Nad českým právem a rozhodnutími soudů opravdu zůstává rozum stát!


V  Plzni před  odjezdem  jsem si  říkal  – dáš  si  týden pauzu  a prostě   jestli   nevypukne   nejméně  III.  světová,  nenapíšeš  ani  čárku.  Jenže  to jsem netušil, že  v Londýně  nastanou  další  jatka a  v  Česku  budu  konfrontován  s výroky  soudů,  z  kterým  mi  půjde hlava  kolem a  tudíž  nelze  je  nekomentovat.

Jsem  asi  naprostý  naiva  a duševní prostáček,  ale  já  si pořád  myslím, že  právo   má  v  demokratické  společnosti  smysl jen  tehdy,  když jeho  praktickému  uplatnění  rozumí obyčejný, průměrný  občan.  Abych byl  správně  pochopen – píši, že  obyčejný  občan má  uplatnění práva  rozumět, nikoli,  že  s ním má  souhlasit! Ta  dvě  slova nejsou  zaměnitelná  natož  stejná.

Ale k věci.

Včera  jsem narazil  na monitoru  tisku na další, konečný  druhoinstanční, pro mne naprosto  nepochopitelný  rozsudek. Konkrétně:

  • Krajský soud v Českých Budějovicích potvrdil, že největší český chovatel ryb Rybářství Třeboň musí vrátit rybníky státu.
  • Soud vyvolala římskokatolická církev, která se o rybníky může přihlásit až poté, co se převedou zpět na stát.
  • Pravomocný rozsudek je do značné míry průlomový, protože reviduje majetkové poměry s odstupem 25 let.

Meritem  sporu  je to,  že  druhoinstační  soud  dal  za  pravdu  nárokům  církve,  která  tvrdila,  že  do  majetku  někdejšího  státního podniku Rybářství Třeboň  byly  zahrnuty  pozemky,  u kterých  to zákon  tehdy   měl výslovně  zakazovat.  A  odmítl  protiargumentaci  dnešního  vlastníka  firmy,  že   privatizace a ti, kteří  se jí  zúčastnili, jednali  v  dobré  víře a  že  při koupi podniku  nemohli  dokonce ani tušit,  že  něco s  majetkem  není  v  zcela  v pořádku.  Jak ostatně  principiálně  dnes  predikuje  Občanský zákoník  jako  jednu ze  svých  hlavních  zásad.

Soud  prostě  rozhodl, že  Rybářství  Třeboň  musí  státu  vrátit   několik  rybníků ze  svého  majetku,  aby  je stát  v rámci  církevních restitucí  následně  vydal  církvi.

Přiznávám, že  mi  naprosto uniká  logika  tohoto    verdiktu.  Soud  při  svém  rozhodování,  v kterém  hodlal  napravit  spáchanou  křivdu,  jednak  spáchal  křivdu  novou  a podle  mne  daleko závažnější  a  to  několik  řádů. Navíc  ve  snaze  napravovat  onu  prapůvodní  nevzal v  potaz  znění  zákona  o  církevních  restitucích.

Začnu  tím  omylem  druhým, tedy  menším.

Všichni víme, že  církve  dostaly  část  majetku  vrácenou  naturálně, tedy  budovy, pozemky, všude tam, kde to  fyzicky  šlo. Kde  nikoli se  stát  zavázal  vyplatit  více než  štědrou  finanční  náhradu. Spíše nestydatě  velkorysou v porovnání  s  tím, co  dostali  privátní restituenti!

Nevím, jak  to  viděli  soudci  českobudějovického  krajského  soudu, ale  pro mne  je tenhle  případ  modelovým  pro  všechny  ty, za  které  mají  církve  v konečném  součtu  59 miliard  Kč,  v  čase navýšených  o  inflaci.  Kdybych mohl, rád  bych se  zeptal  soudců, podepsaných  pod  tímhle  podivuhodným  rozsudkem,  co, dle  jejich  úsudku  asi tak  kryje  oněch  59 miliard, když  ne  podobné případy  jako  je  třeboňské  Rybářství. Odpověď  by mne  velmi a velmi  zajímala.

