Mocný prezident nemocné země


Druhé kolo  francouzských  parlamentních  voleb   jen potvrdilo  to, co  ukázalo  už  první  – že  se neřeší  jestli  bude mít  Macron  v  parlamentu  většinu,  ale  pouze  jak velkou.  Přiznávám, že  jsem    situaci  v  které se  nachází  země  galského kohouta, po prezidentských  volbách,  nedocenil.  A  byl toho názoru,  že  si  sice  francouzští  hledači  nových  lepších  stran a politiků  dosadili  na  Elysejského paláce  fotogenického  Macrona,  ale  protože jeho  voličský  elektorát,  který porazil  Marine  Le  Pen,  byl  složen  převážně  a to v poměru  2:1 nikoli  z  těch,  kteří  ho  chtěli mít  v  nejvyšší státní  funkci, alebrž těmi, co  tam  nechtěli mít  Marine,  že  parlamentní  volby budou o něčem  úplně jiném  a  Macron bude vládnout bez  parlamentní  většiny. Člověk  z  Česka  míní,  francouzský  volič na  místě, s  hlasovacím lístkem,  mění.A  to  tentokráte  mimořádně  důkladně.

Předběžné  výsledky  vypadají  takto:

Estimations Ipsos-Sopra Steria des résultats projetés pour les élections législatives

Čísla  sice  ani zdaleka  nejsou  nakonec  tak  drtivá,  jak  Macronovi  přisuzovaly  odhady, ale  i  tak  je  jeho vítězství   neoddiskutovatelné,disponuje  prakticky  2/3 většinou.  A všichni ostatní  jsou  na  hlavu poraženi.

Už  po  Macronově  prezidentské  volbě  jsme  slyšeli  totální triumfalismus  elit a elitářů, jak  byla  posílena  v  Evropě  demokracie a  evropanství a  jak to  je  všechno  úžasné.  Varoval  jsem před  tím.  Troufl  jsem  si  tvrdit,  že  elitáři se radují  zejména  z  toho, že  nemusí  nic ze své  chybné a  selhávající  politiky, tam  kde  je  nefunkční  a  chybující  – měnit. Na  rozdíl od  toho,  kdyby  byla  zvolena  Le Penová.  Ta  už  pouhou  svou přítomností  by  si prostě  vynutila  řadu  nutných  změn v  celoevropském  měřítku.  Macron  znamená  pouhé  klasické  odsunutí problému.  Za tímhle postulátem si  stojím.

Stejně jako za  dalším – že  z Macrona a jeho vizí bude  leckoho v  EU, zejména  pak  Berlín – bolet  hlava.  Mezi  tím  už  si  to v  Berlíně  zkusili,  už  čelili  návrhům na  společné  evropské  dluhopisy  a  podobným  nápadům,  které  ambiciozní  mladík  přivezl  v zavazadle své  první  zahraniční  návštěvy kancléřce. A  zase si je  odvezl. Berlín  mu  velmi  srozumitelně  dal najevo,  že  ozdravění  francouzských  financí  a  francouzské  ekonomiky  je  jen  a pouze  záležitostí  Francouzů  samých  a navíc  v Německu  před  volbami do Bundestagu  jsou  témata  nějaké  pomoci  většího rozsahu  Paříži  nemyslitelná. Takže  si bude muset    pomoci  sám.

A  Macron  si  opravdu  sám pomohl!  Šel na  to od  lesa.  S mimořádně  šikovným  PR – stačí  si  vzpomenout  například na  obecně  známou  etudu  tisknutí  rukou s  Trumpem a  pár  dalších podobných  kousků,  které  evidentně  přispěly skokově k  nárůstu  jeho popularity. Zkrátka – stal se  doma  fenomenem – stejným  jako  Babiš  u nás  v  Čechách.  A podle stejného receptu

