Alternativa je způsob protestu


napsal Leo  K.

Aktivismu nelze porozumět bez pojmu občanská společnost. Náplní tohoto sousloví chápeme zejména aktivní angažování se občanů ve „věcech obecných.“ Obecně si představujeme, že občanská společnost je synonymem pro hustou síť nejrůznějších občanských sdružení a spolků, fungujících všude tam, kam nedosáhne stát. Vedle toho existuje stále sílící názor, že by občanská sdružení, iniciativy či vůbec neorganizovaná veřejnost měly převzít větší část rozhodovací pravomoci od státu či politických stran. A mluví se o zavádění prvků přímé či participační demokracie, jako jsou referenda, účast na rozhodování, přístup k informací, právo na zákonnou iniciativu, atd. Domnívám se, že jde o nedorozumění, že spolkaření a obecné sdružování a participační demokracie jsou velmi rozdílné činnosti. Zatímco spolkaření slouží seberealizaci svých členů, prvky přímé a participační demokracie slouží ke kontrole politiků. Několik ilustračních příkladů aktivismu ze zpráv:

Dnes je to týden, co aktivisté začali bránit stromy u Ptačího potoka před těžaři. V lese jsou vždy přes den a nocovat odcházejí do kempu. Na místě jich většinou bývá kolem dvaceti a vždy po několika dnech se střídají, přes víkend je přicházejí podpořit i turisté. Aktivisté jsou přesvědčeni, že správa národního parku nemá pro kácení u Ptačího potoka potřebnou výjimku ze zákona. Chtějí proto kácení bojkotovat tak dlouho, než bude oficiálně zakázáno. Správa rezervace chtěla v lokalitě začít kácet už tento týden. Zatím ale těžaři s prací nezačali, u Ptačího potoka se stromy pouze odkorňují. Proti tomu aktivisté nic nenamítají;(zpráva z června 2011).

Krátce po dopoledním pochodu, kde na hraně lomu ČSA aktivisté udělali živý řetěz značící hranici limitů, nasedli aktivisté do autobusů a přesunuli se do Braňan. Několik desítek jich vyběhlo do lomu Bílina. Oblečeni byli v malířských overalech s červenými čárami na rukávech, které mají podle nich symbolizovat červenou hranici těžebních limitů. Ekologové nechtěli o akci příliš mluvit. „Půjdeme podél hranice současných limitů těžby. K našemu protestu za obnovitelnou energii a čistou budoucnost se může přidat kdokoliv,“ uvedla v týdnu Anna Bromová, mluvčí organizace Limity jsme my. (zpráva z června 2017).

Velké překvapení zažili v červnu 1999 francouzští vědci. Militantní odpůrci genetických plodin jim zničili pokusné pole s modifikovanou řepkou olejnou a skleníky s rýží. Vědci na tyto akce reagovali otevřeným dopisem v deníku Libération: „Pokud budete ničit naše pokusná pole, nikdy se nedovíme, jak se budou chovat geneticky modifikované organismy v normálních polních podmínkách,“ píší v dopise, který podepsalo více než tři sta vědců z veřejných institucí, výzkumných ústavů, univerzit a vysokých škol. „Chápu, že je možné vyhlásit moratorium na pěstování a komerční využívání těchto plodin. Ale bylo by nesmírně nezodpovědné uvalit moratorium na výzkum,“ shrnul postoj badatelů, kteří se neoprávněně ocitli uprostřed konfliktu, Jacques Meunier, ředitel francouzského výzkumného centra Cirad.

V srpnu 2010 zničilo asi 70 maskovaných aktivistů organizace Faucheurs Volontaires pokusnou GM révu na experimentálním poli INRA v Colmar ve východní Francii. Škoda byla vyčíslena na 1,2 milionu euro a zmarnilo se sedm let vědecké práce. Marion Guillou prohlásila, že ústav (který má kolem 1 800 výzkumníků) zastavuje veškerý výzkum inovací založených na transgenesi. Považuje Evropu za propadající se v moderních zemědělských metodách.

Neznámí pachatelé zničili na Znojemsku pokusné pole geneticky modifikované kukuřice. Pokus, o jehož výsledky projevila zájem i OSN, byl zničen (11.7.2002). Firma to oznámila policii. Mluvčí se domnívá, že jde o první projev ekoterorismu v ČR. Odborník na genetiku, bývalý pedagog Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, Jaroslav Drobník sdělil, že paradoxní na akci je to, že zmařený pokus měl zmapovat, do jaké míry jsou výhrady ekologů vůči geneticky modifikovaným druhům oprávněné, či nikoliv.

