Velikonoční


napsal Vidlák

Poslední večeře pomalu končí, Ježíš už dolámal chleba a rozdal ho, už se mu vrátil prázdný kalich od vína a tak se obrací na hostinského a říká mu: „Připiš mi to na účet, zítra to zatáhnu za všechny… „

A pak už to všichni znáte… Ještě jedna modlitba v zahradě Getsemane, zatčení, rychlý dopad ramene spravedlnosti, poprava …. a šlus. Další utopista odstraněn. Naše staleté řády si rozvracet nedáme. Co na tom, že se svět změnil, že už nevládne král David a Šalamounova moudrost je jen dávná vzpomínka. Co na tom, že kolem už vládne věčný Řím, v Arábii už pomalu kvasí procesy ze kterých jednou vzejde Mohamed a kdesi na východě se začínají Hunové množit jako kobylky. Středem světa je přece Chrám v Jeruzalémě, kde je Bůh Hospodin přítomen a vznáší se ve svatyni svatých.

Za pár let Vespasián s Titem Jeruzalém vypálí a z chrámu nic nezbude. Nero pro změnu zapálí Řím a na severu vyrazí Germáni na pochod. Židovství bude rozehnáno do celého světa, z velkého světa mramorových měst zbudou jen špinavé vesnice na mořích zůstanou jen piráti a celá antická moudrost a velikost bude zakonzervována v několika stavbách a pár pergamenových spisech. Ne, nebyla to náhlá apokalypsa, trvalo to čtyři sta let…

Překvapivě křesťanský utopismus svého zakladatele přežil. Zbabělci, kteří se po Ježíšově smrti rozprchli, potřebovali jen trochu času. Jejich odvaha musela dozrát, jejich odhodlání potřebovalo vycizelovat až natolik, že pak prý najednou byli ovládnuti Duchem svatým. Když jejich mistra popravovali, to byli ovládnuti panikou, ale jak vidno, nebylo tak těžké a jejich odvaha vyrostla. (Kdyby v Lidicích měli chlapi pár dní na to si uvědomit, co na ně Němci chystají, mohli by si sednout v hospodě a probrat to, bránili by se zuby nehty třeba i vidlema.)

Možná se Ježíšovské učení nehodilo do Jeruzalémského chrámu či do římského senátu. Ale perfektně se hodilo do Jeruzalémských rozvalin a do Kolosea. Hodilo se otrokům, plebejcům, ubíjeným a chudým. Hodilo se do světa plného rozvratů, poradilo si s koncem zlaté éry dějin, uchovalo z ní, co se uchovat dalo. Utopista byl sice odstraněn, ale použitelné myšlenky se odstranit nedají.

Dneska mám v podstatě stejný pocit. Také přece máme naše velechrámy evropských hodnot, také si nenecháváme rozvracet koncepty lidských práv, díváme se na pomníky naší dovednosti, ovládáme mechanické otroky, co dělají tu hrubou práci a stačí nám být občany s volebním právem, co chtějí chléb a hry.   Pro utopisty máme shovívavost a když to přeženou, tak karanténu, která umlčuje stejně spolehlivě jako zkřížené trámy a hřebíky.

Jejich myšlenky tu jsou, pomalu kvasí a zatím není úplně jasné, co obstojí v budoucích časech, ale novodobí Hunové jsou už na pochodu, chudých bezzemků přibývá a náš Řím přestává zvládat opravovat svou infrastrukturu. Císař ve Washingtonu je jen loutkou v rukou svých Pretoriánů a pokud nebude dělat, co mu řeknou, zbaví se ho. Novodobí Germáni hrozí z Koreje, Ruska, Afriky, Číny… Limes Romanus nás nezachrání.

Ne, nebude apokalypsa. Potrvá to desetiletí, možná staletí. Vymřeme zevnitř.

Netřeba se bát… to, co je dnes fantastické, utopické a hloupé, to bude za pár let rozumné použitelné. Utopie  nezaniknou se svými zakladateli. Budou použity ve světě, který bude jiný. Dnešní strašpytlové dorostou k nové odvaze a naše dějiny budou stát opět na Husech, či de Gaulech. Na začátku křesťanství byl kříž. Na konci miliarda a půl stoupenců. Náš začátek budoucnosti může být plný bomb a kamionů v pěších zónách. Ale konec takový nebude.

Velikonoce byly nová naděje pro svět, který teprve přicházel. Naděje, že dobrá myšlenka přežije i smrt. Přeji vám všem tuto naději. Na ní bude stát naše budoucnost. Jak můžete vidět v televizi každý den, náš svět nezachrání ani naše tanky, ani nadzvukové stíhačky, ani americká armáda, ani atomovky, ani světové obchodní dohody, ani OSN, ani věda ani školy. Všechna ta chlouba pokroku, technologií a filozofie nedokáže zadržet ani zlomek z toho přílivu, co se na nás valí v chatrných člunech a lesními cestičkami na hranicích.

Zachrání nás jedině naděje, že hrob je prázdný a že se dá jít dál i bez Chrámu, bez Věčného města, bez Schrány úmluvy i bez vlasti. Naděje, že to půjde i bez císaře, legií, bez velkého státu a bez velkých dějin. Že to půjde na vesnicích bez komfortu, bez otroků a vlastně i bez peněz.

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Vidlákovy podávky se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.