Jean Beignet, rodný bratr Josefa Koblihy řádí jak černá ruka.


Měl  jsem  v  neděli  večer  Hodinu  vlka  na  Slobodném  vysielači a  tudíž  nemohl dělat nic  jiného. Kdyby ano,  byl  bych určitě  surfoval po  televizních  zpravodajských  kanálech a  hledal ty,  které  mi  poskytnou  co  nejlepší  informační servis  ohledně  prvního  kola francouzských  parlamentních  voleb. Abych  si  co  nejrychleji potvrdil svůj  odhad, že  jedna  věc  je věc je  vyhrát,  na  protestní  hlasy, ve  Francii  prezidentské  volby  a druhá získat  pozitivní  volbou, navíc  v podstatě  pro  neexistující a  nefungující  stranu bez  programu,  postavené jen a jen na  mladické  tvářičce čerstvě  upečeného  prezidenta, funkční  parlamentní  podporu. Když  jsme  s Borískem těsně  před půlnocí  končili a  konečně bylo možné   se  mrknout  jak, že  to  ti  Frantíci v  prvním  kole  odhlasovali, nezbylo  než pár  vteřin  lapat po dechu. Protože  na mne  hleděla  tahle  tabulka  oficiálních  výsledků:

Zdroj

Zkrátka  Macron všechny  totálně  přejel!  Moje  předpověd zkrátka  dostala  na  frak. Nemá  smysl cokoli  zastírat,  tentokrát šel můj  odhad totálně  mimo. A bylo by  směšné  to  jakkoli zastírat poukazem  na historicky  nízkou  voličskou  účast.  Podnikatelský list L’Opinion  je  sice názoru že

„Ani 24 procent z prvního kola prezidentských voleb, ani padesátiprocentní nedělní nepřítomnost nesmí vytvářet iluzi, že Francie přestoupila na ‚Macronmanii‘,“

když  odkazují  jen  na  48%  těch, co  dokráčeli  do volebních  místností,  ale  já  si myslím  pravý  opak.  Francie  evidentně    Macrominii PROPADLA. Protože  jeho  voliči  viděli  důvod  k  volbám  jít  a  hlasovat,  na  rozdíl od  těch  s jinými preferencemi! Měli  přece  -Macrona. Ti  ostatní jej v osobách  svých  tradičních  lídrů -POSTRADALI!

Nehodlám se v  dnešním komentáři  pouštět  do nějakých  zásadních a  dalekosáhlých  rozborů, protože  to    důležité se odehraje  až  v kole  druhém,  kde  se  z potenciálních  mandátů  stanou  ty  skutečné a  opravdové,  přinášející  moc navrhovat  a prosazovat  zákony, nicméně  Macron má  zaděláno na  neuvěřitelnou  vládní  většinu, protože  rozdělení  křesel v  příštím  Národním  shromáždění  by  mělo  dle  odhadů analytiků  takového Le  Figara  vypadat  nějak takto:

Selon les projections, La République en Marche disposerait d'une large majorité à l'Assemblée nationale.

Dodejme, že celkový  počet  poslanců  je  577….

Nevím, čemu  kdo  říká drtivé  vítězství,  ale  jestli  to  aspon přibližně  takhle  skončí,  tak já mám, co se výkladu tohoto pojmu  týče -jasno. A  klidně to tak může,  zejména, když  se podíváme na  mapu  Francie  a jejích  zámořských departementů na  vítěze    jednotliých  volebních  okrscích, dopadnout….

 

Jak  už  napsáno  výše – nehodlám se  po prvním kole pouštět do  hlubších  rozborů. Zajíci   se skutečně  počítají  až  po honu. Nikoli po jeho  půlce. Ale přeci jen….

Velmi by mne  zajímalo, kde zůstalo oněch  30% voličů,  kteří  se  před  pár  týdny dostavili  k  volbám  prezidentským.  A  zejména  proč se tentokráte  neobtěžovali. Ale  na  to bych  potřeboval  vládnout  francouzštinou  a  znát  dostatečně  francouzské  reálie.

