Rozjímání nad jednou knížečkou , co mi vypadla pod nohy


napsal Geordyn
Slíbit něco, zvláště to o čem víš, že ti orosí čelo, je setsakra těžké splnit. Protože jde vlastně o činnost sahající do oblastí, o kterých vím pramálo. Ale jen to, oč se nepokusíme, můžeme nazývat neřešitelným.

Když  po třiadvaceti letech objevíte knihu zasutou tak, že vám vypadne z knihovny pod nohy a tu útlou, ale třeba  tu  kvalitně vázanou knížku tří autorů otevřete a prolistujete ji. A zavzpomínáte. V oné době, byl její obsah pro mne informací dosti zásadní. Po svém zvyku jsem tehdy při četbě podtrhoval pasáže, které jsem považoval za důležité. Bylo krátce po listopadovém převratu a scéna kolem vřela. Snad připomenu jen privatizaci státního majetku, to období, kdy knechti drancovali vlastní zem. Bez právního fundamentu. Tedy šlo vlastně o to, co lze nazvat loupeží. A tak jsem zkusil porovnat údaje z roku 1964 s dnešním stavem. Ekonomickým, politickým, právním. Protože autoři si obsah, kterým naplnil i těch 183 stránek rozdělili na třetiny a každý – právník J.Teryngel, historik a politický analytik Slavomír Ravik a ekonom F. Dvořák – hodnotili polistopadový vývoj / nazval bych to jinak – s odstupem po více než dvaceti let – propadem / formou kritických úvah, tak jak to viděl každý z nich ve svém oboru. Knížka má název Bílá kniha k pátému výročí 17. listopadu 1989. S výrazným nadpisem ŽALOBA.


Tak rozsáhlé hloubkové a podrobné  rozbory, jako vytvořili autoři, to jsem naznačil v první větě, nedokážu zvládnout plně, jak by si tak citlivý materiál vyžadoval. To předem avizuji.

Začnu tím, co mne po tak dlouhé době první udeřilo do očí. Předmluva, kterou napsal Miloš Zeman. Ano, současný president České republiky. Neochudím vás o ni. Zde je.

Předmluva
Slavomír Pejčoch – Ravik vstoupil do mého vědomí už v době, kdy napsal Zahradní slavnost pro 15 milionů. Tuto jeho knihu jsme dokonce rozesílali delegátům XXVI. sjezdu sociální demokracie v Hradci Králové jako jedno z nejhlubších zdůvodnění našeho kritického postoje k politice současné vládní koalice. Od té doby s obdivem a úctou čtu jeho pravidelné tiskové analýzy, vycházející v poslední době i knižně. Je pro mne příkladem člověka, který se nedomnívá, že kritičnost by měla skončit s pádem komunistického režimu. Je přesvědčen, že každý režim si zasluhuje konkrétní a věcnou kritiku, zvláště pak ten režim, který často nahradil jedno zlo druhým. Stále znovu  a znovu si v této souvislosti vzpomínám na Krylovy verše:

“ Vždyť ti, co kradli po léta, dnes dvojnásobně kradou……“
Každý z nás má pohodlnou touhu ztotožnit se s vládnoucí mocí už proto, že opak je rizikový. Ptejme se však nejprve, jaká ta vládnoucí moc je. A zjistíme-li, že se pro ni vše zredukovalo za peníze, aniž by odlišovala čisté peníze od špinavých, že pokračuje v bobtnání státního aparátu a opět obsazuje odborná místa svými často nekvalifikovanými straníky, že tlumí úsilí po regionální samosprávě a místních iniciativách, že zdraví a vzdělání spolu s ochranou životního prostředí jsou opět odsunovány na druhou kolej, že zastavením bytové výstavby jsme se dostali do ještě horší situace, než existovala v minulosti –  potom si řekněme s Ronaldem Reaganem:

Jestliže politika vaší vlády nevede k tomu, že se cítíte lépe než v minulosti, potom vykopněte takovou vládu.
Tvrdit, že naše společenská transformace potřebuje vedle ekonomického i svůj sociální, ekologický a zejména morálně-kulturní rozměr, není nic antireformního. Tvrdit, že se obejdeme s tržní ekonomikou bez jakýchkoliv přívlastků, že ekologie je šlehačkou na dortu a že kniha je stejné zboží jako papírový ubrousek, naopak antireformní je. A nejvíce antireformní je nová vedoucí strana naší společnosti, disponující jedinou přípustnou alternativou, která směřuje ke světlým zítřkům.

