Nesmyslná válka oranžových růží


Mám rád  historii a  kdysi  jsem ji  chtěl jak  studovat, tak se  jí věnovat  profesionálně.  Máti byla  naštěstí  na  výsost  praktická žena  a  když se podávaly  přihlášky  na  střední  školu,  tak  mne  nasměrovala  úplně  někam  jinam  a  já  nakonec  vystudoval jako  technik. Mnohokrát  v  životě  jsem jí  byl  za  to  vděčný a  stále  jsem,  jakkoli  mne  to tenkrát  pěkně  štvalo, protože  si  stále  myslím, že  mám daleko blíže  k humanitním  dovednostem  než  k  těm  technickým. Nicméně ona  věděla  co dělá. Technika a technické  vědy stojí  na pevných základech. Archimmedův  zákon zkrátka  platí  jako  tvrdá pravda  vždycky,  zatímco  moje  oblíbená  historie  se mění podle  momentálních vítězů, neb  jen  ti  mají právo  ji  vykládat.  Měla  pravdu i  v tom, že pořádná  práce  je pořádná práce a  že  vedle  ní může  mít  člověk   libovolný  koníček. A  že  historie  jako  hobby  bude jistě  fajn.

Praktický  život   a  kvas po převratu  mne  o  tohoto , bohužel  jen  koníčka, připravily, takže  dnes  disponuji už  jen  zoufalými troskami  svých  původních znalostí.  Nicméně  i ty  se  sem tam hodí. Zejména  když  člověk píše  blog, kde komentuje  politiku.  Jako  třeba  dneska.

Nepochybně  jste  zaregistrovali,  že  jihočeská  krajská  organizace  se  vzepřela  rozhodnutí  vedení  strany  o  vyškrtnutí  exhejtmana  Zimoly  z posledního místa  na připravované  jihočeské  kandidátce pro podzimní  volby. Kdy oranžinsté  z  Budějic  a okolí  tvrdí,  že pokud  Zimola  nebude  vrácen,  může  se  dokonce stát  například  to  že

-vystoupí  z  ČSSD  a založí  si novou  stranu, přirozeně  pod  vedením Jiřího Zimoly

nebo

-ve  straně  zůstanou, ovšem  krajskou  kandidátku  vůbec  nezaregistrují, takže v jihočeském  kraji  partaj  koncem  října  získá  nula  hlasů

Maně  se mi vybavila tzv.  Válka  růží,  která  jak  jistě  víte, trvala  přes  30 let a rody  Yorků  a Lncasterů  v  ní  válčily  tak  dlouho a  usilovně  o  anglický trůn,  až  jej  nakonec, s  konečnou platností  získali  Tudorovci. Což  následně  zásadně  změnilo  zcela  zásadně  nejen  osud  Anglie, ale  i  celého  světa, skrze  vá  rozprášení neporazitelné   španělské  Armady  o  sto  let  později…

No a  tak nějak  stejně  se mi  jeví  momentální  válčení  o  místa  na  kandidátkách  u  oranžové  růže. Ono to  totiž  není  jen  v Budějovicích.  Nesleduji  to nijak pečlivě, protože  k  tomu  nemám  žádný  zásadní  důvod, ale  velmi podobně  se to  viditelně   mele  v Ostravě  a Praze a  neviditelně   a jednoho takového neviditelného  případu se  dotknu  i  v  dnešním  článku,  i leckde jinde. Fakt  by  obyvatelům Lidového  domu  i  „lidových “ domečků  po  českém  venkově  neškodilo,  kdyby  jednak mrkli  sem  tam  do historie a určitě  kolem  sebe.   Protože  z globálního  hlediska  jde nesmyslné  vnitřní  války,  které v konečném  důsledku povedou  k  ještě  horšímu  volebnímu  výsledku  než  je  ten mizerný, který je  momentálně  reálně  dosažitelný.

