První máj


napsal Leo K.

Hlavním impulsem vzniku oslavy 1. května byly události ve Spojených státech, kde se 1. května 1886 konaly velké manifestace po celé zemi, zejména v Chicagu. Došlo ke konfrontaci s policejními složkami, s pinkertony, kteří na ně velice často útočili. Po jednom takovém velkém střetnutí byl 3. května svolán na Haymarket Square v Chicagu velký dělnický tábor. 4. května však podstatě mírumilovný tábor ukončil výbuch bomby. Několik socialistických předáků, kteří tábor svolali, bylo zatčeno, uvězněno a čtyři z nich nakonec popraveni. Na jejich paměť se v USA poprvé slavil tento svátek v roce 1888.

V Českých zemích se tato událost připomínala od roku 1890, dovolím si citovat část z proslulého fejetonu Jana Nerudy:

Červené odznaky, červené kravaty – klikatým bleskem projela mozkem vzpomínka na Komunu, na rudé prapory anarchistů! Poprvé jsem ji viděl na lidech, tu temně rudou barvu světového sociálního hnutí: zachvěl jsem se. Kupodivu – kupodivu! – tytéž barvy: černá na temně rudé půdě, které vlály nad hlavami husitů, bojovníků za svobodu náboženskou, tytéž barvy vlajou dnes nad hlavami bojovníků za úplnou rovnost občanskou!

Davy se hrnou. Ne husté, schválně prořídlé, tím nekonečnější. Všechno v oděvu svátečním, čisté, lesklé. V rukou lehýnké sváteční hůlky, „špacýrky“. Některé ruce, asi zrovna ty nejmozolnější, ale nechtící dnes, ve „svátek“, tu svou drsnotu ukazovat, i v kožených rukavičkách.

Davy se hrnou nepřetržitě, ale šum je jen nepatrný. Dělníci jsou skoro mlčky, jako když je vídáme chodit houfně navečer z práce: zamlklé na slovo skoupé, s tváří opravdovou – a dnes docela tak železně opravdovou! Nu jenom se podívej – vidíš: tady ji máš už označenu na tváři, tu „elementární sílu“! Ale ani při tom nezatrneš! Cítíš, že síla je ovládána měrnou myšlenkou. A pojednou – jakoby zázrakem – pojednou jsi porozuměl tomu letošnímu „prvnímu máji“, pojednou vidíš, že veškerá posavadní situace společenská i politická jediným trhnutím se dnes pozměnila, ale nejenom už po dnes!

A nekonečným proudem davy hrnou se dále a spěchají na Střelecký ostrov, na ten svůj tábor. Porokují si tam nějakou hodinku pospolu. Nejprv o umenšení denní své práce. Domnívajíť se, že Pánbůh, když má pro ně napořád obě své ruce plničky práce, nemá pak arci, čím by jim žehnal. Nu, požehnej vám Pánbůh!

Ale na ulicích vzdor táboru proudění už neubylo. Ne za dne a ne za večera. Ba lidstva všude od hodiny k hodině více a více. Statečné, nepopíratelné vzezření sváteční! Dělníci pak už pyšně se svými ženuškami po pravém boku: na tvářích úsměv spokojený, v oku radostnou jiskru. A s nimi a mezi nimi Praha ostatní, taktéž spokojená, taktéž radostná.

Zvláštní – ba prazvláštní den! Věru, i ta příroda vůkol jakoby pod zákonem stejným! Ráno dusivá mlha, vzduch šedý, tak těžký – pak najednou se vyhouplo slunce a bylo tak jasné, tak zlaté, tak blažené

Byl první květen roku 1890!

Oběti ale nebyly jenom v USA (nebo ještě před tím v Austrálii). Český Máj roku 1890 neměl být, rudý jen záplavou dělnických praporů, karafiátů a kravat. Se vší krutostí měl znovu připomenout míru sociálního a třídního napětí a nový nástup dělnictva posvětit jeho vlastní krví. Třikrát během necelého roku se střílelo do horníků! Nejdříve v červnu roku 1889 za stávky dělníků kladenského a slánského revíru na Kladně, několik dnů před 1. májem 1890 bylo zabito sedmnáct stávkujících horníků ostravsko-karvinského revíru v Ostravě a 22. května 1890 bylo zastřeleno dvanáct a zraněno třicet horníků stříbrského a plzeňského revíru při stávce v Nýřanech.

Postupně se k oslavě tohoto svátku přidávaly další politické proudy. Například nacismus (i když ještě roku 1922 trval Adolf Hitler na zákazu tohoto „marxisticko-anarchistického výmyslu“) nebo třeba katolická církev, která jej roku 1955 zasvětila sv. Josefu dělníkovi. Od roku 1924 je j slavil také Tomáš Baťa, který je také autorem dnes obecně používaného názvu Svátek práce.

Ztráta významu 1. května po převratu z roku 1989, pro boj za základní pravidla zaměstnanců, je přímo úměrná snaze všechna tato pravidla odbourat. Proto se zapomíná na mrtvé, proto existuje stejné doporučení jako za Protektorátu, věnovat oslavu 1. května lásce a rodině. Proto se oslavy 1. máje prezentují jako komunistický přežitek.

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Země Lea K. se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.