-založil stranu  jednoho muže

-stranu  zásadně  bez  vyhraněného programu,  která  slíbí  všem  všechno

-do politiky  uvede  nové  lidi,  zejména  místně  populární

-dává  si  zásadní pozor, aby  se  někde před  volbami  politicky  nevyhranil

-staví  kampaň  na  poukazování  na  chyby  svých předchůdců,  takže  Jean Beignet automaticky si  sám dosazuje,  že  on a jeho  noví politici  tyhle  průšvihy mít  nebudou ani  žádné  jiné

-kampaň je  výhradně  postavena  na  něm a  jeho  portrétu

Že  to takhle  bude dělat  mi bylo  jasné od  samého začátku,  ale  věřil  jsem  na  pevné  voličské  jádro  tradičních  stran  – zejména  pravicového bloku  vedeného  republikány  a  Národní  fronty.  O  tom, že  socialisté  jsou v totálním  rozkladu nebylo pochyb. A  kalkuloval s   tím, že  ani Jean  Beignet  nemůže  přehlédnout,  že  chce  volit volí  stranu,  která prakticky neexistuje a  nefunguje,  že  si  tenhle  handicap  uvědomí  a pochopí,  že  vlastně  vystavuje  bianco šek,  navíc  někomu  u  koho  se nenamáhal  si zjistit  jeho identitu!  O  kom  neví,  jestli  ho  v  příštích  volbách  bude  případně  schopen  potrestat  odebráním  hlasu, protože  nemá  záruku,  že  tohle  naprosto  heterogenní  seskupení  bude vůbec ještě  existovat!

Když  tyhle  své  úvahy  přezkoumávám  ve  světle  předběžných  výsledků  z  Francie,  mohu  konstatovat,  že  jsem udělal  chybnou prognozu  hlavně  ze  dvou  zásadních  důvodů:

1- spoléhal  jsem příliš  na racionalitu  myšlení  voliče, tentokrát  francouzského!!!  A  dal příliš  malou  váhu  emocím.  Řekl bych  – pro  mne  jde  o chybu typickou a opakovanou.

2- měl  jsem  si, před  tím  než  jsem  začal  formulovat  nějaké  závěry o  tom,  jak  Macron  vyjde z parlamentních  voleb udělat  to, co  dělám  při  většině, resp.  v podstatě  vždycky,když  zkouším   nějakou  předpověď – vzít  si  k  ruce alespoň  základní  charakteristiky  a fakta , pokud  tato  jsou k  dispozici. Což  bylo  tentokráte  pominuto a  já pracoval  jen  s psychologií  Macronových  voličů,  z  nich  většina  volila  jen  své  klasické  menší  zlo.     Došlo mi to okamžitě, jakmile jsem se v  týdnu začal  zabývat  francouzskými  ekonomickými daty!

Vím, že  řada kosířů  nemá  grafy  a  čísla  zrovna  v lásce, ale  pár  základních  grafů  dát prostě  musím. Protože jen  tak  lze popsat, proč  to  politické  zeměstřesení  ve  Francii je  tak  velké, proč  Macron  dostal  ten  nekrytý  šek a proč  jej dostal  napříč  voličským  spektrem.

Vývoj  francouzského státního  dluhu v poměru k HDP  

 

Vývoj nezaměstnanosti  ve  Francii

France Unemployment Rate

 

Roční  bilance deficitu  francouzského státního  rozpočtu

Bilance   francouzského zahraničního obchodu

Když se na  ty  grafy podíváte  třeba  jen  zběžně a podotýkám, že  nemusíte  oficiální  ekonomice vůbec  rozumět,  věřím,  že  jsou  dostatečně výmluvné  na  to,  abyste došli  k jednoduchému  závěru  -Francie  je vážně  nemocná  země!   Točí  se, nejméně  od  krize  2008 ve spirále silně  deficitních  rozpočtů  – 9 let za  sebou  neplní  Maastrichtská  kritéria  a  překračuje  každý  rok  maximálně povolená  3%  mezi  jeho výdaji a příjmy, takže    státní  dluh  dnes  dosahuje téměř  výše  celoročního  HDP. Stejných  9 let roste  nebo  na  velmi vysokých  číslech  stagnuje  nezaměstnanost.  Francie  jako, řekněme  velmoc a    člen  G8  má  trvale  vysoký deficit v  zahraničním  obchodě a  více  dováží  než  vyváží!!! Není tedy  dostatečně  konkurenceschopná.