Jonathan Samuels, zpravodaj televize Sky News, našel se svým týmem na pobřeží řeckého ostrova Lesbos pohozenou knížečku v arabštině. V ní se nacházely přesné popisy trasy stejně jako důležitá telefonní čísla nevládek, kteří migrantům pomohou a poučí o jejich právech v jejich cílových destinacích. Watch The Med (watchthemed.net a alarmphone.org) a  w2eu (w2eu.info a w2eu.net) jsou jmenovány mezi organizacemi, které jsou jmenovány v této knížečce.

Nevládky pašují migranty v masových rozměrech. Po dobu dvou měsíců jsme pomocí programu MarineTraffic.com sledovali pohyby lodí ve vlastnictví některých nevládních organizací, které využívají informace z http://data2.unhcr.org/en/situations/mediterranean Sledovali jsme denní příjezdy přistěhovalců z Afriky v Itálii. Ukázalo se, že jsme svědky významných podvodů a nedovoleného provozování obchodu s lidmi.

To nejsou zprávy o činnosti občanských spolků. Pokud ovšem za občanský spolek nepovažujete například Ku-Klux-Klan. Není to ani pokus o nápravu chyb prvky přímé demokracie. Je to aktivismus, který porušuje i zákony vlastního státu. Aktivismus je způsob protestu proti konformitě, který upozorňuje na nedostatky demokracie. Tyto a další příklady, však spíše než o občanském protestu, hovoří o „přímé akci.“ O jednání, které místo souhlasu či kompromisu hledá střet a nehledí na názor ostatních. Jak říkal teoretik sociálního anarchismu a ekolog Murray Bookchin:

Přímá akce znamená, že cílem všech aktivit je poskytnout lidem možnost, aby si uvědomili svoji moc a své schopnosti. Na přímé akci je nejdůležitější to, že představuje rozhodující krok při získávání osobní moci nad společenským životem, který lidem uzurpovaly rozličné centralizované, panovačné byrokracie… nejenom, že získáváme pocit, že znovu můžeme kontrolovat směr, kterým se ubírá společnost, ale uvědomujeme si nový pocit individuality a osobitosti…“

Jednání, které se nebezpečně blíží terorismu, které enormně posiluje individualismus a vůdcovský princip. To má k ideálům demokracie hodně daleko. K čemu vlastně slouží politický systém? K tomu, že občanská společnost sama sebe reprezentuje. Dá si nějakou politickou podobu. U nás politický systém občanskou společnost nezobrazuje, ale z řady důvodů ji sleduje jako vetřelce.

Jedním z nejzávažnějších důvodů byl spor mezi Václavem Havlem a Václavem Klausem o kvalitu demokracie potažmo občanské společnosti. Zatímco Havel viděl i jejich morální rozměr, Klaus prosazoval maximálně oproštěný, více méně formální model demokracie a koncept občanské společnosti považoval za blízký socialistickým ideálům, zavánějících sociálním inženýrstvím a také „hledáním třetích cest“ – nepokládal tedy občanskou společnost za svébytnou sféru odlišnou od státu. „Občanská společnost není víc než společnost svobodných individuí,“ tvrdí Klaus. Hlasatelé občanské společnosti nadřazují individuální svobodě hodnotu sdružování a kolektivu, kdežto podle Klause pro vznik svobodné společnosti „stačí svoboda, politický pluralismus a trh“… „Ve svobodné společnosti se podle Klause lidé pochopitelně sdružují, ale jenom proto, aby lépe prosadili své zájmy.“ Ale ani Havlův koncept nebyl bez chyb. Jednu z nejzávažnějších si dovolím citovat:

…Určité solidární společenské funkce má ze zákona stát, ba dalo by se říct, že tyto funkce jsou jedním z důvodů jeho existence. Jde o takové funkce, jako je například sociální péče, péče o zdraví, péče o vzdělání, péče o životní prostředí. Zaručuje-li stát plnění těchto solidárních funkcí, neznamená to ovšem, že je musí všechny sám a přímo vykonávat. Stát nebývá ani dobrým lékařem, ani dobrým učitelem. Třetím pilířem občanské společnosti by tedy měl být důmyslný systém delegování některých úkolů, za jejichž plnění odpovídá stát, na jiné subjekty a ovšem i důmyslný způsob kontroly či podpory těchto subjektů. Školy, nemocnice, divadla a další podobné instituce – pokud samozřejmě nejsou obchodními společnostmi – by tedy neměly být součástí státu jako třeba armáda či policie, ale měly by mít postavení neziskových organizací, k nimž má stát pouze určitá práva a ovšem i určité povinnosti.

