Síla písmena Crhy a Strachoty


Umíme  změřit  naprosto  všechno.  Od  nehmotného fotonu po váhu  vesmírných těles a  všechno  mezi tím.  Jsme  technická,  lépe  řečeno  – technologická  civilizace.  A  jsme  na  to hrdí.

Jenže  je  to  pravda, že  umíme  změřit  a  zvážit  všechno? Co takové  písmeno?  I  to  umíme pojmout  v  nějakém  kategorizovatelném  rozměru?  Který  by nám o  něm  všechno pověděl?  Zejména  to, kolik  váží?

Ani nápad! Zjistit  váhu  písmena  nelze.  Stejně  jako  váhu  slov  z těch  písmen složených.  Záleží  totiž  jednak na okolnostech,  za  kterých  jsou  z jednotlivých  písmen  tvořena slova  a ze  slovo  věty.  A  také  to,  kdo,  kdy  a proč  používá písmena,  aby  z nich  dal  dohromady  slova a z těch  následně  věty.

Jinak  váží utišující  slovo  matky  vůči  kojenci,  jinak  slovo otce  vůči  synovi,  jinak  dětí  vůči  rodičům, jinak  slovo  učitele  žákovi, jinak slovo  obecního  blázna  městskému  patriciovi,  jinak  slovo  bohatého vůči  chudému,  jinak  slovo  soudce  vůči  obžalovanému,  jinak  slovo obhájce  vůči  soudu, jinak… jinak.. jinak..

Však  to znáte.  A  co  váží  písmena,  z  kterých  skládá  slova  politikář  vůči  voliči?  Všichni  tuhle  hru dokonale  známe a  stále  opakujeme i přes  to, že  víme  jak zase a opět  dopadne. Lepší  nemáme.

Proč  dneska  píši  právě  o  váze  písmene jste  dávno  uhodli. Ano je  den  slovanských  věrozvěstů  -Cyrila a Metoděje. Ti  dva  sem přinesli  dar  písmene.  Do  té  doby  tady ne/byl.  Proč  ne/byl?  Byl,  ale  znali  jej  jen opravdu   nemnozí,  kteří písmeno  vážili  na  cizích  vahách.  Oba  bratři ze  Soluně přišli s písmenem domácím.  Pro  domácí.  Aby  vznikla  neindoktrinovaná  vrstva  tuzemských  vzdělanců, nezávislých  na  cizích  vlivech.  Jejich písmena  vážila  hodně.  Kde  písmo, sloužící  jako  uchovatel  informace neexistovalo, tam tehdy neexistovala  ani  udržitelná civilizace.  Žádná  civilizace  se nemůže  rozvíjet, pokud  není schopna  uchovávat a sdílet  informace!  To  je  axiom.

Cyril s Metodějem  tento  dar přinesli  do  našich  zemí  a  předali  tehdejším obyvatelům. A  ještě  spoustu jiného. Ale  všechno  stálo na  písmenech. Z těch  skládali  slova.  A  do slov  se  zakovávalo vědění předků.  Stali se  rovnoprávnými  v  civilizovaném  světě.

Na  dnešní  svátek  se pohlíží mnoha  způsoby,  každý  si ho vykládá podle  své potřeby.  Církev  vidí  světce, národovci  národ, politici  si  to ohýbají podle  doktriny,  kterou  se  řídí. Atd.,atd. Ale pokud  vím,  nikdo  nepojal příchod  věrozvěstů  jako  totální  informační  revoluci  v tehdejším  časoprostoru.  Přesto, že  je  tomu tak.

Dnes  je  pro  nás  všechny  /zatím/  obyčejné  písmeno  nezajímavou  normálností.  Známe všechny, umíme  je  vyslovit, umíme  je napsat,  umíme  je  reprodukovat, kdykoli se nám zachce.    Totéž  platí  pro slova i věty.  Jsou ale  naše písmena  významnější a  mají  větší  váhu  než  z před 1200 roky?  Určitě  nikoli.

Tehdy   těch, co  písmeny  vládli, ačkoli třeba  jen  pasivně /tedy byli  schopni  číst/  byla  jen  hrstička. Dnes, jak už  řečeno  /zatím/ všichni.  Ale tím  je  dáno i  to,  že  je  nadprodukce písmen, slov, vět.  A kde je nadprodukce, tam  klesá  význam. O kvalitě nehovoříc.  Máme  nadbytek slov.  Pracujeme s písmeny,  aniž  by ta  práce měla  smysl!  Soudím, že takhle  si  to  ti  dva  solunští  poutníci  rozhodně  nepředstavovali.  Ale  mohu  se mýlit. Třeba  by  byli  rádi,  že  dnes  umí  písmena  každý.  Kdo  ví…

Určitě  by  ale z  dneška  cosi  nepřekvapilo a nezaskočilo.  Totiž  snaha  mít  monopol  na  vážení  písmen.  I  za jejich  časů  bylo běžné,  že  někteří  si osopovali právo  ukázat  palcem  nahoru  nebo  dolů podle  toho, jak se jim  nějaké  písmeno, slovo, věta líbí nebo nelíbí. měli  s  tím  oba  bohaté  zkušenosti.  Putovali přece  ve  vlastní  věci  opakovaně  do Říma.  Aby  obhajovali  tak  jednoduchou  věc,  jako  že slovo  Boží se má  zprostředkovávat  věřícím  v  jazyce, jemuž  rozumí.  Takže  dnešní  auguři  s  patentem  na  vážení  písmen  by  je  určitě  nezaskočili.

Nebo  to nebyla  a pořád  ještě  není  naprosto  samozřejmé?  Že  osudovému  vědění  by  měli  rozumět, pokud  možno –  všichni?

Kolik tedy  váží  písmeno.  Ano  to obyčejné písmeno, které  nám  tehdy  Crha  se Strachotou  z  té  daleké  Byznce přinesli?

Co?  Jaký  Crha a  jaký  Strachota?  Inu, Nejdříve  byl Konstatntin s  Michalem.  Posléze  se z  nich  stali Cyril s  Metodějem.  Aby  nakonec  zdomácněli  jako  Crha a Strachota….

Myslím, že  i jejich  písmena  vážila  různě.  Jinak vážila písmena  od  Konstantina s  Michalem v  Byzanci,  jinak  Cyrilova a  Metodějova  v Římě a  úplně  jinak  Crhova  a Strachotova  na Moravě  a v Panonii…..

Můj osobní názor  je  ten,  že  ta  nejtěžší  písmena  kladli na pergamen  právě ti poslední. Když  prováděli  informační revoluci  ve  střední  Evropě.

Tolik  váží  písmeno.  Nedevalvujme  ho  lehkými  slovy.

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Hodina vlka se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.