Více  není  potřeba, aby  člověk pochopil,  co  se  to poslední  dva  víkendy  v  té  zemi odehrálo a  proč  se  to odehrálo!

Od vzniku  de  Gaullovy  V.  republiky  to  zde vždycky  fungovalo  podle  klasického  vzorce západních  demokracií –  střídala se u moci  velká pravicová a velká  levicová  strana. A  každý  zkoušel  postavení  země  zlepšit  podle  svých   „osvědčených“  receptů. Dle  svých  zaběhnutých  zvyků.

Ovšem  krize  2008 a  její  dozvuky  byly  fenomenem,  který  jaksi  oněm  klasickým  návodům  vzdoruje. A  nejen  ve  Francii se stalo,  že  své metody  zkusila   uplatnit  jak  pravice – Chirac, Sarkozy,  tak  levice  – Hollande a  všichni  bez  úspěchu.  Či se  stále  horšími  výsledky. Takže  volič  ztratil  naději,  že  s  těmi  tradičními se  něco  pohne.  Především  ten,  který  byl  vůbec  odhodlán  jít  k volbám, protože  první kolo přineslo historicky  největší  voličskou  neúčast za posledních  50  let. Více  než  polovině  zapsaných  scházela  jakákoli motivace   jít  k urnám!!! A  ti, co ji měli,nijak  nepřemýšleli a  chtěli  jediné  -změnu!! Někdo  něco  s  tou  naší  nemocnou  zemí a mizerií  udělat  musí. 

Ať se na mne nikdo  nezlobí, ale  tohle  už  není  tak  úplně    o paralele  s  Andrejem  Babišem,  tohle  mi  připomíná  Německo  30-tých  let.  Obecně – nikoli konkrétně. Ani v nějakém  miniaturním  náznaku  bych  se  neodvážil  tvrzení,  že  Emmanuel  má  něco společného s  Adolfem.  Jen  říkám,  že  rozpoložení  a  beznaděj  ve  společnosti  jsou  velmi  podobné.

Jinak  by  prostě  jedna  tvář,  navíc původně  a ne  tak  dávno  jasně  neúspěšného ministra a  totálně  rychlokvašená,  bez  návrhu  hmatatelných a  jasných  východisek a  řešení nemohla  brát  hlasy  napříč  všemi  voličskými  skupinami a  to  jak  sociálními  tak názorovými a  dosáhnout  zjevně drtivého  vítězství.

Macronův  výsledek  je prostě  faktem. a  v  podstatě  už v  tomto okamžiku  historií. A  nemá  valný  smysl  jej  nějak  dále  rozebírat. Ačkoli  je to moje  oblíbená  disciplina  – hledat v  detailech  souvislosti proč a  jak.  Tentokrát  si  to odpustím.Proč  je,  v nejhlavnějších  souvislostech popsáno,  k  jak se  ještě  myslím,  v pár  zajímavých  detailech , dostanu. Důležitější  bude zkusit  odhadnout, co to  přinese Francii.  Když  jsem analyzoval  francouzské  prezidentské  volby  zněl titulek  toho  článku

Jásot nad Macronem na místě?