Námitkou proti takovému přenášení povinností je to, že jde o delegování na nikým nevolené a nikomu nezodpovědné osoby. Byť by existovala jakkoliv přísná kontrola, stát by se nikdy nemohl vyvinit z chyb, které způsobí někdo jiný. Takové delegování nemůže z dobrých důvodů existovat jestliže trváme na tom, že jsme právní stát. Tvrzení, že stát nebývá dobrým lékařem ani dobrým učitelem je v té personalizaci trapně poplatné tehdejší euforii a opuštění kritického myšlení i když se opakuje dodnes (Kalousek k Budvaru: stát tu není od toho, aby vařil pivo).

Tento článek však není o napravování chyb demokracie, ale o jejím rozkládání pseudoobčanskou společností. I když se ke společnosti odkazujeme na stav v 1. republice, přímé srovnání nás vede k poznání, že se jedná o úplně jiný přístup a vlastně zcela jiný jev. Zkusme jenom stručně vyjmenovat některé prvorepublikové spolkové aktivity: PEN kluby, Rotariáni, Panevropská unie Čech a Moravy, turistické spolky, dělnické tělocvičné jednoty, jednoty orelské, tělocvičné odbory hasičské a střelecké, národně sociální, selské jízdy, federované dělnické tělocvičné jednoty, německé tělocvičné spolky, židovské tělocvičné spolky a další drobné organizace, Společnost Československého Červeného kříže, Spolek českých lékařů, čtenářské a pěvecké spolky.

Občanský sektor byl v té době něčím, co bez přehánění snese označení sůl země. Byl nositelem potřebného rozvoje společnosti, nesl v sobě i nutné dávky konzervatismu, pečlivým dodržováním tradic udával i společenský tón a zároveň zajišťoval rozvoj vědění, kultury a sportu. Byl naprosto svobodný a samostatný. Byl i pečlivým strážcem demokracie, elementem, s nímž museli všichni počítat. Jelikož se neprezentoval jako jednotná organizace, ale prostupoval napříč společností, byl vnímán velmi silně.

Dnes, jmenujme z těch známějších: Greenpeace, Hnutí Duha, Děti Země, Amnesty International, Liga lidských práv, Člověk v tísni, Adra, Nesehnutí, Multikulturní centrum a jiné. Už z jejich názvů lze usoudit na snahu přivlastnit si tu správnou pravdu. Zde už nejde o přidanou pozitivní hodnotu, o seberealizaci v tom prvorepublikovém smyslu, ale o politický náboj. Spolky dokonce vytvářejí konsorcia a politickým racketeeringem konkurují politikům všech stran v boji o moc. Po pádu komunismu v devadesátých letech, v poměrně primitivní snaze odstranit komunistickou ideologii, bylo to, co komunisté neuznávali a pronásledovali, prohlášeno za žádoucí cíl. A tak se stal stát nepřítelem, proti kterému se má postavit občanská společnost jako protiváha.

Dokonce se objevily nápady, že občanská společnost má vytvářet alternativní strukturu pro uchopení moci, jakási třetí síla. Použijeme-li Marxovu terminologii, vede občanská společnost v podobě nevládek se státem nesmiřitelný boj. Přístup demokratického aktivismu se stal dokonce věcí módy tvrzením, že demokratickou politickou kulturu podmiňuje účasti v občanských sdruženích(!) Tento přístup je poněkud pozdním dědictvím Tocquevilla a skotských moralistů 18. století jako byli Adam Smith a Adam Ferguson. Takzvaně prodemokratické nadace z celého světa viděly příležitost a poskytly peníze intelektuálům vybrané úrovně, aby vytvořili tu správnou novou občanskou společnost. Viz například odstavec O nás nadace Naše partnerství:

Naše Nadace Partnerství existuje již od roku 1991 a za více jak dvacet let se z ní stala největší česká environmentální nadace. Jaký je historický vývoj nadace? Máme pro vás krátký historický exkurz. Americké nadace (C.S. Mott Foundation, German Marshall Fund, Rockefeller Brothers Fund) se poprvé v historii spojují pro činnost v zahraničí a hledají, jak co nejúčinněji pomoci novým demokraciím ve střední Evropě. Vzniká program ochrany životního prostředí a posílení demokracie pod názvem Environmental Partnership for Central Europe. Zpočátku je založený pouze na grantování a stážích do USA. Sídlí v Praze, ředitelkou je Susan Cleveland. Grantová komise se skládá ze zástupců českých a slovenských neziskových organizací.

