Zadrátované mozky


Včera, jsem zdůvodnil proč  Kosa bude jiná a  konstatoval,  jakou  si  ji představuji.  A napsal  jsem, že  rozhodně   nehodlám  psát pro  straníky a  ty, co  si politikou pletou s  fandovství.  Hodlám  ji  dále  držet pro  lidi,  kteří  jsou  ochotni  přijímat  fakta, uvažovat o nich  a přemýšlet  o  souvislostech. Nezaměňujte  prosím  předchozí  větu  s konstatováním, že   Kosa  chce  jako čtenáře  jen ty,  kteří s  ní  a tedy zejména mými názory  budou  souhlasit. Ne, v pravidlech Kosy i nadále  stojí a  bude stát, že  není  nutno souhlasit s vlkem, či  jakýmkoli jiným  autorem   Kosy. A nejen, že  to je  napsáno,  ale  ono to platí a  to bezezbytku. Nicméně  jsem  poučen, co  lze  a nelze  psaním  či  jakoukoli publikační  činností  dosáhnout  a ovlivnit a co nikoli.  EET i dění posledních  týdnů  to  ukazuje  jasně a  byla  to pro mne velká  zkušenost. Empiricky a  přiznávám, že  i  poměrně  bolestivě  jsem se dobral  něčeho, co je  dneska  faktograficky  doloženo  velmi seriozním a  perfektně provedeným  výzkumným  projektem – totiž  že

Politický postoj přebije  jakýkoli  důkaz! Důkazy, které odporují politickému přesvědčení  konkrétního člověka, je naopak ještě zatvrdí. Jak uvádí každá příručka správného propagandisty, když jde o politiku, fakta a čísla nehrají roli.

Vědecky  se tomu  říká  Teorie  zadrátovaných  algoritmů. Mohl jsem si  mnohé  ušetřit, kdybych byl na  studii  Jonase Kaplana z institutu Brain and Creativity Institute Univerzity Jižní Kalifornie a jeho spolupracovníků narazil  dříve. No ušetřit  –  ona  se nepochybně  vztahuje  i na mne, takže  bych byl býval jel  stejně  – dokud  si  člověk  osobně nesáhne  na  rozpálená  kamna, nevěří, že  se  popálí.   🙂 Informaci o  té  studii  přinesl  portál  Osel.cz

Dovolím  si  z  článku přetisknout  to, co pokládám za  zásadní:

 

Závěry potvrzují to, co pozorujeme v americké politice, i jinde ve světě. Když se politicky vyhranění lidé setkají se solidními důkazy proti jejich přesvědčení, tak se naopak ještě více zatvrdí. Algoritmus chování zadrátovaný v mozku jim zatemní zrak, zacpe uši, rozum pustí na volnoběh a vytáhne emoce na maximum. Kaplan a spol. si prohlédli mozky na funkční magnetické rezonanci a mají jasno – tenhle algoritmus během letošních amerických voleb fungoval na plné obrátky.
V našich končinách to naštěstí nebývá tak vyhraněné. Lidé většinou nejsou jednoznačně spříznění s politickou stranou nebo náboženstvím. Naštěstí. Ale v USA s tím teď mají opravdu veliký problém. Podle Kaplana je politická orientace ve Spojených státech hodně blízká náboženskému vyznání. Oboje utváří identitu lidí a představuje významnou součást sociálních vazeb každého člověka. Takže, když by někdo chtěl dopřávat sluchu argumentům, které směřují proti jeho straně/náboženství, tak by vlastně musel vytvořit alternativní verzi sebe sama. A to je komplikované a bolestivé.

Badatelé chtěli zjistit, kde v mozku pracuje algoritmus chování spjatý s politickým přesvědčením. Za tím účelem zkoumali mozky na funkční magnetické rezonanci a zároveň sledovali, jak jsou lidé ochotni změnit názor kvůli předloženým důkazům, jak u politických, tak i u nepolitických témat. Když šlo o věc nesouvisející s politikou, např. tvrzení, že Einstein byl největším fyzikem 20. století, tak lidé v experimentu mohli změnit názor. Když ale byla řeč o politice, například o omezení financování americké armády, tak s lidmi prakticky nic nepohnulo. Podle Kaplana je to úžasné a děsivé zároveň. Lidé si nechají rozmluvit, že geniální Einstein byl velikým fyzikem, ale v politických tématech, jejichž přesah bývá mizivý, jsou jako žula.
Kaplan a spol. si vybrali celkem 40 dobrovolníků, kteří o sobě prohlásili, že jsou liberálové. To je samozřejmě problematické a v příštím výzkumu na tohle téma by se určitě měli objevit nějací republikáni/konzervativci. Badatelé dobrovolníky zapojili do magnetické rezonance a předložili jim osm politických a osm nepolitických tvrzení. Pak ke každému tvrzení uvedli pět důvěryhodných výroků, které dané tvrzení zpochybňovaly, a dobrovolníci měli zhodnotit sílu svého přesvědčení o dané věci. Po celou dobu jim přitom sledovali mozky na magnetické rezonanci.

Když vládnou amygdala, tak končí rozumná debata. Kredit: Brain and Creativity Institut / USC.
Když vládnou amygdala, tak končí rozumná debata. Kredit: Brain and Creativity Institut / USC.

 

Snímání na magnetické rezonanci ukázalo, že mozky lidí, kteří nejvíce vzdorují předloženým argumentům, vykazují nejvyšší aktivitu v oblasti mozku zvané amygdala a rovněž v oblasti insulární kůry. Párová amygdala jsou součástí limbického systému a hrají klíčovou roli v emocích a pocitech. Přesně tady vznikají pocity ohrožení a úzkosti. A o tom to je. Když se do věci vloží amygdala, tak můžete vytahovat hromady čísel, grafů, citátů, knih, osobních svědectví, můžete se zapřísahávat čertem a ďáblem – a všechno je to úplně k ničemu. Zafungují pradávné algoritmy a dotyčného nepřesvědčíte. Na emoce se musí emocemi, i když je to riskantní.
Tohle jen tak nezměníme. Konfirmační zkreslení (confirmation bias), tedy sklon upřednostňovat spřízněné názory, skloubený s přehnanou důvěrou ve vlastní názor, je mocným živlem. Lidský mozek takhle prostě funguje. Je to ale dobré vědět a ještě lepší je s tím počítat

 

Tolik Osel.cz  a  ona  americká  studie.  Myslím, že  text  je  naprosto  jasný a dostatečně  sdělný. Vím tedy  jak  funguje  lidský  mozek,  vím, že  argumenty  mají omezenou  váhu, pokud  vůbec nějakou.  Nehodlám  už  nikoho  o ničem přesvědčovat.  Hodlám  překládat.  Sám za  sebe  a  sám pro sebe.  Ode  dneška  je Kosa  o  tomhle.

 

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Hodina vlka se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.