladká. Naopak,  pro  Evropu, respektive  naše  elity  je  to „lahůdka“ ,  která  ani neprojela ani vzdáleně   kolem  nějakých  bílků,  mandlí  nebo  oříšků.  A  k takovému  nějakému  medu  se nepřiblížila  ani  na   10 000 kilometrů.     Ten  čerstvě  uvařený  „med“ z  Turecka je, pro naše vnímání  chutí ukuchtěný z  pelyňku a bolehlavu!!!  Do slova a do písmene.A  to  ať  se  na  to podíváme  z  jakéhokoli  úhlu.

Začnu  takovým,  kterým se  na  to v  Evropě  určitě  nikdo nebude  obtěžovat  – totiž  z  pohledu obyčejného Turka!

A  ten  VĚTŠINOVĚ,  byť  mimořádně  těsně  většinově,  rozhodl,  že   pravomoci  prezidenta  Erdogana  mají  být  posíleny  tak,   jak to  nikde na  Západě,  ale  dokonce  ani  na  kremelském  nebo běloruském  východě,  neznáme.

Prezident  Erdogan nyní, kromě  jiného

-vedle  funkce prezidenta  bude vykonávat  i  funkci premiera

-jmenuje  a odvolává ministry podle  svého uvážení

-k  řízení  státu vydává  prezidentské  dekrety, které nepodléhají   souhlasu  parlamentu a  mají platnost a právní  status  zákona a  stávají s e trvalou součástí právního pořádku země,  stejně jako zákon

-parlament  nemůže  prezidentský  výnos  zrušit. S  jednou  jedinou  výjimkou – když paralelně  s přípravou prezidentského dekretu  je  v parlamentu  připravován  zákon na  stejné  téma a  ten  je odhlasován  většinou poslanců. Pak  má přednost  zákon na  úkor  prezidentského dekretu

-prezident  rozpouští parlament a  vypisuje  termíny  nových  voleb, podle  svého  uvážení,  nejpozději jednou za  5 let

jmenuje   soudce Nejvyššího a  Ústavního soudu podle  svého uvážení

je  toho  daleko více,  co  nyní  turecký  prezident  může  a  smí. Ale  tohle  mi přijde nejvýmluvnější.  Nehodlám  to rozpitvávat.  Prezident  Erdogan  to  takhle  navrhnul  a  bylo na  tureckém  voliči,  jestli mu  to  potvrdí  nebo odmítne. Nehodlám  to  dále  rozpitvávat.  Na  to  jistě  budou  zástupy  jiných. Těch  kteří  hlídají  evropské i  Evropské  hodnoty. Co mne  tady u  nás, v Berlíně, Stockholmu,  Bruselu, Vídni, Londýně, Paříži, Haagu a  Washingtonu  do úmoru  poučují, co je  to  správná demokracie.Od nich  očekávám, že  nyní  zvednou prapor oněch  evropských  hodnot a liberalismu, protože  oni  nemlčí, když  je  někde někomu  zkřiven  vlas, oni nemlčí, když  jsou  ty  naše hodnoty  někde ohroženy, oni  přece tvrdě účtují s každým  Putlerem,  který  by  chtěj  ořezávat lidská práva, atd. atd. Očekávám  tedy,  že  na rozdíl  ode mne, začnou  uvažovat  nejméně  o  stejných sankcích  vůči Turecku,  jaké  jsou přijaty   vůči  Rusku.Protože  naše  evropské  hodnoty jsou jen  jedny a demokracie  je přece  nedělitelná! Znovu  opakuji  – na  rozdíl ode mne!  Já respektuji  vůli  většinového  tureckého  voliče. On se  rozhodl, jak se rozhodl.  A většina  je zkrátka  většina.Vždycky. A  nikoli jen  tehdy, je  li to moje  většina! A  majorita  Turků  jasně  řekla, že  chce,  aby  jejich zemi  vedl  silný  vůdce  a opatřila ho  ještě  silnějším  mandátem,  což  je  nad  slunce jasnější.Volba je jednoznačná, ačkoli  těsná. Převaha  jednoho  hlasu platí v referendu  úplně  stejně  jako výhra o deset  nebo  dvacet milionů volebních  lístků. Pamatujme  si  to. Ještě se k  tomu  vrátím. Ale nyní musím  prezidentu Erdoganovi  férově k  jeho  vítězství pogratulovat. Sice bych  ho nevolil,  ale  sluší  se  vítězi upřímně poblahopřát,což  do  okamžiku,  kdy  píši  tyto  řádky  nikdo  z vedoucích západních  státníků  neudělal..  Myslím  upřímnou gratulaci do Ankary, na  rozdíl od  důchodce vlka,  nepošle  z  nich nikdy  nikdo.

