Lze ukrást pohřeb? Lze! Dokonce 2x…..


Že  se krade  všude, pořád   a kde  co,  nikomu, tím méně na  Kose-  netřeba  vysvětlovat.  Takovou  banalitou  bych svůj  blog nezatěžoval. Ale  až  do  soboty by mnenenapadlo, že  lze  ukrást  i pohřeb. Se vším  všudy.  Tedy ne  že by někdo  ukradl mrtvolu,  věnce, pozůstalé,   hosty, smuteční náladu   a snad dokonce  jednotlivě. Nicméně  tohle  všechno  lze  ukrást  jako  kompletní  balíček.  Všechno  naráz!  Může  být, že  si  myslíte , že  si  z  vás  hodlám  dělat  šoufky  a k tomu, že  jsem propadl  nějaké  formě  nekrofilie..

Ujišťuji vás,  že  nikoli.  Jen  jsem  byl  konfrontován  s  okolnostmi sobotního pohřbu  německého  exkancléře  Helmuta  Kohla.

Byla  to událost!  První  Evropský  pohřeb.  Organizovaný  Evropskou  unií.  V podstatě  nic  divného – Helmut  Kohl  byl  státníkem  nikoli  německého, ale  celoevropského rozměru.  Takže  souhlasím.  Dodávám, že  souhlasím  nerad.  Přiznávám, že  osobně  mi  neseděl a  po  dobu  jeho  aktivní  kariery  stály  moje  sympatie  vždycky  na  straně  jeho politických  soupeřů.  Ostatně   -Helmuta  Kohla mám  navždy  zafixovaného  z jeho pražské  návštěvy, kdy podepisoval  česko -německou  deklaraci a následného   rozhovoru  pro Českou  televizi. Bohužel internetový  archiv  ČT  umožňuje  jen přístup  k pořadům počínajíc 1.2.2005 a já bych  pro  konkrétní připomenutí  potřeboval  jít  až do ledna  1997. Takže  si  tu Kohlovu  návštěvu   Prahy  připomeneme  jen  screenshotem…

Ale i tak  ten tehdy jeho naprosto kožený  obličej  mluví  za  všechny  komentáře.  Znovu opakuji – neseděl mi  a  nepožíval mých  sympatií.  Nicméně  na  to,  abych někoho viděl  jako  velkého  muže a  státníka,  nepotřebuji,  aby  mi  byl  někdo  sympatický.  Sympatie  jsou  naprosto podružné nebo  alespoň  by podružné  být  měly, pokud chceme  hodnotit  rozměr  kohokoli.

A  v  pokud   měříme  přínos  německého exkancléře  pro  svět a  Evropu,  pak  nezbývá než  konstatovat,  že  patří  k  těm  nemnoha  opravdovým  a velkým  evropským  politikům  po  druhé  světové  válce.   Do politiky  vstoupil  už  jako 16-ti letý  a jeho politické  uvažování  bylo  výrazně  ovlivněno  osobními  válečnými a  těsně poválečnými  zkušenostmi.  Byl to on  kdo  zkonstruoval  s  francouzským  prezidentem Mitterandem  onen pověstný  evropský  dvojblok a  dosáhl  historického porozumění  mezi  oběma  zeměmi,  které  spolu  válčily  celé  pamatovatelné  evropské  dějiny. Byl prvním  německým  kancléřem, který  vystoupil  v  izraelském parlamentu,  ale  hlavně – Německem, Evropou a celým světem  bude vždycky  vnímán  jako  kancléř  sjednotitel  své  země.  Dokázal přesvědčit  velmoci, ale  především  tehdejšího sovětského  presidenta Michaila  Gorbačova a  vedle  něj  i  tvrdě  vzdorující  Margaret  Thatcherovou,  že  znovusjednocené  Německo  už  nikdy nebude hrozbou pro světový  mír.

Nehodlám  opakovat  jeho  životopis,  ani  znovu  uvádět  všechny  jeho zásluhy,  ale uvést  jednoduchou pravdu,  že  šlo  o  velkého muže  světové politiky, musím.  Neboť  to  byl on,  kdo  výrazně  spoluvytvářel  kontury  Evropské  unie,  do  které šla naše  přihláška a  do které  jsme si v  referendu  odhlasovali  vstup.  A  byl to  také  on,  kdo  se minimálně  spolupodílel  na  vytvoření  jednotné  evropské  měny  a  nastavování pravidel  pro její  zavádění  a  fungování. A nepochybně  by  se byl staral i  o jejich vymáhání.    Tohle  všechno  byl  Helmut  Kohl.  Mně  nekonvenující, ale  přesto  velký politik. S  jasným  vyjadřováním,  přesným  a dlouhodobým  uvažováním, člověk  konkrétních  vizí  a  konsekventních  pravidel.  Předem  vypočitatelný.  Odmítající  surfovat  na  módních  vlnách  politické  korektnosti,  sklánějící  se před  proměnami  nálad voličů  nebo  vlnami sympatií  či nesympatií  mediálních  vševědů.  Prostě  státník.

