Studnička vo Vlčej doline


napsala  paní  EJ a nafotila její  rodina

 

včera  jsem lítal  po doktorech.  Nějak mne to  vysílilo, že  jsme  nebyl schopen  sednout  k počítači. A popravdě – čím dál méně  se  mi chce  psát  o politice. Je jedno  jestli té naší  české  nebo  o  tom, co se děje  za  hranicemi. Obojí  se mi  už  maximálně  ekluje a  ta  zahraniční  navíc  k  smrti děsí.

Naštěstí můj  mail  má  pořád  co do činění s  dozvuky  Velikonoc. Naštěstí. Protože  Vaše  maily a přáníčka  mi  dělají  moc  velkou radost a  říkají mi, že  existuje ještě  jiný  svět, než  jaký  vidím  na obrazovce  monitoru počítače  nebo  televize.

Tak  mne napadlo, že stejný  pocit  beznaděje   může  mít  i leckdo  z  Vás . Takže  se zkusím rozdělit o  subtilní  přání k Velikonocům,  které  mi poslala  paní EJ z  východního Slovenska. Z  míst, kde jsem  před více než  40 roky   vojančil…. Nádherný  čas, nádherné  místo, bezva lidé…. Čas uběhl , ta  místa  jsou pořád  krásná – vlastně ještě  krásnější a  lidé v  tom  kraji  30 km za  Košicemi  jsou pořád  bezva…  To jsem si nemohl nechat pro sebe! Politikou budu  otravovat až příště.

Odkedy som na Kose prečítala tento článok
https://vlkovobloguje.wordpress.com/2017/02/26/vtip-na-tento-den-357/, v ktorom som sa dozvedela, kde všade sa v názvoch a menách miest a obcí vyskytuje základ „vlk“, nosím v sebe túto myšlienku: poslať Vám jednu fotografiu z okolia Poproča, známeho to miesta – na varenie lesných gulášov, opekačiek, detských hier a vandrov v prekrásnych blízkych (prevaže brezových) hájikoch – alebo len tichého zastavenia sa pri výbornom a veľmi chutnom prameni. Hovorím o mieste zvanom Vlčia dolina , ktorou vedie cesta aj k nášmu známemu pútnemu kostolíčku, ku kostolíčku sv. Anny a Joachima (rodičia Panny Márie).

No čakala som na jeden výnimočný okamžik, a to na Veľkonočné ráno, pretože to v našej rodine už mnoho rokov prebieha tak, že sa k tomuto prameňu vyberáme ešte pred východom slnka a tak si pripomíname Zmŕtvychvstanie Krista, ako tie ženy, čo ráno šli k hrobu a hľadali Kristovo telo. A našli nový život, Toho, ktorý vstal z mŕtvych. Počuli sme o tomto zvyku, nie je u nás tradičný, ale každá tradícia má niekde svoj začiatok, nuž pre výraznú symboliku a blízkosť nášmu založeniu sme sa s manželom dohodli, že ju u nás v rodine zavedieme. Najbližšou lesnou studničkou pri našom obydlí je práve studnička vo Vlčej doline, vzdialená asi 20 minút chôdze.

Prijmite teda želanie krásnych Veľkonočných sviatkov a pár obrázkov z dnešného rána, síce s oneskorením, toľko, čo som sa uvoľnila k písaniu a poprosila syna Janka o spoluprácu na vyexpedovaní fotografií – fotil totiž on. Je na nich samotný prameň so studničkou, drevený prístrešok s otvoreným ohniskom (nápis s názvom miesta) a pohľad na východ slnka na kopci nad Vlčou dolinou.

Vlkův  dodatek:

Milá  paní  EJ, v  současném rozpoložení  jsem něco přesně  takového potřeboval…Díky moc.

 

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Hosté se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.