Putování po Srí Lance II. – Srí Lanka dnes


napsala  a nafotila  paní Oliv

pokračování  ze  včerejška

Srí Lanka má zavedenou povinnou základní školní docházku (na školách jsou povinné školní uniformy) – díky tomu je většina obyvatel gramotná. Školství je ovlivněno britským vzdělávacím systémem. Vzdělání je zdarma od mateřských školek až po univerzity. Zároveň je na Srí Lance i mnoho soukromých škol. Převážná část obyvatel se domluví anglicky.

Měnou je srílanská rupie, mezinárodně označovaná LKR, Srílančané označují svou měnu Rs. 100 LKR je zhruba 15,- až 16,- Kč.

Místní doprava  je pro Čecha šílená – Colombo je jedna obrovská automobilová zácpa. Jezdí se po levé straně (pozůstatek po Britech). Množství aut, motocyklů, tuk-tuků (tříkolky s kabinkou), cyklistů. Je zvláštní, že v tomto dopravním chaosu jsme nezažili žádné velké nehody. Malé „ťukance“ se moc neřeší. Zaujalo nás ohromné množství hybridních automobilů. Také  hodně vozidel taxi je hybridních.

Po válce se zde začalo  opět hodně stavět. Nejen budovy, ale i dopravní stavby. Nová dálnice výrazně zrychlila dopravu z Colomba na jih ostrova. Významnými stavebními investory jsou dnes Číňané.

Na Srí Lance, jako cizinec, vždy platíte o něco více, než místní. Na mnoha místech jsou dvojí ceny oficiální – nižší cena pro místní, výrazně vyšší cena pro cizince. Běžným jevem u služeb (hlavně u dopravy) a prodeje (převážně mimo kamenné prodejny) je smlouvání. Smlouvání je normální i mezi místními. Ceny se od konce války s  Tamily každým rokem stále zvyšují. Doba, kdy se za pár korun dala celkem slušně Srí Lanka procestovat křížem krážem, je zřejmě pryč.

Jak jsem psala – lidé by opravdu měli strávit nějaký čas v cizině. Ovšem mimo turistická letoviska, aby na vlastní oči viděli, jak se také žije v 21. století.

Do Colomba jsme přiletěli začátkem dubna 2015. Na letišti mne vyděsil nápis „Držení drog se trestá smrtí“. Nějak jsem si nespojila vyprávění o vstřícné povaze Srílančanů s trestem smrti a drogami.  Je  tady také  třeba  zákaz kouřit na ulicích; nicméně k cizincům jsou místní tolerantnější ve smyslu, že vás na zákaz upozorní a nevolí cestu okamžitých pokut. Kouří se v některých restauracích, barech, hotelových prostorech.

Důvodem naší návštěvy byla jednání s Kaatsu univerzitou (www.kiu.lk). Hlavním vyučujícím akupunktury je Dr. Chandrasekeram Indrapala, žák Dr. Antona Jayasuriyii a velmi  dobrý známý našeho rodinného přítele. Ten nám i zajistil na dobu pobytu pronájem apartmánového bytu ve čtvrti, kde se nacházela univerzita. Šlo o novější budovu. Domy v ulici byly víceméně stejné – zeď s vjezdovou bránou, kde vlastní třípatrová budova stála na pilířích. Prostor pod budovou se využívá jako parkoviště pro auta. Dům měl zajištěného hlídače, jenž měl na starosti i odemykání a zamykání brány.

Na univerzitě nás Dr. Indrapala provedl celou budovou, v níž v té době probíhaly závěrečné dokončovací práce a rozbíhaly se první kurzy. Je to majestátní budova na vyvýšeném místě postavená za peníze Japonců.  Díky místu je z teras univerzity vidět do dalekého okolí.

Colombo je přístavní město plné starých krásných koloniálních staveb, nových budov, hotelů, obchodních center, parků, škol a mnoha chatrčí, starých domů s plechovými střechami. Diplomatická čtvrť je nádherná a plná udržovaných starých anglických koloniálních staveb. Domy bohatých jsou od veřejného prostoru odděleny vysokými zdmi. Tak je tomu ostatně skoro po celém ostrově.

Myslím, že stavební boom na Srí Lance, který je převážně financován cizím kapitálem, těm nejchudším asi nic moc nepřinese.

Ale vidět na vlastní oči to obrovské bohatství v podobě některých staveb je opravdu neuvěřitelným zážitkem! Díky rodinnému příteli jsme viděli, jak žijí některé staré bohaté srílanské rodiny. Myslím, že asi v životě už neuvidím tak nádherný dům, jako byl dům jeho známé – vdovy po prezidentském lékaři a bývalé soudkyni Nejvyššího soudu.

Projeli a prošli jsme si některá místa v Colombu. Vystřídali honosné restaurace s běžnými podniky pro místní. Výborně se najedli na všech místech. Jíst na plážové restauraci čerstvě připravenou rybu a čekat na západ slunce je velikým zážitkem. Srovnatelným s pozorováním  místní při jídle v „rychlojídelnách“. Mnoho z nich jí rukou. A to i muži v oblecích, kteří si odskočili z nedalekých kanceláří na oběd.