Dnes jsem  uvažoval  nad  tím,  zda ho  nemám  použít  zase, jen doplnit  II. Protože  jásat  se bezesporu  bude.  Ve  Francii, v Bruselu, v Berlíně a leckde  jinde.  A  já  si  opět,  tak  jako  7. května,  myslím,  že k  oné  bezbřehé  euforii  není  žádný  zvláštní  důvod. A pokud  už  jej  někdo má,  pak  spíše  v zahraničí  než  v  samotné  Francii.  Protože si tam  slibují,  že  Macron  snad konečně  provede  ve  Francii  nutné  makroekonomické  změny a  Francie  přestane  být  vážně  nemocným  ekonomickým  evropským  obrem,  který  by  mohl  rozvrátit  ekonomiku  kontinentu,  pokud  s jeho  hospodářskou  kondicí  někdo něco  hodně  rychle  neudělá. A  jak  velká tato  ekonomická  očekávání  léčby  Macronem  jsou, nejlépe  ukazuje  graf  úročení  francouzských  desetiletých  státních  dluhopisů. Právě  desetileté  dluhopisy  jsou  jakýmsi nepsaným  benchmarkem  pro finační kondici  každého  státu:

Od  března,  kdy se začal v  průzkumech  prosazovat, jejich  úročení  kleslo o polovinu!!! A  absolutní minimum  bylo přesně  před  týdnem, po prvním kole  voleb  do Národního  shromáždění!!!  Takže  trhy  už  slaví.  Stejně  se k  tomu postaví  Brusel a  Berlín.  Ačkoli..  no  já  myslím,  Merkelová a  spol.  nehledě  na  verbální projevy,  budou  hodně a  hodně  obezřetní.

Ale  nejvíce určitě  slavil včera   Jean  Beignet!!!  Ulice  plné  jeho radosti  jak  to s tím  Andrejem,  eh pardon  – Emmanuelem  těm  prolhaným  a  kradoucím  starým  strukturám  natřel a  jak  už  teď  bude všechno  v ažůru a vůbec  dobře!  Aniž  by Jeanovi  došlo,  že  se má opravdu  na co těšit!  A  že  mu  z  toho  půjde hlava  kolem!

Protože  MAcron  zřejmě  disponuje  takovou  většinou  v parlamentu, že  si tam  prosadí, minimálně  na  začátku, doslova  co  chce. Nijak se netají,  že  s  tím  začne  už  od  zítřka – že  nebudou  v  jeho  kabinetu  žádné  letní prázdniny  a  sladké  nicnedělání, ale  že do toho šlápne  razantně a okamžitě. Žádná  dovolená  na  jachtě  jako  Sarkozy,  žádná  dovolená  na  Azurovém pobřeží  jako Hollande  po  volebním  vítězství. Ale  rovnou  serie  mimořádných zasedání  Národního shromáždění a  to v horkém  létě!  A nejen  to!

Jean  Beignet ve  svém  svatém  zaujetí pro  fotogenického  Emana  jaksi  nevzal na  vědomí,  že  ten  má  docela  zvláštní představu  o  tom, jak má  fungovat  jeho  poslanec.  Neznám  sice francouzskou  ústavu,  natož   poslanecký  slib,  ale  jsem si jistý, že  i tam  bude, že  poslanec  se zavazuje  hlasovat  podle  svého  nejlepšího vědomí a  svědomí, atd. atd.  Ovšem  Emánek si  je  vědom,  že  devět z deseti poslanců,  kteří  zasednou  do poslaneckých  lavic jsou političtí nováčci.  Navíc, že  je vlastně  nezná a  netuší co od  nich  může  čekat. Že  je  posbíral  jako  naprosto nesourodou směsku  ze  všech politických  směrů  a  sociálních  skupin.  A  že  jejich osobní  kvalita,  postoj  k němu  a  vládě  se vůbec  nedá předem  odhadnout,  navíc  dlouhodobě  predikovat a  stavět na  něm.  Takže  vymyslel, pro  Francii  něco  velmi  neobvyklého.  Dal  každému ze  svých  kandidátů,  už  před  volbami podepsat tak  zvanou  Smlouvu s  národem!  Zní  to  pěkně  že? Jenže  ten název  klame – smlouva  není s národem, ale  jde o o závazek  loajality  Macronovi!!!!  /Vzpomínáte  zač  je popotahován  Trump? Že  prý  požadál  exšéfa  FBI  Comneyho  o  loajalitu!!!! V USa  je  za  to prezident  vyšetřován, ve  Francii je  to  v pohodě/.