Zde je v knize faksimilie vlastnoručního
podpisu pana Miloše Zemana.

Kniha má na tehdejší dobu úderné nadpisy svých krátkých kapitol. Zmíním jen výraznější, pro zřetelnost autorských vstupů. A předmluvu, kterou jste četli, ponechám k vašim osobním úvahám. Úvahám možná mimořádně kritickým, po divadelních výstupech prezidenta ČR v dnešních dnech, při řešení situace demise – nedemise premiéra vlády. To v dánském úspěšném televizním seriálu – VLÁDA – něco podobného určitě nebude. A když, tak s odsudkem.

CO NÁM SLIBOVALI
TAM KDE HNIJE DUCH
OPTIMISTOU MŮŽE BÝT AKORÁT IDIOT
ZAČ JSME BOJOVALI…!?
HLAVNÍ HŘÍCHY A HŘÍŠNÍCI

Pan František Dvořák doplnil vždy v úvodu všechny své kapitoly ekonomických rozborů výňatky z poezie Karla Sýse – Pět let v mrtvém domě. Výstižnými.
Kapitola o nezaměstnanosti začíná takto:
KNÍŽE  ZVĚŘINU  RÁD
                               „Společnost není pro socialismus zralá“
                                                 Takže musí počkat
                                          až pan Schwarzenberg uzná
                                               že jeho poddaní dozráli
                         „Ostatně soudím, že Komuna musí být zničena ! „
 
                                        Zajíci neusínejte na vavřínech
                               Mohli byste se probudit na bobkovém listu !

Neštěstí, jak známo, nechodí nikdy samo. S úpadkem výroby je spojeno i snižování počtu pracujících. Takže bylo-li v ČSFR v r. 1989  7,9 mil. ekonomicky činných osob, pak v roce 1992 se už tento počet snížil o více než 800 tisíc na zhruba 7,1 mil. osob. Z toho asi 420 tisíc se do práce nevrátilo. Už v r. 1990 však začala vznikat  i nezaměstnanost, která se koncem roku 1992 týkala 395 tisíc pracujících.
Tedy skoro čtyři sta tisíc vykolejených lidských osudů, a jejich počet pořád roste a roste. Nezaměstnanost tehdy představovala asi 5,3 % z celkového počtu ekonomicky činných obyvatel………………
………..Dle OSN v tomtéž období však např. Švédsko vykazuje jen 2,7 %, Švýcarsko 1,3 % a Japonsko 2,1 %. Přitom, jak známo, už byly okresy či menší lokality, nejen na Slovensku, ale i v ČR, kde tato průměrná míra byla proti celostátní vyšší dvakrát až třikrát. A to už je hrozivé, to už se tu šíří bída, existenční nejistota a sociální neklid… – a také většinou i kriminalita a za určitých podmínek i drogy.
…..Není divu, protože to je přirozený důsledek zmíněného ohromného poklesu naší výroby. I tak je totiž počet pracujících, posuzováno z hlediska národohospodářské efektivnosti, neúměrně vysoký. Poklesla-li totiž společenská produkce o 31 % / ND / a počet pracujících jen o 9 %, pak je nutno konstatovat, že se v tomto období naše ekonomická efektivnost či společenská produktivita práce souběžně zhruba o čtvrtinu zhoršily.

Potom v knize následují odstavce týkající se Inflace, Zvýšení zahraničního dluhu i vnitřního, Zahraniční kolonizace, Ztráta východních trhů, Iniciace zrušení RVHP, atd. Vše v sobeckém zájmu “ Rekorytarizace pro vyvolené „.