Čtyři významy občanské společnosti jsou tak zcela chybně chápány: ať už jde o počet občanských sdružení, o demokratickou politickou kulturu či ideologizaci demokracie a celé společnosti jako takové. V normální společnosti mají sice takové instituce své místo, ale neusilují o uchopení moci! V polarizované společnosti si však mohou nárokovat větší vliv, nepotřebují soutěžit myšlenkou, protože jejich pravda je odůvodněna argumentem vyššího poslání v nesmiřitelném boji. Z tohoto principu se pak odvozuje právo porušovat zákony a svévolně omezovat práva druhých. Patent na pravdu opravňuje i k centrálnímu plánování, k rozhodování bez veřejné argumentace. Tento falešný model občanské společnosti se rozšířil z České republiky do celého postkomunistického světa, ač je popřením vývoje společnosti od antiky až po Hegela a zásadní překážkou v obnovení normálního fungování demokracie. Osvícenci považovali občanskou společnost za stav daný společenskou smlouvou, teprve Hegel ji oddělil od státu a definoval ji jako „přechodnou sféru mezi rodinou a státem, kde se jedinec stává veřejnou osobou a sdružuje se v souladu se svými zájmy.“ Povaha těchto zájmů pak může být samozřejmě jak pozitivní, tak negativní a funkce, které občanská společnost plní, je značně proměnlivá.

Obecně lze snad říci, že úlohou a smyslem občanské společnosti je formulovat požadavky občanů, utvářet veřejné mínění, rozvíjet pluralitu společnosti a přiměřeně se podílet na politické moci. Počátkem dvacátého století se občanská společnost vymezila také vůči trhu a stala se nezávislou „třetí stranou“, participující na moci. V devadesátých letech se díky novým komunikačním a informačním technologiím rozšířila natolik, že ji dnes nazýváme „globální občanskou společností“.

O vztahu občanské společnosti a globalizace se dovídáme toto: „občanská společnost začíná vyplňovat vakuum vzniklé mezi veřejností a globální politickou (ne)reprezentací, artikulovat globální veřejný zájem a stala se svědomím globalizace a kritickou reflexí tohoto procesu.“ Tak to alespoň prezentuje významný tvůrce globální občanské společnosti G. Soros. Způsob, jakým se občanská společnost podílí na globálním řízení, se liší od způsobu uplatňování moci trhem a vládami. Snaží se být protiváhou státům i soukromým subjektům a v případě, že jejich rozhodování považuje za nesprávné, pokouší se ho komplikovat a prosazovat vlastní řešení.

Několik případů se dostalo až k soudu. Většinou však nevládky, zvláště ty movitější, disponovaly lepším právním servisem a souzeny byly jenom ty malé, které to krytí neměly. Příkladem může být Sdružení ochránců přírody Litoměřice, jehož předseda byl obviněn v šesti případech, které se odehrály mezi jarem 2007 a podzimem 2009. Jeho sdružení se přihlásilo do stavebního řízení a v rámci něho podávalo námitky proti stavbám, například kvůli narušení krajinného rázu nebo kvůli hluku. V této době získal předseda tříčlenného sdružení občanů 250 000 korun na sponzorských darech. Sdružení figurovalo v řízeních například na fotovoltaickou elektrárnu, vodní elektrárnu na Labi nebo při stavbě kruhového objezdu v Lovosicích. Soud vynesl trest vězení osmnáct měsíců ovšem s podmíněným odložením na tři roky. Studnička navíc musí vrátit zhruba čtyřista tisíc korun, které dostal od různých stavebníků jako příspěvek pro své ekologické sdružení za to, že nebude dále blokovat jejich stavby.

Účinným médiem, které strhává pozornost je samozřejmě také internet. Není závislé na dobré vůli šéfredaktora, jestli se bude příslušné sdělení šířit nebo ne. Server je zároveň méně zranitelný žalobami za pomluvu než tradiční sdělovací prostředky. Díky tomu, že proudění informací již není výhradním právem elit a masových médií, získaly do rukou aktivistické organizace velký potenciál moci. Znovu připomenu znovu jen pár zástupců z několika oborů: za ekologii Hnutí Duha, Děti Země, Nesehnutí či Ekologický právní servis; za lidská práva Český svaz žen, ROMEA, STUD nebo Fond ohrožených dětí a na závěr spolky zastřešující české neziskové organizace: Nadace Open society fund Praha, Liberální institut (interdisciplinární NGO pro rozvoj a aplikaci liberálních idejí a programů, představitel think-tanku) a výše uvedený „Econnect“ (Easy CONNECTion) Samu sebe tato nevládní nezisková organizace charakterizuje jako sdružení, které má za cíl: „ […] prostřednictvím informačních a komunikačních technologií podporovat a posilovat činnost a spolupráci nevládních neziskových organizací, občanských iniciativ a osobností, které usilují o dosažení trvale udržitelného rozvoje, respektování lidských práv a sociální spravedlnost, o zachování a rozvíjení kulturních hodnot a o aktivní zapojení veřejnosti.“