Už  jsem  zdůvodňoval  na  Kose, proč  lze  nadcházející  volby  považovat   pro českou  sociální  demokracii  za  osudové  –  zkrátka, když  nebude dost  mandátů a  soc  dem  neuspěje  se  svým dovoláním  proti nálezu  druhoinstančního  soudu  ve  sporu  o dluh vůči  advokátu   Altnerovi, který  historicky  způsobil  svým  rozhodnutím mu  nezaplatit  celou  sjednanou  sumu   jistý Miloš  Zeman,  pak  jí  hrozí  ekonomický  bankrot, minimálně  pak  ztráta  její  hlavní  finanční základny  – Lidového domu.  Což je  vlastně  jen  kolaps  odložený.

Jsem  už  dost starý  na  to,  abych nebyl překvapen  tím, že  když  jde  o vlastní  koryto, tedy  o  volitelné místo  na  parlamentní  kandidátce  nebo  vůbec  na  kandidátce,  jdou veškeré ohledy  na  kohokoli a  zejména  cokoli,  stranou. Tedy i na  osud  celé  partaje, o jejích kmenových  voličích a  nějakém programu  nemluvě. Což  je  evidentně  Zimolův  postoj.  Ten,  v okamžiku  kdy musel vyklidit pozici  hejtmana hraje  o  svou  politickou  existenci, protože když   se nedostane  do  parlamentu,  hrozí  mu, že  skončí  v politice definitivně  a dokonce bude muset  jít  zase normálně  makat, což  se mu  naposled  stalo  před  dvaceti  roky….  A  představa, že  například by měl, jako tehdy,  přežít za  učitelský  plat.. No uznejte, to je  horor. Tohle  by  asi Miss  Blond  2000 sotva  ocenila.

Jiří  Zimola  to měl  dobře  vymyšlené  – aféra  s  „chatou“  na  Lipně  mu  nedávala  šanci,  aby  byl  byl lídrem  krajské  kandidátky  nebo  někde  v  tzv. volitelném popředí.  Takže  poslední  místo  – s  tím, že  si  /oprávněně / věří, že  z  jejího konce,  vzhledem ke  své  popularitě  v regionu,  doskáče přes preferenční  hlasy  pro poslanecký  mandát  a  tím si  zajistí politickou, společenskou i  ekonomickou future. Rozumím  tomu.Jasná zpráva.

Stejně  tak  rozumím  i motivaci  Bohuslava  Sobotky  mu  tohle  zatrhnout.  Zimola  proti  němu poslední  čtyři roky  soustavně  intrikoval a podrážel mu  nohy  kde a kdy mohl.  Viz  lánský  puč,  viz  komploty  s Babišem / kdy  Babiš  donutil jihočeské  ANO, aby  vstoupilo do  krajské  koaly  se  Zimolou, ačkoli  mělo  už vyjednanou  jinou  bez  socanů, viz  Přibilova nahrávka, kde  vyjevuje,  že  Zimola  měl  být jeho člověkem v  ČSSD,  který mu pomůže  odstřelit  Sobotku, viz… Je  toho hodně  a hodně.

Zimola  se  choval  k předsedovi  „své“strany dlouhodobě  záměrně  jako dokonalý  podrazák a zmetek,  alespoň  z mého velmi vzdáleného  a  laického pohledu.  Takže pro  Bohuslava  Sobotku  nadešla  vítaná příležitost k revanši.

Rozumět  osobní motivaci  obou kohoutů  ale  ještě  neznamená, že   rozumím tomu,  proč  nakonec  spustili  a  vyhrotili  tuhle  válku  dvou oranžových  růží,  tedy  jestli zcela  nezbytně  nechtějí  svému  „Jindřichu Tudorovi“ snadné  a lehké  vítězství v  daleko  větším rozsahu než  je nezbytně  nutné!  Který nakonec  s gustem  zakroutí  krkem  jim oběma a dost  možná  i celé soc  dem. S  nadšenou  pomocí  Josefa  Koblihy  – voliče.

Nijak se netajím  svojí  sympatií  k Bohuslavu  Sobotkovi. Znovu zopakuji, že  jej mám za  nejlepšího ministerského předsedu, kterého Česká  republika  od  převratu  měla. Osvědčil více rozhodnosti a  osobní statečnosti než se dalo  čekat  a přiznávám, že  mi  obrovsky  imponuje  jeho  klid až noblesa, s  kterými zvládá  vyhrocené a kritické  situace. Mít k  tomu ještě  Zimolův sexepeal  a jeho schopnost  účelové  demagogie… Tak  soc  dem  se  dnes  nepotácí  s  volebními preferencemi  někde mezi  12-15%, ale má minimálně  2x  tolik. Protože   podstatný  český  volič  chce  zejména  slyšet, to, co  si  myslí a  navíc  od  fotogenického   obličeje. Hlavně, aby nemusel  přemýšlet nad  obsahem  sdělení a  neotravovala  ho  nějaké  – tu bradavice, tu zubatá pleš.