To  ovšem není  všechno,  závazek loajality  je  sice pěkná  věc,  ale…  ale  takový Zplňomocňovací  zákon je ještě  lepší!  A hodlá  jej nechat prohlasovat  okamžitě!  A  k  čemu  ho potřebuje?  V podstatě  k  témuž,  k  čemuž  si  nechal  odhlasovat  něco podobného  nedávno  jeho  turecký  kolega,  když o  fous  zvítězil v  referendu.  Nebudu  se  v tomto okamžiku  ptát  jestli  Evropská  komise  bude i  Francii , stejně jako  v  případě Turecka, nabádat  k  umírněnosti…

Frankfurter  Allgemeine  ten  Zplnomocňovací  zákon popisuje  takto

Francouzský  zákonodárný proces definuje  výslovně  tuto  formu  jako  zrychlený proces přijímání  zákonů. A  to přesto,  že  kritici  už  nyní  reptají  cosi   o  zmatečné  demokracii.  Vláda  může  skrze  dekrety instalovat  reformy se  silou  zákona. Parlamentní debata  bude redukována.

A proč  že  Macron  chce  vládnout  nikoli přes  zákony a klasickou procedurou jejich  přijímání, když  má  v parlamentu  takovou  sílu,  jakou  neměl prakticky nikdo z  jeho předchůdců? A  prohlasuje  si, co  chce?

Přesně  tuhle  otázku  si měl  položit  Jean  Beignet,  než  vyrazil  k urně  to  těm  starým  strukturám  pořádně natřít.  Jenže  nepoložil.

Macron  chce  a  to nejpozději  do podzimu  totálně  změnit  spoustu  věcí. Ale  zejména  francouzské pracovní právo.  Dokonce, za  těch pár  dní co dělá prezidenta,  už  stihl on  a jeho štáb připravit  návrhy,  jak by  to asi mělo vypadat.  A  k těm návrhům se  dostal  tisk. Výsledkem  byla  vlna  rozhořčených  reakcí  ze  strany  odborů.

To  není  ani zdaleka  všechno – podle  všeho se  Macron  chystá  razantně  zasáhnout  i  do  důchodového  systému,  kde například hovoří  o  sjednocení  důchodů. V jednoduché  češtině  to lze  přeložit  tak,  že  hodlá  redukovat  speciálně  navýšené  důchody, tak  jak si  je  v průběhu  času  vyjednaly  některé profesní  skupiny….

Jean   Beignet  se bude zatraceně  divit, až  ze  svého  volebního rauše  vystřízliví! Stejně jako se bude  divit  Pepa  Kobliha,  až  zjistí, co si v Babišovi  doopravdy  zvolil.

Macron zkrátka  hodlá  odstranit  co  možná  nejvíce  z  toho, co  si  francouzský  odborář  a námezdně  pracující  v  dlouhých  desetiletích  vybojoval.  V  tom má  být  spása  a ozdravění  Francie  a jejího  ekonomického  systému.

Ne  že  by  to  nebyla,  z podstatné  části,  správná  úvaha.  Když  jsem  hledal podklady  pro tento  článek, narazil  jsem  na  následující, mimořádně  zajímavý  graf!

Porovnání  růstu  jednotkových  cen práce  od  roku  2002  mezi  Francií a  Německem

Vzpomínáte  si ještě  na  poslední  z úvodní   serie  grafů?  Který popisuje Bilanci   francouzského zahraničního obchodu? Tady máte vysvětlení proč  má  Francie  trvale  zápornou  obchodní  bilanci – je prostě výrobně  drahá. Náklady práce  tam, od  roku  2002 rostly, ve srovnání  s jinak velmi  drahou  prací v  Německu , astronomicky  i  když jí bylo málo!

