Nevtip na tento den – už se s Fanym nerozloučím….


Minulá neděle  byla pro každého fandu  fandu  plzeňské  Viktorky  dnem  hrůzy!  Ne  proto, že  kluci jasně  prohráli  na  Spartě a  to  zřejmě s nejslabším  mančaftem letenských za  posledních  10 let a  tím  nejspíš  přišli  o možnost  obhájit  titul. To se prostě  stává i  když  to bolí  o  to  více, že  šlo nejspíš, minimálně na  dlouhou  dobu,  o poslední  možnost  být  znovu  mistrem. Nehodlám  rozebírat  proč  nevěřím  na  další ligové  triumfy, do tohoto  článku  to nepatří.  K  té porážce od  rudochů  jen  tolik,  že  hrajeme  letos  opravdu  mizerii, neklape  to a ni v zákulisí klubu, takže  se nikdo nemůže  moc  divit. Tedy  není li  raněn  totální  fandovskou slepotou   a že takových  není  u  nás  málo….

Nicméně,  ta  opravdová  hrůza  neměla  s debaklem  Viktorky  na  Letné  nic  společného. Totální  jobovka přišla z Turecka, konkrétně  z  města Gaziantep , odkud  je  tureckosyrská  hranice  jen  polovinou  vzdálenosti do  syrského  Allepa.

Hodně  nebezpečná  zóna, na  špatné  zprávy  přímo předurčená…

A  přece  to nikdo  nečekal a netušil…. Že  Rajty,  pro  nefotbalisty bývalý  pravý  obránce Viktorky  a české  reprezentace – Franta  Rajtoral a pro mne,v  mém osobním žargonu Fany,  si  dál totálního a neodvolatelného  vlastňáka a rozhodl se, že  se  nechá  na vždycky  vyloučit  ze  života. Když  místní klub  zjišťoval, proč  jindy  věčně  usměvavý  blonďák  nedorazil na  trenink, našel, že  už  nepřijde nikdy  a nikam….

Neumím  psát  nekrology. Ale  tenhle  jsem prostě  napsat  musel. Viktorka  je moje  srdeční  záležitost  už  nějakých  61 let. A  Fany  byl  jednou ze  základních  součástí  toho  fotbalového zázraku, který  v Plzni  žijeme  od  roku  2008. Troufnu  si  konstatovat,  že  bez něj  by možná  ani nebyl. Jednak proto, že  to byl skvělý  fotbalový  kumštýř  a mimo jiné  tzv. borec  do kabiny!  Protože  fotbalová  jedenáctka  není jen součtem  fotbalových  dovedností  jednotlivých  hráčů, ale také a někdy  především součtem  jejich  vzájemné lidské  chemie. A  Fany  byl  totální pohodář!

Byl u  všech  4  prvenství v lize. Byl  u  obou  účastí v  Lize  mistrů  i všech taženích  Evropskou ligou….

Všechno  nejlépe  dokumentuje  výrok  Pavla  Horvátha pronesený,  tuším  že  v  zimě  2012,  kdy  po prvním mistrovském  titulu  Viktorku  nejprve opustil Petr  Jiráček a následně  Venca Pilař  nepodepsal prodloužení  smlouvy, protože  měl namířeno  do Bundesligy  a lasa svištěla kolem  dalších našich plejerů,  když tenkrát skončil přestupový  termín  – nic  se neděje, všichni  blonďáci  tu  zůstali!

Horvi  věděl  co  říkal!  Ztráty  Jiráčka  a Pilaře  byly  bolestné a nejspíš  nás  v  téhle  sezoně  připravily  o další  titul, ale  nic  se nedělo, když  zůstali  všichni  blonďáci  – Kolda, Limba, Prochy a…  a Fany.  Kteří  spolu   s ním a  Bakym s  Milánkem tvořili osu mužstva, která následně  urvala ještě další  tři ligové  triumfy!!!

Prostě  borci, co  měli   velké  plzeňské  srdce a byli  blond.

