Obrana ateismu


napsala  Leo K.

Kdo jste četli článek Věnujte sami sobě čtvrt hodinu  a sledovali nalinkované video, tak jste pravděpodobně zažili pocit, který lze označit slovy dotek Víry. Přispívá k tomu nejen prostředí Svatovítské katedrály, ale také kultivovaná a věcná dikce projevu. Znal jsem ono video o něco málo dříve a tak mohu doplnit takříkajíc technikálie.

Projev byl přednesen jako součást ekumenické bohoslužby za popravené, umučené a zemřelé politické vězně v neděli 1.března 2015 a byl završením festivalu Mene Tekel v roce 2015. Tento nekomerční projekt proti totalitě, s cílem připomínat historické mezníky nejen naší země, ale i dalších států Evropy s přesahem do částí světa, kde jsou porušována základní lidská práva se koná od roku 2007 a vznikl jako reakce na nezájem společnosti o osud politických vězňů padesátých let. Názvem odkazuje k Bibli a proroctví o zodpovědnosti každého člověka za své činy. Morálním garantem je Konfederace politických vězňů a mezi hlavní odborné spolupracující subjekty patří Univerzita Karlova, Ústav pro studium totalitních režimů, Ministerstvo kultury, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy a Národní archiv.

Právě proto, že zaměření festivalu je velmi specifické, vysoce hodnotím zmíněný projev, který v duchu prvních křesťanských kazatelů není unylou tirádou na minulost ale svrchovaně překvapivou a žádoucí reakcí na aktuální dění.

Tady však musím vložit své rozporuplné „ale.“ Jde o reakci vrcholného katolického intelektuála, který neskrývaně viní ty, jež podle jeho slov „odhodili Boha,“ z úpadku světa, který jsme v dobách našeho mládí všichni znali. Jsem neznaboh. A to minimálně v druhé generaci, vždyť můj otec, který se narodil na samém začátku minulého století byl také ateista a s největší pravděpodobností to bylo stejné i s jeho otcem. Ale vzpírám se myšlence, že jsme to byli my a nám podobní, kteří jsme opustili ideály, toleranci a hodnoty humanismu vůbec. A obvinění, že pokrytectví, lež, intolerance, egoismus a prospěchářství je dítětem pouze pochybovačů a bezbožníků pokládám za nehorázný alibismus a bezbožnou pýchu těch věřících, na které se ještě nic neprovalilo. V následujících odstavcích chci komentovat několik klíčových vět projevu.

Očekáváme, že odhodí svého Boha, protože jsme to my udělali. Ale oni to neudělají, protože na nás vidí, kam to vede, že vymíráme. Neodhodili jsme Boha a ani jiné k tomu nenutíme. Dokonce i za tak zvaného reálsocialismu, šlo pouze o kontrolu nad náboženstvím a nikoliv o jeho zákaz. Co ale žádáme od svých hostů? Jenom to jediné, aby ctili svoji roli hosta, kterého jsme pustili do svého domu. Spekulaci, že by ti z nás, co žijí ve Víře, měli více dětí, nelze žádným způsobem doložit. Jejich populační exploze s největší pravděpodobností s Bohem nesouvisí.

Říkáme, že s nimi musíme vést dialog, ale oni nás nebudou poslouchat, protože chtějí mluvit o náboženství a my žádné nemáme, protože jsme nekonečně liberální. Snaha pouze jedné strany vést dialog je chybou. K dialogu musí být vždy nejméně dvě strany. A protože jsme sekulární a nevadí nám žádné veřejné téma, nemůžeme zcela logicky mluvit o náboženství, které je navýsost individuálním právem. Protože sekularita znamená, že společnost se nesmí(!) vázat na náboženské vyznání.

Říkáme, že si máme jeden druhého vážit, ale oni si nás vážit nemohou, protože oni jsou schopni pro svou pravdu položit život, ale my budeme ustupovat a podle jejich diktátu zakročíme proti každému, kdo se přizná ke znamení Kristova kříže. Správně říkáme, že si máme jeden druhého vážit, jak nás k tomu zavazují občanské hodnoty Velké francouzské revoluce ale oni si nás neváží proto, že nechtějí uznat jakékoliv hodnoty, které nekorespondují s jejich náboženstvím. Ve jménu toho bludu proto pokládají svůj život, aby zahubili co nejvíce těch druhých. Je pokrytectvím říkat, že pokládají svůj život, když ve velké přesile umírají jiní. Kristův kříž je součástí našeho kulturního dědictví a žádný host by jeho existenci v našich sídlech neměl zpochybňovat.