Jak už  jsem  napsal  – být Turkem,  hlasoval  bych  zcela  jasně  NE.  Ale  naprosto  chápu,  že  většina  tamních  voličů byla opačného názoru  než  já. A  respektuji  jejich  suverénní právo na jejich  výběr!   Domnívají se, že  pro  další  rozvoj  Turecka je  nezbytně  nutné,  aby  v  jeho  čele  stál  mimořádně  silný  muž. A  tím  Erdogan  rozhodně  je. Nejsem  tím nijak překvapen,  očekával jsem to. Zjevně  na  rozdíl  od  oficiálních představitelů členských  států EU  a NATO. Ti  mají problém. A  obávám  se,  že  spíše jde teprve  o začátek celého řetězce budoucích problémů,  které  svým  rozměrem  a   závažností daleko přesahují  jejich  schopnosti i kompetenci.  Ale  než  se jim budu věnovat a  to je  hlavní poslání  tohoto  článku,  tak se musím  vrátit  k tomu referendu.

Na  Kose i  na  alternativní  scéně  vůbec, je mnoho příznivců  tzv. přímé  demokracie,  kteří  slyší na  vykříkování  i takového  klauna jako je  Tomio Okamura, že  jako  by  stát  měl být  řízen  napřímo, přes  referenda. Těm vřele  doporučuji,  aby  se  nyní hodně podrobně podívali  na  to  turecké!  Výsledek  je  těsný o  pověstný  chlup. A  to se hlasovalo  o změně,  která  naprosto  fatálně  promění  život  v zemi na  dlouhé  desítky  let  dopředu. Nezvratně  bez možnosti reparátu. Těch, co hlasovali PRO bylo  řádově o  2%  více než  jejich protivníků!!!!  Jedni  bezmezně  oslavují,  ti  druzí   jsou  vysmívání a  mají  totální  pocit  zmaru. Jak tohle  asi tak  může  skončit?  Tohle  je  vždycky produktem  volby  typu ANO/NE, pokud   s ní  nežijete  trvale a umíte  s  ní zacházet. Nebo si  snad myslíte,  že ti,  kteří  tvoří  tvrdé  jádro  Erdoganových  voličů  detailně  nebo  aspoň  zběžně  zkoumalo úpravy  ústavy  navržené  jejich prezidentem a přemýšlelo o dlouhodobých  důsledcích? Nepodceňuji  ani trochu  voliče z  tureckého venkova,  jistě  jsou  nadáni  selským  rozumem  stejně,  jako  jejich český protějšek,   nicméně  nemám  iluze  o  tom, že  kdyby podobné  referendum bylo  u nás,  že  by  ony  ústavní změny  byly  masově  studovány  a domýšleny!  Troufnu si  prohlásit, že  Erdogan  získával  hlasy od  těch,  které on  osobně  interesuje a  naopak nikdy nemohl  dostat  od  těch,  které  zásadně  a těžce  irituje. To referendum  bylo  o osobní oblibě/neoblibě  současné  turecké politické  jedničky. O ničem jiném. Změny  skoro/nikdo  nestudoval – bylo  to v pozici – jsi pro Losnu nebo  Mažňáka?

  Erdogan to věděl a  jeho kontrahenti  také.  Že  bude mít  pod  palcem  soudce Nejvyššího a  Ústavního  soudu?  Pro jeho příznivce je to jednak správně a jednak  je jim to lhostejné, protože  tyhle dvě  instituce  jim sotva  něco  říkají. Tohle je neoddělitelná  součást tzv. přímé  demokracie! Pamatujme  si  to!  Hlasování  ANO/NE  je rigorzní a  v podstatě neopravitelné. A zejména  vede  k totálnímu a trvalému rozervání  společnosti na  dvě  části -na  vítěze  a poražené!   Jsem zvědav  jak  s  tím nyní  za  Bosporem  budou  dál  žít….Ale  to  není  náš  problém, Alespoň ne bezprostředně.

Naším křížem  je, jak my  nyní  budeme  žít  s  Tureckem.  A  to  bude o pelyňku a  bolehlavu. V mnoha  a mnoha  ohledech. Turecký  prezident  den  před konáním referenda na  velkém  volebním  mítinku prohlásil: ,Udělejme spolu zítra tuto reformu, ať se Západ a teroristi z toho zblázní.“

Takže  Západ  je  pro něj a jeho  voliče na  úrovni teroristů…… Co  bude  Erdoganovo  Turecko pro  Západ?