Čas je ovšem  neúnavný  běžec  dlouhým krokem, doběhne  a předběhne  každého z nás.  A v  profesionálním  fotbale  žádný  sentiment  neplatí.  Jen  prachy a   naplněné  či nenaplněné  ambice majitelů  klubů a  lidí kolem  nich.   Nejprve  se z  Viktorky  ztratil  Prochy….

A  loni  na podzim,  po propadáku v  kvalifikaci  o postup  do Ligy  mistrů, došlo  na  další  dvě  blonďaté  stars v červenomodrém  dresu.  Debakl  na  mezinárodní  scéně, odskákali Dany  s Fanym.  Tedy  Kolář  s  Ratoralem.  Management  je  více méně  označil  za  slabé  kusy  v  mančaftu  a prodal  do  té  pouště  na  turecko syrské  hranici. Dokonce  tak,  že  se s nimi  ani nerozloučil!!!!! Z S  velkou podporou  řady  psáčů na  fandovském  webu,  kteří tehdy psali,  jak  bylo nutno  omlait  kádr a  jak ti dva  už  nestíhali a  že  jako nějaká  rozlúčka…  no…

Ohromně  se mne  to  tehdy  dotklo!  Nechápal sem, proč  nemohli odcestovat  o den později, protože  to by bylo bývalo  umožnilo  oficiální  rozlučku při  domácím ligovém zápase se  Slávií, před  plným  domem!!!! Naštvalo mne  to k  smrti!  Tohle  bylo  superburantsví non plus  ultra,  kdy  vedení  klubu  vyhodilo  dvě ikony, aniž  by  se  obtěžovalo jim  před  fanoušky alespoň  oficiálně a  formálně  poděkovat.

Napsal  jsem to natvrdo na tom   fandovském  webu  Viktorky. A  jen si zadělal na  další problémy,  které  jsme tam už  tehdy měl, protože  jsem se  netajil názorem, že  pod trenérem Pivarníkem  Viktorka  nutně  zkolabuje, spadne  neodvratně  do  průměru  a  její  pohádková  jízd a končí. A  zdůvodnil  jsem proč. Už  tohle  bylo pro ty, co  mají místo mozku  zmuchlanou klubovou  šálu příliš, ačkoli za  3/4 roku  to  došlo  jak majiteli tak i jim.   Když  jsem se opřel  do vedení  klubu do vedení  Viktorie  kvůli  tomu buranství vůči  Danymu a Fanymu,  bylo, více méně  vymalováno.  Tam, kde platí  klubové  desatero  ztvořené  jedním místním  Hujerem například  takto:

5. Co vedení činí, dobře činí…
… pokud není jednoznačně prokázán opak!

Takže jsem  jen přilil olej  do ohně.  Což  nakonec,  součtu s  dalším   skončilo  mým zabanováním, jakkoli se všechny moje předpovědi vyplnily. Ale platí  beze zbytku  epigram  Jiřího  Žáčka

Za pravdu je různá sazba –
jednou pomník,
jindy vazba.
Kdo ji řekne dřív než včas,
tomu pravda
zlomí vaz.

Vaz  mi  pravda  nezlomila,.Mně  jenom zabanovali, což  je  sranda, ale   Fanyho  ten  transfer  k  Turkovi  nejspíš  stál  život. Ačkoli  to na  začátku,  bral, jako vždycky  se svým  typickým  humorem a širokým  úsměvem:

„Jinačí než rychlé akce neumím. Těším se, teď tam jedu poprvé,“ vtipkoval loni v  srpnu n na ruzyňském letišti…

Nicméně humor  mu  nejspíš  definitivně  došel,  když  jeho  parťák Dany  to v  Turecku koncem loňského roku definitivně  zabalil. Fany  u Turka  zůstal  úplně  sám. Nechala  ho i  jeho dlouholetá přítelkyně,  která  si  našla  v  čase  jiný  objekt  zájmu – také fotbalistu  Gecova  a  nyní  demonstrativně  truchlí za  Fanym  na  internetu…

Zůstal prostě  sám. V beznaději a se  svými  démony.  A  ty   už  ani neubránil ani nepřesprintoval,  ani na  ně  nevymyslel žádnou  ze  svých kulišáren, kterými byl  na trávníku proslulý…. Zkrátka tohle  byl  soupeř neskonale   horší  než  Barca a  její kapitán Iniesta

Takže  si  dal  sám sobě  věčnou  červenou  kartu….. V  31 letech, krátce po narozkách….