Ale  i přes onu  sympatii k  současnému  premierovi nechápu,  že  do tohoto  střetu  na Budějovicku  šel,  jakkoli  chápu jeho  pohnutky.  Jenže    on  není v  pozici  sociálního demokrata člena,  nýbrž  je předsedou  sociální  demokracie,  která  bude bojovat  o  svoje  přežití!  A  tudíž  pro  něj  nemůže platit  politikovo základní pravidlo, že  oslabený  nepřítel se má  dorazit  s konečnou platností když leží na zemi,  ale prioritní  manažerská  zásada,   že  přežití  a  další  fungování  řízené  jednotky /strany, firmy/ je  nadřazeno  jakémukoli osobnímu  cíli  nebo  zájmu.  Což by přirozeně  si  měl osvojit i Zimola, ale  tomu  jde   holou existenci, protože  ten  učitelský  plat, no uznejte, kdo má za něj  vyžít? A chodit  každé  ráno  do hokny a nechat se buzerovat nějakým  nadřízeným,  školní inspekcí neb  obecním ouřadou,  když  byl hejtman?  Takže  u  něj  nějakou  reflexi  čekat  nelze a  nadřazení zájmu partaje a její  budoucnosti  jeho  osobnímu prospěchu už  vůbec  ne. Ale  Bohuslav Sobotka?  Je přece  předseda  té strany!  A  ví, že jeho   i  partaj  čeká opravdu  zápas  o bytí  a nebytí. Že on osobně  v politice může  přežít jen tehdy,  pokud  dokáže přivodit  zázrak a oranžoví  koncem října  vyhrají  nebo budou  těsně  druzí. Což  téměř  všichni,  včetně mojí  maličkosti, pokládají momentálně za  naprosté sci fi.

Dokonce prostá  matematika  říká,  že  jižní Čechy  byly  regionem, kde soc  dem mohli myslet  na  trochu lepší  výsledek.   Se Zimolou na kandidátce.  Ano, vstal by   politicky  z mrtvých, do parlamentu by se  dostal,  ale  straně  by  přinesl  hlasy, které  potřebuje. K přežití.  A Bohuslava  Sobotku  by  velmi pravděpodobně  už jeho come  back  trápit  nemusel, jestli  ty  osudové  volby  dopadnou tak,  jak očekáváno.  Premier   přestane  být  premierem a  předseda  sociální demokracie   předsedou.  Stane  se hříšným kozlem, na  kterého bude naložen celý  oranžový  hřích a spolustraníky  bude rituálně  krvavě  obětován!Takže nějaký  Zimola  v parlamentu  nebo mimo něj  mu  mohou  být  ukradení. Ale  v  jižních  Čechách  ztracené  hlasy zcela  jistě  nikoli.  Přiznávám,  že  logiku  tohohle  politického kalkulu  nechápu. Poukazování  na  Zimolovu  chalupu  jako kardinální problém není dostatečným vysvětlením.  Soc  dem bude vystavena  daleko horším  útokům.  Z  části  reálných,  z  části  smyšlených a podlých. Takže  nějaká  chalupa?

Navíc  tahanice  s  Budějičáky zcela  evidentně  podnítila  vzpouru  i  jinde a bohužel ve  své  nesmyslnosti není  ani jediná.