Jenže  to  není  zdaleka  jediný  průšvih  tohoto  nálezu  české  justice.  Jde  o  to,  že  rozsudek  vlastně precedenčně  zpochybňuje  privatizaci  jako takovou.  Vrací  čas  o  25 let  zpět  a umožní  stovky, možná  tisíce dalších  podobných  žalob. Zanáší   do držby  majetku,  který,  jak stále  a stále  slýcháme, je  posvátný a nedotknutelný  obrovskou právní  nejistotu.  Patří mi  to, co  vlastním  nebo  se najednou objeví  někdo,  kdo mi  to, na základě českobudějovického rozsudku sebere?!  Ačkoli jsem naprostý právní  laik,  nemohu ten  budějovický  nález  označit  jinak, než  jako právní  katastrofu!  Totální  katastrofu.

Aby  toho nebylo málo, ve  stejný   okamžik, kdy  mne  potrefil  ten  rozsudek  ohledně  Rybářství  Třeboň,  na  mne jukla  další  zpráva  o výkonu  české  justice  ohledně  restitucí. Tentokráte  jde o případ  opačný – Městský soud v Praze,  jako vůbec první soud pravomocně potvrdil, že  jistá  paní Bednářová NENÍ dědičkou   úspěšného prvorepublikového Bečvářova velkostatku, ačkoli se vydávala  za  jeho neteř.  Takže  v průběhu  času  zrestituovala  v  Praze  a okolí  mnoho mimořádně lukrativních pozemků  – řádově  v  ceně  okolo  tří miliard  v  rámci tzv. náhradních  restitucí. Ne že by  paní Bednářová  neměla  restituční  nároky,  ale  zkrátka  pod  falešnou příbuzností  dostala  nejméně  o  1/3  větší náhrady, než  jí příslušelo.  Řeší se právní odpovědnost,  kdo jako za  to může, kdo věděl a měl  vědět.  A řeč je  – o  úřednících.  Nic  se nepíše o paní  Bednářové-  viz  zdroj.. Zvláštní  že?  Ona  nevěděla, s  kým je  a není příbuzná a  kde jí tedy  vzniká  či nevzniká  nárok? A  argumentace  právního zástupce  restituentů?

Advokát restituentů Daniel Honzík říká, že vše byla jednoznačná chyba úředníků. Rozhodně to prý nebylo tak, že by někdo podvodem chtěl restituční nárok zvětšit. „Moji klienti sou z toho smutní, protože prostě nechápou, proč mají pykat za nějakou chybu úředníků. Ta chyba úředníků je nesporná,“  

Klienti  jsou  smutní, protože nechápou proč  by měli přijít  o nějaký  majetek, který jim nepatří, vydaný  chybou  úředníků!  Respektive – proč  by neměli  dostat  ještě  další  majetek,  který jim ještě  nepatří protože na  něj nemají  nárok  a který jim  zlý  stát  ještě  nevydal!  Protože, na  rozdíl  od   sporu  církev  – vers. Rybářství  Třeboň  žádný  soud  nenařídil,  že  co bylo  nespravedlivě vydáno  restituentům,  musí  tito  vrátit, stejně  jako třebonští  rybáři  – státu!

Co má tohle, zejména  když položím ty  dva  případy  vedle  sebe, společného  s  právním státem?  V jedné  kauze,  kde je  ze zákona  poskytnuta  žadateli  už  finanční  náhrada ze zákona,  dostane  tento  i  nemovitosti,  které  kryje právě  ta  finanční  remunerace, v případě  druhém  nikdo  evidentně neřeší   nebo zatím  nechce  řešit  návrat majetku, o  který byl stát  podvodem  okraden….

Mně  to přijde jako  naprostý debakl  demokracie a  zdevastování právního  státu. Ani se  neptám, kde jsou  nějaké ty  evropské  hodnoty….

