Zásadní změna formátu Kosy


Jednou to přijít  muselo.  Poměrně  nedávno jsem  řešil, jestli Kosu  vydávat  dál v jiném  formátu  nebo  jestli ji  úplně  zavřít.   Věřím, že  většina  z vás  si  snadno vzpomene  kdy a proč  to bylo.  Ale  to není  důležité.

O  minulém  víkendu  jsem byl nucen  tuto  otázku  řešit  znovu. Opět se domnívám,  že nemusím vysvětlovat  proč.

Založil  jsem  tenhle  blog a provozoval  jej, jako nástroj  své  duševní  hygieny  před  manipulací a  vymýváním  mozku. Jako SVUJ  osobní  kritický  nástroj.  Časem ten projekt  se stal  Bubmbrlíčkem,  který  rostl  a  nafukoval se.  A přestával  být  můj. Bylo to v pořádku, ten  růst mne  fascinoval.

EET  i  dění  kolem  průšvihů  ministra  Babiše a  zejména  rabování  ústavy  Milošem  Zemanem mne přesvědčilo  o  jednoduché pravdě – že  člověk může  zdrojovat  jak  chce, dokazovat  co chce, na  nezpochybnitelných a ověřitelných  faktech a  stejně je  to k ničemu.  Napíši  článek, kde jsou tato  fakta  uvedena.  Přijdou reakce, které jsou založeny  na  přesně  té  argumentaci,  která je v  článku  zdrojovaně  vyvrácena.  Takže  sednu a  napíši odpověd, kde  to  rozpitvám ještě  hlouběji a opět  vyzdrojuji. Přijde  reakce,  kde  se opět  argumentuje  tím, co bylo  2x před  tím vyvráceno.  A  tak  stále kolem dokola. Až  do  úplného zblbnutí.

Nehodlám  zblbnout.  A  nehodlám se nechat  ukřičet. Nehodlám  zkoušet  jestli platí přísloví  mojí  babičky, že  stokrát  nic  umoří i  osla a musím  opravdu  jednu a  tu  samou  věc vyvracet  po 99, 100,  101  nebo jestli mne klepne  dříve.  Ne na  svém  blogu.  Takže  přede  mnou   zůstaly  jen  dvě  možnosti, co s  blogem  dá  a  možná  reálně  jen jedna. To se  ještě  ukáže:

1- buď  Kosu  okamžitě zavřít

nebo

2- Kosu  vrátit  do původního  formátu, tedy svého  malého  OSOBNIHO  blogu, prostého  jakýchkoli ambic.

Rozhodl  jsem se  ZATÍM pro  druhou  možnost.  Na  Kose se už,  dneškem počínajíc  NEOBJEVÍ  žádný  článek od  jiného autora,  pokud a  to činím  velice zřídka,  nebudu přetiskovat.  Což  opravdu nastane  jen  výjimečně.

Vím  jaký to bude mít  dopad  na čtenost  blogu, třeba  proto, že  zmizením slovenských  autorů, ztratím  slovenské čtenáře, vím, že  nevratně poškodím  mnoho  skvělých  autorů – budu jmenovat  ty  dva  nejhlavnější  – pana  Lea K.  a  Vidláka.  Nikdo  si neumí představit,  jak mne  to mrzí. Je  to  jako by mi někdo lámal ruce.  Ale  nemohu  jinak.  Byl  bych  /stejně budu/ osočen  z cenzury.

Dál platí, že  ani já  už nebudu psát  každý   zdaleka  každý  den,  jak  jsem  to dělal  prvního dva  a půl  roku.  Nová  věc půjde na  sklo  jen tehdy,  když  budu  mít  psavou a silný  námět.   Psavou mám  stále  řídčeji, zato silných námětů  je  na  tuny.  Může  být, že  tahle  nová  forma  povede  možná  rychle,  možná  pomalu  k  celkovému  uzavření Kosy. To ukáže  čas.

Ale nic jiného mi nezbývá.  Ne, pokud  mám  nějak přežít.  Zbývá  mi statisticky  těch  ani ne 2000  dnů  života. A  ty  rozhodně  nehodlám  promarnit  planými a nesmyslnými polemikami a  vyvracením  stále  stejných  nesmyslů.

Nehledě, že  ač se  to nezdá, ona  redakce každého,  vydání Kosy  také  není zrovna  časově  nenáročná  záležitost -v  této  souvislosti  dovolte  osobní poznámku -Jene  Krůto a    Fauste,  dodatečně  musím docenit  tu  obrovskou podporu, kterou  jste  mi  kdysi  dávno, v  tomto ohledu,  poskytli.