Činnost této organizace má poměrně široký záběr. Na webových stránkách lze najít zpravodajství ze světa občanské společnosti včetně tiskových zpráv NGO (česky NNO) a čtenářských komentářů, volně dostupný publikační systém Toolkit, portál zaměřený na témata občanské společnosti, výše zmiňovaný katalog odkazů na NGO a další služby, jako např. kalendář akcí, informační servis nebo přehled nabídky a poptávky práce v neziskových organizacích. Na naši malou republiku je to opravdu překvapivý výkon. Že to jde jinak a není to dáno prostě technologiemi a letopočtem dokazují stále existující spolky, které nejsou založeny na citovém vydírání ani na militantnosti. Viz například Hnutí Brontosaurus v odstavci O nás:

Každý rok je něčím jedinečný. Lidé z Hnutí Brontosaurus chtějí za každým zanechávat pokosené louky, opravené hrady, vysázené stromy a nová přátelství. Ale hlavně pocit, že je na světě zase o kousek lépe. Jaké jsou cíle Hnutí Brontosaurus? Vychovávat sebe i druhé prací, vlastním příkladem, hrou i bezprostředním kontaktem s přírodou k zodpovědnému přístupu k životu a planetě. Chránit přírodu a hledat cesty k souladu mezi ní a člověkem. Pečovat o kulturní a historické dědictví a rozvíjet jeho odkaz dnešku. Dávat si navzájem radost. V tomto duchu pořádat nápadité pracovní a zážitkové akce. Pomáhat zejména mladým lidem vytvářet kolektivy umožňující pocit sounáležitosti, uznání a seberealizace

Že něco není v pořádku vidí už i ti poněkud pravicovitější glosátoři. Na příklad ekonomka Markéta Šichtářová na svém blogu si stěžuje, i když v tom má trochu guláš (upraveno a zkráceno):

Někdo se tu domnívá, že má právo mluvit do toho, co si někdo postaví na svém pozemku v souladu s předpisy a uzemním plánem. Někdo si myslí, že vám může mluvit do toho, co si vy stavíte, i když s vámi a vaší stavbou dokonce ani nesousedí. Kde se v lidech bere ten sprostý pocit, že mají právo zase někomu mluvit do toho, co bude dělat se svým majetkem? A bohužel legislativa a politici jim jdou na ruku. Naprosto šokující je výrok kandidáta na prezidenta Michala Horáčka, kterého cituje web www.vrattelidemprava.cz:

Sebrat občanům a spolkům jejich právo vyjadřovat se k dění v jejich bezprostředním okolí bych nepovažoval za krok správným směrem. Dlouhodobě jsem pro co největší participaci občanů na podobě jejich bezprostředního i vzdálenějšího okolí. Proto si opravdu nemyslím, že by v této oblasti měli být kráceni na svých právech.

Abychom si rozuměli – tenhle web přímo vysvětluje lidem, jak se mají vytvářet účelové spolky, jak napadnout stavební řízení někoho úplně cizího, jak se stát jeho účastníkem a jak cizí výstavbu blokovat. To má samozřejmě makroekonomické důsledky. Obstrukce a průtahy při povolování novostaveb demotivují developery, a tím snižují nabídku nových bytů. Výsledkem logicky musí být růst jejich cen. Na dražší nové byty tedy opět logicky mnoho lidí nemá, což je tlačí do nájmů. Nájmy tedy rychle rostou. A máme tu problém. Byty jsou dražší, než by mohly být, nájmy jsou dražší, než by mohly být, lidé jsou chudší, než by museli být, utrácí méně, než by mohli, developeři mají nervy v kýblu, všichni vespolek jsme zas o něco méně svobodní, ale paní Nováková má spolek, zábavu na důchod a výhled.

Než tato „třetí síla“ rozvrátí i ty zbytky demokracie, co tu máme, nebylo by záhodno vrátit tak zvanou angažovanou občanskou společnost do správných mezí? Což ovšem nelze bez toho, aby se naše nepovedená zastupitelská demokracie pokusila napravit své nedostatky jak transparentností, tak i aplikací alespoň některých prvků přímé demokracie? Protože do doby, než k nápravě dojde, se budou zákonitě stále a znovu opakovat excesy, kterými se zabývá tenhle článek.

 

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Země Lea K. se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.