Tchán Dr. Indrapaly je majitel čajových plantáží a továrny na zpracování čaje v Nuwara Eliyi. V Nuwara Eliyi jsme pobyli dva dny. Navštívili jsme místní Viktoriin park, čajové plantáže v okolí, továrnu na zpracování čaje Mackwood v Labookelie, vodopád v Rambodě, sloní sirotčinec v Pinnawale, hotel Plantation v Kithulgale, který patří nadaci Dr. Antona Jayasuriyi a kde je zároveň i muzeum automobilů po Dr. Jayasuriyovi, které nadaci odkázal. Hotel je přímo u řeky Kelanii. Toto místo je mimo jiné známé i tím, že přímo zde se natáčel v roce 1957 v koprodukci Velké Británie a USA známý film Most přes řeku Kwai režiséra Davida Leana oceněný 7 Oscary (rok 1958, 8 nominací).

Velmi zajímavou návštěvou pro nás byl chlapecký areál Diagala Boys´Town v Ragamě (www.diyagalaboystown.org.lk/). Jde o campus se spoustou budov, dílen, zemědělských pozemků založený salesiánským knězem, bratrem Josephem Hermenegildem v roce 1963. Cílem bylo pomoci osiřelým chlapcům a chlapcům z těch nejchudších rodin a dát jim vzdělání. V současné době DBT provozuje i základní školu a poskytuje vyučení v oborech truhlář nábytku, tesař, nástrojař, elektrikář, autoopravář, pekař, cukrář, kuchař, číšník, domovník. Součástí areálu je veliký pozemek, kde chlapci, spolu s dospělými, pěstují ovoce, zeleninu, chovají drobné domácí zvířectvo. Cílem výchovy je nejen poskytnout vzdělání, ale naučit je vše, co budou potřebovat do života. Například  pěstovat rostliny, chovat zvířata jako základ zajištění rodinné stravy, starat se o běžné věci denní potřeby.

V areálu žije stále cca 200 chlapců. Každý rok část z nich areál opouští, noví přicházejí. DBT spolupracuje s mnoha firmami v širokém okolí, zajišťuje pro ně různé služby, dodává vlastní výrobky, zemědělské přebytky. Vyučení chlapci nemají problém si ihned najít práci. DBT a selesiáští bratři jim do života dali skutečně to nejcennější – uplatnění pro život. Na Srí Lance je to obzvlášť důležité. Pokud muž není schopen pracovat a vydělat peníze, je bez šance oženit se. Nenajde rodinu, která by souhlasila s tím, aby se jejich dcera provdala za někoho bez uplatnění. Náš rodinný přítel DBT podporuje už od roku 1983. Snažíme se každý rok něco pro chlapce zajistit a tak přispět na jejich život v komunitě i my.

Velmi příjemným setkáním pro nás bylo setkání s Dr. Samanem Hettige v jeho klinice v Neelammahara. Dr. Saman Hettige je sedmou generací lékařů v rodině a v sedmé generaci majitelem kliniky. Je velmi známým a vyhlášeným psychiatrem v asijské oblasti. Historie lékařské praxe jeho rodiny sahá do počátku 19. století.

(www.manasaayurvedahospitalsrilanka.com/, www.facebook.com/ahettige)

Poslední zastávkou na Srí Lance byla návštěva v ájurvédském rezortu, který patří naší známé z Německa. Nachází se kousek od Colomba ve Wewale – Piliyandale přímo u jezera (www.ayurveda-springoflife.com/). Cesta z Colomba je tam celkem dlouhá díky místy nekvalitním silnicím. K resortu už ve Wewale se jede úzkými uličkami. Napřed vidíte zase obydlí těch chudých, jak se přibližujete do míst, kde je resort, vidíte zase jen zdi a za nimi občas zahlédnete vyšší patra budov nebo aspoň střechy. Ze tří stran kolem pozemku je vybudovaná zeď. Čtvrtá strana je chráněna plotem, za kterým je velké jezero. Projedete branou a jste v jiném světě. Ve světě absolutního klidu, pohodlí a neskutečných barev.

Srí Lanka = dva světy v jednom místě. Jeden úžasný, pohodlný, barevný, druhý všední, zaprášený, místy trochu obavy vzbuzující. Rozhodně je však Srí Lanka tím nejzelenějším a nejbarevnějším místem, které jsem dosud viděla. Ano, potýká se se všemi těžkostmi jako ostatní asijské země. Korupce, nepořádek, lhostejnost. Má však i lepší stránky – velkou spoustu příjemně naladěných lidí. Srílančané se pořád usmívají. Zřejmě to dělá i sluníčko, od 6. hodiny ranní do 6. hodiny večerní a průměrná teplota kolem 28º C (v horách je to pochopitelně méně).

Historie Srí Lanky sahá až k 6. století před naším letopočtem. Ušla velký kus cesty. Přežila vlády starých království, sváry mezi Sinhálci a Tamily, nadvládu Portugalců, Holanďanů a na konci Britů. Samostatnost je nejmladším historickým obdobím. Přes veškeré potíže se dá říci, že v porovnání s ostatními asijskými státy, si Srí Lanka nevede úplně zle.

Zkrátka -Třetí svět. Tak tomu říkáme, i když jejich historie a zkušenosti jsou z dob, kdy u nás jste o člověka ještě nezavadil. Na jedné straně obrovská chudoba, že se skoro stydíte za vlastní způsob žití, na druhé straně přepych, kdy vám to prostě ani hlava nebere.

Rozhodně však Srí Lanku navštivte, budete  li mít  možnost. Stojí za to. Zahřeje vás a přiměje si víc vážit způsobu bytí a života u nás.

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Hosté se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.