Kosa se vrací ke  svým prapůvodním  kořenům. Stává se výhradně mým  osobním  blogem. Ničím  víc. a  nic  už  neaspiruje.

Muselo k tomu zákonitě  dojít. Věděl jsem to  už minimálně poslední  dva  roky  a několikrát  byl proto  z mé strany  učiněn pokus o spojení  s nějakým  širším a větším projektem.  Kde bych měl  například  svou osobní  rubriku a  kam  bych převedl  i  kmenové autory  Kosy.  Měl  jsem  ovšem určité  specifické podmínky – nikoli  finančního rázu,  jak by  to  mělo fungovat.  V několika případech jsem  nedostal  ani odpověď  – například  když  jsem oslovil  šéfredaktora  Literárních  novin, ačkoli  momentálně  jsou podle mých  zjištění  stejně  silné  jako Kosa  a v  době oslovení  byla  Kosa výrazně  čtenější. Jindy reakce přišla, ale  k dohodě nedošlo.   Což  mi nijak  nevadí a nejsem  tím, na rozdíl od  té nereakce Literárek,  zklamán.  Prostě  respektuji  právo  každého vydavatele  řídit  si  svůj  prostor podle  vlastního  uvážení. Stejné právo přiznávám  sám sobě. Například  dnes.

Výčitky  mám  skutečně jen  u pana  Lea a  Vidláka.  A  několika  dalších,  které ovšem  oba jmenovaní  v  plné  míře  suplují.

Nemám zatím vyřešenu  jednu  věc – jestli budu  denně  vydávat  vtip/nevtip  na tento den. To ještě  zvážím.

V tom ostatním a hlavním  mám  jasno.  Nikdy  jsem od  nikoho  pro Kosu  nic nevzal. Nejsem  dlužen tedy nikomu nic  dlužen. Jen  své  rodině  a sám  sobě.

Začínal  jsem  s čtenářským kmenem  35 duší.  Pokud tak  zítra nebo pozítří  nebo za  rok opět  skončím -ok.  Statisticky  mi zbývá  necelých  2 000  dnů  života. To  je prioritní  číslo.  Po  pěti a půl letech  této  Kosy, před  tím skoro  rok, původní, ještě před  tím myslím, že přes  rok  Faust, před  tím přes  rok  Brejle  jaka  Krůty, předtím skoro  rok Paroubkova  Vaše věc, před  tím…. Celkově  píši  svoje  vlastní  blogy jistě přes  10 let.  K  seberalizaci mi to bohatě  stačilo. I kdybych už nedal  ani  písmeno.

Na  závěr  mi  zbývá  už jen  jediné – poděkovat  všem  autorům, co jich  na  Kose bylo,  a každému  jednotlivě  i  všem dohromady!  Díky  moc.

A  přirozeně  i  všem  čtenářům.

Bylo mi s  vámi se všemi  fajn.Ale  moje další  blogerská cesta  od  nynějška  bude jiná.  Křivolaká  a  spíše  stezička  trním  než  cesta.  Každý  z čtenářů má  svobodnou  vůli, jestli mne na  té trnité, křivolaké a   kdo ví kam, jestli  vůbec,  vedoucí   pěšince bude následovat.

