Tip na dobrou knížku:


napsal Řezníček z Brna

Vlkův  úvod:

Kdysi na  Kos e začala  knižní okénko provozovat Majka a po ní štafetu převzal  Jeník  Čermák.  Jenže  oba se, nepochybně  z  dobrých  důvodů, jakkoli mne  to mrzí,  autorsky  odmlčeli. Říkal jsem  si opakovaně, že  by  vůbec  nebylo  marné,  kdyby  se někdo  tohoto opuštěného záhonku  ujal a sem tam na něj  něco zasadil pro ostatní.  Abychom  pořád  neřešili jen politiku, protože  v konečném důsledku s  ní stejně nic nenaděláme. Což  ovšem  není  důvod něco neudělat pro svou  duši.  Jen tak mimochodem –  já v  poslední  době  silně  ujíždím na  audioknihách.  Pokud  jste  to ještě  nezkusili,  sežente  si nějakou, na internetu  jich  jsou  haldy a  když děláte  cosi naprosto nezáživného  – klasický příklad  žehlení  , krájení  domácích  nudlí,  luxování a jiné  podobné povznášející  činnosti,  jedná se ideální šidítko, které  vás   tou  protivnou  nudnou prací provede an cvaj.

Ale  to jsem  odbočil  – napsal mi  Řezníček z Brna, že  jestli  bych  měl zájem, že  by  sem tam dal na Kosu nějaký  ten  tip. Zájem  přirozeně  mám. Takže  knihovníkem Kosy  je  od  nynějška  amatérský  maratonec  / kdy  sakra  čte?!/   – kolega  Řezníček.  A  zd e je  jeho první tip pro vás.

Qais Akbar Omar
Pevnost devíti věží
(vydalo nakladatelství IKAR 2014)
Autor knížky Qais se narodil v Afganistánu v Kábulu. Jeho otec byl učitel fyziky a amatérský boxer, matka úřednice v bance. Zprvu Qais  popisuje klidný život ve velkém  kábulském domě se zahradou, který patří jeho dědečkovi a kde žije jeho celá rozvětvená rodina. Když na Kábul začnou dopadat rakety, Qaisova rodina musí opustit Kábul a vydat se na dlouhou strastiplnou cestu do neznáma.
Svatí bojovníci – Mudžahedini, po odchodu Rusů, rozpoutali strašnou občanskou válku a lidé se v Kábulu ukrývali doslova jako myši v dírách. Rakety pršely na město doslova nepřetržitě. Svatí bojovníci se rozdělili podle kmenové příslušnosti, raket měli od USA dostatek a jeden kmen odstřeloval druhý a na Kábul dopadalo až 3000 raket denně.
Knížka obsahuje pozoruhodné události líčené očima malého chlapce. Autor se vrací do dětství a popisuje Afganistán, přes který se přelévají  Rusové, Mudžahedini, Talibán, zkrátka nekonečná válka, která zničí lidské osudy a rozvrací starobylou kulturu
Jako malou ochutnávku  z knížky jsem vybral pohřeb Valida, bratrance autora knížky, kterého zabila jedna z raket dopadajících ve dne v noci na Kábul:
Dokončili jsme rituály a uložili tělo do hrobu. Nemohli jsme na náš rodinný hřbitov, protože to bylo nedaleko dědečkova domu na opačné straně města ve čtvrti Kuh-E Alibad a my netušili, jestli by nás odstřelovači z vrcholku hory nechali projít s tělem. Proto jsme jej uložili mezi cizí na malém hřbitůvku Navabád, který byl před odstřelovači chráněn nízkým kopcem.
Nad načechranou zemí na hrobě se objevil motýl, chvíli poletoval a potom si sedl. Spodní stranu křídel měl bílou, špičky byly temně rudé a vypadaly jako čerstvá rána.
Najednou ho proud zvedl a odnášel. Sledoval jsem jak mizí. Stále se zmenšoval. Byl jsem přesvědčen, že to je Válidova duše, která opouští tělo i nás, věděl jsem, že se mi tak snaží sdělit, že je v pořádku. Toužil jsem odletět s ním z toho pekla tady. Znovu jsem se rozplakal, ale zaplavil mě zvláštní pocit, díky němuž se v duši rozhostil klid, jaký jsem nepoznal nikdy před tím ani potom. Motýl přeletěl vrcholek kopce zmizel mi z dohledu.
Dědeček, můj otec a všichni strýcové kolem mě stáli, strnulí smutkem. Hňup (jeden z autorových nesčetných bratranců) stál vedle svého otce, pohled klopil dolů. Neskrýval slzy, ačkoliv byl často terčem Válidových žertů, měl bratrance stejně jako my všichni moc rád. Teď ho nebude mít kdo chránit, ani si z něho utahovat, nebude mít komu držet draka, nikdo ho nepřiměje běhat při fotbale rychleji ani mu nepomůže s domácím úkolem.
Celou cestu domů ze hřbitova jsem kráčel vedle dědečka, ale ten byl tak rozrušený, že si mě téměř nevšímal. Pokoušel jsem se na něho mluvit, aby se necítil tak smutný, ale vůbec mě neposlouchal.
Pak promluvil: Vždycky jsem si myslel, že lidské trápení má tři důvody. Všichni chtějí mít všechno hned a bez jakékoliv snahy. Chtějí mít víc než potřebují. A nejsou spokojeni s tím co mají. Teď jsem si uvědomil, že největší trápení na světě je přijít o Boží dar. Válid byl pro nás tím Božím darem, ale my si sotva všímali, jakou má pro nás cenu. Tak si ho Bůh vzal zpátky, dokončil dědeček.
Řekl jsem mu o motýlovi. Klekl si na jedno koleno, otevřel náruč, objal mne. Hochu, ty vždycky dokážeš najít co mne potěší…
Pro vážené čtenářstvo Kosy zaznamenal Řezníček z Brna
Pokud si vzpomenete a tuto knížku si stejně jako já půjčíte ve veřejné knihovně, přeji Vám nevšední čtenářský zážitek.
Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Hosté se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.