Odbočím – zkouším si představit co  by  vysílal a psal  západní/český  zpravodajský  mainstream, kdyby  v  Rusku  proběhlo  něco podobného  jako  nyní v  Turecku!  Nebudu  to  rozvádět. Na  Kose by  to byla  zbytečná  práce.  My  chceme  k  „našemu“  chápání  demokracie  donutit  Moskvu. A  vedle  toho  jí  odradit od  podpory  donbasských separatistů  opuštění Krymu. Moc mne bude zajímat,  jak ti, co  ty  sankce vyhlásili a  nebo je jen podporují,  se dívají na  tureckou  armádou  už  více než  40 let  obsazenou severní   část  Kyperské  republiky, na přítomnost  turecké armády  v  Iráku a  Sýrii  bez  pozvání tamních  vlád, dál by mne zajímalo , jaký  vidí  rozdíl  mezi postavením opozice v Rusku a Turecku,  v  čem je  rozdílná  role  sdělovacích  prostředků v obou zemích, atd.atd.

Zkrátka  –  budou  to  ti naši ochránci  „naší“ demokracie mít  nyní  zatraceně  těžké.Turecký  volič  rozhodl.  Budeme  ho trestat  jako toho ruského?  Jsem  velmi  zvědav…..

Nebo  je  členství  Turecka  v NATO pro tyhle  kované  demokraty  univerzálním  odpustkem? Protože  potřebujeme  Turka, ať  je  jakýkoli,  proti  Rusovi, který je pro nás  nejvyšším možným   zlem?

Jsem  velmi zvědav,  zdali vyjde kalkul mnoha  západních politiků a  analytiků, že  do  16.4.2017 jsme  viděli  jednoho Erdogana a po  vítězném referendu  uvidíme  úplně jiného,  který  nám  bude  výrazně  přátelštější.Protože  přece všichni  víme,  že  to, co se říká  v předvolební  kampani je 2 minuty  po  spočítání  výsledků zapomenuto, protože  každý  demokratický  politik zná  a uplatňuje  v praxi heslo – sliby  se slibují,  blázni se radují!

Můj odhad  je, že  turecký  prezident  se určitě  nějak  umírní Ale  jen  umírní.  On pustil  do  tamní politiky  duch  nacionalismu a  příklonu k islamismu.  A  tohle  rozhodně nevezme  zpět. Stejně se nevzdá  zbraně  další migrantské  tsunami do Evropy. Ostatně, ani to nemůže  udělat. 3 miliony  běženců v  zemi nevyzmizíkuje a nacionalismus  ani religiozita, když  jsou   ventilovány  jako silná společenská témata,    se  mohou  jen  šířit  dál  a stále posilovat. Ale nikoli  vzít zpět! Zejména , jestli se hospodářsky  přestane  dařit.A  to se určitě  za  nedlouho stane. Protože  hospodářství  funguje,  jak známo, v cyklech. Už  ti, co sepisovali  Písmo si všimli, že  po sedmi  létech tučných, následuje  7 let  hubených…

Zkrátka  – Erdoganovo  dnešní Turecko je pro  evropské  elity absolutní  průšvih.  Nemohou  se tvářit, že  neexistuje, nemohou s ním  nejednat, nemohou si dovolit  ho popudit,  nemohou  si ale  dovolit  jednáním  ztratit  tvář a  nade  vší pochybnost  ukázat světu,  že  evropské i evropské  hodnoty  platí  jen někdy a pro někoho…. Nepochybuji,  že  to dopadne  jako vždycky  – začnou  obelhávat  nás  i sebe. Jako v  případě Willkommenskultur!  Protože  důležitý  člen NATO je prostě  důležitý  člen NATO! Tuhle  lež  si vymyslela, podle  informací  německého  novináře Robina Alexandera, německá  kancléřka,  protože  ona  a  její ministr vnitra  dostali  strach, jak budou  media prezentovat  uzavření  hranic  před  uprchlíky  bez  dokladů, které  mělo  následovat  druhý  den, na čemž  se  usnesla německá   vláda. Jenže  večer  byl rozkaz  odvolán, protože  ani kancléřka  ani ministr  vnitra ani  jiný  člen vlády  nebyl ochoten  za ten krok nakonec převzít  zodpovědnost. Tudíž  místo uzavření  hranic a  stopnutí migrační  vlny přišla  Willkommenskultr!!!! Lež  v kombinaci s  totální  slabostí!  To je  tvář  naší politiky!  Napsal jsem, že  bych hlasoval, být Turkem, proti změně  ústavy. Ale také  to, že  blahopřeji, zcela férově  prezidentu  Erdoganovi k  vítězství. Protože  ať  je  jakýkoli,  slabingr,  rozměru  našich držitelů klíčů,  rozhodně  není. A  Turci  chtějí silného vůdce  se silnými pravomocemi. Mají , co  si  vybrali.A  my  také.