A  ještě neskončím – nemohu  pominout  čerstvý  rozsudek  Nejvyššího  soudu  v případu  Davida  Ratha,  respektive  zejména  přípustnosti  odposlechů,  které  jsou  pro celou  kauzu  klíčové.  Kdy nakonec  vyhověl  dovolání  ministra  spravedlnosti  Pelikána,  který  nechápal , stejně jako  já,   rozhodnutí  soudce Zelenky  z pražského  vrchního soudu,  že  byly  pořízeny  nezákonně. Protože  prý soudce okresního soudu příliš  snadno převzal  argumentaci  policie  a  státního n zastupitelství při jejich  povolování.

Já  tehdy  v článku České soudy jsou skutečně neuvěřitelné!

napsal  k tomu Zelenkově  parozhodnutí , mimo jiné toto:

Protože  soudce, co povoloval odposlechy a sledování,  nesepsal  vlastní  slohové  cvičení!!!  Nýbrž  jen opsal nebo v  mojí v  mojí  naivistické  terminologii se ztotožnil   s názorem  státního  zástupce.

A  co  že  pronesl  soudce Nejvyššího soudu  Veselý  včera, když  odůvodnil  relevanci  odposlechů pro  další  řízení? Tohle:

„Nelze požadovat, aby soudce přepisoval materiálně i formálně bezvadnou žádost státního zástupce, pokud se s ní ztotožní,“

 

Dále jsem  si  před půl rokem  dovolil  soukromě  dovodit v  onom  článku na Kose následující:

Že odposlechy víc než důvodně potvrdily svoje nasazení? Že ozřejmily, že se kradlo ve velkém a jak se kradlo v tom velkém! Že Rath byl chycen se sedmi miliony cash! Že Kott a Pancová měli doma asi 30 dalších! Že jedna z obviněných začala spolupracovat a rozkryla další věci do mozaiky? A že to celé se ukázalo jako velká organizovaná zlodějna? To nikoho nezajímá.

A cože  konstatoval soudce Veselý  když  včera  četl  rozsudek? Toto:

„Kritizované obecné pasáže nepřezkoumává ve vztahu k ostatním informacím,“

A  ještě  přidal, že  soudce Zelenka  mimo jiné vytrhával   věci   z kontextu!!!

Unie  státních  zástupců na  rozsudek  a  uznání odposlechů  reagovala  následovně:

nicméně  já  žádný důvod  k jásotu nevidím!  To  opravdu je nutné, aby  Nejvyšší  soud  nalézal  totéž, co  najde  i  laik?  To má  být  výborná  zpráva  pro spravedlnost  v  České  republice?  V  souběhu  s těmi  dvěma  restitučními  obludnostmi  z úvodu  tohoto  článku?

Že zvítězil  selský  rozum?  Mně  to  ovšem  přijde  pouze jen jako podmínka  naprosto a naprosto  nutná, ani zdaleka  však postačující pro  základní  fungování  státu!

P.S:  nemohu  si odpustit  dvě  poznámky:

1- doufám, že  si  ten  rozsudek  Nejvyššího  soudu  o přípustnosti Rathových odposlechů  detailně přečtou  všichni ti,  kteří mi  v  prosinci  psali  maily  o  tom, jak to  vidím špatně  a že  je  jejich zamítnutí oprávněné a  že jich  nebylo málo.  A  mohou při  té příležitosti podumat o  tom,  jaký  je  rozdíl mezi  fandovstvím a  analýzou. Nechtˇ zváží  zejména  výrok Nejvyššího soudu, že  výrok soudce  Zelenky  byl  nezákonný!

2- pokud  uvažujete  že  tomuhle  státu  dáte  hvězdičky protože  jsou  vám proti srsti  restituce obecně  a  ty  církevní zejména  a  při tom  vám  vadí EET,  nedávejte je.  Není velká a malá  zlodějna. Je  jen  zlodějna.Nic  víc.

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Groessling podotýká se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.