Nicméně  to, co  Macron připravuje  a  chce  prosadit, je  zjevný  a brutální   útok  na  nižší a  chudší  vrstvy  společnosti.  A  jasný  konflikt  s  odbory. Ví  o  tom a podle  toho postavil  taktiku  – žádné  klasické  zákonodárné procedury,  žádné  dlouhé debaty – všechno prosadit rychle, pokud  možno  po  tichu a  přes  prázdniny- takový  osekaný  zákoník prác e má deadline  21.9.2017!!!,  kdy  klasický  Francouz je někde na prázdninách  a dovolené.  Kdy odbory budou mít  velký problém  sešikovat  lidi  do protestů,  kdy jeho  fungl  noví poslanci  v  parlamentu  netrefí  ještě  ani  do  tamní  restaurace a kdy  si  jistě  netroufnou  vzdorovat,  kdy  media  mu  jistě  určitě  nějaký  čas  půjdou  na  ruku.    Jean Beignet možná  ještě  slaví  včerejší  triumf.  Ačkoli  netuší,  že  opravdu  nemá  co a  že  dnes, ačkoli se dost možná probudil s kocovinou, není  to nic  proti  té, která  ho čeká  za  pár  dnů  nebo nanejvýš  týdnů.  Až  zjistí, co  pro něj  Macron  nachystal.

Protože  ty  reformy  půjdou převážně  na jeho  konto a proti zájmům  jeho osobně a  jeho  rodiny.  A  dovolím  si  tvrdit,  že  francouzský  rodný  bratr  českého  Koblihy  nemá  žádné  rezervy,  z kterých  by  mohl  tu  Macronovštinu  snáze  přežít.

 

Objevil jsem  totiž  další  minimálně  známý, ale  maximálně  zajímavý  graf:

 

Kombinované  veřejné  a  privátní  zadlužení nejdůležitějších  západních  zemí

Je  to  nikoli tristní, nýbrž  šokující – v  drtivé  většině  zemí  EU  a  našeho  civilizačního okruhu je , v lepším případě  privátní  dluh  /osa  y/ stejně  velký,   ale  častěji  dokonce daleko větší  než  ten  veřejný /osa  x/. Přirozeně  v poměru  k  HDP. Což  je  obrovský malér. Stát má  své příjmy  jakž takž  jisté. Vždycky může  vypsat  nové, či  zvýšit  staré  daně. Ale  privátní  subjekt, většinově  námezdně  pracující? Ten je  bez  šance.  A každá  ztráta  výdělku,  respektive omezení příjmů a  to je  to,oč  Macronovi  jde  a na  čem staví  svou ekonomickou politiku, ve  vazbě  s  vysokým  soukromým  dluhem, je smrtící kombinací!!!! Odskáče  to  Beignet. Je  bez rezerv. Navíc  zjistí,  že  jsou  zpřísněny  i  dávky  podpory  v nezaměstnanosti…. Má se na co těšit.

Kobliha je prostě  prostě  Kobliha. Vlastně  Beignet.  Nepřemýšlí,  nehledá  souvislosti  fakta  ho nezajímají.  Dá na  emoce a  fotogeničnost!  To je  důležité!

Takže  proč  by  se  zajímal o  nějaký  program  nebo  náznaky  toho, co  jako  Macron  chce s  Francií  dělat  a  co chystá. O  devastaci  pracovního práva, kterou  chystá už  byla  řeč. Zmíněno  bylo  i osekání  důchodů.  Aby  Francie  byla  výrobně  levnější a  státní  kasa  ušetřila.  Trhům  to konvenuje.  Nevím  jak  Macronovým  voličům, až  jim to doklapne, co a  jak.  A  současně  vezmou  na vědomí ,  že  Macron  sice pokrátí  důchody, ale  současně  v silně  deficitním  rozpočtu posílí  výdaje  na  obranu!!! Nejméně  na  ona požadovaná  2%  HDP.  Ze  současných  1,78. A nejen  to, vedle  toho, z jiných zdrojů  chce modernizovat  francouzský jaderný arzenál!!!