Naši  elitáři,  včetně  jejich  mediálních poskoků,  by si  měli všimnout  i  detailu,  že  o  vítězství  tureckého prezidenta  v konečném součtu  nerozhodl  nikdo jiný,    než  turecký  volič  v zahraničí. Tedy  zejména  v západní Evropě. Oprávněných  voličů v  jednotlivých  evropských zemích  bylo následovně:

K  urnám se jich  dostavilo  z celkového  počtu oprávněných  3 milionů  asi  1,4 mio. Právě  slyším nějakého  moudřece  na  Radiožurnálu, jak pouští do éteru,  že  jako, jo,  že  tihle  hlasovali většinově  pro ANO, ale  že  jich  nepřišla  volit  ani polovina  takže….

Takže  ten  pán  by  si  měl  dát  buď  jednu pořádnou, když se nikdo  nedívá a následně  si hned na  to  si uložit  bobříka  mlčení. Navíc  soud  by mu měl  zakázat, aby  se k nějakému sdělovacímu prostředku přiblížil na méně, než je  dostřel dalekonosného děla.

Mám totiž  před sebou  výsledky  toho jak volila  právě  turecká  diaspora v  zahraničí: Rakouský Der Standard uvádí, že  zahraniční  Turci v  zemích s  největším počtem  hlasujících v  hlasovali takto:

Rakousko 73,23%  ANO

Německo 63,1 % ANO

Belgie       75,1%  ANO

Holandsko   71%  ANO

Dám to pro toho  moudřece do jednoduché  češtiny, kdyby  náhodou  zavítal na Kosu – Erdogan  vyhrál přesně  a jen pouze  o hlasy  ze  zahraničí!!!!

Nad  tímhle  by  se měli  důkladně zamyslet  všichni  vítači, willkommenskulturtrégři, začleňovači,  integrátoři a  ochránci  Evropských hodnot!  Nelíbí  se jim  turecký prezident?  Nelíbí se jim  úpravy  turecké  ústavy a  budoucí  vývoj  v Turecku?  A  nás  současně  chtějí obohacovat  jinými kulturami,  které  se úspěšně  začlení  do  našeho systému? Prima!  Ovšem  o  zásadním obratu  v zemi u Bosporu  rozhodli právě  ti  turečtí  voliči,  kteří  žijí  v  našem světě  dlouhodobě,  většina  z nich  vychodila  naše  školy, mají  naše  vzdělání, jsou  denně  konfrontováni s  naším  životem,  znají  a ovládají  jazyk  své  současné  vlasti. A  přesto  svým, téměř  2/3  ANO jasně  odmítli  liberální  demokracii!  Tohle  by  všechny  ty  naše  věrozvěsty úspěšného začleňování a  integrování  mělo vyděsit  k smrti! Je  to totiž  výsledek jejich práce!  Nemluvě  o politicích. Jak  přesvědčivý  je  ten náš  způsob  života a  naše  hodnoty,  když  ta  část  tureckého  voličstva, která s ním má  největší a osobní zkušenosti,  fakticky  hlasuje proti  jeho  zavedení   ve  své  domovině?  A podporuje  prezidenta,  který  chce  reformy, z  kterých se teroristi a  Západ  zítra  zblázní?!

Tihle nic  nepochopili  a nepochopí. Tedy  pochopili – dávno.  Tím si  jsem  jistý. Ale  rozhodně  prakticky  nic  nevyvodili  a nevyvodí.  Kdyby  ano,  nemá  Evropa problém  s  žádnou  migrační tsunami,  nikdo  by  v ní  nemohl provozovat  radikální  islamistickou  nebo salafistickou propagandu a  turecká  diaspora  by byla  včera  hlasovala  většinově  NE! Jenže  když  zahraniční  Turci  vidí  Merkelovou, Hollanda  další  jim  podobné  lídry  západních  zemí a  srovnají  ho se svým  prezidentem?  Rozumím  jejich  volbě! Opakuji – osobně  bych, mít  možnost,   hlasoval proti,  ale  naprosto se nedivím  žádnému  zahraničnímu  tureckému  hlasujícímu, pokud  zaškrtnul  ANO. Erdogan  si  na lídra nehraje- on jím doopravdy  je! Tohle  mu  vyhrálo a  opakovaně  volby  a včera  ono  referendum.  My  zatím musíme  jen doufat  a držet  Němcům  prsty, aby si na podzim  ještě  jednou  zvolili  Merkelovou  a nikoli  šíleného Schulze!      A  u nás  aby  to  předpokládané  vítězství nestačilo Babišovi na sestavování  vlády!  Při  výsledně stejně  rozdělené společnosti!  Takže  kdo to dopracoval  hůř? Turecko nebo  my?