Tou vzpourou jinde mám na  mysli  zejména  oranžisty  z  Ostravska.  Kteří  více než  politickou  stranu  připomínají, z mého pohledu-  peleš  lotrovskou, jak by  je  určitě pojmenovala  moje  druhá  babička. A  ta  to používala  naprosto trefně, život  se s ní  nemazlila  a donutil jí například  za první republiky  provozovat v  nájmu  hospodu. Aby  uživila  rodinu, což tehdy bylo  pro ženu  nemyslitelná profese, ale   životní zkušenost k nezaplacení.  Nikdo jí nic  nenakukal, ačkoli  chodila  do  školy jen  co na  vsi  musela. Nebudu se  tím  blíže  zabývat, ale  story  o  jistém Rykalovi pronikly  i do vlčího mailu a nemám důvod  jim nevěřit,  zejména  po  tom,  co  ostravská   ČSSD  dokázala  po  aférách  Kajnar, Novák a  další  přijít  v  dělnickém a  sociálně  těžce postiženém  regionu  o  reputaci tak  masivně,  že ji válcují  nejen  Babišovi  zaměstnanci, ale dokonce  i ODS a  světe  div   –  v tvrdě  ateistickém prostředí  i  lidovci.. To mluví  o  tamních  socanech  za  vše. Tady  se naprosto nedivím, že  je Lidák chce  rozprášit. Jen to mě  udělat daleko dřív.

O  čem  ale  psát  chci a musím,  je informace, která  se ke  mně  dostala  ze  středních  Čech.  I na  tamní  kandidátce  zapracovala ruka  oranžového centrálního mozku, patrně  s vidinou  – když už máme  prohrát, tak  úplně nejvíc, co to půjde!

Velmi  si vážím  poslance Stanislava  Humla. Nikoli proto, že  o něm  vím, že je  pravidelným  čtenářem Kosy a  že sem  tam  něco z  ní přebere  na svůj  blog. Ale  proto, že  jeho  činnost  v parlamentu  sleduji  dlouhodobě, od  okamžiku, co se do něj  dostal  v dresu  Věcí  veřejných. Z  kterých  se následně  vyklubaly  Kecy  veřejné.   Když  Stanislav  Huml  zjistil,  co  a  jak  v  téhle  partě  je realita, byl jediný,  který  se  otevřeně postavil  Velkému  guru  Bártovi, práskl  dveřmi  a odešel.  Dávno  dříve  než tak  učinili  skandálníci  Drsná  Krystýnka,  Velká  kapsa  Škarka nebo  osmidenní univerzální ministryně Píka.  Bez  jejich  skandálu.  Jen jako  poslanec  pracant.  A  stal se sociálním  demokratem.  Kdykoli ve  sněmovně  mluvil nebo  něco navrhoval, mělo to, co já  vím, hlavu a  patu. A  to i  v případě, že  jsem s  ním  nesouhlasil. V minulé  i současné  parlamentní  periodě. Z  nepochopitelných  důvodů, alespon pro mne, sice neuspěl loni v senátních  volbách,  ale  naprosto jsem  nepochyboval, že  bude na  středočeské  kandidátce   ČSSD  pro  sněmovní  volby.

Vrabčáci na  vlčštejnském  komíně  si  ovšem  vytrvale  cvrlikají,  že  nikoli.  Že  prostě  nebyl zařazen  ani  do primárek,  aby  snad  nemohl být  na nějakém  těžce nevolitelném  místě  krajské  kandidátky. Protože   by  se mohlo stát,  že  by  byl  vykroužkován vzhůru a  úkor  někoho z  volitelných míst,  koho si  přeje  mít  v parlamentu  centrum!

Nemám důvod  svým  vlčtejnským  vrabčákům  nevěřit. V  naprosté  většině  případů  je  na  jejich  cvrkot  spolehnutí.    Nevidím důvod, proč  by to  mělo být  tentokrát  jinak.  Přiznávám, že  Bohuslava  Sobotku a  lidi kolem něj  ohledně  nenominací  pánů Zimoly  a Humla  nechápu.   Povinností předsedy  strany  je  zajistit  své  partaji  co  nejlepší volební  výsledek.  Zejména  když  je partaj  v  krizi  voličské  důvěry  a její preference trvale  mažou  na jih. Každý  hlas se počítá. Dokonce i ten,  který  přinesou  vnitrostraničtí  rivalové  nebo příliš  samostatní poslanci. Zejména jsou li  ve  svém volebním regionu  populární.

Válka  oranžových  růží  je  opravdu  nesmyslná  záležitost.  Jindřich  Tudor  už  si  brousí  nůž!  Vlastně Miloš  Babiš.

 

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Hodina vlka se štítky , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.