Ano v květnu,  po  finále  prezidentských  voleb, jsem  udělal  analytickou  chybu, kterou  nezastírám  – spoléhal  jsem na  zdravý selský  rozum  francouzského voliče a  na  to, že  když   si jsem  relevantní   a výmluvná  data  opatřit  já  v  nějaké  České republice,  navíc  bez  znalosti  jazyka,  bude je  mít  tím  spíše on a  nějak  si  je vyhodnotí.  Jenže  co  jsou  fakta  proti  emocím?  Že Pepo  Kobliho?  Hlavně  to  natřít  těm  starým  zlodějům  a ukázat jim vztyčený prostředníček…. U nás  to bude koncem  října  totéž. ale  vraťme se do  Francie.

Soudím  že  se tam budou  dít a  to velmi  brzo,  věci!

Má  Macron  šanci  prosadit, co  si předsevzal?  Z počátku  nepochybně. Ale  nemyslím,  že   v  té pozici  bude dlouho.  Jeho  „léčba“  se dotkne,  dle mého odhadu,  příliš  mnoha   lidí velmi drsným způsobem. a platí  fyzikální zákony – mám na  mysli zejména  ten  o  akci a reakci.    A  společnost, zejména  odbory  reagovat  budou.

Dalším  velkým omezením  bude  ta  obrovská  vládní  většina.  Už  jsem  konstatoval, že  je mimořádně  nesourodá.  Ono  už  Macronovo  prohlášení  před prezidentským finálem  –  vzal jsem si  to nejlepší  z  pravicového i  levicového programu,  bylo naprostým nonsensem. Protože  hlavní  levicové a  pravicové postuláty  jsou zcela  nekompatibilní! A každý  to  ví. Nebo  měl vědět,  jestliže  disponuje  funkčním mozkem a používá jej. Ovšem on  to učinil  záměrně  – chtěl sebrat  hlasy  všem  – socialistům  i  republikánům.  Což  se mu  podařilo v míře  nevídané, ačkoli většina  jeho elektorátu, jak odhaduji, budou  hlavně  sirotci po  Socialistické  straně.  Ti si nestihli uvědomit,  že  vládu vede jasně pravicový premier a  stejné orientace  je většina  ministrů. Všechno zastínil pocit,  že  musí přijít  někdo nový  -Mesiáš!

Nicméně  určitě  dojde k  profilaci postojů  jednotlivých  Macronových poslanců.  I  tohle  už  z  tuzemska  dobře  známe.  Máme  osobní zkušenost s  Vítkem  Bártou    a  jeho „lovci  dinosaurů“. Ti  byli také  noví, také  složili  slib  věrnosti a loajality  svému  vůdci a  zpočátku mu odezírali  z  úst. Aby se následně od  něj  začali  rychle a  někdy  ještě  rychleji  – distancovat. Až  to  vyvrcholilo  několika  velmi trapnými a dramatickými  soudy.   Macron  má  svůj  závazek  loajality.  Jenže  poslaneckou  většinu  typu – každý pes jiná  ves.  Zajímavě  některé  detaily popisuje  Neue  Zürcher Zeitung.

Například  v  jednom z  pařížských  obvodů  nemají Macronisté  žádného  vlastního  kandidáta. Macron osobně podpořil do druhého kola  kandidátku  socialistů, jeho předseda  vlády  Edouard Philippe její konkurentku  z pravice!

To  nemá  chybu a svědčí o konzistentnosti!