Nehodlám na nikoho ukazovat,  nicméně  – Fany  už se nikdy nerozloučíme,  už  nikdy  Ti nezatleskám a  nebudumít  možnost  zaskandovat  Tvoje  jméno,  abys věděl,  že  jsi mi dal spoustu  radosti  a  já  bych  Ti  za  to opravdu  rád poděkoval. Soukromě. Už  k  tomu  nikdy  nebude příležitost,  protože  to  desatero  zmuchlané  fandovské  šály  místo mozku  prostě  neplatilo! Jinak bych  dnes  neklepal  tuhle  hrůzu.

Žádný  titul  nestojí  za  zmařený  život.  Žádný  úspěch  nemůže  vyvážit ten  trapný  nevděk. Nekoušu  lehce, když  se  nedaří  přestupy,  když  není  včas  odstraněn  trenér,  který   i podle  laických  kritérií,  dělá  naprosto nesmyslné  kroky,  které  ničí klub a jeho  herní  filosofii  a to nevratně. Ale  mám proto porozumění  –  každý  je omylný a  není snadné  přiznat veřejně  chybné  rozhodnutí. Znám to a  proto s  tím umím  žít  u jiných.  S  čím  žít  neumím  je  hloupý  nevděk. Už proto, že  slušnost a  veřejné poděkování  by  klub nebylo stálo vůbec nic. A  ze  všeho nejhorší  je  zbytečně  zmařený  život.  Ty a  Dany  v  kabině  scházíte. Souhlasím s  Horvim  – nic  se nedálo,  dokud  blonďáci  v  ní  zůstávali…. Tady bys  ty  démony  byl jistě  ustál. Prodali  tě  jako  kus  dobytka….

Takže  Fany, tam  nahoru  do  fotbalového nebe – věřím, že  i tam budeš  běhat   ve  viktoriánské  kombinaci  červené a modré.  A budeš  brousit  lajnu,  jak  jsi byl  zvyklý a kulišárnami ničit  soupeře. DĚKUJI  TI ZA  TU KOPU  RADOSTI,  CO JSI  MI DAL!

Už  Tě nikdy  neuvidím. Takže  si Tě budu navždy pamatovat  ve  dvou okamžicích:

1- jak v  Gelsenkirchenu v  zápase proti  Schalke,  před koncem, když  už  jste  hráli  o devíti, když  Baky musel předčasně  do sprch  a Prochy  statoval  ve  středu  hřiště  s  natrženými svalem,  jsi  vyrovnával  na  1:1 a poslal zápas  do prodloužení.  tohle pro mne byl  vůbec nejlepší  výkon  Viktorky, jaký  jsem kdy od ní viděl, bez ohledu na to,  že  jí   domácí v přesile  o dva hráče nakonec vyřadili. Tenkrát  jste  představovali  oživlé  titány. Viz tenhle  sestřih

 https://www.youtube.com/watch?v=JAlHkOsr74g

2- onen okamžik  v Jablonci,  kdy  jsi, po dlouhém zranění přišel na posledních  pár  minut  na  plac, u  rohového praporku, proti  dvěma  protihráčům  vybojoval  ztracený  balon a poslal  jej  do  vápna  na volného  Řízka, který v  poslední vteřině  zavěsil a rozhodl pro Viktorku, jak se ukázalo, klíčový  zápas  sezony, na jehož  konci  byl   třetí  mistrovský  titul!

Odmítám  Tě vidět  jinak! Jsi velké  viktoriánské  srdce!

Díky za  všechno Fany!.

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Fotbálek se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.