Plánoval  důkladně, velmi  důkladně.  I přes  hranice jemu  vyměřených  dní.  Podle  německých  zdrojů  si  dokonce měl, do posledního detailu  naplánovat  i  svůj  pohřeb.  A  to tak,  že  se  rozhodl  uštědřit  pořádný  políček  do  tváře  dnešních  držitelů klíčů v  Berlíně – kancléřce  Merkelové  a prezidentu  Steinmeierovi.

Oba  úřady – jak  kancléřství, tak  úřad  prezidenta  jsou  normálně  těmi,  kdo  podobná  poslední  rozloučení  organizačně  zabezpečují.Naposled  se tak stalo v případě  jeho předchůdce  Helmuta  Schmidta.

Jenže  přesně  tohle   kancléř  sjednotitel  nechtěl.  Steinmeira  si  zjevně  nevážil a  Merkelovou,  kterou svého  času  adoptoval  jako  svou politickou  dědičku a umetl  jí  cestu  až  na  vrchol německé politické  pyramidy,  v  posledních  létech  vysloveně  nesnášel – čemuž  se ani trochu  nedivím. Mimochodem  – rozpor  ohledně  migrační politiky byl  stejně  zásadní  jako  snaha  o  jeho  utajení  před  veřejností  ze  strany  kancléřky  a CDU. O  českých  mediích  nemluvě.

Proto se nejspíše  ještě  za  svého  života  Helmut  Kohl  dohodl s Jeanem Claudem Junckerem,  který  byl  několik  desítek  let  jeho osobním  přítelem,  že  tentokráte  vezme  režii jeho  poslední  cesty  do rukou on a  tím i  Evropská  unie. Zkrátka  exkancléř  se rozhodl,  že svůj pohřeb  a  falešné  slzy  ukradne     současné  německé politické  elitě  a to  stůj, co  stůj. Jako  akt posledního protestu a  hlubokého nesouhlasu.

Dokonce to původně  mělo jít tak  daleko, že  projevy  měli  držet  jen  zahraniční  hosté a nikdo  ze  současných  německých představitelů!!!  Což  by bylo,  zejména  těsně  před  německými  parlamentními  volbami,  chápáno  i  tím nejzaostalejším  německým  voličem  jako facka  pro  elitářské  politikáře.

Jenže  jedna  věc  jsou  údajně  nedotknutelná  poslední  přání a  druhá  věc  realita!!! Zahraniční  hosté  sice drželi  většinu smutečních projevů,  ale…  Ale Angela  Merkelová  si  nakonec  Kohlův  pohřeb  ukradla  sama  pro sebe!  Přes  výslovné přání zemřelého,  že  nechce, aby  držela  nějakou   řeč! Samozřejmě, že  měla  hlavní projev. A  aby  toho nebylo málo,  tak  mezi  řečníky  – tedy  Clintonem,  Junckerem, Tuskem, Macronem /sic!/  měl  být, podle  německého  tisku, na  výslovné  přání  vdovy  po  exkancléři- Maiko Kohl-Richterové  být i maďarský  ministerský  předseda  Viktor  Orbán! S  kterým se Helmut  Kohl,  v  čase, kdy  na  něj  všichni  rádi  zapomněli – opakovaně  sešel a   jehož  postoje k migrační politice, více méně  -sdílel!

Jak už  řečeno  – německá  media  to prezentují  jako  přání  87-leté  vdovy  po exkancléři. Vzhledem k  tomu,  že  ovšem zároveň píší,  jak Kohl  osobně  sestavil  celou režii svého pohřbu do posledního detailu,  včetně  toho,  že  nechce  být  pohřben  vedle  svých  rodičů a  první  manželky  v  rodinné  hrobce v Ludwigshafenu-Friesenheimu, což  mimořádně  těžce  nesou   jeho synové  i   vnuci,  nýbrž  v  tzv.  Adenauer-Parku ve  Speyeru,  lze  se důvodně  domnívat,  že  Orbánova  řeč na  Kohlovou  rakví  nebyl  žádný  rozmar  pološílené  vdovy nýbrž jasně  vyslovené poslední přání Helmuta  Kohla  se  zřetelným a  nekompromisním  a  přesně mířeným  vzkazem  současné  německé politické  elitě  a   Merkelové  osobně! Protože Viktor Orbán a  poslední  laudácium  na  Helmuta  Kohla??? To  by nepřežila,  leda  že by  chodila  příslovečnými  kanály! Tudíž  přátelé  prý  vdově  vysvětlili, co a  jak…..