Osobně ,  když  jsem si dělal  nějaký  svůj  odhad, jak to  asi  může  dopadnout v  prvním  kole, tak  jsem  věřil  na to,  že  Macron bude  rád, když  bude  schopen  posbírat  alespon přibližně  tolik procent jako  francouzská  pravice,  soustředěná  kolem  Republikánů   a že  totéž  se podaří  i Marine  Le  Pen, kde  jsem počítal s  jejím  pevným  voličským  jádrem. A  ono  nic -nula. Zjevně  zůstali  doma  jak  tradiční  voliči  pravice všech  odstínů,  tak příznivci  Národní  fronty….. Proč  sakra? I  Republikánů   a napojených  bych  si  to vysvětlit  uměl – opakovanými skandály  jejich  lídrů, ale u  Le  Penové?  Ony  nějak pominuly  důvody,  které  ji  dostali  do  finálového  rozstřelu  o   post  francouzského prezidenta?  Asi  sotva. Viz  už  fakt,  že  Macron  bez  mrknutí oka  prodloužil  výjimečný  stav.

Moje  charakteristika  toho, co se  v neděli  v  zemi  galského  kohouta  odehrálo,  je  jednoduchá,Francie  je v  zajetí  Macromanie!  Totálně!  Protože  jen  ti  co se  vidí v  tom zázračném  klučinovi  z  růžového  snu   současných  nepoučitelných a nenapravitelných  evropských  a světových elitářů si  našli  důvod hlasovat.  Ti, co  ctí  tradiční  at  už  pravicové či  levicové  či  řekněme  – národní  hodnoty prostě  zůstali  doma a  necítili potřebu se  zvednout  z  fotelu. Jsem  velmi zvědav,  jestli  svůj přístup změní  příští  víkend, kdy  se  bude  lámat  chleba s  konečnou  platností. Nebo  jestli rezignují na  osud  své  země  a  tu  nechají na pospas rodnému  bratru českého Josefa  Koblihy – Jeanu Beignetovi /slovník praví,  že  kobliha= beignet/,  který  prostě  chce  změnu a  to za  každou  cenu. A  stačí mu, když  ten, s  kterým onu změnu  spojuje, je  dostatečně  fotogenický a  dá  do placu  několik  jednoduchých, chytlavých  hesel  typu  ANO,  bude líp!  Aniž  by sebeméně  zkoumal,  komu že  jako bude líp a  za  jakou cenu pro  ty,  které  ten  lepší osud  nepostihne  ani náhodou. Ale  hlavně, že  to natřel těm  zlodějům!

Nepochybuji,  že přesně  tohle se  semlelo v  neděli  ve  Francii,  ani o  tom,  že  se  totéž stane poslední  říjnový  víkend  u  nás. Protože  jak Kobliha, tak  Beignet  si  myslí,  že  volí svého Jeremy Corbina a  při  tom  dostanou  Andreje  Babiše. Což  ani náhodou  není  totéž.Macron  i Babiš  jsou  pro  mne  stejná   dvojčata jako Kobliha  s Beignetem.   I  když  se  velmi  liší  jak v  chování, tak v sebeprezentaci,  v používaném  slovníku a  především  v  metodách,  kterými  chtějí  získat a zejména  udržet  moc.

Macronovi  se o  nějakém  kompru  a osobně  řízené denunciaci politických  soupeřů  ani nezdá. Zatím.   Také  není  příjemcem  dotací  v  zemi,  natož  absolutně  největším. Není v  permanentním  střetu  zájmů. Ale je  ze  stejné  stáje  globalistů,  patří  ke  stejným  elitářům  jako  Andrej, je  stejně  populistický  a  slibuje  všechno  všem. V  tomhle  jsou  jednovaječnými  dvojčaty a  ideálně  by  mohli  oblíbenou policejní  dvojku  -hodný/zlý policajt. I  když  jen  do té  doby,  než  tu moc, v dostatečně  velkém  rozměru,  díky  věčnému  hledači  nových, zaručeně  poctivých  politiků, co  to  za něj  odmakají,  takže   nastane  ráj  na  zemi – Josefu  Koblihovi, potažmo  Jeanu  Beignetovi, opravdu  získají. Pak už  to bude  jen  příběh  o dvou  zlých a  ještě  horších poliších…Koneckonců  – Francouzi přece  natočili  skvělý  film Prohnilí proti prohnilým…. Jen jsem  netušil, že  to je  vlastně  s  českou  koprodukcí.. Ale  o  tom v  detailu  až  za  týden.

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Hodina vlka se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.