V Toulose došlo ještě  j daleko komičtější  situaci. Tam byla  původně  oficiální  kandidátkou  macronistů  jakási  Corinne Vignonová,  takto  druhým povoláním  astroložka /parádní  kvalifikace  pro poslance  Národního shromáždění!!/. Ovšem  jen  do  té  doby,  než  se o ní  začalo zajímat  státní zastupitelství  kvůli  jistým  daňovým  nesrovnalostem. Následně   jí bylo sděleno,  že  když  se přesto dostane  do   parlamentu, nebude součástí  poslaneckého klubu,  protože  zkrátka  nenaplňuje  profil poslance. Místo  toho byl a oficiální podpora  přesměrována  na  jiného  kandidáta,  kterého  se  hnutí původně  zřeklo, protože  byl obviněn  z  nezákonného financování  volební  kampaně. . Dnes  je opět  oficiálně podpořen a po první kole  vede.

Zajímavý byl i  systém  výběru  kandidátů  –  hlavně  aby  to byla  místně  známá  osobnost.  Takže  kdesi  na  francouzské  jihu,  je  hlavní  favoritkou  místní  toreadorka,  která  zřejmě podrtí  hlavního  IT  experta  Hollandovy  vlády.  To má přece logiku,  že? A  tak bych mohl pokračovat.

To  nepochybně  dává  všechny  důvody věřit,  že   Francie  má  kvalifikovanou, odborně  zdatnou  a  soudržnou  vládní  většinu…Jo  Kobliho  Beignete, co  jsi si nadělil  to  máš.

Ale,  že  bys měl  důvod  zrovna  ty  jásat?

A  ještě  k  tomu  triumfalismu  Bruselu a  Berlína.  Na  jejich místě  bych byl mimořádně opatrný. Ano  Macron se objevil  v poslední sekundě jako  onen klasický a příslovečný  Deus ex machina a  pobil  nejen Le Penovou, ale  i všechny  ostatní.  Triumf  evropanství, liberální demokracie, evropských hodnot!  Vážně? Momentálně  ano.

Ale…  ale, zkusme  si  představit  situaci,  kdy  Macron  z  jakéhokoli  důvodu  úspěšný  nebude. Osobně  si myslím, že  do  dvou let  jeho popularita  bude ještě menší  než ta Hollandova. Protože  vybudil  vysoká  očekávání.     A  ty, odhaduji,  nemůže  naplnit. Nebo  v  žádném případě – nemůže  naplnit  dost rychle. Protože  s negativními dopady  bude volič  konfrontován okamžitě, ale  zlepšení, jestli kdy vůbec,  se  dostaví pomalu  a  za dlouho.  Takže ta  spekulace  není  vůbec  přitažená  za  vlasy.  Takže  co  že se  stane, když  Macron  neuspěje?  Francouzi zkusili  pravici,  následně  levici, nyní  Macrona  a pořád nic!  Už  ten drtivý   Emánkův  úspěch by  měl  každého soudného  člověka  v  Bruselu i  jinde vyděsit.   Protože  když  nezaboduje, podpora  se vytratí  stejně rychle, jako se vzedmula.  Spíše rychleji.  A  je  velmi pravděpodobné,  že  s  Macronem  by bylo  zavrženo  všechno, co  představuje. Tedy ono  evropanství, liberální demokracie a  tzv.  evropské  hodnoty. A nikdo neví,  jakou léčbu  si  zvolí  Jean Beignet  příště! Tradiční  strany  to  asi sotva  budou. A  nějaký  nový  Macron  znovu  z  čista  jasna?  Mimochodem,  všimli si  ti,  kteří  dnes  triumfálně  slaví  tu doslova  skandálně  nízkou  účast  v  druhém  finálovém kole?  Která  tak mohutně  kontrastuje  s účastí ve finále prezidentského klání,  kdy  byla  účast  fakticky  dvojnásobná? Já bych  to  nazval  výhružným silenciem  tzv.  mlčící  většiny.  Tichem před bouří. Protože  Macronova většina  a evidentní  slabost  opozice v parlamentu znamenají  pouze  jedinou  věc  – přesun politiky  z  Národního  shromáždění na  ulici. A  to nikdy není  nic  dobrého. Takže  je nebo není  Macrton důvodem k jásotu?

 

 

 

 

 

 

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Hodina vlka se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.