Jenže  co je nějaké  poslední přání  velkého, ale  nyní  už  mrtvého  státníka,  proti  vůli  živých?  Nic. Takže  Angela Merkelová  si ukradla  celý  pohřeb  svého politického otce  a  učitele  zpět  sama pro sebe! A  pak  že  nelze  ukrást pohřeb!  V  dnešním  světě  jde prostě  úplně  všechno.  Jen ty  úplně nejsamozřejmější a nejpotřebnější  věci  nikoli.

Za sebe mohu  říci  jen

pane  Helmute  Kohle,

nebyl  jste mi  sympatický, ale přesto  se před  Vámi skláním  jako před  velkým  Evropanem a  státníkem!  Už  hodně  dlouho mi  scházíte a  nyní  vím,  že  je  to bohužel už  natrvalo.  Takže  dovolte,  abych  i já přidal  virtuální květiny,  takhle  na  dálku.  Jistě  chápete,  že  bych  nechtěl  být  mezi  těmi, co  byli, spolu s  Vámi,  ukradeni politikáři.

Výsledek obrázku pro fotografie smuteční květina,

Dodatek  z  pondělního večera:

Řádky, které  jste  právě  dočetli,  jsou z     nedělního   dopoledne  a  bylo mým přesvědčením, že  je článek  kompletní. Pondělní  vydání Lidových  novin, mi  opět  dokázalo,  že  v   českém mediálním  světě  nic  nelze  míti  za  definitivní.  Na  straně  6  je  popis   Kohlůva  pohřbu, který s  fotografiemi zabírá  asi  80%  plochy.

Bohužel  je  pro mne v  elektronické  podobě  nedostupný.  Nebylo by na  něm  až  tak  nic  zvláštního, kdybych  tam  nečetl  následující  úryvek  z  projevu  Angely  Merkelové,  která původně neměla  vůbec na pohřbu promluvit:

Přesto i ona přidala osobní poděkování. Zavzpomínala na  Kohlův projev z  roku  1987,  v němž prohlásil, že  Němci touží po sjednocení. „Nám v  NDR  to dalo sílu.Podstatnou  zásluhu na  tom, že tu teď  stojím, máte  vy. vzkázala nad Kohlovou  rakví  kancléřka.

Mám za  to,  že  jestli  se mrtvý  může  v  hrobě, podle  známého  rčení v  hrobě  obrátit,  když  je posmrtně konfrontován s  nějakou mimořádnou  nehorázností, jež  se ho  osobně  týká,  pak se nejspíš  exkancléř  v  rakvi  točil jako  turbína při  tomhle  výlevu  Angely  Merkel.

Je  pravdou,  že  bez  Helmuta Kohla by ona  rozhodně  nebyla  tím  čím je.

Výsledek obrázku pro Merkel FDJ

Odvděčila  se mu  kdysi  za  to něčím, co ze  všeho nejvíc  připomínalo  ukázkovou zradou,  když  se Kohl zamotal  do problému  s  nejasným financováním  CDU.  Ale  tohle  nemám na  mysli. Šokovala  mne  ta  její  věta  o  tom, jak  Kohlův  projev  o  touze  Němců po  sjednocení, to  N8M v NDR  dodalo  sílu….Tohle  je  tedy,  eufemisticky  řečeno  – pokrytectví  přímo  učebnicové!  Kdyby  byla Merkelová  použila  formulaci  – Kohlův  projev  z roku  1987 dodal  lidem  v  NDR  sílu,  neřekl bych  ani popel a nemusel  bych, celý  vzteklý,  psát  tenhle  dodatek!  Ale  když  ona  vyslovila, podle Lidovek  – NÁM  v  NDR. 

To  nám  má  zajímavý  rozměr, když  jde o  osobu jménem  Angela  Merkelová.  Tehdy, v  roce  1987.  byla  v jednom z  ústavů  východoněmcké  Akademie  věd nejen  nadějnou  mladou vědkyní,  ale   také  aktivní  členkou  jejich  Společnosti  německo- sovětského  přátelství, vedle  toho odborovou  funkcionářkou, ale  hlavně  členkou  celoústavního  výboru  mládežnické  organizace  FDJ /  což  byla  obdoba  našeho SSM/ a  to, jak  uvádí  německé prameny  –  tajemnicí  pro  agitaci a  propagandu!

Podle  stejného  zdroje ještě  v roce  1989  viděla  Merkelová  německou  budoucnost takto:

„Wenn wir die DDR reformieren, dann nicht im bundesrepublikanischen Sinn“

„Když  budeme  NDR  reformovat,  pak nikoli  ve  smyslu   Spolkové  republiky.“

Výsledek obrázku pro Merkel FDJ

Chudák  Helmut Kohl!

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Hodina vlka se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.