A nyní přichází pro mne to stírání potu na čele. Nahlížení do ukazatelů Českého statistického úřadu. Zaměřil jsem se na výše rozebíranou Obecnou míru nezaměstnanosti. Nějaký jiný ukazatel jsem na https://www.czso.cz/csu/czso/…  nenašel. Asi tam i někde bude, ale pravděpodobně ne ten, který zaznamenává nezaměstnané, kteří jsou již vyřazeni z evidence Úřadů práce. Má jich být, jak jsem slyšel, na 600 – 700 tisíc. A to logicky výrazně zkresluje faktickou nezaměstnanost. Mezi nimi to mohou být i ti co jsou OSVČ, nebo i ti co mají živnostenský list. A mezi výše zmíněné vykolejené lidské osudy, musím uvézt osud mně dobře známého člověka – toho s živnostenským listem – podnikajícího ve stavebnictví. Neznám podrobnosti, ale nejsou-li zakázky, jste zadlužen a máte tři děti, tak zoufalost neřešitelné situace……Má hrob poblíž našeho rodinného. Loni v létě se to stalo.

Graf, který mi naskočil a ukazující nezaměstnanost po dalších pěti letech a pak po roce, až do r. 2015. Celkem, a zvlášť muži, ženy. Největší nezaměstnanost vykazovalo pět krajů – Karlovarský, Ústecký, Olomoucký, Zlínský a Moravskoslezký. Zvláště mezi ženami byla u posledních tří krajů obecná nezaměstnanost až 14,3 % / Ústecký v r.2010 /.

Jde o ukazatele Obecné míry nezaměstnanosti (ILO)15letých a starších osob.
2010      2011      2012      2013      2014      2015
Celkem        7,3         6,7         7,0         7,0         6,1         5,0
Muži            6,4         5,8         6,0         5,9         5,1         4,2
Ženy           8,5         7,9         8,2         8,3         7,4          6,1

V roce 2010 doznívala ještě ekonomická krize, kterou hlavní proud stydlivě označil za recesi. Cyklický produkt způsobený pádem americké banky v r. 2008, po vyždímání uměle vyhnaných půjček a spekulací s následným dominovým efektem na návazné hospodářské partnery.
Jsem pamětníkem toho, co mi vyprávěl otec o svých zkušenostech z ještě větší ekonomické krize v r. 1929. Otec, pekařský tovaryš, kterému mistr v r. 1933 řekl – Jozefe, sám vidíš, že lidi si pro chleba nechodí, tak tě musím propustit……. Dál už psát nemusím. Pouze poukázat na současná fakta. Když se dnešní liberálně – kapitalistická společnost snaží vyhlašovat lidská práva za prvotní postulát doby, tak jí chybí lidské právo základní – Právo na práci.
Proto jsem si vybral z knihy – Žaloba ty pasáže, týkající se nezaměstnanosti v naší / fakt ještě naší ?/ zemi. Ještě by bylo dost materiálu možno vybrat. Tak na závěr ještě pár veršů ke kapitole,  Náš „nový úděl “ – Bída.

   URÁŽKA HLAVY STÁTEČKU
 
                               Každý holič se učí stříhat
                               na hlavě obecního sirotka
 
                           Všichni se učíte na chudácích
                   Ale představte si až chudáky přejde trpělivost
                         a přihlásí se do válečného rychlokurzu
                       Potom bude na prvním hradním nádvoří
                                           hlava na hlavě !

Karel Sýs, ze sbírky
PĚT LET V MRTVÉM DOMĚ

Čerpáno z osobních vzpomínek, podnícen knihou Františka Dvořáka, Slavomíra Ravika, Jiřího Teryngela – Žaloba. která byla vydaná nakladatelstvím Periskop Praha v r. 1994. Jde o autentické pasáže ze zmíněné knihy.

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Hosté se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.