Smyslem Kosy  a její  existence je kritický pohled  na  českou  i zahraniční politiku,  ekonomické  souvislosti a  možná  někdy  zase  i  fotbálek. A  třeba  přibude  někdy  i něco  dalšího,  kdo  ví.   Ale  klíčová  je  pro mne  ta kritičnost  – ke  každému  ke  všemu a  vždycky  stejně. Byl jsem tvrdý  na  Klause, na  ODS,  na  Topolánka, Nečase,  Kalouska, Schwarzenberga, Parkanovou, lidovce, Bursíkovy  zelené,  podvodnou  partičku, která  si říkala  Věci  veřejné, socany  pod  Zemanem i Paroubkem a  Sobotkou.  Komentoval  jsem  Ukrajinu nebo Blízký  východ či migrační  krizi. Dneska  i v  budoucnu  rozhodně  budu stejnou  optiku  používat  na  Zemana a  Babiše ať  na  to bude mít  kdokoli  ze  čtenářů  jakýkoli  názor.  Mým  cílem  není  kohokoli  utvrzovat  v  jeho názoru,  ale předkládat  fakta, která považuji za  důležitá, popisující  nějaký  problém  a poukazovat  na  jejich    souvislosti s  dalšími věcmi, či predikovat,  jak  se  obrazí  v životě  naší  země v  budoucnu.  Je mi  opravdu  jedno, kolik  bud e mít ode dneška  Kos a čtenářů. Doba, kdy pro mne  byla  čtenost  alfou a omegou  snažení  skončila.  Nehodlám  psát pro  straníky a  už  vůbec  ne  fandy  kohokoli.  Dám  malý  příklad  – Babiše  jsem se zastal ohledně  EET, přesto,  že  o  něm, od  jeho vstupu  do politiky  píši  jako  o  absolutním  zle. Stejně  tak  jsem opakovaně  chválil  to, jakým  způsobem  řídí  cash  flow  českých financí.  A  pokud  přijde  s  dalším podobným projektem,  opět  ho podpořím,  bez ohledu  na  to ostatní, co  si  o něm  myslím,  tedy, že  jestli  Česká republika  má  přežít  jako  stát  s  nějak  fungující  demokracií, musí  on  z  aktivní politiky  zmizet. Podobně  to mám se Zemanem –  odmítl  jsme  jít  k druhému kolu minulých prezidentských  voleb.  Výběr  mezi  ním a  Schwarzenbergem  byl pro mne  volbou  mezi  AIDS a ebolou.  Bohužel můj  odhad  obou  a  zejména  vítěze  byl  naprosto  správný. Jed e přesně  tak,  jak  jsem v komentáři po jeho zvolení predikoval.  Když  ovšem  došlo na  umělou  kampaň s  červenými  kartami,  kvůli  hnusně  obscénním Pussynám, zastal jsem  se ho. Tady  klidně  přiznám, že  dnes  bych, po  jeho posledních  eskapádách  měl  s  tím zastáním  asi  větší problém  než  u Babiše,  protože  toho  jsem  schopen  honorovat  za konkrétní kladný  přínos  pro státní  finance  v konkrétní  věci.  U  Zemana, kromě  doplnění  Ústavního soudu nevidím za c elou  dobu  jeho úřadování  nic,  čím  České  republice prospěl. Přesto, pokud  by  se  stalo něco,  kd e by  si  z mého pohledu podporu  zasloužil,  reagoval  bych.  Nejsem  ani straník  ani zaslepený  fanda. Jde  mi  o  to, aby  stát, v  kterém žije  a bude žít  moje  rodina, byl co možná  nejsnesitelnější.

Proto tenhle  krok,  který mne  bolí.

P.S.

někteří tento článek  četli  už  v sobotu  večer.  Pan Leo K.  mi poslal  k té dernieře  toto:

Máte  pravdu  pane  Leo – melodie  a barvy  na Kose končí. Nepochybně  vzplanou  jiné. A  jinde.  Nejspíš  – lepší.

PPS.

Tahle  jsem  tenhle článek napsal  v  sobotu.  A rozeslal  těm, kterých  se  týkal nejvíce.  Je  úterý podvečer a  já provádím jeho závěrečnou  redakci. Přemýšlím  nad  každým  slovem,  každou  větou.  Protože  vlastně  končím  5,5  roku  svého života…..  Takže  něco  jsem oproti  té  sobotě  ubral a přeformuloval,  něco, jako  tradičně  přidal.

Doufám, že  pánové  Leo K. a Vidlák  to dočetli  až  sem. Chci  je  trochu překvapit –  před  pár  dny  jsem použil  přirovnání,  že  pokud  by Kosa byla  dortem,  všichni  tři dohromady  tvoříme tři  vrstvy,  bez kterých  žádný  dobrý  dort  nemůže  existovat.  Stále  častěji se mi tato  formulace od  soboty  vrací. Takže  pánové,  jestli  máte zájem,  Kosa sice  bude  nyní  opět  vlkova,  ale  vy  dva  můžete  být  tou  výjimkou  z  tohoto pravidla.  Je  to na  vás.

PPPS.

původně  jsem  chtěl  cizí příspěvky  utnout  dneškem.  Ale  pár  mi  jich  ještě  došlo od  těch, co neměli  tušení  o mém  dnešním kroku.  Některé  z  nich  tedy  vydám. Upozorňuji na  to předem,  aby  bylo jasné,  že moje  rozhodnutí  je míněno  vážně.

 

 

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Hodina vlka se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.