Říkají nám, že nejsme tolerantní, a mají pravdu, protože nejsme tolerantní ani k sobě navzájem. Jestliže říkají, že nejsme tolerantní, pak mají pravdu, že nechceme být tolerantní ke způsobu, kterým chtějí zavést svůj systém hodnot, který je v rozporu s naším. Nemohu být tolerantní k tomu, kdo přichází, aby mě zahubil.

A nedejme se mýlit, naši politici se vůbec nezajímají o Islám, ale o petrolej a prodej obnošených zbraní. My jim to nemůžeme vytknout, neboť je sice máme za krátkozraké hlupáky, ale nesmíme to přiznat, protože jsme je zvolili. Navíc cítíme, že to jsou ti nejhodnější z nás, protože na slovo poslouchají jiné, kteří jim, sami bez tváře, odněkud nařizují. Tušíme, že odněkud, kde se hraje ruleta s fiktivními penězi, které ovšem někdy musí být podloženy naší prací, popřípadě životy.

Usilujeme o mír na Ukrajině, ale sami jsme připustili, aby byl ohrožen, a spěcháme se přiživit, protože nepřiznáme, že nejde ani o Ukrajince, ani o Rusy, ale opět o peníze a rovnováhy bank, které se rozkymácely jako lodě, když se zvednou vlny. Říkáme: musíme být silní, abychom uhájili mír, ale k čemu nám budou zbraně, když nemáme muže, kteří by je zvedli. Proč by to dělali, když nemají ideál? Ideál, za který by někdo byl ochoten zemřít. Jsme věru ubozí a směšní. Vzali jsme své oblasti vazebnost kultury a naše katedrály se hroutí a společenství lidí se mění v hromadu rozhádaných sobců. Ztratili jsme hodnotu a míru člověka, neboť je zcela logické, že když odhodíme své křesťanství a zbavíme se Boha, zbavíme se i člověka, protože přestaneme vědět, jak má vypadat. Jak si nás muslimové mohou vážit, když oni mají Boha a my žádného nemáme. Ztratili jsme hodnotu a míru člověka, protože leckteří z nás, ale i z muslimů podlehli svodu majetkové držby bez ohledu na víru v jakéhokoliv Boha. Nejen 2000 let křesťanství a jeho sporů a válek a 1400 let islámu a jeho sporů a válek, ale i současné příklady nás přesvědčují (viz např. sídlo Limburgského biskupa Franze-Petera Tebartze-van Elsta nebo sídlo Nunzia Scarana a na druhé straně rodina Saudů), že žádná Víra není univerzálním prostředkem zajišťujícím byť jenom elementární slušnost. Ta nezanedbatelná a možná i většinová část našich občanů, která nahlédla, že k řešení otázek života, jeho budoucnosti a problémů s tím spojených nepotřebuje mít symbol Boha, nemůže a nesmí být obviňována ze selhání víry. In nomine Bacchi, Venere et plenus ventris (ve jménu Bakcha, Venuše a plného břicha) nikdy nebylo občanským vyznáním, ale vrstev, které se prezentovali Vírou jako svým štítem.

A proč by se měli u nás chovat slušně a jednat s námi lidsky, když vidí, jak se chováme my k sobě navzájem. Žádný sebehorší příklad chování našich bližních nás neopravňuje k tomu, abychom se chovali stejně nebo i hůře. S tím souhlasí i křesťanství. Tak nevím proč by s tím neměli souhlasit i muslimové.

Hovoříme o míru, chceme ho bránit, ale sami ho nemáme. Ani v sobě, ani mezi sebou. Chceme zachránit spravedlnost, ale jen množíme zákazy. Jenže spravedlnost ani mír nikdo nezavede, protože vyrůstají ze slušnosti. Křesťané říkají, že zákony jsou dílem lidským, kdežto spravedlnost je vyhrazena Bohu. Je tedy poněkud pokrytecké kritizovat z jejího nedostatku společnost, když sami tvrdí že není v lidských silách.

Nechtěl sem a nechci se dotknout křesťanů, ale bráním se být zástupným cílem, na který lze jakýkoliv neúspěch svést. Doufám, že jsem vás krátkým zamyšlením neotrávil.

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Země Lea K. se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.