Pokud  jsem  četl  nějaké komentáře  k  tureckému referendu,  byly  to zejména  klišé  ve  dvou s měrech

1- Erdogan  zvítězil  díky  konzervativismu  tureckého venkova, protože  ve velkých  městech prohrál. Prý klasická volební  šaráda  poslední  dekády  z  celého světa  – vyspělý demokraticky  orientovaný  městský  volič  proti zaostalému konzervativnímu  buranovi  z  venkova

2- v Turecku  končí  demokracie  a  nastává  diktatura  nebo  alespoň polodiktatura

Ten první  axiom, jak jsme  si  ukázali na  výsledcích hlasování turecké diaspory,  platí  velmi podmíněně.  Rozhodně  o  dost méně, než stejný  fenomen  v  USA  nebo Rakousku

Ten druhý  je jen  našim názorem. Co je pro Turecko  dobré.  Jde o stejnou představu, jakou  jsme  měli v posledních  dvou dekádách o tom, co je  dobré  pro Afghanistán, Irák, Libyi,  Jemen, Sýrii, Egypt, Tunisko, Ukrajinu, atd. atd.

Nechal bych  to na  Turcích.  Mají nezadatelné  právo si vybrat svou cestu. Primárně proto, že  náklady  ponesou oni a budou konfrontováni  s výsledkem  svého výběru.

Pro náš  svět  je  Erdogan  nepochybně  gigantickou  komplikací.  Nastavuje  zrcadlo  nám všem,  našemu  chápání  světa, platnosti  našich zásad,  našemu odhodlání a  vůli. A  ten obraz  je doslova  děsivý – čiší z něj  prohnilost, prolhanost a  nikoli  dvojí,  ale  nejméně  trojí metr  a naše  vlastní  hloupost. A  turecký  prezident  na  to všechno  nebude  brát sebemenší ohled, naopak  jeho budoucí  chování s  tím vším  bude  kalkulovat  jako s neměnnými konstantami! A podle  toho se bude chovat!  Tohle  je  pořádná  dávka  pelyňku, že?

Svět  momentálně, vedle  Turecka  řeší  zejména  Severní Koreu a  její  jaderný a raketový potenciál. Zkusí  Trump  úder? Nezkusí  úder?  Opravdu  netuším.  Nedovolím  si dokonce, zcela netypicky,  ani  odhad.  Přestal pro mne  být  aspoň minimálně  čitelný. Nicméně  čím si  jistý  jsem, je to, že  prezident  Erdogan svou zemi opravdu  zásadně  změní.   Jeho  ambicí  nenaplňuje  statut  regionální  velmoci,  která se už  sice  dost  dlouho  neptá,  zda něco smí  nebo nesmí,  ani v  Bruselu,  Berlíně, Paříži nebo Londýně.

Ale pořád  se musí  dotazovat  ve  Washingtonu. Tom  Washingtonu,  který  prý má  pod  palcem  celou s větovou  telekomunikaci,  který  má  nezpochybnitelné  důkazy  o  tom, kdo  nasadil  plyn v nějakém  syrském zapadlém městečku a to  deset minut po tom, co  ten plyn  zabíjel,  ale  neměl  informace o  tom, že  se chystá  puč  proti Erdoganovi,  aby mu  je, jako spojenci  včas  poslal  jako varování….. Jestli někdo  bude mimořádně  ostře  sledovat,  co se odehraje  mezi korejským  Kimem  a americkým  Donaldem,  bude právě  on.  Už  jsem  jednou  psal, že podle  mne  se  rozhodl, že  v  turecké  historii  chce zaujmout  minimálně  stejné  místo jako  Mustafa Kemal Atatürk.  Nejméně.  To jde jedině tak, že  ze  své země  opravdu  udělá  velmoc. Bez přídomku regionální. A  čím se taková velmoc  vyznačuje? Tím, že  vlastní  jaderné  zbraně!  Co  myslíte, jak  se Západ postaví  k  tomuto faktu, až  Erdogan vyhlásí  program jaderného  vyzbrojení?  Co  bude preferovat?  Superdůležitost  spojence  v  NATO na  jižním  křídle nebo  fakt, že  jaderný klub se, v zájmu přežití lidstva, nesmí rozšiřovat?  To bude bolehlav!!!!

 

 

 

 

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Hodina vlka. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.